Jhershaw

První polovina super, až nečekaně vtipná, přitom dojemna a ukazujíci obtíže takového života. Pak venku ovšem přijde nečekaný zvrat, který to pro mě svou nelogičnosti a lacinosti úplně zabil. 7/10

Natočit film o tom, jak si lidé povídají ve VR, je asi podobně dobrý nápad, jako napsat knihu na základě toho, co si lidé píšou na chatu. Tedy vůbec. Věnovat prostor 1-2 postavám/párům, dát jim 20-30 minut a byl by to zajímavý kraťas.

Odešel jsem po 40 minutách, takže vlastně nevím, jestli snímek ve své druhé polovině zvládl naplnit ten zábavný potenciál, jež se od půlnočních filmů očekává. Nicméně první polovina těžce nudná, málo snoveho světa (aneb B-čkoveho akčnaku) a hodně povídání.

Roztomilý oslík putuje světem a na své cestě potkává různé lidi a je svědkem různých situací. A to je asi vše. Jako krátký film s poloviční délkou by to fungovalo stejně, možná ještě lépe.

O Sparks jsem nikdy neslyšel, byť jedna jejich písnička mi přišla povědomá. Na film/dokument jsem vyrazil jen kvůli osobě režiséra (a trochu lepšímu hodnocení, než měl druhý hudební dokument na MFFKV). Moc jsem nečekal a dostal jsem -prozatím- nejlepší film Varů. Základ kapely, bratrské duo, kde jeden vypadá jako Sherlock Holmes Benedicta Cumberbatche a druhý jako Lukáš Vychopeň s úzkým španělským knírkem. Jejich vyprávění, vzpomínání a rekapitulace alb je doplněno rozhovory se spřátelenými umělci i fanoušky a ozvláštněno různými animacemi. Za ty dvě a něco hodiny* si je oba zamilujete, za jejich přirozenost i smysl pro humor. Největší hity zde a zde.  * tohle vidím jako hlavní problém: přehnaná délka, nutnost probrat skoro všechny alba. Obzvlášt na začátku měli více stříhat.

Jestli na letošním KV festivalu vidím nějaký trend - filmy, na které jsem se těšil, spíše zklamávají, a největší radost jsem měl z filmů, od kterých jsem neměl žádná očekávání. Na Luzzu jsme šli jen a prostě proto, že jsme se nedostali na film "vedle" a jen jsme přeběhli do další fronty. Po Pírkách mě i dost odrazovala anotace, pojednávající o autentickém zachycení chudoby... ale nebojte! Co je v Pírkách špatně, je tady dobře. Hlavní postava, rybář, to nemá jednoduché, ubývají peníze, přibývají problémy, ale vidíme tu nějakou snahu se svou situací pohnout i dilemata, která jsou před rybáře položena. A co musím pochválit - herecké výkony rybářských neherců jsou skvělé!

Je to taková ta fajn festivalová hořká/romantická drama/komedie, která chvíli pobaví, ale druhý den si na ni nevzpomenete. To, že postavy nejsou idealizované, naopak lidské se všemi svými chybami, dodává snímku autenticitu, ale zároveň trochu brzdí možnost hrdinům jednoznačně fandit.

Po přečtení zápletky jsem čekal něco více absurdně-humorného a naladěn na Imdb hodnocení skoro 8/10 jsem čekal festivalovou pecku. Bohužel, film se drží trendu, který na letošním festivalu pozoruji u vícero filmů: nesympatické postavy. Ať proto, že opravdu jsou to nesympatické svině, nebo protože se chovají naprosto nelogicky a tím jen dále zabředávají do svých problémů (a já začínám chápat, proč tohle na filmech hodně vadí Fukovi, je utrpení takové postavy sledovat). Do toho film vypadá velmi amatérsky, jednak tím jako by se točil "na první pokus", tím jak se postavy chovají "na pozadí" a hlavně svým neherectvím.

Na základě tipu, co psal Marigold, jsem očekával "jako by Erben napsal svoji Kytici na Islandu". Místy morbidní lyrika zasazená do krásné islandské přírody - a přesně to jsem dostal. Zajímavé bylo sledovat film v plném sále, kde se diváci časem začali smát - "smál bych se i doma?"  a "byl to tvůrčí záměr?" říkám si. Lehce kratší ale film být mohl. 70 %

Že film nebude epická fantasy, ale zádumčivý art, jsem věděl. Netušil jsem však, že se pokusí o dekonstrukci rytířského mýtu tím, že hlavní postava -svým chováním- žádný rytíř není. (Ale je možné, že tohle je podstatou příběhu i v originále). Vizuálně zajímavé jen místy, místy dlouhé. Hlavně byla chyba tenhle pomalý film ve Varech zařadit mezi půlnoční..