Jhershaw

Asi nejmelancholičtější fim, co jsem viděl za hodně dlouhou dobu. Líbilo se mi, že ačkoliv přechází mezi realitou a sněním, působí to lehce, nenásilně, a hlavně povětšinou přehledně. Výborný Georg Friedrich.

160 minut je možná trochu moc (existuje tedy i 120minutová verze?), ale hlavní herci jsou skvělí a hlavně film vyvolal spoustu výbuchů smíchu a spontánního potlesku v sále - takhle jsem se dlouho nepobavil. 90 %

Podepisuju doporučení, nic si o filmu předem nezjišťujte. Snad ani děj v jedné větě. Právě gradování příběhu je imho jeho velká výhoda. Spolu s civilním herectvím a poměrně jasným autorským záměrem.

Budování atmosféry filmu šlo, vršit dílky skládanky taky. Z herců vynikal ten mladý kluk (a z reálného vzhledu nevypadal, že by byl jen přesně obsazen). Nicméně, mám už averzi na filmy, kde vám řeknou, že ten konec je přece jasný, případně že to byl záměr... a přitom ke konci vám jsou dány dvě indicie, kde každá vede jiným směrem (i když ta jedna mi přišla nějak vycucaná z prstu, a nebyl jsem sám, kdo nepochopil, jak na to přišel). Nicméně na varskou soutěž dobré. 70 %

Pro mě zatím vrchol Varů, a když jsem zhlédnutí neodkládal z toho důvodu, jsem rád, že jsem si film "nechal" na Velké plátno. Těžko se popisuje, čím mě film tak nadchnul, jedním slovem vtahující. Fukunagu se opravdu vyplatí sledovat. 90 %

Čekal jsem to lepší. Černohumornější, bizarnější. Takhle se střídaji momenty absurdního humoru, dramatu a mladického odboje proti rodičím, a spolu to úplně nedrží, tím spíš když je délka zbytečně naředěna na 105 minut. Nicméně - je super, že na východě něco takového vzniká, a je škoda, že něco podobného nenatočí u nás. 70 %

Když jsem vycházel ze sálu, zaslechl jsem komentář: "Děj byl zajímavý, ale hrozně mě nudilo, jak 5 minut tam spolu dva lidi mluvili a jinak se nic nedělo." A já tu druhou část mám opačně. Chápu, že je možná efektivnější prezentovat dialog jako prostřihy detailů mluvících postav, ale Mungiův přistup, kde používá několikaminutové záběry, mě vtahuje víc do scény. At kameru nechá běžet při rozhovoru, nebo ji nechá sledovat kráčejícího člověka. A přitom mi to nepřišlo samoúčelné (mrkám na držitele Oscara). Další dva pilíře, které film pevně podpírají, jsou výborné herecké výkony (hlavně otec rodiny) a již zmíněný příběh, který dává divákovi poměrně nejednoznačné dilema.

V podstatě zklamání. První půlhodina je totiž skvělá, zábavná, a nebál bych se jí dát 5*. Ve druhé půlhodině dojde dech, třetí půlhodina by mohla bý fajn, nebýt toho že hlavní "hrdina" je ten nejvíc neschopný a opovrženíhodný lůzr, co pamatuju. Čtvrtá půlhodina je akční nářez, jenže následuje po nezajímavé hodině, takže sama o sobě je už nezajímavá. A v tomhle se sál asi shodl se mnou. Ty závěrečné headshoty, které by jinak byly odměněny potleskem, přešli diváci bez odezvy. 50 %

Vypůjčím si, co jsem včera napsal k Intimnímu osvětlení: "Pokud točit filmy lyrické, pocitové a víceméně bezdějové, tak se zajímavými, rozlišitelnými postavami, nadhledem a humornými scénkami, a především - s rozumnou stopáží". Z těchto podmínek splňuje Paterson jednu, a to nadhled a lehký humor. Stopáž o dvou hodinách je přepálená a kdyby se z toho vyškrtly 3-4 dny, nic by se nestalo. Moje sympatie nezískaly ani hlavní dvě postavy, on hodný ňouma, co neumí říct ne, a ona, která nejspíš nemá moc talent, ale dohání to sebevědomím a přesvědčením o vlastní jediněčnosti. 50 %

Oskar to asi shrnul za nás za všechny (minimálně nečtenáře předlohy), je to fajn, pěkně nasnímané, dobře zahrané, ale vzhledem k reputaci nebo nastíněnému tématu bych čekal víc. Ale líbí se mi, že k té filmové dceři je težké nezaujmout ambivalentní vztah. Její rozpustilost a lehkovážnost, či naivita, může být dočasně okouzlující, ale zároven se v pozadí projevuje jakási zkaženost zlaté mládeže. I proto bych konec filmu ocenil o něco vyhrocenější. 70 %