Stanley

Zaručeně nejslabší díl, který mi připadal i natočený jakýmsi zvláštním poloamatérským způsobem - divná kamera, nedůvěryhodné výkony herců, stupidní příběh atd. Jen pár Freddyho černohumorných scének stojí za zmínku (např. Freddy jako řidič školního autobusu).

Trocha napětí OK, zápletka budiž, ovšem ubíjely mě zase ty klasické hororové otřepané klišé (např. v kritickou chvíli nestartuje auto - tedy v tomto případě nešla zařadit rychlost), rozčilovalo nelogické chování postav - ke kterým docházelo obvykle jen proto, aby samy sebe dostaly do nepříjemné hororové situace, jelikož nebylo vymyšleno, jak jinak důvěryhodněji je do toho namočit - a ohromně vyrušovaly nemístné rádoby-komické vsuvky, které tam neměly vůbec co dělat! Nejvíce mě dožrala scéna, kdy Darius leze poslepu do tmavé roury v zemi, kam předtím viděli hodit pytel, o kterém si mysleli, že obsahuje mrtvolu, a ségra na něj: "V každých hororech je někdo, kdo se chová blbě a lidi ho pak za to nesnášej". A já od té chvíle nesnášel celý tenhle trapný film.

Zdaleka se nejedná jen o "klasickou rodinnou zábavu". Seriál nabízí přehlídku skvěle, s nadsázkou a humorem, vykreslených důvěrně známých vztahů: 1) manželský, potažmo muž-žena (Tim - Jill, se zdůrazněnou lehkou úsměvnou mužskou ješitností), 2) pracovní (Tim - "flanelový" Al), 3) otcovský+mateřský/rodinný (Tim+Jill - jejich kluci, s opět perfektně odvedenými rozdílými přístupy, ukazujíc jak ohromně důležité jsou obě tak protichůdné role rodičů v rodině), 4) sousedský (Taylorovi - Wilson), 5) vztahy k vlastním profesím a věcem (Tim - jeho auto, které staví, případně celá jeho sbírka nářadí souvisejíc s jeho pro něj paradoxně ne/vhodnou profesí, kde neustále uplatňuje svou ne/šikovnost) a dalších a dalších... A z tohoto těžící lítají tam vtipy jako perly jeden za druhým, přičemž nikdy se nejedná jen o bezduchou legraci, ale vždy za tou inteligentní zábavností, podobně jako v MASHi, se skrývají jistá drobá poselství poukazující nejen třeba na různé úrovně jakési vyspělosti či moudrosti postav, přičemž právě proto jsou tak důvěryhodné. Výběr hlavních představitelů byl taky bezesporu bezchybný (v čele s pro tuto roli jako stvořeným Timem Allenem) stejně jako jejich herecké výkony, úroveň kvality/zábavnosti/smyslupnosti taky v podstatě nikdy neklesla, někdy skoro bych řekl s rostoucími dětmi se dokonce i také zvyšovala, a tak jednoduše není tomuto vpravdě povedenému sitcomu takřka co vytknout.

Proboha, jak tohle mohlo někoho napadnout?! Penzista Paul Hogan a jeho taktéž stárnoucí a půvab již postrádající partnerka Linda se vrátili, aby se dopustili zoufalého činu v podobě tohoto hrozného propadáku, čímž mj. zneuctili i první dva jinak dokonalé díly. Jestli někdy bude existovat ještě další díl, už by spíše jen připomínal Návrat oživlých mrtvol.

Velká čínská zeď byla a je proslulá tím, že pokud se dobře hlídala, byla pro kohokoli nevítaného na kterémkoli místě nepřekonatelná a nepřestoupitelná. Jenže David nám ukázal, jak v klidu skrz zeď jednoduše prošel, aniž by ji jakkoli narušil.

David sedí na úpatí Grand Canyonu v meditační pozici... představení začíná... po určité chvíli se stává neuvěřitelné... v zachování oné sedící pozice se vznese, napřed jen kousek nad zem... chvíli levituje... ovšem pak se vrhne vstříc do vzdušného prostoru obrovského kaňonu... A tak si tam tak poleduje. No, nechť si o tom každý myslí své, ale vypadá to úchvatně.

David se nechal svázat řetězy, zavřít do železné konstrukce, kterou pověsili na hořící vor, a s tím vším vplul do Niagarských vodopádů, kam spadl. K tomu hrála mj. hudba z Vetřelců a jiné známé filmové melodie. :-)

Ať to své létání dělá jakkoli, na tento záznam jeho představení rozhodně jen tak nezapomenu.

Jako stručná Stalinova biografie to ujde, jako pokus o zfilmování historických reálií je to však strohé a nepříliš uspokojivé. Jedna z věcí, co mi zde vadila, byla nedotaženost mnoha podstatných událostí, např. takřka opomenuto zůstalo období 2. svět. války, které zabralo jen asi 2 minuty z filmu. Dále scény, které měly být velkolepé, vyzněly dost lacině - zplácány nástupem řídkých řad statistů oblečených do dobových kostýmů před kameru, aby zahráli křoví a mohli jít zase domů. I skomírání milionů lidí hladem díky Stalinově krutovládě bylo bokem ukázáno jen jako vyhazování pár mrtvých těl z vagónů vlaků a k tomu přihlížení několika houfů nešťastných občanů. Tímto typicky televizním zpracováním na mě obrazy, které měly znázorňovat mnohamiliónové Rusko, tamější mega-události a mega-problémy nepůsobily příliš věrohodným dojmem. Skromnější scenérie, kde šlo zejména o vztahy představitelů vládních špiček jeden k druhému, politické machinace, zákeřné intriky a neskutečné hrůzy, k jakým byli lidé dohnáni šíleným a později až paranoidním útlakem pod Stalinovými křídly, už se zde povedlo vcelku dobře nastínit, i když ve skutečnosti to bylo nepochybně ještě hrůznější.

Tento snímek asi dobře splňuje to, kvůli čemu je propagován - nejširší mase nejrozmanitějších vrstev diváků ze všech kultur a národností přiblížit život a smrt Ježíše Krista. Film se promítal a promítá ve spoustě zemí většinou za dobrovolné vstupné a pod veřejnými doporučeními, takže jej viděly i vrstvy diváků, kteří jinak na nic jiného do kina nechodí (nemůžou si to dovolit) a v takových koutech světa, kde ani (jiné) filmy skoro neznají. A právě pro takové musí být film srozumitelný, s tímto záměrem byl zpracovaný. Tudíž nezasvěceným může přinést kdejaká nevídaná poznání. Ovšem ti, kteří už něco málo o jakémsi Ježíšovi vědí, se zde nedozví vůbec nic nového ani zajímavého, díky čemu by získali dojem, že je film něčím obohatil, kromě toho, že se mohli skoro dvě hodiny ohřát v kině zadara, nebo za dobrovolnou částku, která by měla dílem putovat na ušlechtilé účely.