Litsarch

Snímku hodně škodí jeho název, jelikož s jedničkou nijak nesouvisí. Jmenovat se normálně Ghosts of Georgia a nebo Haunting in Georgia, tak je to daleko lepší, ale chápu marketingový důvod. Nicméně osobně jsem dostal to, co mám rád. Děj sice není nejoriginálnější. Zde ale je velice dobře zpracovaný. Začíná se hned od první minuty, na nic se nečeká a i když menší úvod proběhne, tak je divák až vhozen do příběhu, který se duchy jen hemží. A že jich není málo! Je to jen dobře ale. Lidi sice na přemíru duchů mají kecy, ale lidi neví nikdy co pořádně sami chtějí. Jednou je tam málo duchů, podruhé zase moc.Proto tyto řeči v komentářích zde u lidí ignoruji. Duchové zde byli zobrazení velice dobře. Díky jejich všudepřítomnosti (vzhledem k příběhu oprávněné) je atmosféra Ghosts of Georgia od začátku napjatá, temná, nepříjemná a pořád je temnější a temnější. To je to, co mám rád. Naprosto skvěle se Elkinsovi podařilo jasně pro diváka rozlišit prostředí, co vidí "normální" lidé a prostředí, co vidí jen lidé s "darem". Velice to usnadňuje orientaci ve filmu a působí to ještě k tomu moc dobře. Samotná vizuální stránka filmu je skvělá. Scéna s Joyce v karavanu je jednou z nej v duchařských filmech. Poslední scéna s duchy je třešničkou na dortu. Po herecké stránce si také nemám na co stěžovat. I když jsem měl z Murraye trochu obavy, tak nakonec roli Andyho zahrál pro mě dobře, stejně tak ostatní. Nepřehrávají, naopak si na ně člověk rychle zvykne a tím se dokáže do filmu více ponořit. Jsou zde 2 výrazné postavy. Heidi, roztomilá dcera Andyho a Lisy. Je vidět, že Emily Alyn Lind, která jí hraje, má již na svůj mladý věk velké zkušenosti s filmem a seriály (za Revenge dostala cenu) a moc dobře zde postavu Heidi zahrála. Uvěřitelně, s lehkostí, dětskostí a přitom profesionálně. Poslední scéna s ní je prostě naprosto kouzelná. Druhou výraznou postavou je pan Gordy. Postava vysoce charismatická, vyzařující obrovskou energii. Osobně nechápu proč tento film (stejně jako třeba Silent Hill 2) se setkává s takovou kritikou. Řemeslně je skvěle zvládnutý, herecky dobře zahraný a vizuálně parádní. Dějově sice místy dře, ale ne zase tak, aby se nad tím nedalo mávnout rukou. V žánru duchařských hororů se pro mě jedná o moc dobrý počin a pro milovníky duchů až o orgie. A kdo nemá moc duchy ve filmu rád, ať si pustí jiný film.

Již úvod, titulky a první scéna filmu dává jasně najevo, s čím to má divák dočinění. Kdyby to zůstalo v tomto duchu, mohlo z toho býti zábavné odpočinkové béčko s cowboyem Madsenem. Bohužel se pak dostáváme do děje o 12 hodin dříve, jakoby si divák nedokázal domyslet, co se asi tak mohlo stát a i ta poslední naděje na zábavné béčko je ta tam. Dostane se nám pohled na tři otce, co si vyjdou s klukama na chatu v čele s "drsným cowboyem" Madsenem, který se stává čím dál více nepříjemným. Celkově výkon herců připomíná spíše studenstký film a málokdo by asi hádal, že někteří mají i více jak desetileté zkušenosti s filmem. Korunku jejich výkonům dávají stupidní až dementní věty a dialogy od "Takže mám teď koule jak balóny." po "Teď si musíme zachovat chladnou hlavu. Nevím, co tam sakra je. Vrací se to zpátky. Jde to zpátky. Je to kurevsky hladové. Zabiju všechny ty zkurvysyny!" . Vtipné pak je, že přes zabarikádovací akci v baráku, nechají otevřené okno a světe div se, jeden nakažený se dere dovnitř a všichni jsou z toho paf. Tečku tomu všemu dává zvukový "doprovod" filmu. Až na pár instrumentálních podkresů se jedná o hrozný výběr od cowboyského songu až po rock/metalovou slátaninku v "akčních" scénách. Ani jedna skladba se ke scéně nehodí a působí jako pěst na oko. Kdyby byl snímek odlehčen a šlo spíše o hororovou parodii, tak možná, ale na to je film podán až moc "vážně". Reputaci se snaží zachránit posledních cca 20 minut, které jsou nejlepší na filmu a kdyby snímek začínal jimi a byl rozvinut, tak se mohlo i jednat o zajímavý snímek. Škoda. Takto se Infected dá shrnout do těchto slov z filmu: "Byl to masakr. Těžko si vzpomenout, jestli to dávalo nějaký smysl. A jak se to všechno seběhlo."

Jeden z hodně nedoceněných hororů. Osobně naprosto nechápu, co se na tom lidem nelíbí. To, že děj je trochu přitažený za vlasy? To je i Forrest Gump a nikomu to nevadí. A nebo to neřekne na plnou hubu, aby nevybočil ze stáda. Nesouhlasím také s tím, že nedává smysl. Kdo viděl první díl, tak si to musí umět spojit dohromady. Pokud to nedokáže, tak pak chápu. Silent Hill: Revelation má už od začátku parádní laťku, kterou s ubíhající stopáží pořád zvedá a drží až do konce. Atmosféra Silent Hillu je, stejně jako v jedničce, neskutečná. Už jen neustále padající popel je velmi tísnivý. Silent Hill: Revelation jsem viděl doma ve 3D a tím jsem si vizuální stránku užil asi daleko více, než ostatní ve 2D. Ta syrovost, schátralost, zrezivělost a nepříjemný strach z každého koutu Silent Hillu a jeho interiérů prostoupila televizí až ke mě do pokoje. "The darkness is coming." S ní přišlo monstrum, jehož vizuální stránka mě naprosto nadchla, ještě více než jeho "pracovna". Pavouk z figurín, Mannequin Monster. Scéna s ním mě fascinovala. Stejně tak mě opět, ale díky 3D ještě více, dostala scéna s Nurses. Ty zdravotní sestřičky mi naháněly strach už v jedničce a zde byly ještě lepší. Fanoušci Pyramid Heada si na své přijdou také. Valtiel a Armless Man neméně skvělý a velice povedené monstrum Missionary skvěle použito v příběhu. Lekačky byly pro mě použity moc dobře. Polovina sice byla tam, kde jsem je čekal, ale další část byla tam, kde jsem je nečekal. Provedení závěrečných titulků bylo už třešničkou na dortu. Ne, i když přiznávám že Silent Hill: Revelation má slabší stránky a konec mi moc nechutnal, tak jinak nenalézám nic, proč by měl mít hodnocení menší než 60% a ze zdejších komentářů mi jde až hlava kolem, jak jsou tak špatně argumenty podložené. Přijde mi to jako typický davový jev: "Ostatní tomu dali 2*, tak dám také abych nebyl za vola." Nasrat! Komu se líbila jednička, má rád perfektní monstra, prostředí a atmosféru, jděte do Silent Hill: Revelation! Osobně bych si oba díly pustil 3x za sebou klidně. Za mě jasné 4+.

Celkem nechápu, jak může Golema někdo srovnávat s Kabinetem doktora Caligariho. Jde o jiný děj, jiný tvůrce a všechno. Maximálně jsou oba datováni v roce 1920. The Golem je velmi dobré dílko. Samozřejmě nebýt Paula Wegenera, který v roli Golema naprosto exceloval, tak by šel pocit malinko dolů, ale ne moc. Děj je víceméně jen to, jak Golem na svět přišel. Ostatní průběh je již taková "nadstavba". Celkově to ale k sobě moc dobře ladí, interiéry a exteriéry jsem byl až uchvácen. Scéna s Astarothem byla skvělá! Hudební podklad je samozřejmě v režii klasiky, trochu hůře komponované než třeba v Nosferatu (1922), ale přesto si držící svých kvalit. Díky mírnému až většímu přehrávání, což v němých filmech působí (narozdíl od současné produkce) naprosto skvěle, nepotřebuje Golem skoro text, jelikož díky hercům člověk moc dobře chápe, o co ve scéně jde. Ale i tak dovysvětlující dialogy jsem přivítal a překlad textu v knihách je vcelku samozřejmí. Sice jsem od Golema čekal trochu více akčnosti, demoličnosti, ale překvapil mě zase v jiných aspektech. Milovníkům němých a hororových snímků jen doporučuji.

Nejsem si moc jistý, zda jsem se s uživateli J*A*S*M a POMO koukal na stejný film, jelikož ať na dějem přemýšlím, rozebírám ho a dokonce jsem si ho načrtl na papír, tak nenalézám nějaké protichůdnosti a nebo že by nedával smysl. Naopak, dává smysl až dokonale. Od začátku do konce. Proplést takto dva světy a k tomu ještě minulost a přítomnost, to chce poklonu směrem k Louckovi a Sheridanovi. Když se k tomu ještě přidají dobře zahrané role, pěkná atmosféra již od pár minut filmu, která se za chvilku ztemní a pořád houstne a houstne, tak už je na takový film radost pohledět.

Další z filmů, kde lidé čekali kdoví co a jelikož to nepřišlo, tak film je špatný. Není. Černobylské deníky mají sice mušek více než dost, ale to je spíše dáno tím, že se natáčelo jinde než v Černobylu (nečekaně) a tak se tam nelogičnosti dostali. To je ale asi tak všechno. Mě upřímně film překvapil. Úvod do děje ani nebyl tak dlouhý, jak jsem čekal. Po pár minutách se dostáváme k průvodci Jurijovi a za další 3 min jsme již na cestě do Pripyatu. Atmosféra Pripyatu je nepříjemná, tísnivá, depresivní. Skupinka, do té doby veselá, se honem rychle uklidňuje, když si uvědomí, že na tom pustém místě si kdysi hráli děti na houpačkách, prolézačkách, holčička česala svou, nyní pohozenou a chátrající, panenku. Lidé chodili do práce do nedalekého Černobylu, jejich ženy se venku bavily, věšely prádlo a celkově to město žilo, jak jsme normálně dnes zvyklý. A nyní, pusto a prázdno. Byty vyrabované, skla oken vymlácená, pustýmy chodbami domů fouká vítr, venku ani noha. Na mě, i když jen na diváka, ta atmosféra neskutečně dýchla a bylo mi dost nepříjemně. Následující děj se strhuje hororovým tempem. Ano, můžeme se pozastavovat nad jednáním postav, ale už nemůžeme s jistotou tvrdit, že bysme se na jejich místě chovali jinak. Člověk má sklony k tomu jednat zkratovitě, až nesmyslně ve vypjatých situacích. Obával jsem se, že v momentě kdy se setmělo, půjde již jen o klasickou přehlídku duchů, monster apod. Byl jsem moc rád, že záporáci byli logičtější oběti radiace, ze kterých se ozářením stala humanoidní monstra. A ještě více jsem byl rád, že snímek ona monstra skoro vůbec neukazuje v "celé své kráse", ale jsou zobrazeny v rychlých střizích či jsou to jen postavy ve stínech. Jen to pro mě umocnilo tu atmosféru "neznáma, nevědoma". Závěr až smutný, k přeživším brutální a nezáviditelný. Černobylské deníky jsem si, narozdíl o většiny, dosti užil a dostal jsem více, než jsem čekal. P.S.: Je smutné, že když lidem ve filmech dáte parádně zpracovaná monstra, tak mají kecy že film je prvoplánově postavený jen na vizuální stránce. A naopak, když monstra ve filmu skoro nezobrazíte a film hraje na atmosféru, tak lidé zase peskují, že není nic vidět. Klasický případ situace "Je moc zima, chci teplo. Je moc teplo, chci zimu."

Od Harrisona, i přes zkušenost z Povídek z krypty, toho asi nikdo moc nečekal. A ono také skoro nic nepřišlo. Je to velká škoda, jelikož příběh měl dobrý, s dobrou zápletkou a výslednou pointou. Měl příběh který, troufám si tvrdit, při dobrém zpracování měl potenciál napodobenin a úspěchu. Bohužel z Knihy krve Harrison nevyždímal ani 30%. Když jsem oželil hrozně se táhnoucí, až nudící, děj a nulovou atmosféru, tak jsem čekal aspoň skvělé duchy a celkově efekty. I to mi ale přišlo jako z poloviny nedokončená práce. Pár vcelku kvalitních momentů snímek má, ale jelikož bych je dokázal spočítat na jedné ruce (a ještě by mi volné prsty zbyly), tak je to velmi málo na 100min stopáž a dobrý základ.

Tak tomuto musím s radostí dát plný počet! Už od úvodních titulků jsem věděl, že mě čeká skvělá, šílená, krvavá a hlavně humorná jízda, která se mi splnila. I když je rozjezd trochu "pomalejší", tak už je ze začátku jasné, že Jeffrey Combs alias Herbert West je tím, co snímek bude táhnout a nespletl jsem se. Charismatický, leč pro kolegy nepříjemný, šílený věděc zahraný na jedničku s hvězdičkou. Lepší už snad ani být nemohl a hned jsem si ho oblíbil. Atmosféra se mi od začátku líbila a scéna s kočkou byla brutální. :D "Neočekávej od něho tango. Má zlámanou páteř." Další dějství jsem si jen užíval. Prošpikované černým humorem, odkazy na několik až kultovních snímků a od suprové scény s hlavou to začalo jet na plné obrátky. Scéna v márnici na mě působila, i když je snímek přes 35 let starý, naprosto senzačně a svým provedením, humorem a parádními maskami, jen dotvrdila pro mě plné hodnocení. Pár mušek by se sice našlo, například samotný konec mi moc nesedl, ale jinak se pro mě jedná o skvělé dílo.

Duchovní na koni přijíždí do vězení, do cely smrti. Za kým ale? To se hned dozvídáme. Za dr. Frankensteinem (Peter Cushing), který je za své činy odsouzen k smrti. Tvrdí ale že vše je jinak a jelikož duchovní je vážená osoba, tak jí začne vyprávět svůj příběh. Je to jeho již jediná šance, aby mu někdo uvěřil to, co se doopravdy stalo. A tak se nám naskytá pohled na mladého Viktora Frankenstein, který je již posledním ze svého rodu a sdědil všechen majetek. Ten mu zajišťuje umožnit jeho velké plány. Najímá si jako svého učitele Paula Krempa (Robert Urquhart) s jehož pomocí proniká do tajů vědeckých. Postupně se z nich stávají partneři a více než rok pracují na svém největším objevu. Na senzaci. Dání života mrtvému tělu. Bohužel ani tato adaptace dr. Frankensteina u mě nepřekonala snímek Frankenstein z roku 1931. Má totiž pro mě jeden velký defekt, který mě u tohoto filmu rušil. Byl natočen v barvě. Úplně si dokáži představit to krásné černobílé prostředí laboratoře, kde chemikálie v kádinkách a zkumavkách pobublávají. Vidím prací posledlého, až šíleného, dr. Frankensteina, který už nedbaje na okolí a nebezpečí pokračuje ve svém šíleném výtvoru, k čemuž bere lidské části kde se dá. Na šibenici, na hřbitově, v márnici. A vidím samotné monstrum, výtvor šíleného, leč geniálního, mozku které moc dobře zahrál Christopher Lee a i přes všechny vrstvy moc dobré masky byl k poznání. Bohužel, leč toto vše pro mě působilo dobře, nenudilo mě to ani chvilku, leč monstrum mohlo dostat více prostoru, tak barevné podání mi nenabídlo takovou hororovou atmosféru, jakou jsem si přál. Nutno ale uznat, že Peter Cushing zahrál Frankensteina obstojně až dobře, jen mohl býti ještě trochu šílenější a posledlejší prací. A hudební podklad je použit krásně hororově (hlavně od scény, kdy jde Elizabeth do laboratoře), jak jsem u starších snímků zvyklý.

Tento film má to, co na starších snímcích miluji a novějším chybí (vyjma např. Lidské stonožky 2). A to je to černobílé, až syrové podání snímku, které hororům dodává nezaměnitelný náboj. V Masce démona díky tomu skoro až ožívají všechny ty krypty, hřbitovi a další interiéry a exteriéry filmu. Samotná čarodejnice a Javutič působí díky tomu ještě hrůzostrašněji. Celková atmosféra tohoto filmu je dosti krásně hororově nepříjemná, temná a nebezpečná, kde zlo číhá až skoro za každým rohem. Pro milovníky gotiky až dokonalá. Děj je sice vcelku přímočarý, ale stejně se ho povedlo "prošpikovat" zápletkami. Je sice malinko naivní, stejně tak jako chování postav, a i když na současných hororech mi to vadí, ke starším filmům to pro mě až patří. Vyjímkou jsou ale případy, jako zdejší princezna Katja, která mě svým chováním, vystrašením a následným omdlením ze všeho, naprosto iritovala a dost mi kazila zážitek z filmu. Jinak se ale Masce démona nedá víceméně nic vytknout a drobné mušky se najdou u všeho. Atmosférou až dokonalé, kamerově skvělé, hudebně podkreslené dobře, herecky a dějově (až na Katju) obstojné.