Stanley

Stanley

Stanislav Drda

okres Praha


25 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 7 9
    • 10.4.2018  12:49

    Dokument, který dává nahlédnout do současných exorcistických praktik v polských církvích, sleduje zároveň několik vybraných případů mladých lidí, kteří podstupovali exorcistické obřady. Film podává bohužel pouze jednostranný pohled na celou problematiku, dopouští se redukcionismu a vytváří tak dojem, že za celým fenomém posedlosti se skrývají jen jakési povrchní záležitosti psychických obtíží mladých teenagerů, kterým by místo nešťastných pokusů o uzdravení pomocí nefunkčních středověkých metod pomohlo jen pár hodin psychoterapie. Chybí fundovanější stanoviska z pozice jiných zainteresovaných stran, které k tomu mají co říci - ať už z církevních či necírkevních kruhů - chybí i podrobnější psychologický pohled na věc (především hlubinně-psychologický, transpersonální atd.). Filmu se nepodařilo podchytit zkoumanou problematiku ve své komplexnosti a dokument tak trpí nevyvážeností a zjednodušující tendenčností.

    • 10.4.2018  12:08
    P.K. (2014)
    ****

    Tento materiál by měl být promítán na teologických fakultách v rámci programu prevence dogmatického, rigidního a fundamentálního smýšlení. :)

    • 9.3.2018  11:42

    Velmi zdařilý dokument snažící se v rámci dostupných možností přiblížit a zprostředkovat zážitky a zkušenosti několika účastníků halucinogenních dobrodružství při požití látky získávané z ropuchy koloradské. Hlavní hodnota dokumentu přirozeně nespočívá jen ve výpovědi samotných zážitků daných účastníků, ale především v tom, na co ti, kteří touto zkušeností prošli, nejčastěji poukazují. Bohužel osobní zkušenost je nepřenositelná, a tak názory na tento film se jistě budou vyhraňovat na příznivce a odpůrce psychedelických látek a zřejmě i psychospirituální tématiky vůbec. To se ukázalo už na besedě pořádané po autorské projekci na akademické půdě, kde se do tvůrců dokumentu a zástupce transpersonálních psychologů (Michael Vančura) navážel hlavní představitel hnutí Sysifos (Čeněk Zlatník), který neudržel na uzdě svou emotivní zaujatost vůči Stanislavu Grofovi. Podobné vyhrocené názory jistě brzy uvidíme i na zdejších komentářích, které se tu začnou objevovat. Bohužel podobnými třenicemi si často necháváme zatemnit zrak a ztratit tak ze zřetele to skutečně podstatné, co se v tomto dokumentu sděluje a co si z něj může odnést každý divák bez ohledu na to, zda sám má či nemá jakékoli (psycho)spirituální zkušenosti.

    • 11.12.2017  23:16

    Náhled "letem světem" do vybraných zednářských lóží s rozhovory několika členů a mistrů, kteří nám letmo sdělí něco ze svých životů a významu zednářství pro ně i pro celou společnost. Dokument je možná unikátní v tom, že dává nahlédnout do interiérů některých zednářských budov a komplexů, nedozvíme se však vůbec nic konkrétnějšího o samotném zednářském učení, o jejich rituálech, spiritualitě atd., vyjma obecných ideálů bratrství, sounáležitosti a důrazů na morální, etické a sociální hodnoty. V tomto pojetí by dokument mohl pojednávat o kdejakém jiném spolku - od myslivců po hasiče - a ne o tajuplném a kontroverzemi opředeném sdružení, jejichž mnozí členové hýbali lidskými dějinami.

    • 1.12.2017  00:38

    Těžko pro tento výtvor vymyslet přiléhavější název než právě "Ugly". Depresivní spletenec pár beznadějných osudů, v nichž se divák po většinu stopáže dočista ztrácí, nevzbuzujíc přitom zájem o nic, co se ve filmu odehrává. Od začátku do konce film vyvolává jen pocity zmaru, pachuť bezduché marnosti a bezúčelnosti. Jen s velkým vypětím sil v něm lze nalézt cokoli aspoň trochu podnětného, přínosného a smysluplného, kvůli čemu od filmu neodejít a vydržet jej až do trpkého a nic neříkajícího závěru.

    • 15.11.2017  02:21
    Cesta času (2016)
    ****

    Cesta času je jako velký audiovizuální Rorschachův test. Na toto projekční plátno si coby reakce na sledování filmu každý divák promítne to své - své postřehy, své názory, postoje, emoce a celkově rozličnou směs produktů mysli. Veškeré zpozorované, zachycené a případně i zformulované postřehy nevypovídají ani tak o Malickově filmu jako spíš o tom, kdo se dívá. Dalo by se totiž říci, že film sám o sobě příliš nic neříká, k ničemu neinklinuje, k ničemu nás nenabádá a nic okatě konkrétního nám nechce sdělit - pouze nám předestírá nekomentovaný náhled na vznik a vývoj naší Země a života na ní. Nejde o klasický přírodopisný dokument (přestože je natočen s maximální vědeckou přesností), ani o filmovou báseň (přestože nepostrádá poetickou formu), ani o žádnou ideologickou výpověď, a právě to může být jeho největší devizou. Dokument jednoduše zobrazuje prostý náhled na vývoj přírody na Zemi a diváka nechává, ať si o tom myslí, co chce, a ať si z toho pobere cokoli, co odpovídá jeho vlastnímu vnitřnímu nastavení. Je to jako sledování přírody samé – nemluví k nám naším vlastním jazykem, nikdo nám nic u toho neinterpretuje a jsme při tom odkázáni jen sami na sebe – na to, co se nám při pozorování přírodních procesů jeví a co se z nás samých vyjevuje. Film nepokládá žádné otázky a nedává žádné odpovědi. Nebyl by to však Malick, aby nevytvářel prostor k tomu, kde si můžeme zvědomovat vlastní niterné otázky týkající se základních témat života a člověka na Zemi: Kde se tu vzal život? Co určuje jeho vývoj? Kde jsme se tu vzali my lidé? Kdo vůbec jsme? Jak se zde vyskytla inteligence a vědomí? Co to vůbec je inteligence a vědomí? Odkud to pochází a kam to všechno směřuje? Kdo a proč vlastně pokládá tyto otázky? A jaký je smysl toho všeho? ...Při sledování tohoto filmu můžeme brzy pocítit, že mlčící příroda je vůči našim otázkám dvojsečná. Pro toho, kdo zůstává při konfrontaci s náhledem na obrazy přírodních procesů u lidských slov a lidského myšlení, dostává se v konečném důsledku k rezignujícímu tichu a bezradné prázdnotě. A u toho, kdo umí alespoň trochu nahlížet napříč lidskými slovy a lidským myšlením vstříc jazyku přírody, může spatřit náznaky něčeho, co je taktéž jen o rezignujícím tichu a bezradné prázdnotě. To první však má vlastnosti bezvýznamnosti, to druhé má charakter zázraku...

    • 18.12.2016  12:10
    Facing Fear (2013)
    ****

    Emotivní autentická výpověď dvou mužů, které v dospělém věku osud znovu svedl dohromady poté, co v mládí jeden druhého brutálně napadl a domníval se, že ho zabil. Příběh o cestě k odpuštění, porozumění a o tom, jaké těžko uvěřitelné drama může zrežírovat život sám.

    • 26.5.2016  02:04
    Aluna (2012)
    ****

    Indiáni kmene Kogi v předtuše vlastního konce před hrozbou, kterou pro ně představuje naše civilizace, se rozhodli o nemožné - sdělit nám něco pro nás prakticky nesdělitelného a naházet tím perly sviním. Že je to jako postavit apoštoly před Sanhedrin je asi každému jasné, ale třeba naše ochota a schopnost učit se Porozumění ještě není tak úplně beznadějná...

    • 2.2.2016  22:39
    Pláž (2000)
    ****

    I když je to už dávno, co jsem Pláž viděl, dlouho mi tento film nedal spát. Donutí totiž k zamyšlení nad světem, nad lidstvem a nad způsoby života každého z nás - a to je dobře. Že je lidstvo prohnilé, to všichni víme. Že bychom od té vší špíny někdy nejradši utekli a zašili se někde na ostrově v ráji - o tom snad aspoň občas snil každý. Zde je však taktně realisticky prozrazeno, jak to, co dělá z naší společnosti mizernou špinavou společnost, není žádným vnějším naočkovaným zlem, od kterého se lze jednoduše odpoutat a vybudovat si někde v izolaci idylku neposkvrněné komunity. Vždyť kdo tvoří společnost, kdo určuje její životní styl a kdo jaké hodnoty do ní vnáší? Jsme to my všichni - bez ohledu na to, kde žijeme. Odpoutání se není řešením, jelikož to, s čím bychom se chtěli vypořádat a od čeho utéct, si neseme v sobě. Z toho vyplývá, že hledání jakéhosi ráje bez vydání se na "vnitřní cestu poznání" je jen honěním se za stíny.

    • 14.12.2015  23:45
    K zázraku (2012)
    ****

    Malick čím dál tím více přidává na poetičnosti a vyzdvihává formu nad obsahem. Je to jako když postupně očišťuje a brousí čirý diamant, při jehož broušení však odpadává čím dál tím více diváků, jelikož pro většinu z nich ten výsledný diamant je prostě neviditelný, nepochytitelný nebo nepochopitelný. Pro mě se však právě skrze své pojetí stávají takovéto Malickovy filmy čím dál více osobními, neboť v nich nacházím autenticky odzbrojující vyjádření mého vlastního způsobu duševního prožívání, emočního vnímání a náhledů do nejniternějších komnat vlastní duše. Zcela v pohroužení zde splývám v natolik hlubokém souznění, že toto dílo je pro mě jako zrcadlem dovnitř sebe sama. Pokud takhle bude Malick i nadále pokračovat, vlastně se bojím, co bude dál. Buď totiž při některém z jeho dalších filmů při pokračujícím pečlivém obrušování odpadnu už i já, nebo mě jeho další dílo svým zaměřením a zacílením do samého středu mé duše snad už dočista zničí a budu chtít u něj zemřít...

    • 13.12.2015  03:28

    Obávám se, že podobné tendenčně zaměřené materiály můžou při vší snaze o šíření "dobra a poznání" vyrábět paradoxně více nepřátel náboženství než kolik jich snad k víře můžou přivádět. Duel studenta s profesorem ukázkově demostruje klasický zásek, ze kterého se nám jako lidstvu ani po všech těch staletích nekonečných třenic stále nedaří vyrůst. Taková šaráda přitom nedokazuje nic o Bohu, jako leda o střetech našich různých představ o něm. Mění se jen metody, prostředky a pomůcky, které si k tomu v různých dobách, formách či podobách bereme na pomoc (v tomto případě aktuální poznatky z pole vědy, filosofie či teologie v rámci určitých dobových paradigmat). Film vlastně sám v sobě prozrazuje to, že za utkvětlou potřebou obhajovat ne-existenci Boha je vždy něco osobního, co zapříčiňuje lpění na svých názorech (viz Dawkingsův komplex). Tento film se bohužel proviňuje neférovostí ze snah o přetahování z jedné strany spektra víry na druhou, čímž může zatápět do kotle často se vyskytující nemoci víry (či nevíry), kterou je přesvědčení o vlastní pravdě. Takové přetahování přitom nepřináší záruku žádného kvalitativního skoku ke skutečnému hlubšímu Porozumění všech těch věcí, o kterých se s oblibou pojednává, když se o Bohu začne mluvit. Nutno však poznamenat, že jelikož žijeme v kultuře, v níž je mnoho neférově tendenčního z hlediska materialisticko-ateistického filosofického lobby, není se co divit, že vznikají takovéto produkty, které jsou tendenční duchovně-teisticky (zde navíc úzce křesťansky). Pozorný, nezaujatý divák, který se nenechá odradit ani svést zdejší předpojatostí si zde však může najít cestu přinejmenším k přiblížení poznání universálních hodnot lidství, což je bezpochyby vítaný užitek, jenž tento film může světu přinášet.

    • 8.12.2015  21:45

    Padesátiminutová reklama na teatrální cirkusové vystoupení dua šoumenů z Las Vegas, jejichž vyumělkované, strojené a očividnými plastikami vyhlazené úsměvy jim po stovkách jejich repríz na tvářích už natolik ztuhly, že vypadají jako oživlé antické divadelní persony. Pozornost si tento snímek zasluhuje snad alespoň díky poměrně zvláštní, atypické vizuální stránce, ale celé to zachraňuje především úžasná epická hudba Alana Silvestriho. Vlastně lze až říci, že se jedná o krásný soundtrack se zbytečným doplňkovým filmovým materiálem :)

    • 28.11.2015  18:09

    Film předhazuje zajímavé téma, které asi napadlo každého, kdo někdy ztratil milovanou osobu. Avšak není jednoduché zpracovat takový příběh tak, aby z toho vznikl skutečně věrohodný materiál poodhalující a objasňující psychologické zákonitosti, o které tu jde především. Tomuto filmu se to bohužel příliš nepodařilo, a tak se nám dostává jen poněkud plytká a křečovitá podívaná o tom, kterak dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Nic to však nemění na tom, že lze tuto látku použít k hlubšímu sebereflexnímu zamyšlení nad tím, co to v nás vyvolává, což nikdy není na škodu.

    • 18.8.2015  10:11

    Zajímalo by mě, jestli je tohle skutečně alespoň trochu autentický obraz života hollywoodské smetánky. Pokud ano, pak je Hollywood opravdu jen jedno velké hřiště dospěle vypadajících dětí.

    • 17.7.2015  14:03
    Cesta zítřka (2014)
    odpad!

    Jeden z těch filmových výkvětů, který je tak strašně špatný, až je vtipný :) Snad jediné, co zde aspoň trochu překvapuje, jsou relativně nečekaná úmrtí a nekýčovitý, i když nepochopitelný konec.

    • 5.5.2015  08:31
    Divočina (2014)
    ***

    To, co fungovalo v Into the Wild, tady nefunguje skoro vůbec. Flashbacky, které se od půlky Cheryliny poutě stávají docela otravnými, opakovaně pocitově vracejí film k začátku a vyvolávají dojem, že Cheryl absolvovala nějaký víkendový trip a ne několikaměsíční pouť. Zamrzí také dosti nevyužitý potenciál majestátnosti přírody, kterou musela Cheryl projít, a takřka absence duchovního rozměru, který z filmu prostě nevyzařuje. Z filmu vyloženě zavání, že ho vytvářel někdo, kdo nemá vlastní zkušenosti s podobnou poutí, s dlouhodobým osamoceným pobytem v přírodě ani s duchovní transformací sebe sama. Jakpak by takový materiál asi pojal a zpracoval třeba Terrence Malick?

    • 11.4.2015  23:32
    Kappal (2014)
    *

    Jeden z filmových výkvětů tamilské produkce, který svou okatou plytkostí hýří natolik křiklavě, až se z toho stává pomalu studijní materiál o vzorech nejtypičtějších filmových popkulturních klišé.

    • 11.4.2015  23:13

    V rámci svého žánru vynikající počin!

    • 2.10.2014  01:03

    Film obsahující množství zásadních myšlenek týkajících se samé podstaty lidství. Jenže podává je tak dětinskou formou, zabalené v pouťových cukrkandlových šustivých obalech, že se z nich dospělému divákovi při ochutnávání samou lepkavostí upatlávají prsty, přeslazeností překrucuje jazyk a přebarveností převalují oči v sloup. "...A pak přijde něco jako smrt a oddělí tě od tělesné schránky... Ale tvá milovaná je stále s tebou... Je to zázrak... Dojdeš až do nebe a vrátíš se živý..."

    • 22.9.2014  02:02
    Nevědomí (2013)
    **

    Postopadesáté na různý způsob Američané a ty jejich atomovky...

    • 5.9.2014  00:39

    Odzbrojující ztvárnění světa vnitřního prožívání v konfrontaci s tím, co se odehrává venku...

    • 13.8.2014  03:38
    Kdyby... (TV film) (2008)
    ***

    Po jedné z mých četných návštěv našich pohraničních opevnění se ve mně opakovaně vzbouzely otázky, jak by naše pevnosti asi obstály v boji při obraně naší země. Částečnou odpověď přináší tento fiktivní dokument, který zároveň ukazuje, jak bychom pravděpodobně dopadli, kdybychom se nepodřídili mnichovskému diktátu a postavili se na odpor...

    • 13.8.2014  03:30

    Velmi slabé zpracování velmi zajímavého tématu. :(

    • 16.7.2014  01:10

    Po všech stránkách katastrofální škvár! Jediné, co v průběhu sledování může nešťastného diváka aspoň trochu vnitřně osvěžit a obohatit, jsou příjemné záběry letní přírody, ale o tom tahle totální fraška být neměla.

    • 12.7.2014  00:45

    Z odlehčené romantiky předchozích dílů jsme se přehoupli k chmurně mrazivým bergmanovským scénám z ne-manželského života... To jsem popravdě příliš nečekal a nebylo mi z toho moc dobře.

    • 3.7.2014  01:19
    Břetislav a Jitka (TV film) (1974)
    ***

    Raně středověká mužsko-ženská aristokratická slovní přestřelka :)

    • 1.6.2014  13:18
    Maria Montessoriová (TV film) (2007)
    ***

    Na podobných "životopisných" filmech, jako je tento, mě velmi mrzí, že vlastně nejsou příliš životopisné (příliš si vymýšlejí) a že je tedy nelze brát jinak vážně. Kromě jmen jistých postav a některých klíčových událostí nemůžeme film považovat za nic hodnověrného, díky čemu bychom se z něj mohli mnohému zajímavého naučit, než se z něj jen lacině pobavit. Je to velká škoda, neboť skutečně realistické ztvárnění života Marie Montessori by nebylo o nic méně zajímavější a poutavější než načančaný chuchvalec scénáristických fabulací. Přesto tento film hodnotím poměrně kladně. Nepostrádá totiž silné a srdečné momenty a prostřednictvím postavy Marie Montessori inspiruje a nabádá k nekonformnímu smýšlení a postoji k životu a ke společnosti (a samozřejmě k dětem a jejich výchově!).

    • 13.4.2014  14:20

    Nestárnoucí klasika, která mě i po letech stále překvapuje svou ryzí dobrodružností, úchvatnými přírodními scenériemi, strhujícím příběhem, vybroušenými charaktery postav a přítomností jakési nedefinované moudré filozofie.

    • 8.3.2014  20:46
    Ona (2013)
    ****

    Velmi zajímavá látka, která přivádí k zamyšlení nad mnoha tématy. Zdánlivě je tu hlavní pointou fenomén zamilování se do operačního systému, avšak skutečná hlubší podstata se tu odráží v problematice zamilování se vůbec. Jaký je vlastně rozdíl mezi tím, když se Theodore zabouchne do umělé inteligence nebo kdyby se mu to v jeho podání stalo s živou ženou? V obou případech by bylo předem jasné, že ztroskotá. Tenhle film je především o lidské duševní (ne)zralosti, která o to více vystupuje na povrch, čím více se stává naše společnost odosobněnou a přetechnizovanou. A čím více hračiček na sebe budeme vymýšlet ve snaze "zjednodušovat" si život a vyhýbat se konfrontacím s nutností bolestivého duševního vývoje, tím více budeme žít jako mrtvolná individua pohybující se ve světě vyčpělých a prázdnotou skomírajících mezilidských vztahů.

    • 16.1.2014  22:18
    Bible: Odhalená tajemství (TV seriál) (2008)
    ****

    Trochu zvláštní slepenec pokusů o vědecké náhledy na několik vzájemně nijak spolu nesouvisejících starozákonních a novozákonních mystérií. Dokument se tedy jeví spíše jako tři různé filmy a nikoli jako tři díly jednoho pořadu. Přináší však shrnutí dosti zajímavých, rozumných a uchopitelných poznatků, o což pochopitelně jde především. Zejména co se týká záhady zničení měst Sodomy a Gomory - co všechno museli badatelé poskládat za střípky výsledků zkoumání, aby mohla vzniknout zde předestřená hypotéza - tak to skutečně klobouk dolů.

<< předchozí 1 2 3 4 5 7 9
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace