Gimp

Gimp

J D

okres Praha
chutnám jako dřív

Twitter: g1mp

104 bodů

Můj deníček

<< předchozí 1 2 3
  • 3.12.2012 v 18:11

    Pro pamětníky

    Co dodat... Byly to časy

    Pro pamětníky
  • 10.4.2012 v 22:26

    moje oci jsou otevreny --- par slov k zaveru Fight Clubu

    Na tuhle rozborku jsem narazil nekde uprostred virtualu. Nic objevnyho ale... je sympaticka... Now self-destruction is the answer.

     

    Jurph 01-23-2004, 12:07 PM

    "My eyes are open" is the narrator's (I'll call him Jack here) way of telling Tyler that he understands what he is about to do--kill himself to rid himself of Tyler.

    Tyler's goal is complete anarchy; Jack's original problem is how regimented his life is. Ideally, he'd pursue a happy medium, and at first, that's Tyler's goal. When Fight Club becomes Project Mayhem, however, the goals change. Until Jack has agreed to Tyler's extremist agenda, Tyler will continue to exist and drag Jack further into the abyss. Jack's only escape from his unwanted tenant is suicide, but a suicide attempt will suffice, as long as the intent is truly to harm himself (total self-destruction). It's the thought that counts, since that's all that Tyler really knows. To fake out Tyler, Jack has to fake out even himself. He has to do this by either (a) really intending to kill himself, or (b) exerting his will to "hide" his true intention from Tyler. Personally, I think it was (a).

    That's why, when Jack says "my eyes are open," he is effectively banishing Tyler from his life--by intending to kill himself he has surrendered to Tyler's agenda of total self-destruction and abandoned the total control over his life which caused Tyler to come into being. At the same time, Jack is asserting to Tyler that Tyler is no longer needed, because Jack has learned all that Tyler had to teach.

    "What's that smell?" It's gunpowder or cordite. You could extrapolate it to be the metaphorical "puff of smoke" into which one's demons disappear when banished, but I think I remember in the book that it was just the narrator realizing that he had survived--a sort of awakening.

  • 19.1.2012 v 16:46

    Jsme jedna rodina

    Napravo Tintin, nalevo Muži, kteří nemají rádi ženy (obojí Brouk <3) .. ačkoliv se to nezdá, Tintin byl mnohem větší divočina (bylo nás méně u stolu, následoval přesun, battle ve špatném rapu atd)

    Jsme jedna rodina
  • 30.12.2011 v 13:50

    Re-kapitulace

    Přemejšlím nad dvěma věcma. Z čeho mám tu bouli nahoře na hlavě a proč stál tenhle rok víceméně za hovno. Maskovanej mstitel, Montgomery Brogan a já se shodnem proč asi...

  • 18.11.2011 v 15:46

    Things you should know

    Tak se jmenuje album, který teď poslouchám. Myslím doopravdy teď. Jinak je zima (asi jste si všimli) a dnes mě pokousal pes (náš pes) když jsem hledal bačkoru, kterou mi schoval na zahradě. Ale stejně ho mám rád pejsana našeho (ruka bolí a prosí si defzinfekci). Jedu na koncert do Plzně. Budou tam hrát Lahar. Když přijdu do klubu mám triko Lahar, na stage si beru GNWP, znáte to... To je asi všechno, papa

  • 4.11.2011 v 23:37

    Tak život chode

    musím vyplnit text

    Tak život chode
  • 3.10.2011 v 21:45

    Kecy

    už jsem sem dlouho nenapsal žádný kecy. kecy kecy kecy

  • 19.8.2011 v 23:16

    knihy

    2 nejzásadnější knihy mého života jsou Fimfárum Jana Wericha a Smrt Zajdy Munroa Nicka Cavea. Nemá smysl se o nich rozepisovat, protože nejsem schopnej popsat jejich genialitu. 

     

    edit

    ale ještě musím dodat. oboje stojí za to jako audioknihy čtené autory, u Fimfára je to téměř povinnost. hlas Wericha je dokonalej a snad neexistujou míň pohádkovější pohádky. viz scéna v Rozumu a Štěstí, kdy se po milování (které je komentováno informací "a život jde dál") princezna obrátí na svého budoucího manžela a ptá se ho, jak že se to vlastně jmenuje. dokonalost

  • 28.7.2011 v 16:43

    stoupá a klesá tvoje hruď

    Tak jsem toho stihl za červenec dost.. V rychlym sledu výstup k ledovci na Dachstein /cca 2400m nad mořem, což je můj skromný výškový rekord haha/, pak Morissey v Polskym Krakowě, z Krakowa jsme neviděli ani ten Lidl, další den do osvětimi a Březinky(a pocity minimálně z  Březinky nula nula, v osvětimskym muzeu jsme nebyli, protože od 10 již vybírají (defacto) vstup a zas tak jsem na to zvědavej nebyl).. od neděle pak šumava a Tugova chata, barvitej zážitek i za přispění Tugova bongu a jeho superochoty udělat mi směs bez tabáku (tfuj). a tím prázdniny skončily, protože bych měl začít psát ... 

  • 11.7.2011 v 18:20

    professional dreamers

    tak jsem se vrátil z Varů. ve čtvrtek. pak byl pátek sobota neděle a teď je pondělí. kouknul jsem na pár filmů (očekávaný Essential killing mě nepřesvědčilo o svý realističnosti ale asi to bude nějakej druh poezie kterej jsem nepochopil, u Hanekeho 71 fragmentů už je moje nepochopení jistý po přečtení pár komentů).. napsal jsem něco do školy. málo. předělal. vobměnil. no a taky jsem byl na Russian circles v sobotu a koupil si tam dvě jejich trika (óóó).

    před deseti minutama jsem si šel uvařit kafe a ani se mi nestalo to jako když rychle vstanete a najednou cítíte přetížení a vaše tělo je ještě níž a motne se vám hlava. tak to se mi nestalo. zato jsem přemejšlel co mám ještě všechno udělat a hlavně že jsem to měl udělat před třema měsícema a pak najednou (teď to přijde) slyšim odněkud z mý hlavy: jsi v píči v píči v píči.

    a tak jsem vypil kafe a vůbec nic se nezměnilo a tahle scénka je naprosto bezvýznamná, protože je to jako když tatínek ve Zbouchnutý vyslechne supermegadrtivou kritiku od Setha Rogena a pak jde s narozeninovou čepičkou a nese dort a zpívá a to je jedna z nejlepších scén filmovejch dějin (hyperbola je základem úspěchu když chcete donutit vaše čtenáře k entuziasmu


<< předchozí 1 2 3