Recenze (276)
Andrew - člen naší rodiny (1999)
Film obsahující množství zásadních myšlenek týkajících se samé podstaty lidství. Jenže podává je tak dětinskou formou, zabalené v pouťových cukrkandlových šustivých obalech, že se z nich dospělému divákovi při ochutnávání samou lepkavostí upatlávají prsty, přeslazeností překrucuje jazyk a přebarveností převalují oči v sloup. "...A pak přijde něco jako smrt a oddělí tě od tělesné schránky... Ale tvá milovaná je stále s tebou... Je to zázrak... Dojdeš až do nebe a vrátíš se živý..."
Nevědomí (2013)
Postopadesáté na různý způsob: Američané a ty jejich atomovky...
Věčný svit neposkvrněné mysli (2004)
Odzbrojující ztvárnění světa vnitřního prožívání v konfrontaci s tím, co se odehrává venku...
Kdyby... (2008) (TV film)
Po jedné z mých četných návštěv našich pohraničních opevnění se ve mně opakovaně vzbouzely otázky, jak by naše pevnosti asi obstály v boji při obraně naší země. Částečnou odpověď přináší tento fiktivní dokument, který zároveň ukazuje, jak bychom pravděpodobně dopadli, kdybychom se nepodřídili mnichovskému diktátu a postavili se na odpor...
Svědkové zrady aneb měli jsme se bránit? (2008) (TV film)
Velmi slabé zpracování velmi zajímavého tématu. :(
Dědictví aneb Kurva se neříká (2014)
Po všech stránkách katastrofální škvár! Jediné, co v průběhu sledování může nešťastného diváka aspoň trochu osvěžit a obohatit, jsou příjemné záběry letní přírody, ale o tom tahle totální fraška přece být neměla...
Před půlnocí (2013)
Z odlehčené romantiky předchozích dílů jsme se přehoupli k chmurně mrazivým bergmanovským scénám z ne-manželského života... To jsem popravdě příliš nečekal a nebylo mi z toho moc dobře.
Břetislav a Jitka (1974) (TV film)
Raně středověká mužsko-ženská aristokratická slovní přestřelka :)
Maria Montessoriová (2007) (TV film)
Na podobných "životopisných" filmech, jako je tento, mě velmi mrzí, že vlastně nejsou příliš životopisné (příliš si vymýšlejí) a že je tedy nelze brát jinak vážně. Kromě jmen jistých postav a některých klíčových událostí nemůžeme film považovat za nic hodnověrného, díky čemu bychom se z něj mohli mnohému zajímavého naučit, než se z něj jen lacině pobavit. Je to velká škoda, neboť skutečně realistické ztvárnění života Marie Montessori by nebylo o nic méně zajímavější a poutavější než načančaný chuchvalec scénáristických fabulací. Přesto tento film hodnotím poměrně kladně. Nepostrádá totiž silné a srdečné momenty a prostřednictvím postavy Marie Montessori inspiruje a nabádá k nekonformnímu smýšlení a postoji k životu a ke společnosti (a samozřejmě k dětem a jejich výchově!).
Poslední Mohykán (1992)
Nestárnoucí klasika, která mě i po letech stále překvapuje svou ryzí dobrodružností, úchvatnými přírodními scenériemi, strhujícím příběhem, vybroušenými charaktery postav a přítomností jakési nedefinované moudré filozofie.