consuela1

Všechny mé noční košilky mají silné sociální citění, jsou rovnostářské a nemají nejmenší výhrady proti přátelství s košilkami z nižších sociálních vrstev. Naštěstí jsou i jiné košilky- některé jsou pyšné, jiné závistivě pozorují nadýchanější krajku, nebo sametovou výšivku na kolegyni. Naštěstí proto, že jinak by neměla kočička námět na vyprávění, kterým rozehnala pejskovo bolest ze zraněné tlapky a mne vrátila do dětství, k hlasu z gramodesek.

Když jsem 59 minut sledovala Sulejmána, bylo to 59 minut mého života, ve kterých jsem přemýšlela o konverzi k islámu :-)

Nejsilnější kinozážitek po mnoha letech, který mi přinesl všechno, co očekávám od adventního filmu: scénář, který co chvíli vlídně rozesměje, nádhernou hudbu klenoucí se nad schikanederovsky kouzelnými krumlovskými uličkami, trochu nebeského dojetí, i koření v podobě přitažlivosti po čertech uhrančivého Jiřího Dvořáka, pohledného Stanislava Majera, charismatického Jiřího Bartošky a nakonec i veršujícího párkaře. Poslední záběr na herecké hvězdy v nebi mne na malou chvilinku zabolel vědomím budoucího naplnění a zároveň zahřál, že se vlastní smrti budu bát o mnoho méně, pokud mi Jiří Strach slibuje, že takhle to bude vypadat na onom světě. A ještě jeden hřejivý pocit: ve zcela vyprodaném kině jsem poprvé od roku 1986 při závěrečných titulkách slyšela dlouhý potlesk!

Mne někdo zabít PŘED večeří, to by mne skutečně naštval...

Filmy, ve kterých se podílel na scénáři Karel Poláček, nejsou v mém srdci nikdy v taloně, ale naopak vždy na výsostném forhontě. Jeho humor mne bude bavit do chvile, kdy budu efektivne mrtvá žena...

Zkáza krásou nepřináší nic nového. Jedná se o kompilát starého dokumentu Sladké hořkosti L.B., čtení hereččiných memoárů a záběrů, které bylo možno dávno vidět v pořadech typu Hledání ztraceného času. Vznik tohoto dílka si tak vysvětluji pouze touhou svézt se na vlně zájmu o Lídu Baarovou v době vzniku filmu F. Renče.

Co mám společného s paní Columbovou? Výsledky v pěstování afrických fialek :-)))

Také já vím přeně, co jsem dělala 29. 6. 1991 . Seděla jsem doma, trucovala a přemýšlela o rodičovraždě, protože mně naši nepustili do Bzence. Těšila jsem se zejména na milované Sestry, na kterých jsem byla rok předtím v českobudějovickém KD Vltava, kde byly předkapelou Visacího zámku. Kdo by byl řekl, že koncerty obou kapel budu navštěvovat dlouhá léta a navštívím ještě v roce 2016! Na dnes již legendární koncert jsem se tedy díky záznamu podívala o pětadvacet let později a nehodnotím nic jiného, než báječnou reminiscenci.

"Máte něco k proclení?" Pokud ano, rychle k Něžné kočičce, kde si na žádného celníka ani nevzpomenete!!! :-)))

Zatáhněte závěsy, zapalte svíčku, nalijte si víno a na tři hodiny zavítejte do rokokového světa plného ušlechtilých i zavrženíhodných vášní, nádherné hudby a fascinující podívané. Není přiléhavější jméno pro průvodce tímto světem než miláček boží (a můj)- Amadeus. Ale jak je možné, že v Madamina, il catalogo è questo zcela nedpustitelně chybí Češky?Leporello, Leporello...nevedeš seznam ledabyle :-)?