Stanley

Dokument v zásadě nic převratného nepřináší, laicky přijatelně však vysvětluje, o čem vlastně pojednávají Einsteinovy nejznámější teorie a co světu přinesly. Hrané scény z posledních dní Einsteinova života jsou taky poměrně vydařené, škoda jen, že se víc nezaměřovaly na jeho filosofické úvahy, což lze od vědeckého dokumentu očekávat více než unavené krátké rozhovory s jeho zdravotní pečovatelkou.

Při vší úctě k umělecké hodnotě tohoto těžko hodnotitelného snímku nemůžu nenapsat, že se jedná v podstatě jen o nesourodou koláž prapodivných záběrů a obrazů podbarvených šílenou "hudbou" a disharmonickými pazvuky. Nevím sice, co režiséra v jeho životě nakonec dohnalo k sebevraždě, ale po zhlédnutí tohoto jeho dílka k ní nebude mít daleko ani nejeden divák.

Film o trojici nešťastníků zmítaných vášněmi a emocemi by zřejmě vyhrál soutěž o největší počet hereckých scén s postavami se ztrápeným kukuč (psí oči) jedněch vůči druhým ve všech možných kombinacích. Místy až komické zvraty nakonec ústí do kuriózního spletence, který kupodivu připomíná pohádkový konec - v reálu by však to skutečné vztahové drama teprve začalo. Má to něco do sebe, nechybí tomu správná chemie mezi protagonisty a relativně věrohodná psychologie postav. Možná že pro současný trend nestandardních vztahových modelů to lze pojmout i za určitý reprezentativní edukační materiál :)

Roztomilé, něžné a půvabné filmové zpracování známého románu s roztomilou, něžnou a půvabnou Gwyneth. Myslím, že kdyby Jane Austenová měla možnost tento film vidět, byla by spokojená a měla by z něj radost.

Pokud je něco, co tomuto snímku jednoznačně vévodí, pak je to především fantastická hudba (recenze soundtracku). Horské záběry uchvátí, nicméně obsahově se jedná o dokument, jakých podobných jsme měli možnost vidět už mnoho. Přesto se rozhodně vyplatí zajít na to do kina, je-li ta možnost - vidět Himaláje na velikém plátně stojí vážně za to. Výroba filmu musela být nesmírně obtížná. Veškeré vybavení potřebné k natáčení v horách se muselo nanosit až na nejvyšší vrcholy včetně samotného Everestu ručně. Jelikož běžná IMAX kamera váží asi 40 kg a takovou by nikdo nedokázal vynést, musela být pro tento film zkonstruována speciální kamera se zhruba poloviční hmotností.

Emotivní autentická výpověď dvou mužů, které v dospělém věku osud znovu svedl dohromady poté, co v mládí jeden druhého brutálně napadl a domníval se, že ho zabil. Příběh o cestě k odpuštění, porozumění a o tom, jaké těžko uvěřitelné drama může zrežírovat život sám.

Z tohoto filmu mi bylo vyloženě psychicky špatně. Chápu jeho smysl, ale nechápu, k čemu je dobré se na to dívat.

Na tomto snímku je nepochybně nejpozoruhodnější fakt - byť to může vypadat opravdu fantasticky - že prvotním záměrem filmařů bylo nastínit skutečné události, k nimž (údajně) došlo při tajném experimentu, který americké vojenské námořnictvo provedlo 12. srpna 1943 s torpédoborcem DE 173 Eldridge (mimochodem loď v těch letech ve službách námořnictva skutečně působila a po válce byla prodána Řecku pod novým jménem Leon). Kam až v ději filmu můžou sahat jisté možné historické reálie a co je jen koření zplozené scénáristickou fantazií, není zcela zřejmé, v každém případě se ze snímku stává zajímavý pokus o zfilmování jedné legendy z neobjasněných záhad moderních vojenských tajemství, o kterých se veřejnost zřejmě nikdy nedozví skutečnou pravdu. Příběh jako takový je poměrně netradiční a poutavý, takže lze doporučit ke zhlédnutí.

Prostředí, v kterém se Futurama odehrává, ani postavy mi k srdci nepřirostly tolik jako Simpsni, jinak je to v podstatě stejně dobrá "prdel". :-)

Obávám se, že podobné tendenčně zaměřené materiály můžou při vší snaze o šíření "dobra a poznání" vyrábět paradoxně více nepřátel náboženství než kolik jich snad k víře můžou přivádět. Duel studenta s profesorem ukázkově demostruje klasický zásek, ze kterého se nám jako lidstvu ani po všech těch staletích nekonečných třenic stále nedaří vyrůst. Taková šaráda přitom nedokazuje nic o Bohu, jako leda o střetech našich různých představ o něm. Mění se jen metody, prostředky a pomůcky, které si k tomu v různých dobách, formách či podobách bereme na pomoc (v tomto případě aktuální poznatky z pole vědy, filosofie či teologie v rámci určitých dobových paradigmat). Film vlastně sám v sobě prozrazuje to, že za utkvětlou potřebou obhajovat ne-existenci Boha je vždy něco osobního, co zapříčiňuje lpění na svých názorech (viz Dawkingsův komplex). Tento film se bohužel proviňuje neférovostí ze snah o přetahování z jedné strany spektra víry na druhou, čímž může zatápět do kotle často se vyskytující nemoci víry (či nevíry), kterou je přesvědčení o vlastní pravdě. Takové přetahování přitom nepřináší záruku žádného kvalitativního skoku ke skutečnému hlubšímu Porozumění všech těch věcí, o kterých se s oblibou pojednává, když se o Bohu začne mluvit. Nutno však poznamenat, že jelikož žijeme v kultuře, v níž je mnoho neférově tendenčního z hlediska materialisticko-ateistického filosofického lobby, není se co divit, že vznikají takovéto produkty, které jsou tendenční duchovně-teisticky (zde navíc úzce křesťansky). Pozorný, nezaujatý divák, který se nenechá odradit ani svést zdejší předpojatostí si zde však může najít cestu přinejmenším k přiblížení poznání universálních hodnot lidství, což je bezpochyby vítaný užitek, jenž tento film může světu přinášet.