Jhershaw

Netesit se. Jako vzdy zakladni pravidlo. Tesil jsem se, ze si Transformers uziju v atmosfere japonskeho kina, ale den po premiere byl sal skoro prazdny (asi chodi spis na japonsky dabing). Stejne tak jsem doufal, ze sbalim vedle sedici Japonku, ale bez uspechu:) Navic jsem, namlsan superkladnymi recenzemi, cekal neco jako Skala+ID4. Transformers sice jsou skvela letni zabavna podivana, ale nic co by ve mne zustalo jeste dlouho po skonceni. Nebo mi uz jen neni 13, abych si takove filmy tolik uzil. A konec jsem vubec nepochopil. 85 %

Totéž jako u Black Sheep - ve Velkém sálu, o půlnoci, posilněn omamnýmil látkami, jsem si smrtiodolné auto užil, ale za jiných podmínek bych ho radši vidět nechtěl. 100 minut dialogů o vztazích a filmech a 10 minut automobilové honičky. Ty dialogy jsou zábavné tak půl hodiny - škoda, že se po rozdělení promítají delší verze. A obdobně jako u "Kdo je tady ředitel" - Tarantinovi fanoušci budou nadšení, jak si dává záležet na vytváření feelingu starých filmů pomocí škrábanců apod, odpůrci mu budou vyčítat samoúčelnost, a my ostatní to prostě ignorujeme.

První dojem jsem měl podobný jako u Návratu - nejvíc mě zaujala pěkná kamera a hudba. S dějem to už je horší, prostřední část je docela rozvleklá a nezachrání to ani závěrečné "odhalení". ___ Z projekce bylo stejně nejzábavnější okřikování slečny se zvonícím mobilem :)

Příjemně zábavné, ale rychle vyšumí.

Sigur Rós v závěrečné scéně, áách...

Jak jsem se původně bál, že se budu od začátku do konce každých 10 minut koukat na hodinky, poprvé jsem se podíval až po hodině - první hodina filmu je velmi dobrá a lynchovským způsobem zábavná. Pak ale nastal pravý chaos a zmatek, kdy jsem se ani nesnažil orientovat a radši jsem tu a tam na chvíli usnul.

Zábavný a příjemně vyvážený akční film/parodie, se sympatickými postavami a několika povedenými přestřelkami.

Cool herci, spousta nelogičností a nesmyslů, krev, několik dobrých lekaček, to vše zalité cool nadupanou hudbou. Solidních 70 %

Ano, ovčí hlava je to, co se mi při vzpomínce na Mýrin vybaví jako první. Následuje pěkný chorální soundtrack, několik krásných záběrů na islandskou krajinu a pár vtipných momentů. Detektivka to je povedená, se silnými momenty, ale nějak mi uniká, proč se to stalo nejúspěšnějším islandským filmem.

Normálně bych filmem, který bez titulků měří 70 minut, opovrhoval, ale ne na festivalu. Zde jsem za kratší filmy rád. Obzvlášť když jsou takhle příjemné. Je to typická konverzační komedie, ale velmi zábavná a se sympatickými herci.