consuela1

Amadeus je film pro celý život. Méně než u jiných filmů na něj budeme nazírat optikou měnícího se věku a nás měnících životních zkušeností. Je tomu tak proto, že se velmi palčivě věnuje tomu, co si uvědomí téměř každý ve svém životě- a zpravidla velice záhy… Pokud odhlédnu od bravurního výtvarného zpracování, nádherných kostýmů, hudby a strhujících hereckých výkonů, dokázal zde Peter Shaffer neopakovatelným způsobem zpracovat věčný boj génia a průměrnosti. Že genialita je dána shůry, a ostatní nedosáhnou byť usilovnější snahou ničeho, než průměru…a mnohdy ještě lopotného, upoceného a usilovného. Nám všem průměrným nezbývá, než se s tímto smířit, protože pokud se necháme uštknout hadím jedem průměrnosti, nezbývá nám, než si někde hluboko v nás šeptat: Salieri

Umění dialogu a mimoslovní komunikace povýšené na mistrovskou úroveň. Avšak ať se některé záležitosti lidského srdce nazvou jakkoli, zůstávají stejné a neměnné. A neměly by sloužit k hrám. Ovšem stejné a neměnné je rovněž to, že bez těchto her by nás tyto záležitosti nebavily.