Recenze (609)
Vlčí bouda (1986)
Čím víc o tom filmu přemýšlím, tím větší chuť poslat ho do odpadu mám.
Náhradníci (2009)
Náhradníci jsou letošní Doomsday a reprezentují bolest současného akčního Hollywoodu - snahu bavit děti a poučovat odrostlejší zároveň. Právě to, že obě tyto součásti jsou natočeny slušně, vede k té nejnepředstavitelnější blábolovité syntéze, která se nedá brát vážně.
Opilí slávou (2006)
Fajnová kritika showbyznysu a populární kultury v mnoha rovinách - televizní svět seriálů je povrchní laciný kýč, postavy se občas chovají jako idioti ze soap opery a výrazové prostředky samotného filmu jsou krásnou ukázku práce s kýčem - scéna zamilování se, náhoda s přepnutím ovladače, závěr. Film kazí roztříštěnost když se věnuje nejprve vztahu Buscemiho a Pitta a pak najednou Pitta a Lohman.
Babylon A.D. (2008)
Pro unrated verzi
Proposition (2005)
Rodinné hodnoty!
Na Zlatém jezeře (1981)
Přátelství fakujícího staříka a městského fracka vznikající v krásné jezerní lokalitě při chytání velké ryby. A dojde i na salto vzad Jane Fondové.
Byl jsem při tom (1979)
Zápletka ne nepodobná Forrestu Gumpovi ale zpracování docela jiné. Sellersovi nejsou připisovány žádné zvláštní kladné vlastnosti a jeho hloupost není dojemná ani nijak zvlášť vtipná. Není poťouchlý, jen odevzdaný a sebejistě tupý. V hledáčku se ocitli spíše všichni ti, kteří v něm viděli někoho, kým nikdy nebyl. Inteligentního, rozvážného a upřímného podnikatele vyjadřujícího se ve složitých metaforách. Nepřišlo mi ale, že by toto Chanceho okolí bylo nějak extra zesměšňováno, spíš je zde jen naddimenzováno nedorozumění mezi očekáváními a skutečností, které vede k nečekanému. Asi jako kdyby Uwe Boll natočil film a podepsal se pod něj David Lynch.
Únos vlaku 1 2 3 (2009)
Kup balon mlika aneb nigga saves the day.
Piráti na vlnách (2009)
My name is on your boobies. Sterilní přiteplená retrokomedie s androgynním panákem v hlavní roli. Rock'n'roll baby! Emma Thompson je ale furt šťabajzna.
Hanebný pancharti (2009)
Výraz nekompromisní je na místě, ačkoliv u Tarantina, narozdíl od současného hollywoodského trendu, znamená odklon od (pseudo)realističnosti až ke groteskní absurditě, nepodbízivé ale velice velice zábavné. I přes jisté kiksy v dramaturgii a nepřesvědčení užití některých tarantinovských trademarků (místy je to prostě příliš velká zhovadilost) jsem se neubránil nadšení.