krvavamera

krvavamera

mary meixner

Česko
unreal profession

11 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 3.1.2014  19:55

    spojení kostýmů, rocku a sexu. něco víc než nápad Sophie Coppolová, neumíš? "ó jak šokující", "jak provokativní", "ichichi, jak lechtivé". dobrá zábava pro teenagerky, taková levnější alternativa k Harpeers Bazaar, pokud někoho nebaví čtení a baví ho vizuální onanie a růžové zákusky. kromě kostýmů obávám se není k tomuto filmu moc co říct, i to jejich propojení s rockem (a sexem) je, jak to říct... takové prvoplánové =) Člověk se prostě něčím živit musí, a tenhle film pár lidí zaměstnal. to jaksi obhajuje jeho existenci

    • 29.12.2013  17:34

    Pro mě jeden z nejkontroverznějších filmů v dějinách kinematografie. I když jsem se po několikaté marné snaze konečně dokázala podívat na celý film (rozuměj, na jeho zavádějící odraz na youtube), přesto je pro mě celý zážitek natolik frustrující, že "ohvězdičkovat" prostě nemůžu. Svým obsahem, svým provedením, ano je to mistrovské dílo a klenot kinematografie, to co zaznamenává ale diváka od těchto kvalit násilně odtrhává. Nejsem prostě schopná "odpoutat se od narativu" a nahlédnout co se skrývá za obrazy, zůstává to pro mě přízemně drastické a nechutné a prostě pouštění se do tenat tabu, které by se nemělo překračovat. Některé filmy lze zkrátka přijmout jen skrze jejich zpracování perem, konfrontace s audiovizuální skutečností je příliš... nesnesitelná. Až se mi narodí první dcera, asi to budu vidět jinak a na filmu možná v důchodě ujíždět, do té doby ale jeho další projekci (ani kdyby byl na páse) nerozdejchám...

    • 29.12.2013  15:23
    Emak Bakia (1926)
    *****

    Čistý film Mana Raye, vyústění tendencí načrtnutých v Le Retour á la raison. "První záběr filmu Emak Bakia - triková vnitrozáběrová montáž, v níž vidíme samotného autora, kameru a v ní vkopírované oko - je doslovným ztělesněním Man Rayova filmového oka i vyjádřením primárnosti pohledu a fotogenie vůbec. Budeme-li srovnávat stavbu a dominantní pohyby tohoto filmu s Chomettovými, dojdeme k zásadním rozdílům. Chomettovy filmy jsou v jádru lineární, nebo budeme-li hovořit v termínech proudění, pak u něho jde o proudění laminární, zatímco u Mana Raye v Emak Bakia jde v zásadě o proudění turbulentní. Pro prvně jmenované laminární proudění (a Chomettovy filmy také) platí, že bez ohledu na rychlost je proces změn kontinuální, takové prostředí je evolučně pomalejší a vztahy mezi jednotlivými prvky mají v podstatě stabilní charakter. Oproti tomu pro turbulentní prostředí je typická proměnlivost a různorodost změn, přičemž řada prvků či jevů zde působí proti sobě, takže klasickž analytický výklad ztrácí smysl a musí být nahrazen intuicí. Jednotlivé vztahy mezi prvky je třeba nahlížet v podobě strukturních vzorců (patterns). V turbulentním prostředí dochází k vzniku prstencových či spirálních struktur, případně až téměř k chaosu, který je ale často skrytou pravidelností vyššího řádu a jeho samoorganizace."(Martin Čihák, Ponorná řeka kinematografie, NAMU, Praha 2013. s. 133)

    • 28.12.2013  18:36

    "Ve filmu Le Ballet Mécanique jde především o vytváření čistě filmového pohybu, a to nejen rychlou montáží (mnohdy jen jedno- nebo dvouokénkových záběrů), ale i narušováním vnitrozáběrové kontinuity (vystřižení několika políček uvnitř záběru), případně i opakováním záběrů ve formě smyček (pradlena vystupující po sisyfovském schodišti vzhůru) či jakýchsi variovaných leitmotivů (tvář v detailu, tvář zmnožená optickým hranolem - kaleidoskopem, tvář ve výřezu - ústa, oči, oko, ústa, ohraničená černou maskou atp.). "Soudil jsem, že právě předmět opomíjený a málo zhodnocený je s to nahradit námět. Vycházeje z toho, přenesl jsem na promítací plátno tytéž předměty, které mi sloužily v malbě, a dal jsem jim přesně propočtený pohyb a rytmus, abych docílil hormonického celku. (...) Mechanický balet je tedy experimentem s hodnotou předmětu jako předmětu, pevného i pohyblivého. Je to dílo antiromantické." (Petrová, Eva. Fernard Léger. Praha: Orbis 1966, s. 157-158.) Celý film je rámován úvodní a závěrečnou ploškově animovanou animací s kubistickým Charliem Chaplinem, která je údajně fragmentem nedokončeného Légerova filmu z roku 1921 Charlot cubiste. (.........) Střet či srážka záběrů se v Le Ballet Mécanique stává ústředním skladebným principem, obdobně jako u Légerova současníka Sergeje M. Ejzenštejna. Ovšem zatímco Ejzenštejnovi slouží, zjednodušeně řečeno, srážka záběrů především k vyvolání nového významu, a to hlavně pojmového (který není v záběrech přítomen, ale vzniká jako výsledek této srážky), u Légera je střet záběrů (např. trojúhelníku a kruhu, klobouku a boty) zdrojem ryze filmového pohybu, který se uskutečňuje jako výsledek mechanicko-optických procesů vnímání při sledování filmu divákem. Právě toto obrácení k aktu vnímání filmu, jeho uskutečňování teprve v aktu projekce, jakož i fragmentace záběru do délky jednoho filmového políčka činí z Le Ballet Mécanique jednoho z předchůdců strukturálního filmu šedesátých let (kuzpř. Kren, Kubelka, Sharits, Breer)." (Martin Čihák, Ponorná řeka kinematografie. NAMU, Praha 2013. s. 126/127) http://www.youtube.com/watch?v=H_bboH9p1Ys

    • 28.12.2013  18:18

    Čistý film jednoho z nejvýznamnějších představitelů Henriho Chometta. "Film se nemusí omezovat na pouhé popisné zobrazení světa. Může být také tvořivý a vytvořil už svého druhu vlastní rytmus (který nemám na mysli, když mluvím o soudobých filmech, protože jeho hodnota v nich je extrémně rozředěna významem obrazu). Díky tomuto rytmu může ze sebe film čerpat novou potencionalitu,filmový rytmus je kreativní síla, která vytváří vize zcela nezávisle na logice skutečnosti a reality, takové vize, které mohou být vytvořeny jen v součinnosti objektivu a filmového pásu." (Henry Chomette, cit. dle Toeplitz, Jerzy. Geschichte des Films. cit. in. Martin Čihák, Ponorná řeka kinematografie. NAMU, Praha 2013. s. 124)

    • 28.12.2013  18:11

    Chomettovy filmy Jeux des reflets et de la vitesse (1925) a Cinq minutes de cinéma pur (1926) jsou v podstatě studiemi cinéma pur, v nichž prozkoumával rozličné možnosti výrazových prostředku kinematografu, od použií nejrůznějších optických deformací, světelných a zrcadlových reflexů, proměnlivé frekvence snímání, distorze a zmnožení obrazu, extrémní detaily, zapojení obrazů v negativu - to vše sestaveno do rytmických sekvencí s cílem zapudit jakýkoli narativní či dokumentární charakter a místo toho nabídnout čisté kinematografické obrazy a rytmus." (Martin Čihák, Ponorná řeka kinematografie. NAMU, Praha 2013. s. 123)

    • 27.12.2013  12:00
    H2O (1929)
    ***

    "Mnohem radikálněji v práci s odlesky na hladině vodního živlu pracoval průkopník americké abstrakce Ralph Steiner ve svém filmu H2O (1929), v němž odkrývá proces abstrakce, když od reálných záběrů vodního živlu postupuje k odleskům a stínům na hladině, které vrcholí v ryze abstraktních obrazech, v nichž je kamera "vstřebána" texturou vody a tvary zjevujícími se na hladině." (Martin Čihák, Ponorná řeka kinematografie. NAMU, Praha 2013. s. 117/118) http://www.youtube.com/watch?v=p4muinY8Q9M

    • 27.12.2013  11:54
    Mothlight (1963)
    ****

    "Přibližování se k hmotě skutečnosti kombinované s technikou "světelných průtisků" najde své uplatnění i v jedinečném díle Stana Brakhage Motlight z roku 1963, v němž se vzdal zápisu na citlivou emulzi filmu a ve kterém nalezené úlomky rostlin a motýlích křídel nalepuje přímo na filmový pás. K prosvětlení tak dochází až při aktu samotné projekce. Tento film však svou materiálně kolážovitou povahou patří do oblasti sklíženého filmu, neboť zcela rezignuje na využití vlastností citlivé vrstvy jakožto tvůrčího nástroje." (Martin Čihák, Ponorná řeka kinematografie. NAMU, Praha 2013. s. 117)

    • 27.12.2013  11:25
    Come Closer (1952)
    *****

    "Poněkud pozapomenutým tvůrcem americké abstrakce prvního poválečného desetiletí je Hy Hirsh (1911-1961), který v mládí pracoval pro hollywoodská studia jako fotograf, kameraman a střihač, posléze spolupracoval se Sidneyem Petersonem na jeho avantgardních narativních filmech (The Cage, 1947; The Lead Shoes, 1949; aj.), podílel se rovněž na vzniku filmu Harryo Smithe No. 4 a věnoval se i tvorbě vlastních autorských filmů, v nichž prokázal především velkou dovednost v práci s laboratorním zpracováním využívajícím barevné separace v tradici Lena Lyea. Ve svých filmech Come closer (1953) a Eneri (1953) se stal průkopníkem ve využití oscilografických křivek. Tyto filmy byly natáčeny na černobílý materiál snímáním jedntolivých vzorů z obrazovky osciloskopu a posléze několikanásobnou expozicí a maskováním v trikové optické kopírce přeneseny přes řadu filtrů na třívrstevný barevný materiál. Jsou dokladem průkopnické práce Hy Hirshe na poli laboratorního zpracování a tvůrčí práce s optickou trikovou kopírkou." (Martin Čihák, Ponorná řeka kinematografie. NAMU, Praha 2013,. s. 114)

    • 27.12.2013  00:12
    Lapis (1966)
    ****

    "...Lapis, jehož název odkazuje ke kameni mudrců a který je čistou filmovou mandalou. Pro realizaci tohoto filmu využil James Whitney výše zmíněné zařízení cam machine, zkonstruované bratrem Johnem. Práce na filmu jej ovšem natolik vyčerpala, že bezmála dalších deset let netočil." (Martin Čihák, Ponorná řeka kinematografie. NAMU, Praha 2013. s. 113)

    • 27.12.2013  00:10
    Yantra (1957)
    ****

    "James Whitney natočil samostatně filmy Yantra (1950-1955) a Lapis (1963-1966), rovněž ovlivněné spiritualitou a východní mystikou, ve kterých redukoval základní skladebný materiál na jednotlivé body, popřípadě čistě barevné filmová okénka. Yantra znamená údajně v sanskrtu stroj - chápaný jako velký kosmický stroj. James zde pracoval klasickou animací okénko po okénku, využíval solarizace a dalších náročných laboratorních zpracování. Cílem bylo vytvoření meditativního filmu, obdobně jako v následujícím filmu Lapis, jehož název odkazuje ke kameni mudrců a který je čistou filmovou mandalou." (Martin Čihák, Ponorná řeka kinematografie. NAMU, Praha 2013. s. 113)

    • 26.12.2013  23:59
    Permutations (1968)
    *****

    "Od roku 1966 spolupracoval s firmou IBM na počítači System 360, na němž vytvořil Permutations (1966), jeden z prvních filmů považovaných za umělecké dílo realizované plně pomocí počítače." (Martin Čihák, Ponorná řeka kinematografie. NAMU, Praha 2013. s. 113) http://www.youtube.com/watch?v=BzB31mD4NmA

    • 26.12.2013  23:56
    Catalog (1961)
    *****

    "Kolem roku 1957 zakoupil části starého vyřazeného protiletadlového kanonu M-5, včetně jeho řídící jednotky, a sestrojil mechanický analogový pracomputer umožňující programovaně natáčet animace. Sám John Whitney označuje toto zařízení jako cam machine nebo také animation machine. Mezi lety 1958-1966 vytvořil pomocí tohoto mechanicko-optického zařízení řadu komerčních zakázek, mezi jinými například animované obrazce pod úvodními titulky filmu Vertigo (1958) Alfreda Hitchcocka. Toto zařízení umožňovalo komplexní systém pohybů kamery, případně rotací a posouvání snímaných předloh, množství variací pro práci se závěrkou, na zařazování filtrů i dalších originálních technických vymožeností. Film Catalogue datovaný rokem 1961 je jakýmsi vzorníkem rozličných postupů realizovatelných pomocí cam machine. Přestože tento film nemá žádnou dramaturgickou stavbu a je opravdu jen katalogem rozličných možností, byl později prohlášen za filmové dílo (víceméně s Whitneyovým trpným souhlasem)." (Martin Čihák, Ponorná řeka kinematografie. NAMU, Praha 2013. s. 112/113)

    • 26.12.2013  23:48

    "První společné filmy bratří Whitneyů Five Film Excercises (1943 až 1944) jsou variacemi a permutacemi jednoduchých tvarů a jejich kompozičních řešení v rámci obrazové plochy, doplněných syntetickým zvukem (tzv. Infrasonic sound) realizovaným na speciálním zařízení, které zkonstruoval John Whitney. Jde o jedno z nejoriginálnějších spojení obrazu a zvuku v absolutním filmu." (Martin Čihák, Ponorná řeka kinematografie. NAMU, Praha 2013. s. 111/112)

    • 25.12.2013  20:04

    http://www.tudou.com/programs/view/PvmbCzO1q48/ "V polovině čtyřicátých let se Fischinger setkal s kurátorkou Guggenheimovy nadace Hillou Rebayovou, která mu zajistila finanční prostředky pro realizaci jedinečného díla Motion Painting No. 1 na Bachův Braniborský koncert č. 3. Fischinger vytvořil tuto jednáctiminutovou "filmovou malbu" v průběhu devíti měsíců postupným malováním na plexisklovou desku o rozměrech 18 x 24 palců. Film Motion Painting No. 1 představuje nový krok v jeho tvorbě nejméně ve dvou směrech. Jednak je celý obraz řešen staticky a veškerý pohyb se odehrává v ploše postupným nanášením barev. Obraz, který maloval, snímal průběžně okénko po okénku filmovou kamerou. A za druhé, Fischinger zde řeší novým způsobem vztah mezi obrazem a hudbou, neboť zcela opouští své tradiční "synchronní spojení obrazu a hudby". Obrazové proměny nekopírují přesně rytmické změny v hudební skladbě, nýbrž vytvářejí jakési paralelně jdoucí linie svázané vnitřním vývojoem tématu, a nikoli vnější prvoplánovou proměnou rytmickou. Přestože film byl při premiéře v Art Center of Design v Los Angeles přijat s takovým nadšením, že si diváci okamžitě vynutili opakování projekce, Hilla Rebayová odmítla další podporu ze strany Guggenheimovy nadace, neboť film se jí zdal "nepřesně synchronní"." (Martin Čihák, Ponorná řeka kinematografie. NAMU, Praha 2013. s. 95)

    • 25.12.2013  19:50

    http://www.tudou.com/programs/view/1b6wAr7knYw/

    • 25.12.2013  19:40
    Allegretto (1936)
    ****

    "Po úspěchu Komposition in Blau následovala nabídka od firmy Paramount a Fischingerův odchod z Německa, kde byly jeho filmy označeny za "zvrhlé umění". Ani ve Spojených státech ale však vzhledem k názorovým rozdílům se Fischingerovi nedařilo. Film Allegretto (1936-1943), vytvořený pro Paramount, zůstal vlastně jakýmsi torzem původně rozsáhlejšího projektu." (Martin Čihák, Ponorná řeka kinematografie. NAMU, Praha 2013. s. 93)

    • 25.12.2013  19:28

    http://www.tudou.com/programs/view/kBpPBtQ48v0/ "V obdobní práce na komerčních zakázkách pro cigarety Muratti vytvořil Fischinger dílo klíčové povahy Komposition in Blau (1935), realizované na předehru Veselých paniček windsorských Otty Nikolaie. V tomto filmu se Fischinger dokonce odpoutal od plochy a vytvořil jej animací prostorových útvarů (barevných krychlí, válců, ploch rotujících podle symetrické osy ap.). William Moritz spatřuje v použitých motivech polaritu mužského a ženského principu, napětí mezi aktivitou a pasivitiou, jež vrcholí v závěrečném finále evokujícím údery do vodní hladiny (nebo snad pokus o penetraci?). V každém případě tu lze nalézt určitý moment tvarového erotismu, který se zcela explicitně vyjeví ve studii Organic Framents o šest let později." (Martin Čihák, Ponorná řeka kinematografie. NAMU, Praha 2013, s. 92)

    • 25.12.2013  14:10
    OM Rider (2013)
    ****

    Promítaný samotným tvůrcem na 12. Přehlídce animovaného filmu v Olomouci (www.pifpaf.cz)

    • 25.12.2013  14:09
    I, Popeye (2010)
    ***

    Promítaný samotným tvůrcem na 12. Přehlídce animovaného filmu v Olomouci (www.pifpaf.cz)

    • 25.12.2013  13:07

    upřímný film není vtipný, a ani si na nic nehraje. tenhle film má mé sympatie jinak pro uživatele csfd: všechno dává perfektní smysl a narativní oblouky jsou čisté. technické provedení: cajk. jděte do toho

    • 25.12.2013  13:01

    na tenhle šalebný film se už vskutku znovu nepodívám, souhlasím s RNDR. Čihákem, který ho ve své "Ponorné řece" (NAMU, 2013) klasifikuje jako nechutný je vskutku nechutný, a to z perspektivy narativní nenarativní i jakékoli jiné kinematografie i nekinematografie, protože je pokřivený myšlenkově a lidsky. škoda, že hodně lidí oklame kladné přijetí snímku "kritkou" (?) a jakási ocenění, díky kterým na sebe snímek nechají snázeji "působit". dvojité zlo. už mám to slovo, které jej nejlépe popisuje: "fašizoidní". u tohohle "příběhu" se nemá smysl vyjadřovat k žádným jiným aspektům než právě k příběhu, protože snímek stojí jedině a cele na něm. a to mě u filmů tripple štve. hlavně u těch "esoterických" "metafyzických" "estetizujících lidské utrpení" "meditativních" a jak to tu kdosi ves streamu klasifikoval "surreálných" fuck off a četla jsem na csfd slovo "originální"? - ha-ha-ha-ha

    • 25.12.2013  12:54

    příjemný narativní film, akorát tak na hraně příjemné metafyzické podbízivosti

    • 20.12.2013  00:26
    Gummo (1997)
    *****

    now i understand

    • 1.7.2013  23:47
    Pokoj (2003)
    ***

    tak špatné, až je to dobré, velice specifickým způsobem. upřímný film, zcela jistě. a taky jediný film, ve kterém si muži vykládají v cukrárně nad matté o svém sexuálním životě, hodně vzdychají a házejí balónem. líhna hlášek a všeho možného

    • 23.6.2013  00:26

    kromě vetřelce jsem snad neviděla strašidelnější film. fakt hrůza, vzhledem k produkčním podmínkám smekám, ještě teď jsem....

    • 20.5.2013  10:35

    vizuálně skvělý (hodně), ale ten scénář fakt sucks (hodně)

    • 31.3.2013  10:03

    omračující, nádherný a naprosto odzbrojující glitch film od mistra této animační techniky absolutní synestezie....................................Promítaný samotným tvůrcem na 12. Přehlídce animovaného filmu v Olomouci (www.pifpaf.cz)

    • 3.3.2013  22:54

    Řeknu jen jedno: výborný film. Mám na to diplom, věřte mi. (vlastně: tenhle film mě strašně šokoval, a sice tím, že jde o režisérský debut !!!?? zcela neuvěřitelné. takových výsledků se obvykle člověk dopracuje po řekněme padesáti letech režisérské praxe. rozhodně nejde o žádnou nízkorozpočtovku zlaté sklizně)

    • 3.3.2013  00:09
    Tango (1993)
    ***

    parádní pocta Stevenu Spielbergovi, která vážně potěší/pobaví! Skvělá komedie (ale vážně: znalci Duelu budou prožívat patrně větší slast > skvělé citátly a pastiche. prostě fajn