(mOnkey)

(mOnkey)

Alex deLarge

Česko
Netalentovaný decibelový maniak

24 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 27.5.2013  17:44
    Liberace! (TV film) (2013)
    ****

    Když jsem se nedávno kdesi dočetl, že více než čtyřicetiletý Matt Damon má hrát v tomhle snímku šestnáctiletého kluka, připadalo mi to absurdní. Světe div se, on se s tím nakonec popral na jedničku (přičemž jeho postava v průběhu filmu stárne, takže maskéři mohli postupně odkládat ty omlazující krémy, vyhlazovače vrásek a tuny líčidel nebo čím ho to patlali). Od začátku ho ovšem zastiňuje jeho herecký kolega Michael Douglas, který je prostě vynikající. Ty jemné nuance hlasu, drobná gesta, k tomu výstřední kostýmy zářící všemi barvami, za to by se nemusel stydět ani Dan Nekonečný. U jiného druhu filmu by mohl být Douglas lehce nařčen, že vytváří karikaturu gaye, že často až teatrálním uchopením své postavy zosobňuje zažitý stereotyp, podle kterého musí dávat každý homosexuál svou orientaci ostentativně najevo. V případě Behind the Candelabra mu nikdo nic takového vyčítat nemůže, poněvadž se jedná o příběh inspirovaný skutečným životem skutečného člověka - pianisty Liberaceho. I když jsem si jistý, že tohle jméno většině diváků z našich končin - včetně mě - nic neřekne (a kdoví, jestli o něm dnes mají povědomí řadoví Američané, kteří jeho slávu nezažili), zároveň jsem přesvědčený, že Douglas nenechal nic náhodě a svoji postavu řádně nastudoval, aby ji byl schopný ztvárnit podle svých nejlepších možností a schopností. P.S. Když už nám tu hraje ten Michael, jsem jediný, kdo v té Damonově zmínce o ďolíčku na bradě vidí narážku na Kirka Douglase?

    • 23.5.2013  18:26

    Uznávám, že očekávat od šestého dílu jakékoliv série tu nejlepší podívanou by bylo asi bláhové, zvlášť když o dva roky dříve přijdete s našlapaným heistem, ve kterém funguje prakticky všechno na jedničku. Druhá nejlepší podívaná ovšem taky není k zahození. Ale začnu tím nepříjemným. Nemile mě překvapilo, jak jsou honičky nepřehledné, čekal bych, že zrovna tohle bude jedna z věcí, které si Lin pohlídá (tím spíš, že pátá část byla v tomto ohledu dle mého naprosto v pořádku). Chaotické jsou ovšem i bojové scény tělo na tělo, což mi nejde na rozum už vůbec. Naštěstí jich není tolik, takže se to dá vydržet. Humor je samozřejmě přítomný a i navzdory vesměs pubertálnímu pošťuchování je celkem fajn. Ale vadí mi na něm jedna věc, ta viditelná nucenost, kdy jsou v mnoha momentech postavám vkládány do pusy vtípky jen proto, aby něco říkaly. Ale nemůžu se za to na autory zlobit, pořád je to totiž nadmíru zábavné a uvědomělé béčko, které ví, že nemá pod kapotou žádné shakespearovské herce, a tak i když se mi při proslovech Vina Diesela kroutí prsty na rukou i na nohou, zároveň se jim musím smát. Ovšem ne škodolibě, jelikož tvůrci si moc dobře uvědomují, co to zase spráskali za blbost (však to taky psal stejný člověk jako Tokijskou jízdu, což je film s nejhorším scénářem jaký pamatuju za hodně dlouhou dobu) a naštěstí mají dostatečný nadhled a talent, aby ze slabiny udělali přednost. Je to tedy nakonec o něco horší než pětka, ale je třeba mít na paměti, že ta přišla po předchozích nepodarcích jako blesk z čistého nebe a překvapila asi všechny, kteří Rychle a zběsile už dávno odepsali. Její heist téma, atraktivní prostředí a celkově lepší zpracování je to, co z ní dělá v mých očích absolutní vrchol série. Šestý díl si nicméně uzmul hned několik prvenství. Předně se jedná o snímek s nejdelší ranvejí všech dob (John McClane se může jít zahrabat). Za další, sice je tu opět Dwayne Johnson, ale přesto není největší mlátičkou na place, o prvenství ho připravil dánský Mazel Kim Kold (co nás čeká příště, buldozer?). No a nakonec jde o film s největším počtem plešek a narážek na ně v historii filmu (proslýchá se, že bych se v sedmém díle mohl objevit i já, o všem vás budu včas informovat). Tak zase za rok.

    • 22.5.2013  21:37

    Legenda praví, že pokud přiložíte ucho ke koleji, můžete slyšet přijíždějící vlak. To nemůžu potvrdit, nikdy jsem to nezkoušel. Co ale vím jistě, je, že když se během sledování Tokijské jízdy dobře zaposloucháte, uslyšíte šustit papír. Ta scenáristická neschopnost tu bije do očí (a uší) tak moc, že si v tuhle chvíli popravdě ani nevybavuju jiný film, u kterého bych v tomhle ohledu propadal tak velkému zoufalství. Být to osudové drama o zradě, lásce, smrti a nenávisti, asi bych neměl co vytknout, protože mé emoce by byly adekvátní. Problém je, že tohle není osudové drama o zradě, lásce, smrti a nenávisti, tohle je Rychle a zběsile. Je až neuvěřitelné, kam se tahle série za ta léta posunula, osm let prakticky přešlapovala na místě a až po deseti letech od svého vzniku konečně nabrala druhý (či spíše první) dech. Rozhodně není bez zajímavosti, že tam, kde se nachází teď, ji dostal Justin Lin, jehož trénink začal právě u Tokijské jízdy. Vždycky jsem měl za to, že rutinní režisér (myšleno obecně) rutinérem zůstane. Když teď vidím tyhle starší díly, nechápu, jak Lin takový přerod (a v tak krátkém čase) dokázal. Pětka je totiž famózní a nic menšího neočekávám ani od šestky. Zato Tokijská jízda je (ne)překvapivě nudná ve všech ohledech. Jistě, nejvíc to odskákal již zmiňovaný scénář, který dělá z už tak nesympatických postaviček nesnesitelné frackovité náfuky a pitomce. Stejně nenápaditý je ovšem film i z režijního hlediska. Rozhodně tady ze sebe nehodlám dělat experta na režii (protože kdybych dokázal natočit něco kvalitativně alespoň vzdáleně se blížícího dílům Eda Wooda, upřímně bych si gratuloval), ale honičky absolutně postrádají dynamiku a náboj (což je u filmu o autech a závodech docela velký problém); přepálené CGI pak vyloženě tahá za sítnici. Jak si má člověk jako já vytvořit k autům alespoň lehce pozitivní vztah, když ty vytuněné káry jsou vyloženě odpudivé (tuning srazy asi nikdy nepochopím). Díky bohu za to, že etapa blikajících neonů a nevkusných spoilerů je za námi a série se ubírá jiným, mně sympatičtějším, nadsazeným a ze sebe si utahujícím směrem.

    • 18.5.2013  17:25

    Rozum mi velí jít kvůli té na povrch se postupně deroucí vykonstruovanosti a scenáristické šabloně s hodnocením níž, fakt, že jsem od toho nemohl až po úplný závěr titulků odtrhnout oči, mě od tohoto rozhodnutí naopak odrazuje. Tornatore režijně opět exceluje, Rush herecky dominuje a Morriconemu se daří přenést na diváka díky svým tu něžným, tu příjemně mrazivým a místy až chladně depresivním tónům tajemnou atmosféru filmu (bohužel nemám mistra naposlouchaného tolik, jak bych si přál, ale jeho práce k Best Offer se dost možná zařadí k mým úplně nejoblíbenějším). Po první skvělé a skvěle gradující polovině, kdy je člověk kompletně v režisérově moci a jen napjatě čeká, co se bude dít dál, jsem tak nějak začal mírně tušit, jakým směrem se snímek bude ubírat (však nás k tomu malými indiciemi sám popostrkuje, takže bych to asi neměl považovat za chybu). Proto má jediná výtka směřuje k Tornatoremu coby scenáristovi. Post jednoho z nejpozoruhodnějších a nejtalentovanějších (evropských) režisérů současnosti si přesto v poklidu pohlídá. Čisté čtyři hvězdičky a jsem zvědavý na vaše názory.

    • 13.5.2013  18:04

    Naposledy jsem viděl Von Ryanův Expres někdy v roce 1996 nebo 1997 ještě na VHS. Po několika letech jsem bohužel naše video doslova zavařil neustálým sledováním Simpsonů, takže k většině svých véháeskových pokladů jsem se už nikdy nevrátil (respektive ne na tomto formátu). A zatímco například takové Božské relikvie jsem znal i dlouho poté zpaměti scénu po scéně, na Von Ryanův Expres jsem měl pouze útržkovité vzpomínky. Vybavoval jsem si snad jen scénu z tunelu a nálet Messerschmittů. A tak teď po těch letech koukám, po čtyřiceti minutách se objeví vlak a já stále koukám a koukám a žádná scéna mi není povědomá. Už už mě jímá podezření, že jsem si to ve svých vzpomínkách spojil s nějakým jiným filmem, ale ne, nakonec jsem se dočkal. Mnou zmiňované pasáže se mi shodou okolností jevily i teď jako úplně nejlepší ze všech, ale nezapomenutelných (hehe) okamžiků je tam rozhodně víc. Franka Sinatru jsem měl vždycky rád jako zpěváka i jako herce, takže k obsazení hlavní role (ani žádné vedlejší) nemám sebemenších výhrad. Už si nevzpomínám, jestli jsem tehdy viděl film s dabingem nebo s titulky (ale přikláněl bych se k první variantě), jelikož se mi nepodařilo najít údaj o roku vzniku první české verze. Tentokrát jsem měl tu čest s primáckou verzí z roku 2007 a i když s volbou dabérů nemám problém, s provedením už ano. Jedná se totiž o jeden z těch filmů, kde se mluví více než jedním jazykem. A zatímco angličtina je převedena do českého slova, němčina a italština mají místy anglické titulky. Vzhledem k tomu, že tam ty titulky v určitých scénách jsou, dá se předpokládat, že jsou dané dialogy pro děj/vykreslení postavy důležité. Česká verze je ovšem zvesela ignoruje, takže lidé neovládající angličtinu nemají občas vůbec ponětí, co se na obrazovce děje. Jakmile se však objevují v záběru pouze Němci, mluví si kliďánko po našem. S tím, koho tohle napadlo, by měli skoncovat jako se starým slepým ovčákem, který už dosloužil - vzít ho do stodoly s nabitou kulovnicí a odprásknout ho. Ale to jsem zbytečně odbočil, film rozhodně stojí za vidění.

    • 11.5.2013  21:03

    Stará drsňácká škola s (dnes už starým) drsňákem Cainem v hlavní roli. Špinavá hra působí jako mix toho nejlepšího od Roberta Aldriche či Johna Sturgese a není to pouze množstvím testosteronu na metr čtvereční, nýbrž i samotným námětem. Mohl bych uvést i konkrétní příklady podobných filmů, ale když uvážím, že už polovina mých oblíbených uživatelů, kteří film viděli a okomentovali, zmiňuje většinu filmů, které mi během sledování přišly na rozum, bylo by to asi zbytečné (možná bych jen doplnil Huttonovy Kellyho hrdiny a Kam orli nelétají, v nichž se taky snaží semknutá skupinka dosáhnout společného cíle). Špinavá hra je výtečně natočená a ještě lépe zahraná podívaná, jež staví na odiv absurditu války, kterýžto motiv dotáhne na maximum v úplně poslední, velice úderné, minutě. P.S. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel víc, než že Marlon Brando by nebyl zrovna ideální volbou; pokud by ovšem z nějakého důvodu nebyl k dispozici božský Peter O’Toole a někdo by roli nabídnul Michaelu Caineovi, myslím, že by se role T.E. Lawrence zhostil více než dobře. 85%

    • 11.5.2013  14:41

    Pokud mám být upřímný, tak mě docela mrzí, že se ke mně Vnitřní vesmír nedostal mnohem dřív, za mých mladých let. To bych ho totiž určitě docenil mnohem víc. Dnes už mě ta všudypřítomná infantilnost spíš štvala, což platí i o Martinu Shortovi v jedné z hlavních rolí. Zato Dennise Quaida a Meg Ryan jsem si užíval každičký okamžik, kdy se objevili na obrazovce. Pochvalu si zaslouží i triky, které vypadají i dnes velmi uvěřitelně, a Goldsmithova hudba a to zejména v těch špageťáckých pasážích. Pokud si mám ovšem vybrat svou oblíbenou komediální sci-fi z osmdesátých let, bez mrknutí oka volím trilogii Návrat do budoucnosti (ta sice zasahuje třetím dílem i do let devadesátých, ale vzhledem k tomu, že ten byl natáčen zároveň s dílem druhým, do osmdesátkového ohraničení se trilogie podle mě stále vejde), kterou miluju bez výhrad. Po příběhové, režijní i herecké stránce (těch sympatických postav je tam jednoduše mnohem, mnohem víc) je na tom prostě Zemeckisovo dílo o dva stupně výš, což se musí logicky odrazit i v mém hodnocení. Ale jak říkám, vidět Vnitřní vesmír před dvaceti lety, mohl z něj být pro mě stejný kult jako Návrat. To už se ale nikdy nedozvím. 70%

    • 9.5.2013  00:11

    A pak nemají převládat zažité stereotypy, podle kterých vypadají všichni Asiati stejně. Stačí se podívat na dva zdejší hrdiny, kteří jsou si podobní jako vejce vejci. Mysleli jste, že se jedná o dvojroli Jackieho Chana? Tak to jste na omylu! Nejprve se totiž obsadila hlavní herecká dvojice, a když si tvůrci všimli podobnosti obou pánů, ihned tomu patřičně uzpůsobili scénář. Tolik k hlavním aktérům; proč působí většina představitelů vedlejších rolí při scénách omdlévání jako z filmů od Asylum, to anály neuvádějí. Na filmu ihned poznáte jeho stáří, jelikož jednak obsahuje zábavný český videodabing z roku 1994, jenž svou amatérskostí dodává vtip pravděpodobně i scénám, které původně vtipné ani nebyly (nebo ne tolik), jednak je tu Maddona považována za jakýsi ideál krásy. Po celou stopáž jsem čekal, kdy se rozjedou mé oblíbené choreografické hrátky, ale marně (všehovšudy je tu pouze jedna bojová pasáž, v níž Jackie aktivně využívá ve svůj prospěch okolní prostředí a předměty v něm obsažené). Může za to samozřejmě má neinformovanost, poněvadž jsem neměl absolutně žádné tušení, na co se to chystám dívat, ale počítal jsem s tím, že když se tu vyskytuje Jackie, jsou podobné scény tak nějak samozřejmostí. Tak jako mnou nedávno viděná První rána, i Dračí dvojčata čerpají inspiraci v bondovské sérii a stejně jako první zmíněný využívají honičku z Jeden svět nestačí. No jo, jenže ten byl natočen až v roce 1999. Takže naopak, bondovky (minimálně ty z Brosnanova období) vlastně vycházejí z chanovek. Hudební motivy jsou ovšem z Bonda, to se Dvojčatům zapřít nepodaří.

    • 7.5.2013  16:58
    Našrot (2013)
    **

    Vždycky, když se dívám na podobné filmy, mám během sledování pocit, že mě každý z nich stojí 20 bodů z IQ a obávám se, že za chvíli nebude z čeho brát. Stejně se na ně ale čas od času dívám, hlavně teda když chci vypnout mozek, což je vzhledem k předchozímu tvrzení poněkud paradoxní a hlavně kontraproduktivní. Na šrot je duchaprostá blbina honosící se přídomkem „od tvůrců Pařby ve Vegas“, kterou mám hrozně rád. A která je taky duchaprostá blbina. Na tomhle filmu tedy není nejdivnější ani tak to, že ji mají scenáristicky i režijně na triku stejní lidé jako první příhody naší oblíbené vlčí smečky, nýbrž to, že Na šrot se bez scénáře úplně obejde. Jedná se totiž pouze o náhodný sled scének, v nichž se z nevýrazné trojice (respektive dvojice plus přívěsku do podpaží) stávají na jednu noc králové večírků, následkem čehož se dostávají do absurdních situací. Je na mladých Američanech, aby posoudili, kolik mají tyhle párty společného s realitou, pravdou však zůstává, že jsem jednoznačně pro, aby se tenhle zde prezentovaný druh samaritánství, který říká nezkásneš za alkohol bližního svého, konečně uchytil i nás. Snímek očividně doufal, že se stane právě Pařbou ve Vegas pro mladé, jelikož se na ni snaží hlavní dějovou kostrou i jednotlivými scénami navázat. Problém je ten, že každý jeden pokus o napodobení humoru nebo atmosféry již zmíněného filmového předobrazu je zde o několik úrovní níž. I když to tedy v téhle rovině vůbec nefunguje, tvůrci se zřejmě jistí tím, že očekávají, že zašátráme v paměti a řekneme si: „Jo, takoví jsme byli®.“ Ano, byli (sám si vybavím hned několik případů, kdy jsem dělal podobného Jeffa Changa), ale když už si to mám připomínat, pak raději zavítám do kina 30. května, protože jsem přesvědčený, že tyto příhody budou přeci jen o něco zábavnější a nápaditější. Netřeba asi ani dodávat, že drtivá většina lidí, kteří se v Na šrot objeví, jsou mladí, krásní, vitální a usměvaví Američané, kteří po většinu času vypouštějí z pusy taková moudra, až si člověk musí položit otázku, kolikpak z nich asi mělo v ruce ten cár papíru s pokyny co dělat a říkat a kdo na place improvizoval.

    • 30.4.2013  22:27

    Pokud nedokážete Leatherfaceovi upláchnout ani v autě, nic než smrt si nezasloužíte.

    • 28.4.2013  17:33
    První rána (1996)
    ***

    Chan. Jackie Chan. Béčko z béček nejbéčkovitější, ale není to vůbec na škodu. Je tu Jackie, takže člověk očekává, že bude vyvádět své tradiční skopičiny. A taky že je vyvádí. Jako obvykle představuje muže mnoha talentů a schopností a kromě jízdy na snowboardu ve slušivé dětinské čepici s tuleněm zvládá obratně například chůzi na chůdách. Tyto činnosti jsou průběžně doplňovány přízemními motorickými nebo slovními fórky jako z těch nejlacinějších novodobých teenagerských komedií, z nichž ovšem většina nebyla v roce 1996, kdy tento film vzniknul, ještě ani na světě. Z příběhového hlediska se jedná o hrozný blábol a navíc předvídatelný (když Jackie říká, že jestli potká žraloka, tak zkamení, okamžitě je vám jasné, že si s ním dříve nebo později skutečně zaplave), ale jakmile dojde na choreografii, tak je to zase jednou něco tak úžasného, že bych se na to vydržel dívat celé hodiny. Jackie předvádí rozsah svého umění zejména v potyčce s tyčemi a štaflemi nebo během geniálního souboje pod vodou, který mi svou absurditou připomněl scénu z druhého Tomb Raidera, v níž dá Angelina Jolie do nosu žralokovi a ten se, doprovázen bolestivým gestem, odporoučí do hlubin oceánu. Na zdejším souboji je kromě toho zábavná taky samotná podoba žraloků, protože daleko věrnější žraloky dávali zadarmo ke krabici ovesných vloček a i Spielbergovy v té době už více než dvacetileté Čelisti si s nimi vytírají zadek, na druhou stranu tohle je komedie, takže proč ne. Výhrady by se tedy našly a nebylo by jich zrovna málo, ale já se prostě bavil a to je hlavní. Jackieho mám přesně v téhle poloze rád, což se se mnou táhne už od prvních dvou Božských relikvií, což jsou snímky, u nichž jsem strávil za svůj filmový život nejvíc času ze všech (oba díly jsem viděl asi šedesátkrát). 70%

    • 27.4.2013  14:42
    Maniak (2012)
    ****

    Napsal bych „úžasné“, ale to by bylo asi trochu nedostačující, takže pár slov přidám. Nebudu chodit kolem horké kaše a hned na začátek řeknu, že Maniak je jedním z nejlepších POV snímků, jaký jsem kdy viděl. Sice této metodě padá v některých scénách za oběť logika návaznosti záběrů, ale v rámci zlepšení filmového zážitku mi to vůbec nepřekáželo. Navíc už jsme ve filmovém světě zažili i daleko větší nesmysly a často se nad nimi ani nepozastavovali, protože svět, ve kterém se filmy odehrávají, je třeba oddělovat od reality. Maniak je nečekaně syrový, detailní a místy dost brutální (vážně si nepamatuju, kdy naposledy, jestli vůbec někdy, se mi chtělo při sledování filmu odvracet zrak od obrazovky, scénám skalpování se to ovšem málem povedlo). Původní verzi jsem neviděl, takže nevím, jestli případně jak na ni ta současná odkazuje, ale minimálně tu osmdesátkovou atmosféru se jí daří navodit hned v několika ohledech (nejpatrnější je to asi u zvolené hudby). Překvapivě dobrý je Elijah Wood v hlavní úloze, který vzal roli snad jen proto, aby narušil ten klukovsky neškodný dojem, jímž na spoustu lidí včetně mě působí. Sice hrál už v Sin City nebo Hooligans, ale v obou případech se mi zdálo, že je obsazení Froda pouze nějakým šíleným castingovým přešlapem. Ale jak se zdá, Wood ze sebe chce tu auru nevinnosti mermomocí setřást, o čemž svědčí výběr jeho nadcházejících filmů. Maniak mi nicméně připadal úžasně napínavý i díky obsazení Nory Arnezeder. Celou dobu jsem se totiž bál, aby se její Aničce nic nestalo a tomu maniakálnímu šílenci nepadla za oběť. 85%

    • 25.4.2013  22:55
    Imaginaerum (2012)
    ****

    Dejte do filmu klauny - stačí na chvíli, tak jako tady - a máte u mě úspěch prakticky zaručený. Ne že bych je nějak zbožňoval, vlastně k nim nemám nijak vyhraněný vztah, ale začalo to mými milovanými Klauny zabijáky z Ameriky, pokračovalo Iglesiovou španělskou invazí v podobě Balady o smutné trumpetě a nyní útočí skrze Imaginaerum už i Finové - prostě se to šíří stejně jako zombie nákaza do celého světa. Ale teď už k filmu. Pokud jsem to správně pochopil, použitá hudba pochází od skupiny Nightwish. Ano, na film jsem se podíval, aniž bych byl jejich fanouškem. Ba co víc, to jedno album, které jsem dohromady kdysi slyšel, se mi vůbec nelíbilo, protože tohle je přesně ten typ hudby, kterou nemám rád. Avšak tady byla hudební složka k mému velkému překvapení poměrně líbivá a to dokonce i skladby se zpěvem, což by mě nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu. Nevím, jestli film vznikl jako vizualizace alba, nebo byla naopak hudba vytvořena speciálně pro film, ale nakonec na tom vůbec nesejde (tedy aspoň mně ne). Tak ale teď už vážně k filmu. Imaginaerum má hned několik dalších předností, kvůli kterým stojí za pozornost. Tou nejvýraznější, jež vás praští do nosu už při pohledu na obrázky, je pochopitelně technické zpracování, které boduje i tím, že není použité pouze na efekt, ale má v příběhu své opodstatnění. Pan režisér sype z rukávu téměř bez ustání jeden vizuální nápad za druhým a je radost být u toho. Uznávám, že některé pasáže diváka na zadek neposadí a třeba taková scéna s Louskáčky a dvouplošníkem vypadá jako vystřižená z třetího Crashe Bandicoota nebo přinejlepším třetího Slye Coopera, ale to jsou jen drobnosti a celkově musím vizuální stránku jen a jen chválit. Makabrózní atmosféra (ale možná za to můžou ti klauni) se mísí se snad až dekadentním nádechem (i tentokrát jsou možná na vině oni cirkusoví baviči), do toho se tu objevuje dvojník Steva Carella, jenž na nás vyskakoval ze všech možných trailerů a galerií a který se nakonec svému předobrazu příliš nepodobá a ani cestou netrousí žádné hlášky. Příjemné je, že to není pouze rozpohybovaná reklama na Nightwish, naopak, pokud jejich hudbu tak jako já neznáte, prokoukáte se filmem a ani si jejich přítomnost neuvědomíte. Jo, a abych nezapomněl, má to jenom sympatických 75 minut.

    • 17.4.2013  17:06

    Nejsem rasista, ale… Klusák s Remundou opět tnou do živého. V konečném důsledku vlastně ani není důležité, jaké rasy jsou v dokumentu zastoupeny - Klusák s Remundou si zvolili Romy, jinde ve světě to můžou být Čečenci (koneckonců mezi nimi a Čechy není až takový rozdíl) nebo Mongolové. Život a smrt v Tanvaldu jasně ukazuje, že předsudky, ať už se jedná o ohraná klišé nebo nenávist bez zjevného důvodu (tj. nulová argumentace), jsou v naší společnosti hodně hluboko zakořeněny a stejně jako neuvěřitelné historky babičky z vesnice se předávají z generace na generaci bez jakýchkoliv dovysvětlujících informací nebo možnosti zpochybnění ze strany dětí - protože ta stará, moudrá babička má přece vždycky pravdu. Z toho pak vznikají situace jako ta na koupališti, kdy mladá dívka volá po rasové segregaci, aniž by si to zřejmě uvědomovala, případně další vyjadřuje přání, že by „mohlo těch cikánů tady ubejt“, ale na otázku v čem jí tedy jejich počet tolik vadí, už není schopná odpovědět. Jak je vidět na zdejším hodnocení, téma vyvolává různorodé emoce a mě jen mrzí, že neexistuje recenze na serveru jako Novinky.cz, protože jsem si jistý, že by v tamní diskuzi došlo k další plodné debatě na toto téma.

    • 31.3.2013  21:55

    Předem bych rád upozornil, že auta jdou naprosto mimo mě, nevyznám se v nich a nevidím jediný důvod, proč bych je měl obdivovat nebo za ně platit horentní sumy. Takže pokud se mi náhodou film nebo pořad o autech líbí, znamená to buď to, že má i jiné kvality, nebo v něm o rozbor aut vůbec nejde (zdravím pány z Top Gearu). Pokud ovšem žádnou ze zmiňovaných vlastností v díle nenajdu, pak to většinou znamená, že se budu pekelně nudit. Podle výsledného hodnocení se sice může zdát, že jsem se u Gone in 60 Seconds pekelně nenudil, ale věřte mi - nudil. Film má to štěstí, že obsahuje vcelku solidní 40minutovou honičku s policií, která se sice nechytá na současné šílené akční jízdy typu Rychle a zběsile 5, ale zase musím ocenit, že je natočená takříkajíc v autentických podmínkách. Bohužel jí však předchází tak neuvěřitelně zdlouhavá hodina plná prázdných plků a celkově nezajímavého dění, že jsem vážně přemýšlel nad tím, jestli to nemám radši vypnout. Nevěřil jsem tomu, ale remake s Cagem je zhruba stejně „zábavný“. Ještě se podívám na Two-Lane Blacktop a na jaře si, doufám, užiju Linovo už podle trailerů přepálené Rychle a zběsile 6 a myslím, že co se filmů s auty v hlavní roli týče, mám zase na pár let vystaráno.

    • 19.3.2013  11:42

    Tohle je snad první film, ve kterém mi Steve Martin není vyloženě protivný. Ale bohužel má tu smůlu, že v druhém rohu stojí těžká váha a absolutní herecké eso, Michael Caine. Ten je navíc zvýhodněný tím, že jeho postava starosvětského podvodníčka je zajímavější. Jinak se ale misky vah převažují vcelku vyrovnaně mezi oběma pány, což je sympatické. Mrzí mě, že jsem viděl dabovanou verzi, protože se obávám, že mnoho vtipných momentů skončilo ztraceno v překladu. A zatímco Petr Oliva se na Stevea Martina hodí, Jan Přeučil coby Michael Caine je pro mě přešlap obřích rozměrů (zajímavé je, že je to právě Petr Oliva, který Cainea často dabuje). Proto jsem si jeho Lawrence Jamiesona vydávajícího se za slavného doktora Shauffhausena a mluvícího s německým přízvukem dohnal aspoň na YouTube. Filmu samotnému nemám moc co vytknout aneb za vším hledej ženu. Původní verzi s Nivenem a Brandem si budu muset co nejdříve doplnit.

    • 18.3.2013  09:51
    Batesův motel (TV seriál) (2013)
    **

    Zatím na mě Bates Motel působí poněkud neučesaným dojmem, jako by ani sami tvůrci neměli úplně jasno v tom, jakým způsobem chtějí příběh uchopit a následně jej prezentovat. Rozháraná stylizace na jedné straně nabízí výdobytky moderní doby, jako jsou dotykové telefony a LCD televize, na straně druhé retro vybavení nového domu Batesových, retro auto či retro oblečení, které jako by naznačovalo, že tahle rodina do dnešní doby vlastně ani nepatří. Připadá mi, že se Bates Motel snaží zalíbit rychle a všem, protože tu najdeme momenty jako vystřižené z Muzikálu ze střední (naštěstí bez toho zpěvu… aspoň prozatím), ale pak i ty poněkud drsnějšího ražení. Počkám si, kam se to bude dál ubírat, avšak pevně doufám, že se postupem času pořádně přitvrdí na psychologii postav; rozpačité dojmy z prvního dílu naštěstí aspoň zčásti zachraňuje Vera Farmiga. A z Normana je v novém tisíciletí zřejmě takový ten moderní typ filmařsky vděčného outsidera, na kterého letí všechny sexy spolužačky.

    • 17.3.2013  01:04

    Tak jako Rock 'n' Roll High School, i Detroit Rock City si užijí hlavně vyznavači dané hudby. První jmenovaný je ovšem výhradně pro skalní příznivce Ramones, kdežto tenhle snímek po svých divácích nevyžaduje, aby bezmezně milovali Kiss (i když slouží jako rámec příběhu, jejich samotné persóny nejsou nikterak důležité - ostatně závěrečný koncert trval k mému překvapení jen nějaké tři minuty). Ale na škodu to pochopitelně není, protože jedině pak budete těm klukům naprosto rozumět a fandit jim v tom, co všechno jsou ochotni udělat pro to, aby viděli svou milovanou kapelu naživo. Film má tu výhodu, že slouží jako současná reminiscence na končící 70. léta, takže je dobře obeznámen s tím, jak se věci v hudební branži vyvinuly a jak to s Kissáky později bylo. Tudíž je nebere pouze jako modlu, před níž bychom měli pokleknout a s pokorou k ní vzhlížet, ale nebojí se si z nich sem tam i dost vtipně utahovat („Disco teď dost frčí a nebyla bych překvapená, kdyby i Kiss nahráli nějaký disco.“ „Jestli je jediná věc, kterou by nikdy neudělali, tak je to tohle.“). Občasná nechutnost některých scén mi přišla zbytečná a i to popichování církve a popu ne vždy padlo na úrodnou půdu, ale už samotné rýpnutí beru s povděkem. Pokud máte rádi kapely jako Thin Lizzy, Cheap Trick, Black Sabbath, Ramones (ano, i ti tu zazní) a pochopitelně i Kiss, asi byste měli o zhlédnutí minimálně pouvažovat. 75%

    • 14.3.2013  23:20
    Krásky a šprti (TV pořad) (2005)
    **

    (Rocky) Horror (Picture) Show.

    • 11.3.2013  15:54

    Pokud si nechcete nechat ujít toto komplexní Scorseseho nahlédnutí do historie (amerického) filmu a nemáte nakoukáno, spoilerům se nevyhnete. Pokud nakoukáno máte... spoilerům se nevyhnete, protože Marty často loví z rukávu perly, o kterých jste nejspíš v životě neslyšeli. Do Průvodce americkým filmem jsem se kvůli jeho délce dokopával několik let a když jsem ho teď konečně viděl, paradoxně se mi zdál příliš krátký. Chápu, že Scorsese nechtěl, aby tenhle dokument sloužil jako nezáživný průvodce od A do Z (protože všechny skvělé filmy respektive filmy, kterými byl slavný filmař ovlivněn, jednoduše vyjmenovat nelze), nýbrž se spíš snažil vybrat to nejlepší a na tom demonstrovat vývoj kinematografie, tehdejší filmová témata a problémy, se kterými se museli filmaři často potýkat, ale přesto by mu aspoň dvojnásobná stopáž neuškodila. To je tedy nakonec asi jediný důvod, proč nedávám hodnocení nejvyšší.

    • 10.3.2013  00:08
    Děti (2008)
    ***

    Při pohledu na dvě zdejší maminy jsem si připadal jako Lister v Posledním dnu, když sleduje ženský box nahoře bez a fandí oběma zápasnicím, aby co nejdýl vydržely. Těm dvěma zodpovědným matkám jsem kvůli jejich okouzlující… lásce k vlastním dětem jednoduše musel držet palce (i když brunetě asi přeci jen o něco víc). A komu že se to doprovázené nějakým nevýrazným křovím v tomhle filmu vlastně postaví? Jak už název napovídá - vlastním dětem. Těch je na čtyři dospělé a jednu dospívající dceru asi pět (nebo možná jen čtyři, už ani nevím), ale po chvilce jsem v nich měl takový guláš, že jsem si je nejen nedokázal přiřadit ke jménům, která se tu půlku stopáže vykřikují, ale ani k jejich rodičům. Nakonec to ale ani tolik nevadí, protože to co Děti ztrácejí kvůli nepřehlednosti dětských postav a (ne)logice chování těch dospělých, hravě vynahrazují atmosférou a dobrým střihem, který krásně propojuje scény odehrávající se v tu samou dobu, ale na jiném místě. Skoro bych se až vsadil, že kvůli filmům jako je tenhle budou někteří muži uvažovat o vasektomii. 70%

    • 3.3.2013  12:38
    The Beauty Inside (TV seriál) (2012)
    ****

    Mary Elizabeth Winstead do každé domácnosti. A do roka a do dne ať je tu celovečerní verze.

    • 2.3.2013  21:38
    Na mol (2012)
    ****

    Mary Elizabeth Winstead ani Aaron Paul nejsou (aspoň zatím ne) herci, kteří by přilákali do kin davy lidí. Takové ambice ostatně tenhle ultralevný snímek ani nemá. Jesse Pinkman to v životě nemá lehké, protože když se nepotýká s drogami, kamarádí se s alkoholem. Mary Elizabeth Winstead jako násoska první kategorie tady rozhodně nepřipomíná tu vyfintěnou kočku z Tarantinova Auta zabiják; naopak to vypadá, že dobrou polovinu Smashed o make-up ani nezavadila, takže v několika momentech (naštěstí jen z některých úhlů) připomíná spíš Paula Dana, což není dobré. Co ale dobré je, je tenhle film! Osobně mám snímky s touhle tematikou rád, jelikož situace v nich zobrazené až nápadně často připomínají můj vlastní život. Proto jsem jim pak ochotný odpustit i slabší scénáře, protože je to přece jako ze života, že jo? A ta scéna, kterou popisuje Rob Roy, je rozhodně nejvtipnější z celého filmu (dobrá je taky Aaronova jízda na kole z hospody) a dostal jsem u ní nefalšovaný záchvat smíchu, takže jsem si musel film o kousek přetočit a podívat se na ni znovu. Jinak to až taková legrace není. 75%

    • 1.3.2013  15:06

    Na Modus Anomali jsem netrpělivě čekal prakticky od oznámení, jelikož předchozí Anwarův snímek, Pintu terlarang, mě před třemi lety velmi příjemně překvapil. S velkými očekáváními přicházejí často velká zklamání (viz Doomsday Book), ale Modus Anomali mě naštěstí nezklamal ani trochu. Anwar rozehrává na ploše osmdesáti minut atmosférickou podívanou, která dokazuje, že má své řemeslo v malíku. Muž se probudí pohřben zaživa uprostřed lesa a nemá ponětí, kde se tam vzal ani kdo mu to udělal. Spolu s ním tedy postupně zjišťujeme, co se vlastně stalo. Musím uznat, že pointa se dá zhruba od poloviny odhadnout a hororoví znalci se zřejmě napálit nenechají. Já jím nicméně nejsem, takže jsem si „nelogické“ chování postav vysvětloval jejich pokročilou demencí a s klidem se přiznám, že jsem Anwarovi naletěl. I když mám pocit, že už jsem nějaký film s podobným námětem kdysi viděl a pokud o něčem takovém víte, klidně mi osvěžte paměť (i když předpokládám, že takových filmů bude víc), rád se podívám (ale spíš mi to doporučte nepřímo a až za nějakou dobu, protože pokud budu vědět, o co jde, tak se vytratí moment překvapení). Poněvadž se chci vyhnout spoilerům, tak jen naznačím, že film prakticky postrádá antagonistu a staví výhradně na stupňující se atmosféře, která v závěru krásně vygraduje (i když možná jen v případě, že film tak jako já neprokouknete). 70%

    • 27.2.2013  17:31
    Pokoj 237 (2012)
    ***

    Osvícení jsem vždycky považoval spíš za film zabývající se holocaustem a vyvražďováním Indiánů než film o člověku, kterému hrábne a chce vyvraždit svoji rodinu. Mizející předměty mezi jednotlivými záběry jsem bral vždycky jako parodii na horory a ne jako chybu. Už během první projekce jsem pochopil, že Nicholsonovy řídnoucí vlasy představují Hitlerův knírek atd. Ale teď vážně, tři čtvrtě stopáže jsem neměl nejmenší tušení, o čem to ti lidé mluví. Kubricka jsem vždycky obdivoval, ale to jeho neustálé zbožšťování, kdy jsou všechny nepodstatné chyby považovány za tvůrčí záměr, který symbolizuje to či ono, to by asi i jemu přišlo hodně mimo, kdyby ještě žil a četl/viděl všechny ty konspirační, z větší části ničím nepodložené teorie. Domnívám se totiž, že kdybych chtěl, najdu stopy vedoucí například k přistání Apolla 11 na Měsíci už v Prázdninách v Římě. Jako některé informace jsou zajímavé, to nepopírám, ale spíš takovým tím „Jak je něco takového vůbec napadlo?“ stylem. Je jasné, že když si film pustíte zároveň popředu i pozpátku, v některých scénách se budou jednotlivé postavy určitým způsobem prolínat, což může (ale také nemusí) znamenat to či ono. Ale není to tak náhodou u každého filmu? Ještě jedna poslední připomínka k tvůrcům filmu respektive lidem, kteří se v něm vyjadřují k jednotlivým tématům - když jsou takoví experti, tak proč nám, ignorantům, toho Stanleyho-Ježíše skrývajícího se v úvodu filmu na obloze za mráčky aspoň nezvýraznili červenou fixkou, abychom mohli konečně taky prozřít?

    • 7.2.2013  11:41
    Afrika (TV seriál) (2013)
    *****

    Jak známo, ty nejlepší příběhy píše sám život. Avšak k tomu, abyste je mohli adekvátně zachytit je třeba talentu, trpělivosti a taky peněz. To všechno naštěstí lidé z BBC mají a jako dar z nebes zároveň jednoho ze tří kouzelných dědečků, Davida Attenborougha (dalšími dvěma jsou Karel Zeman a Hajao Mijazaki). Tento tým dal vzniknout další dechberoucí sérii, tentokrát z rozmanité Afriky. Jsme tak svědky uchvacujících záběrů, v nichž dva žirafí samci svádějí boj o samici a území, přihlížíme uspěchanému životu mravenců a fandíme novorozeným želvičkám v jejich boji o přežití, který začíná úprkem do moře před hladovým ptactvem (Mimochodem věděli jste, že pohlaví želv určuje teplota, ve které je vajíčko uchováno?). To a ještě mnohem víc v tom nejlepším technickém provedení, jaké je v dnešním filmovém světě k vidění. A aby toho nebylo málo, i s emocemi to zamává o dost silněji než většina současných bijáků.

    • 6.2.2013  22:51
    Gumnaam (1965)
    ***

    Indická variace na Deset malých černoušků se zpěvy a tanci? To jsem si nemohl nechat ujít. Úvod filmu je zbytečně dlouhý, což si vysvětluju tím, že Indové musí plnit kvóty a spotřebovat co nejvíc filmového materiálu. Naštěstí se to docela slušně rozjede, „hosté“ skončí v obřím sídle na opuštěném ostrově a zábava může začít. Během sledování jsem dostal nápad, jak mohli všichni vyváznout z téhle šlamastiky se zdravou kůží. Je to velmi prosté, stačilo neotvírat pusu a nezpívat. Jakmile totiž skončí veselé popěvky, často se hned nato něco nepěkného semele. Herecké výkony působí dost teatrálně, často hraničí až s karikaturou (služebný), takže se zdá, jako kdyby ansámbl utekl z divadla (a některé scény vypadají, jako by měly stejný základ). Což má potom v kombinaci s uvolněnou atmosférou za následek, že je to (tedy aspoň v první polovině) vlastně spíš komedie než krimi (a v závěru to docela ironicky zase tíhne k hororu). Mezi vraždami nikdo příliš neřeší vrahovu identitu, nenajdete tu systematické prohledávání domu a okolí a hledání stop známé z knihy a některých filmových adaptací. Ale ono je to do značné míry taky tím, že Gumnaam se knihou Agathy Christie pouze inspiroval, než že by ji adaptoval. Když už nic jiného, tak ani tu říkanku o černoušcích tu neuslyšíte. Nevím, jak to ti Indové dělají, ale většinou se u jejich přepálených stopáží nenudím. 70%

    • 2.2.2013  12:19
    Cesta domů (2010)
    ****

    Cesta domů trpí v podstatě těmi samými neduhy jako Art of Flight nebo Life Cycles, ale má tu výhodu, že netrvá 80 ani 47 minut, takže nesklouzává do stereotypu a nestihne začít nudit. Jízda a triky působí v podání Dannyho MacAskilla jednoduše a přirozeně, až člověk nabývá dojmu, že by to vlastně zvládnul taky. Po vystřízlivění je ovšem třeba si přiznat, že na některých překážkách bych měl problém se udržet na mých dvou vratkých nohou a ne na kole.

    • 31.1.2013  10:11

    Sterilní, rasově vyvážená gangsterka třetí cenové skupiny. Já se rozhodně neřadím k těm, kteří by rozhazovali rukama a nohama a zarputile tvrdili, že poctivá kriminálka se jednoduše nedá natočit bez De Nira nebo Pacina. Ale dá. Jenže když tu nejsou, tak tu prostě nejsou a já se nechci dívat na šklebícího se Penna, zjevně imitujícího prvního z pánů. A ani zbytek osazenstva nepředvádí žádné oscarové kreace. Já tvrdím, že horší než film plný hereckých patlalů je film, který má před kamerou očividně talentované lidi, ale neumí s nimi zacházet. Už jsem se smířil s tím, že Emmu Stone budu i nadále vídat víc, než by se mi líbilo, ale že i schopní Josh Brolin a Ryan Gosling proplují celým příběhem jako nevýrazní panáci, to jsem opravdu nečekal. Žádná ikonická postava, žádná památná scéna, na kterou bych i po letech vzpomínal (vlastně se obávám, že už za týden si nevzpomenu vůbec na nic). To je Gangster Squad. 50%

    • 30.1.2013  16:51
    Impractical Jokers (TV pořad) (2011)
    ****

    VAROVÁNÍ: Následující program obsahuje scény zachycující blbost čtyř kamarádů, kteří se snaží navzájem zesměšnit. Joe, Murr, Sal a Q jsou sice kamarádi, ale to jim nebrání v tom, aby ze sebe (a z ostatních) udělali pitomce před celým národem. Pro zábavu samozřejmě. Různé úkoly, různé situace, škodolibost a občas neuvěřitelná fantazie hlavních aktérů, to jsou Impractical Jokers. Nebudu se zbytečně rozkecávat, protože tohle se nedá popsat, to se prostě musí vidět. Je škoda, že se některé nápady sem tam opakují, na druhou stranu dané situace dají vždycky vzniknout něčemu novému a hlavně pekelně zábavnému. Taky se mi zdá, jako by některé výstupy byly nahrané, protože snad ani není možné, aby kluci čas od času náhodné kolemjdoucí takovým způsobem urazili a ti jim na oplátku nechtěli rozbít držku. A možná i chtějí - a od slov přejdou rovnou k činům -, ale hádám, že tenhle případný materiál zůstane k naší smůle na podlaze střižny. Ale v tomhle případě jsem ochotný ledacos odpustit, protože takové trhání bránice si člověk užije jenom párkrát do roka. Na jednotlivé epizody (kromě jedné, ale tu si jistě dohledáte sami) se můžete podívat online například tady. „Být vámi, tak tyhle ubrousky nekupuju, protože tím podporujete Nacisty.“ 85%

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace