Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Horor

Recenze (391)

plakát

B*A*T*M*A*N (2011) (amatérský film) odpad!

Tohle byl jeden z pár vtipů z TeleTele, kterejm jsem se chechtala v záchvatu smíchu jako idiot asi hodinu a zároveň jedinej, jenž mi utkvěl. Jenže tady předzvěstí halucinace zkurvili i tu pointu, o zbytku ani nemluvim. Ale když jsme u těch vtipů...Přijde pán na hotelovou recepci a povídá: "Poslal jsem vám novou postel." Recepční lehce zaskočená odvětí: "Máme jich sice dost, ale přesto děkujeme." "Ládo se stalo"...

plakát

Hranice života (2005) 

Natočíme haluz film, při kterým z toho bude divák paf a bude si říkat, co z toho asi vyleze. Natočíme ho vizuelně přitažlivej, aby ten pocit přebil obsah. Pak už bude jedno, že po 2 hodinovým sledování ztripovanejch haluzí "vysvětlíme" celý dění, včetně "vedlejší" dějový linky, který byl věnován větší čas než tý hlavní a efektní "vaty", kterou se objasnit nikdo ani nesnažil, něčím, co se sice nedá napadnout, ale co je strašně jednoduchý a laciný. Cesta někdy může být cíl, ale ne v případě, že si celou tu cestu představujete, jak uvidíte Grand Canyon a nakonec vás vezmou jen na zahrádku k díře v písku, jíž za myšičkou vyhrabal váš vlastní kříženec. S podobnou cestovkou už nepojedu.

plakát

Smrtonosná past (1988) 

Asi jako je pro někoho Argylova oblíbená Christmas in Hollis od Run D.M.C. ryze vánoční koledou, tak je pro mě Die Hard ryze vánočním filmem. Filmem, kde se místo dárečků rozdávají rány, místo saní tažených sobíky lítají kulky, místo Santovýho zadku tlačícího se komínem se nám nabídne Johnova postava plazící se větrací šachtou a tahle bagatelizace Santy, American Xmas (plus falešný Kalifornie), kterejch je na obrazovkách toho času všude plno (zato Ježíška, abys pohledal), mě bere ještě víc než poučná vložka, že pravý Rolexky jsou dobrý taky k něčemu jinýmu než jako snobárna. Nejlepší díl.

plakát

Drive (2011) 

Inovativní přístup k zpracování akčního námětu pomalým stylem s důrazem na atmosféru (a ne na výbuchy) si zaslouží ovace a pocit při sledování je vážně hypnotickej. Že jeden neví, jestli je Řidič retardovaným zaláskovaným klučíkem, mlčenlivým borcem nebo chladnokrevným zabijákem mi, stejně jako jeho buzničkovskej outfit, nijak nevadí. Nevadí mi ani onen jednoduchej děj (protože v tý je přece síla), ale vadí mi, že ani ve svý "jednoduchosti" nedává smysl. Motivace a proč se děje, co se děje jsou nevysvětlitelný a to mě hrozně mrzí, protože jinak by Drive(r) za hřích stál. Pozornost si pro svou neokoukanost a "feeling" zaslouží i tak, ale takový plejtvání potenciálem, kdy k dokonalosti chybí jen kousek (logiky v příběhu), mě prostě deptá. Neskutečná škoda, která Drives me crazy. PS: A ty výkřiky tady o Oscarovi pro RG? Ale no tak - za co jako?

plakát

Zmatená duše (2007) 

Čtyřicátníkovi šibe a nejlíp se cítí sám při sjíždění trilogií a golfovýho kanálu. Jednou se mu pokusí pomoci zachovalá padesátnice, ale ve chvíli, kdy na toho pokrytce vypadne ze skříně její kostlivec, otočí se k ní zády, aby mohl znovu-upnout svoji víru v uzdravení na lásku k roztomile potrhlý pětadvacetiletý šťabajzně. Toho konceptu, že i když je chlap totálně v prdeli, starej, nemehlo, podivín, blbeček, gauner či šprťák, je to fuk a scénář ho ziskem lásky fešandy nakonec stejně vezme na milost, ale ženská, chudák, musí bejt chytrá, trhlá jen, dokud je to milý a v mezích a hlavně – krásná a minimálně o 10 let mladší než hrdina, mám už plný kecky. Chápu, že přát Chandlerovi na klepkách (i když je magor - což jsme semtam všichni) srdce řekněme ošklivý tlustoprdky (nebo i jen průměrný paní) je pro obecenstvo složitější, neřku-li nemožný, ale aspoň ze života. Tohle už mě nudí - jako, bohužel, celej film, kde mě navíc většina postav jen štvala. Za polovic...

plakát

Vojákova dívka (2003) (TV film) 

Já mít syna, jenž se časem ukáže spíš dcerou v cizí kůži a místo držení míče ho bude zajímat, jak udržet melodii, nevím, jak to skousnu. Jenže tenhle flák není o tom, jak se s odlišností a nezařaditelností ratolesti vyrovnají rodiče, ba ani o tom, jak to zvládne ona sama, ani o tom, jak náročný a vzácný musí bejt, když taková bytost najde v životě štěstí a lásku. Není ani zrcadlem nastavující mi vtíravou otázku považuju-li někoho takovýho za „zrůdu“, protože vím, že ač bych nezvolila tak expresivní výraz, normální ani příjemný mi to není. Tenhle film je o něčem, co se může ve chvíli, kdy někdo jako „ona“ už najde konec od šňůrky životního štěstí, jevit nepodstatný – je o předsudcích ostatních. O jejich nízkým intelektu, lásce, pokrytectví, nenávisti k vlastnímu já za "zakázaný" city a o maskování onoho faktu za agresi, o strachu z neznáma, o udržení předpokládaný reputace a o válkách, který smrtelná kombinace těhle aspektů prohraje zničením členů vlastní strany barikády ještě dřív, než se vůbec ta ryze testosteronová armáda dostane k nepříteli. Je o tom, že lidi (ač je nikdo nenutí to přímo chápat), místo aby přáli radost i těm s menším štěstím nebo děkovali bohu, že právě oni nebyli terčem jeho ironickýho smyslu pro černej humor, se serou do něčeho, co jim vůbec nepřísluší a podle jejichž křesťanský „dobrotivý“ víry ani na Zem nepatří. Je o tom, že lidi jsou kurvy…a láska zabíjí.

plakát

Metoda (2005) 

Protože morální hodnoty a dobrá kuchyně nám začnou chybět až ve chvíli, kdy je nemáme. Ne vždycky ale z našeho života mizí (z pozice pouhýho pozorovatele) tak zábavnou formou, jako v týhle variaci na thrillery, v nichž 10 lidí v objektu/ na ostrově/ kdekoliv musí zabít/ zničit/ umučit svoje kolegy/ vrstevníky/ přátele, aby sami vyvázli. Ve variaci velmi reálný, o to děsivější a (pouze) z perspektivy diváka škodolibě úsměvný. V tomhle světě já žít nechci...a nabonzovala bych pro to kohokoli.

plakát

Diplomová práce (1996) 

Obsahově bohatší povedenější starší brácha kultovních 8 mm, kterej funguje i bez potoků krve a šokuje i bez šokujících záběrů. Tenhle film poukazuje i zároveň dokazuje, stejně jako Angela ve svojí práci, že ve filmovým průmyslu je násilí (na vážno) tak běžnou věcí, až si jí neuvědomujeme a že to jde i s jeho omezením. Plus za plakát, pod kterým se hrdinka krčila před dotěrným "objektivem" horkokrevnýho kameramána.

plakát

Úsvit mrtvých (2004) 

Z Ann se po několikahodinový nikdynekončící šichtě v nemocnici málem stane zombie, a i když i tady stvoření mezi životem a smrtí vypadají jako uslintaný paka z pavilonu po lobotomii, nějak mi to kupodivu nevadilo, protože film jinak rozbíjí řadu klasických hororových klišé. A vložka "jak si zkrátit chvíli, když je město plný krvelačnejch zrůd a vy jste zavřený v obchoďáku, kde můžete jen čekat" mě opravdu pobavila. Navíc hra "zastřel si svoji celebritu" (a co teprve potom v obměně "zastřel si svého politika") vůbec není marnej nápad!...Pro tvůrce PC her samozřejmě...

plakát

Noc hrůzy (2011) 

Brzo-novopečenýmu potencionálnímu inseminátorovi nejžádanější holky na škole, kterej pro vstupenku do klubu "těch hustejch" odhodil s beďarama i nejlepší kámoše a individualitu, jíž se na american high school říká divnost, bude milovník jablek soused Jerry pěkně pít krev. Já se celejch těch 110 minut nepopadala smíchy za břicho, ani nezalejzala strachy pod postel svírající v rukou česnekový tablety, ale prostě se bavila filmem, co se vůbec nebere vážně a je to vidět.