Adelaine

Na cestě z temnoty na světlo, muž zkoumá svá selhání jako lidská bytost. Cesta muže do nehlubších míst jeho duše... Do míst, která všichni sdílíme. Síla lidské řeči nebyla nikdy větší než zde. Příběh muže, který mluví o svém životě... Dokud si postupně neuvědomíte, že promlouvá k vám, mluví za vás, odhaluje věci, které velmi dobře poznáváte: vaše traumata, vaše chyby, vaše špatné návyky, vaše sny. Monolog se skládá z několika částí, z nichž každá si přivlastní jedno příhodně působící prostředí, což činí z udržení pozornosti mnohem jednodušší úkol. I přesto, že se mnohdy můžete ztratit, pečlivě vybraná slova vás vrátí zpět do rozjetého vlaku. Snažit se k větám vracet nebo se u nich nadlouho zastavovat přeruší tok myšlenek, proto je nejlepší zůstat na vlně, kterou určí rytmus slov. Vše poté funguje, jak má. Dílo působí na všechny vaše smysly - zatímco je vaše mysl naplno zaneprázdněna hlasem, váš zrak se upírá na neonem osvícené noční ulice, prázdné obchody a místa, která v jisté podobě existují v každé zemi; hudba poté vaše emoce vede tak, aby plný význam slov vyzněl tím správným způsobem. Film se stává vaší osobní zpovědí: jste pouze vy, osudná noc a muž, který odhaluje váš život, ideje; začínáte se bát, kolik toho o vás ví, co o vás s každým dalším krokem do temnoty odhalí,  jak hluboko půjde do vaší duše, vašich životních zkušeností a vzpomínek, které jste nikdy nikomu neukázali, které se snažíte držet od své mysli co nejdál... Zatímco ztrácíte svůj život tím, že před nimi utíkáte. Proto nebát se ponořit, pochopit, cítít toto umělecké dílo vyžaduje kus kuráže - díky větám, na které nikdy nezapomenete, přestanete konečně utíkat a uvidíte vše, co jste kdy zmeškali, pokazili, za co se stydíte a za co se společně s mužem omlouváte. Nepříjemné emoce stoupají - stres a hanba z vašich vlastních malých i velkých rozhodnutí vás lákají k tomu, abyste se opět rozběhli, ale vy se najednou držíte těch slov, toho měkkého hlasu, doufajíc v odpovědi, které by vám ulehčily, či snad doufajíc ve velkou falešnou omluvu za všechno, co jste kdy udělali špatně... A poté to přijde. Melodie vytvořená anděly vám zvoní v uších, odhánějíc všechen stres. Jste unavení, zlomení, bez naděje. Existuje vůbec pomsta, existuje pomoc? Finální slova věnovaná přímo vám, jako dárek za utrpení, které jste se hrdě rozhodli podstoupit, odplaví chladivou vodou z vaší naplno odhalené duše všechnu bolest, která v průběhu filmu vyplula na povrch.... Víte, že život je dar. Víte, že vaše chyby, dny, které jste doposud strávili na této zemi, jsou dar. Že váš život je jen a jen váš. A vy jste svobodní a čistí, odhodláni na váš další poslední den... Připraveni.

Nadešel čas, aby otec Smrt zasvětil svého synka do řemesla. Ovšem když vystrašený mladík svoji oběť místo odchodu pomůže oživit, otec mu dá ultimátum: do jednoho dne musí přinést tělo nebo bude výprask... Kraťoučký film o dospívání, ale ne jen tak o ledajakém... Příběh zasazen v tehdejší současnosti se střetává s poněkud staromódními a nelidskými postavami, což vydá za mnoho úsměvných momentů. Originalita formuje i samotný děj, který se rozvine dál, než byste v tak krátkém čase čekali. Vzhledem k protagonistově němotě jste o to více odkázáni na slova v jeho vystrašených očích, skrze jeho pěsti a jemné náznaky cítíte jeho vztek a vzrůstající strach ze smrtelně rychle ubýhajících hodin. Film je ale v srdci o konfliktu mezi generacemi; samotná rodina a jejich schopnosti vzbuzují respekt, především domov smrťáků je děsivě megalomanský, pohroužený ve stínu, ale skrze pohled našeho smrťáčka pociťujeme, jak je v realitě stísněný, plný nepříjemných očekávání, tlaku a názorů, které se kříží s jeho zážitky, přáními a sny. Úžasné, leč děsivé schopnosti ale mohou v rukou dobrého člověka vykonat i dobro, i když je jejich majitelem samotná Smrt...

Prométheus ukradl oheň bohům a dal ho lidem. Za tento skutek byl přikován ke skále a mučen navěky. Příběh velmi komplexního člověka, fyzika J. Roberta Oppenheimera, pojednávající o jeho životě, momentu, kterým navždy proměnil celý svět a událostech dosvědčujících, jak svět obrátil vynález proti svému tvůrci a díky lidské zaslepenosti i proti lidstvu samotnému.  V podobě oslavné ódy na protagonistův úchvatný intelekt, široký okruh zájmů a talent vizualizace teoretické fyziky jste již od samého začátku až do téměř poloviny snímku vrháni do strhujícího víru nejrůznějších úseků z jeho raného života, kdy mnohdy každý střih znamená nové místo, nový den, nový rok, nový moment a lokaci daleko za tou předchozí; pomocí pečlivě rozmístěných detailů ale sami dokážete rozluštit, kde se nacházíte. S vašimi smysly zmítají divoce naléhavé housle, pobíhající částice, filosofické myšlenky, neutuchající touha po poznání, lámající se paprsky, vzájemně na sebe působící síly, fascinace světem kolem vás, výbuchy barev, hvězdy spolykané gravitací černé díry, umění, tříštící se sklo, vysokoškolské přednášky, postup historie a s ní i nově vznikající politické směry, nové pracovní příležitosti a vztahy - to vše naplno prožíváte s člověkem, jehož přítomnost je přímo hypnotizující; nepotřebuje mluvit, jelikož už skrze jeho zářivě inteligentní oči vidíte všechny jeho osobní názory, zvážené odpovědi a vzdálené návrhy i přesto, že jsou následně přes napínavé momenty ticha mistrně vtisknnuty do slov, jejichž váhou, významem, tónem a krásou si vás někdy skromně stydlivý, ale neskutečně charismatický, geniální, poetický a výjimečný Oppie získá takovým způsobem, že nedočkavě čekáte na každou jeho reakci a toužíte ho co nejblíže poznat a pochopit.  K tomu dostanete možnost, když se příběh přesune do tajných pouští Los Alamos, vojenských operací a vzrušujícího výzkumu; fyzik je vržen do nových rolí, pravidel a společnosti, kde ne všichni obdivují jeho osobnost a genialitu tak jako vy. Najednou je každé slovo nebezpečné, každý čin nevhodný a každá sekunda drahá. V průběhu celého filmu jste skrze několik vrstev vzpomínkových pasáží (ať už těch poměrně lineárních a subjektivních v barvě nebo s pomocí více objektivní, černobílé časové linie) přijímali velmi intuitivně jednotlivé skoky v čase jako realitu, neměli šanci se ve zběsilém tempu, návalu informací, dialogů a ohromném množství postav zastavit, snaha všechno to vstřebat vás ochromila; ovšem teď se ocitáte intenzivně přítomní v každé minutě příběhu spěchajícího k něčemu rýsujícímu se na obzoru; k novému hráči, zbrani tak tajemné a neznámé, přesto však respekt vzbuzující. Tempo je až nesnesitelně rychlé, častěji a častěji bez varování přerušované sekundovými, infarkty vzbuzujícími vstupy přístroje, jehož záhadnou přítomnost vnímáte jako konečný vítězný cíl celého snažení, ale zároveň tušíte, že odstartuje něco nepředstavitelně příšerného.  Rezonující, zneklidňující a stupňující se melodie vše ovládne. Rozproudí se vám krev. Třesou se ruce. Vaše úzkost dosáhne vrcholu. Už jen čekáte na konec... A pak to přijde. Vše se zastaví. Naprostá nicota. Ticho, dýchání, tma, dokulata vlnící se červená, žlutá a oranžová, polibek smrti, který otřese a zaduní celým vaším tělem, ta legendární slova větší než my všichni... Děsíte se, ale jste užasle šťastní - ať jsou ty třpytivé oblaky plamene jakkoliv monstrózní, život přesahující, zemi oblizující a lidský rozum shazující, vy nemůžete popsat, co vidíte. Co se stvořilo. Co to znamená, jak je to velké, k čemu to přirovnat. Víte, že nic nebude tak jako dřív.... Štěstí z dosaženého cíle vystřídá šok. Bezmocně sledujete, jak vám váš výtvor, vaše vítězství, věc, kterou jste změnili svět, přerůstá do ohromných rozměrů a protéká jako písek mezi prsty. Slova chvály a hrdosti z protagonistových úst vychází naprosto prázdná; narozdíl od opravdových následků, které již navěky zůstanou v jeho citlivé a vizualizací nadané mysli: slzy, křik, bezvýznamná hysterická radost davu, zničené životy, černé skořápky nevinných těl, jejichž duši on sám vypustí, když je rozšlápne svou láskou k fyzice. Jste ve středu ohluchujícího výbuchu světla. Všechno na vás padá. Smaže se hranice mezi vámi a protagonistou; jste jedna osoba, všechno zažíváte s ním. Hroutí se celý svět a strhává svého ničitele s sebou. Něco je extrémně špatně. Najednou naplno vnímáte, co jste dříve odmítali, pouze tušili nebo si nikdy neuvědomili. Horor začíná. Rozeběhnutý kolotoč událostí již není možné zastavit. Fyzikální úspěch se morálně i nemorálně obrací proti člověku, který stále věří, že se lidstvo může zlepšit. Vše, co se schovávalo dříve ve stínech nyní vstupuje do popředí; pravda a lži se spojí v jediné, odkrývají se nové názory, konflitky a nic není jisté. Z filmu se stane příšerná zkušenost, cítíte se bezmocní, svázaní, trápíte se šedou zónou, ve které se ocitáte; nevíte, jak změnit své názory, které naopak zachovat, komu věřit, koho se obávat. Příběh se vrací do silně dialogově orientované podoby z počátku celého snímku, ale na to, jakým způsobem je provedena, se nemáte šanci připravit; v mžiku se ocitáte v pekle na zemi, prožíváte klaustrofobii, nervová zhroucení, euforii, bezmoc, šílenství vznícené stresem, zběsile rychlý střih, výbušné a naprosto brilantní pasáže stejně intenzivní jako odpočítávání do příchodu atomového přístroje. Čím více se slova a obvinění stupňují v tempu, tím více vás mrazí studený pot, tím více jste vy sami napadáni, s tím větším šokem si uvědomíte vše, co jste dříve nezaznamenali. Najednou se všechno perfektně spojí v tu pravou, neuvěřitelně komplexní realitu. Realitu, která vám zlomí srdce a sebere všechnu naději. A konečně, po tak ohromujícím tempu, přijde opět nicota; finální metafory, varování, předpovědi nebo jednoduše pravdy vám seberou všechen kyslík. Tento film překoná meze reality, času a prostoru a dotkne se přímo vás. Naprosto změní vaši perspektivu chápání současného světa. Nemůžete dýchat, vaše srdce bije ztěžka, najednou nevíte, co dělat, kam jít, co říkat, kdo být, kým se stát, co po sobě zanechat; a nemáte jedinou jistotu v to, co na světě přijde. Otázky bez odpovědí, odpovědí, které právě prožíváte, vás dovedou až k úplnému přehodnocení všeho, co jste doteď věděli. Každá věta se vám usadí v hlavě a o každé z nich budete dlouho, intenzivně přemýšlet. Konečně máte dovoleno si pořádně vydechnout... Ale vaše mysl už nikdy nebude jako dřív. Dnešní svět už nikdy neuvidíte ve stejném světle. Jeden muž dal světu nástroj pro vlastní zkázu a manuál k jeho ochraně a léčbě; je jen na nás, co si jednou vybereme jako první...