Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Dokumentární

Poslední recenze (4)

plakát

Onoda (2021) 

Největším problémem filmu je bezpochyby kompozice scén a práce s kamerou, která se promítá do kvality celkových záběrů. Ty jsou buďto nesmírně nádherné, anebo, bohužel, k zblití ohavné. Nejtypičtější příklad tohoto technického antagonismu lze spatřit hned v úvodu snímku, kdy první minuty nastolí dech beroucí obraz, fenomenální kontrasty a perfektně zvládnutá hra se světlem. Vše je ovšem následně naprosto nemilosrdně análně zprzněno pohledem na scénu, kdy protagonista přijíždí na člunu, aby se aktivně zapojil do bojových operací. Že se občas nepovede zkorigovat ostrost obrazu, to jsem jako fanoušek starých italských gore prasáren schopen odpustit. Co ovšem nejsem schopen odpustit je, když mi v přepáleném jasu celý obraz zrní před očima a jebe mě do hlavy tak, že mám pocit, jako by mi někdo strčil péro do ucha a párkrát mě s ním prošťouchnul. A to je bohužel přítomno celých sto-šedesát-pět minut, po dobu kterých snímek trvá. Nejdříve nádherná ostrost a kompozice a najednou prásk a následné plesknutí přes držku nahulenou světlostí a viditelností téměř každého pixelu. Jinak se ale jedná o opravdu bravurní dílo, kde, vyjímaje technické stránky, funguje úplně všechno: scénář, herecké výkony, atmosféra, dokonce i poměrně silný a svým způsobem obdivuhodný přesah, jenž na první pohled může vyznít banálně, ale pokud se člověk na okamžik zastaví a pokusí se nad tím vším zamyslet, jen tak se nevyspí, což pokládám za velké plus. Nejkrásnějším okamžikem bylo, když jsme vyšli z kina a ani jeden z nás nedokázal účinně rozšifrovat, jaké že vlastně bylo hlavní téma filmu. Nezlomná vůle či nebezpečí fanatismu? Věrnost nebo absence individuality? Tradice nebo pokrok? Dodnes nevím. Takových snímků potřebujeme více.

plakát

Kanárek (1999) 

Ryzí a surový snímek o životě aspirujícího umělce v absolutní svobodou okupované Praze devadesátých let. Jedná se o jedno z mála děl, kdy jsem schopen vypnout své kulturní elitářství a přijmout ten fakt, že Kanárek rozhodně nemůže být milován všemi. Ba co víc, film je mnohými zavrhován pro svou očividnou nestrukturovanost a "špinavou" kameru, což je bezpochyby ve většině případů znakem kinematografického braku, ze kterého by se jeden poblil (a Uwe Boll to pak sežral). Pro mě je však podstatné to a jenom to, že v Taušově prvotině nespatřuji diletantství a ono zubovité zpracování, které je nesmírně osobní a do jisté míry i intimní, naprosto adoruji. Výpověď o celé generaci a době, scény postupně vedoucí ke kolapsu lidského ducha, sem tam nějaký kozy a hlavně specifické kouzlo, které je produktem celého procesu, od natáčení až po sledování. Pokud vyhledáváte spíše přímočařejší snímky, tak se Kanárkovi obloukem vyhněte. Jinak se připravte na jízdu ve zrezlém kolotoči, který vám odhalí hnus a zároveň krásu doby, kdy se skrze každý zdestruovaný život rodila naše moderní česká společnost.

plakát

Q (2011) odpad!

Pakliže chci natočit porno s příběhem, tak to určitě neudělám způsobem, kdy explicitního sexuálního obsahu bude méně, než, vzhledem k žánru, nutně plytkého děje. Troufnu si tvrdit, že i témata těch nejbrakovějších honibrčáren, jakými například jsou montování nové pračky, instalace televize, anebo staré dobré stěhování do garsonky, za nějž není možno zaplatit jinak než roztáhnutím pysků, jsou čistě z uměleckého hlediska dalekosáhle více obohacující, než to, co nám naservírovala země Markýze de Sade. Tedy quasiinteligentní rozhoďnožku, která, pod tíhou elektřina komplexu, není schopna přestat klínem drandit každého lachtánka a strkat prsty do kdejaké ňufinky (čest Krytinářovi za obohacení obecné české frazeologie), a to vše prostě a jednoduše proto, protože jí umřel tatínek. Mimochodem velmi zámožný a tudíž značné dědictví zanechavší tatínek. Dceruška se bez jeho lásky a dozoru začne chovat jako neukojitelná šmucka, což je nám teatrálně prezentováno skrze ošklivé záběry na její tupý obličej, který sem tam vypadá jakoby snad naše protagonistka prodělala mrtvici. Náznaky jakýchsi pokusů o psychologické drama pak byly, alespoň v mé hlavě, přehlučeny imaginací hlasu Fjodora Michajloviče Dostojevského: "Láska je všemohoucí, neboť každého člověka od základu mění. Až na tu čubku v tomhle debilním filmu, tu nezmění ani práce v alžírským bordelu!" Když pak takovýto snímek nedokáže naplnit ani jeden kapesníček, ať už slzami nebo jinou tělní tekutinou, k čemu to celé je? Pokud už máte první dotyk ramen v autobusu s osobou toho pohlaví, které vás přitahuje za sebou, tak se na tuhle trotlovinu opravdu dívat nemusíte, protože jste zažili mnohonásobně více vzrušující akt, než jaký můžete spatřit zde.

Poslední hodnocení (483)

Jdi a dívej se (1985)

29.07.2022

Rudí prezidenti (2018) (seriál)

29.07.2022

Rudá záře nad Kladnem (1955)

odpad! 29.07.2022

Grindhouse: Planeta Teror (2007)

29.07.2022

Spy Kids 3-D: Game Over (2003)

29.07.2022

Spy Kids 2: Ostrov ztracených snů (2002)

29.07.2022

Spy Kids: Špioni v akci (2001)

29.07.2022

The Gray Man (2022)

29.07.2022

John Wick (2014)

29.07.2022

Reklama

Ovládací panel
3 body