Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Dokumentární
  • Animovaný

Recenze (258)

plakát

Bufo Alvarius (2017) 

Velmi zdařilý dokument snažící se v rámci dostupných možností přiblížit a zprostředkovat zážitky a zkušenosti několika účastníků halucinogenních dobrodružství při požití látky získávané z ropuchy koloradské. Hlavní hodnota dokumentu přirozeně nespočívá jen ve výpovědi samotných zážitků daných účastníků, ale především v tom, na co ti, kteří touto zkušeností prošli, nejčastěji poukazují. Bohužel osobní zkušenost je nepřenositelná, a tak názory na tento film se jistě budou vyhraňovat na příznivce a odpůrce psychedelických látek a zřejmě i psychospirituální tématiky vůbec. To se ukázalo už na besedě pořádané po autorské projekci na akademické půdě, kde se do tvůrců dokumentu a zástupce transpersonálních psychologů (Michael Vančura) navážel hlavní představitel hnutí Sysifos (Čeněk Zlatník), který neudržel na uzdě svou emotivní zaujatost vůči Stanislavu Grofovi. Podobné vyhrocené názory jistě brzy uvidíme i na zdejších komentářích, které se tu začnou objevovat. Bohužel podobnými třenicemi si často necháváme zatemnit zrak a ztratit tak ze zřetele to skutečně podstatné, co se v tomto dokumentu sděluje a co si z něj může odnést každý divák bez ohledu na to, zda sám má či nemá jakékoli (psycho)spirituální zkušenosti.

plakát

Leden-březen (2017) 

Těžko pro tento výtvor vymyslet přiléhavější název než právě "Ugly". Depresivní spletenec pár beznadějných osudů, v nichž se divák po většinu stopáže dočista ztrácí, nevzbuzujíc přitom zájem o nic, co se ve filmu odehrává. Od začátku do konce film vyvolává jen pocity zmaru, pachuť bezduché marnosti a bezúčelnosti. Jen s velkým vypětím sil v něm lze nalézt cokoli aspoň trochu podnětného, přínosného a smysluplného, kvůli čemu od filmu neodejít a vydržet jej až do trpkého a nic neříkajícího závěru.

plakát

Terra Masonica (2017) 

Náhled "letem světem" do vybraných zednářských lóží s rozhovory několika členů a mistrů, kteří nám letmo sdělí něco ze svých životů a významu zednářství pro ně i pro celou společnost. Dokument je možná unikátní v tom, že dává nahlédnout do interiérů některých zednářských budov a komplexů, nedozvíme se však vůbec nic konkrétnějšího o samotném zednářském učení, o jejich rituálech, spiritualitě atd., vyjma obecných ideálů bratrství, sounáležitosti a důrazů na morální, etické a sociální hodnoty. V tomto pojetí by dokument mohl pojednávat o kdejakém jiném spolku - od myslivců po hasiče - a ne o tajuplném a kontroverzemi opředeném sdružení, jejichž mnozí členové hýbali lidskými dějinami.

plakát

Cesta času (2016) 

Cesta času je jako velký audiovizuální Rorschachův test. Na toto projekční plátno si coby reakce na sledování filmu každý divák promítne to své - své postřehy, své názory, postoje, emoce a celkově rozličnou směs produktů mysli. Veškeré zpozorované, zachycené a případně i zformulované postřehy nevypovídají ani tak o Malickově filmu jako spíš o tom, kdo se dívá. Dalo by se totiž říci, že film sám o sobě příliš nic neříká, k ničemu neinklinuje, k ničemu nás nenabádá a nic okatě konkrétního nám nechce sdělit - pouze nám předestírá nekomentovaný náhled na vznik a vývoj naší Země a života na ní. Nejde o klasický přírodopisný dokument (přestože je natočen s maximální vědeckou přesností), ani o filmovou báseň (přestože nepostrádá poetickou formu), ani o žádnou ideologickou výpověď, a právě to může být jeho největší devizou. Dokument jednoduše zobrazuje prostý náhled na vývoj přírody na Zemi a diváka nechává, ať si o tom myslí, co chce, a ať si z toho pobere cokoli, co odpovídá jeho vlastnímu vnitřnímu nastavení. Je to jako sledování přírody samé – nemluví k nám naším vlastním jazykem, nikdo nám nic u toho neinterpretuje a jsme při tom odkázáni jen sami na sebe – na to, co se nám při pozorování přírodních procesů jeví a co se z nás samých vyjevuje. Film nepokládá žádné otázky a nedává žádné odpovědi. Nebyl by to však Malick, aby nevytvářel prostor k tomu, kde si můžeme zvědomovat vlastní niterné otázky týkající se základních témat života a člověka na Zemi: Kde se tu vzal život? Co určuje jeho vývoj? Kde jsme se tu vzali my lidé? Kdo vůbec jsme? Jak se zde vyskytla inteligence a vědomí? Co to vůbec je inteligence a vědomí? Odkud to pochází a kam to všechno směřuje? Kdo a proč vlastně pokládá tyto otázky? A jaký je smysl toho všeho? ...Při sledování tohoto filmu můžeme brzy pocítit, že mlčící příroda je vůči našim otázkám dvojsečná. Pro toho, kdo zůstává při konfrontaci s náhledem na obrazy přírodních procesů u lidských slov a lidského myšlení, dostává se v konečném důsledku k rezignujícímu tichu a bezradné prázdnotě. A u toho, kdo umí alespoň trochu nahlížet napříč lidskými slovy a lidským myšlením vstříc jazyku přírody, může spatřit náznaky něčeho, co je taktéž jen o rezignujícím tichu a bezradné prázdnotě. To první však má vlastnosti bezvýznamnosti, to druhé má charakter zázraku...

plakát

Boj se Satanem (2015) 

Dokument, který dává nahlédnout do současných exorcistických praktik v polských církvích, sleduje zároveň několik vybraných případů mladých lidí, kteří podstupovali exorcistické obřady. Film podává bohužel pouze jednostranný pohled na celou problematiku, dopouští se redukcionismu a vytváří tak dojem, že za celým fenomém posedlosti se skrývají jen jakési povrchní záležitosti psychických obtíží mladých teenagerů, kterým by místo nešťastných pokusů o uzdravení pomocí nefunkčních středověkých metod pomohlo jen pár hodin psychoterapie. Chybí fundovanější stanoviska z pozice jiných zainteresovaných stran, které k tomu mají co říci - ať už z církevních či necírkevních kruhů - chybí i podrobnější psychologický pohled na věc (především hlubinně-psychologický, transpersonální atd.). Filmu se nepodařilo podchytit zkoumanou problematiku ve své komplexnosti a dokument tak trpí nevyvážeností a zjednodušující tendenčností.

plakát

Brána smrti (2015) (TV seriál) 

Unikátní dokumentární počin týkající se tématu, které je zejména pro naši euroamerickou mentalitu natolik palčivé, že se nám kolem toho motá spousta emocí, zmatků a neporozumění, v nichž je těžké se bez vlastních zásadních životních zkušeností fundovaně orientovat. Přitom od úsvitu věku všech lidských kultur je známo, že kdo neporozumí smrti, nemůže porozumět ani životu.

plakát

Brána smrti - Duchové přicházejí (2015) (epizoda) 

Asi nejlepší a nejhodnotnější část z jinak unikátní dokumentární série. Prý vůbec poprvé v historii bylo skutečnými haitskými vúdú kněžími dovoleno nafilmovat části jejich originálních obřadů a ceremonií, jelikož V. Poltikovič při setkáních s nimi získal jejich mimořádnou osobní důvěru.

plakát

Vincentův svět (2015) 

Zajímalo by mě, jestli je tohle skutečně alespoň trochu autentický obraz života hollywoodské smetánky. Pokud ano, pak je Hollywood opravdu jen jedno velké hřiště dospěle vypadajících dětí.

plakát

Cesta zítřka (2014) odpad!

Jeden z těch filmových výkvětů, který je tak strašně špatný, až je vtipný :) Snad jediné, co zde aspoň trochu překvapuje, jsou relativně nečekaná úmrtí a nekýčovitý, i když nepochopitelný konec.

plakát

Divočina (2014) 

To, co fungovalo v Into the Wild, tady nefunguje skoro vůbec. Flashbacky, které se od půlky Cheryliny poutě stávají docela otravnými, opakovaně pocitově vracejí film k začátku a vyvolávají dojem, že Cheryl absolvovala nějaký víkendový trip a ne několikaměsíční pouť. Zamrzí také dosti nevyužitý potenciál majestátnosti přírody, kterou musela Cheryl projít, a takřka absence duchovního rozměru, který z filmu prostě nevyzařuje. Z filmu vyloženě zavání, že ho vytvářel někdo, kdo nemá vlastní zkušenosti s podobnou poutí, s dlouhodobým osamoceným pobytem v přírodě ani s duchovní transformací sebe sama. Jakpak by takový materiál asi pojal a zpracoval třeba Terrence Malick?

Reklama

Reklama