Toka

Některé Pixarovky zestárly dobře, jiné né tak úplně. První snímek z dílny Pixaru bohužel patří do té druhé kategorie. S odstupem času jsou vidět neduhy, kterými Toy Story trpí. Scénář nemá patřičnou flow, jednotlivé části děje na sebe nenavazují úplně dobře. Co je ale horší, humor nebyl tolik prominentní, jako v novějších animácích.

Obávám se, že budu jeden z těch heretiků, který bude mít radši prequel trilogii. A skutečně, Epizoda I nastavila solidní laťku. Scénář je konečně ucelený a dává hlavu a patu, má zajímavé zvraty, dialogy už nejsou strojené, ale co je nejdůležitější, konečně mám pocit, že sleduju film, kde herci berou svojí práci vážně. Liam Neeson, Natalie Portman a hlavně skvělý Jake Lloyd je úplně jiný kafe, než Harrison Ford, který svojí roli ani nemá rád. Jasně, Chewbaccu nám nahradil Jar Jar Binks, oba obdobně otravní a nevtipní, ale na oplátku jsme dostali pro mě jednu z nejlepších scén a to byl závod podracerů. K tomu později ikonický Duel of the Fates od Williamse a krásnou přehlídku triků. Vlastně si nemám na co stěžovat.

Tak tohle byla teda velká bolest sledovat. Člověk by čekal, že po dobré Epizodě V už to bude jenom lepší a lepší. A ono ne. Dialogy jsou ještě více stupidní, než v Epizodě IV, a to samé platí i pro chování postav. Stejně tak se vytratil mírný humor z předešlých filmů. Vytratila se epičnost z předešlých filmů. Vytratila se impozantnost hudebního podkresu z předešlých filmů. Zůstal nám jenom vyloženě otravný Chewbacca, kterého řadím na škále hned vedle Skyler White, a přidali se k němu pro velký úspěch Ewoci. Mně nevadí, že původní Star Wars trilogie je to průkopník digitálních efektů a že kostýmy dneska už fakt nepřesvědčí. Mně vadí ten naprosto hloupý scénář. U scény ohledně rodinného odhalení a komentářem Lei "I know. Somehow, I've always known." mi klesla brada a nestačil jsem se divit, za jakýho tupýho diváka mě asi Lucas musí mít, když si myslí, že zapomenu na ty scény z předešlých snímků. Už samotná recyklace Hvězdy Smrti mluví sama za sebe. Po skončení filmu jsem si říkal, že bych radši ty dvě hodiny seděl v Mos Eisley kantýně a poslouchal místní kapelu. Alespoň teď víc ocením Epizodu IV.

Scénáristicky mnohem více koncepční a ucelené než Epizoda IV. Tenhle film je vlastně po všech směrech lepší, než předchozí film a to včetně hudebního podkresu. Konečně jsem měl pocit, že koukám na sci-fi, se všemi těmi Star Destroyer loděmi a Cloud City. Nové postavy, ať už milovaný Yoda nebo Lando, dobře zapadají do světa a jsou i charismatičí. Co mi ale kazí dojem z celého filmu je milostný "trojúhelník", resp. totální absence chemie mezi Leiou a Hanem. Připadal jsem si, jak kdybych sledoval herce v menším amatérském divadlu. A scénář a dialogy mezi těmito postavami tomu fakt nepomohly.

Strašně rád bych propadl nostalgii SW, ale bohužel, tenhle film nelze z mého pohledu, kdy je starý 35 let, hodnotit nijak valně. V roce 77 to jistě musela být bomba, ale upřimně? Překousnu veškeré prostředí, masky a efekty, co bohužel vypadají jako dělané studentem střední školy. Na těhlech věcech film nestojí. Co ale nemůžu překousnout je spousty hluchých nudných míst, nepropracované postavy, a co je ku*evsky do očí bijící jsou přeskoky scén bez jakékoliv návaznosti, či hodně logických kiksů. C3PO a R2D2 jsou nejhledanější droidi, ale když jsou na hvězdě smrti, tak si bez povšimnutí dělají, co se jim zlíbí? Nebýt výborné hudby, Harrisona Forda a krásné princezny Lei, tak bych se styděl tohle dílo nazvat filmem, natož kultem. Nikde jsem nečetl, čím je tento film tak dobrý. Ono totiž vše, co ho dobrým dělalo, už není moc aktuální. 3* dávám pouze ze slušnosti a respektu k SW. Update: Po druhém shlédnutí mi to nepřišlo vůbec špatný, některé věci na mně i vyrostly, ale scénář a dialogy k tomu bohužel nepatří. Nicméně po shlédnutí otřesný Epizody VI nakonec zvedám hodnocení, je potřeba zdůrazdnit kvalitativní propast mezi filmy.

Nedokážu si představit, že by někdo mohl líp ztvárnit drzou a tvrdohlavou Ellie líp, než Bella Ramsey. To byla absolutní trefa do černýho. V roli Joela bych si dokázal představit víc herců, ale Pedro Pascal se taky ukázal jako skvělý výběr. Jejich duo fungovalo bezvadně, ta chemie mezi nimi byla vidět z každého záběru. Jak už bývá u HBO zvykem, u vysokorozpočtových seriálů je dechberoucí výprava. Na postapo prostředí si člověk postupně zvykne, ale teda při pohledu na kulisy obchoďáku mi spadla brada. Co se týče scénáře, hru jsem hrál, ale nejsem žádný velký fanoušek, takže mi moc nezáleží na dogmatické věrnosti předloze. Za zmíňku stojí třetí díl točící se kolem Billa a Franka, který si tvůrci adaptovali podle sebe, a byť sám o sobě nijak nerozvíjí hlavní linku, nemůžu říct, že je zbytečný. Skvěle buduje atmosféru a za mě vyvolává nejsilnější emoce. Finále se mohlo zdát lehce uspěchané a chyběl mu jakýsi důraz na zakončení, ale nevynechal žádnou důležitou pasáž. Pro někoho může být tempo seriálu nedostatečné, já jsem na více ukecané drama zvyklý a od HBO produkce už je to vlastně i do jisté míry očekávané. Jejich ostatní dramata na tom nebyly jinak, konkrétně mám na mysli Game of Thrones a Westworld. Celkově první řadě vlastně nemám moc co vytknout.

Česká, resp. turecká verze Survivoru se absolutně nedá srovnávat s tou americkou a australskou, leč stále poskytovala jistou formu zábavy. Některé změny konecpt ozvláštnily, jako např. duel na konci kmenové rady, jiné ji zase potápí, jako např. dvouhodinová stopáž. První řada trpěla na nevyvážené týmové soutěže, ve kterých se účastnila pouze určitá část daného týmu, zatímco zbytek seděl na lavičce. Druhá řada tento neduh z velké části napravila, ale bohužel začala být silně nekonzistentní oheldně pravidel a pošlapává ducha Survivora. Během 14 dílů, co jsem viděl, tam slavili asi pětkrát narozeniny. Kromě toho, že je to nezajímavý, tak co je horší, účastníkům z této skutečnosti plynuly výhody. Někdy soutěžící nedostal nic, jindy dostal jídlo, a v jednom případě byl odměněn celý tým. Můžu nad tím pozvednout obočí, ale dá se to překousnout. Co je ovšem daleko za hranou ducha této soutěže, je bezprecedentní zásah produkce do průběhu soutěže. Jeden tým měl jít na kmenovou radu. Přetdím měli soutěž o osobní imunitu, kterou vyhrál muž. Následně poté bylo oznámeno pravidlo, že na dané kmenové radě nesmí být hlasováno pro ženy. Stejné pravidlo bylo aplikované i na druhé kmenové radě. Tohle si ani americký Survivor nikdy nedovolil za dobu své existence, která čítá 43 řad. Z drsné soutěže se stala reality show konkurující Love Islandu a na to já nejsem zvědavej. Díl, ve kterém bylo poprvé zavedeno gender pravidlo je poslední, který jsem viděl a který kdy uvidím. Tahle show pro mě přestala existovat.

Mám zkouknuto opravu velké kvantum animovaných filmů a seriálů, ale musím podotknout, že jsem ještě nikdy nebyl tak fascinován propracovaností, efekty, detaily a celkovou stylizací animace, jako tady. Nebyl díl, který bych si nepoposunul o pár vteřin zpět, jenom abych si znovu pustil nějakou scénu a nevěřícně kroutil hlavou nad tou perfektní animací. To bychom měli vizuální stránku, teď k té audio. Úvodní znělka Enemy od Imagine Dragons je bez debaty hit. Tohle není první spolupráce Imagine Dragons a Riot Games a troufám si tvrdit, že ani né poslední. Riot má hudbu v malíku, což dokazuje už populární virtuální skupinou K/DA. Mimo úvodní píseň je v seriálu i pár zajímavých kousků, které skvěle pasujou do dané scény. Do audio stránky patří samozřejmě i dabéři. Zde opět není co vytknout. Speciální zmíňka pro Shohreh Aghdashloo, která svým zvučným hlubokým hlasem opravdu vyniká mezi ostatními. Co se týče samotného děje, jsem neskutečně rád, že se ve finále jedná o velmi surovou a ve finále dospělou záležitost. Silně mi to připomíná éru teen a young adult filmů jako Hunger Games, Maze Runner, Ender's Game a Divergent, i tento seriál je totiž dystopický. K tomu je dějové zasazení ve dvou poslední dobou velmi populárních žánrech, a to steampunk reprezentovaný městem Piltover a cyberpunk reprezentovaný městem Zaun. Děj má skvělé tempo, všechny jednotlivé postavy mají hloubku a hmatatelné vztahy, tady prostě celkově není co vytknout. Nebojím se to posadit vedle Westworldu na krále nejlepší první řady poslední dekády. Tohle je absolutní masterpiece a trefa to černého.

První řada v rámci této kategorie reality show docela ušla, druhá řada je bohužel těžká nuda.

|| 5. série – 90% Po horší čtvrté sérii návrat ve velkém stylu. Opět přibyl humor a k tomu se navíc přidaly nové potvory. Ono to celé tak trochu působí jako setup pro spin-off Human Resources, což vůbec není ke škodě. Mimo jiné se tvůrcům povedlo vytáhnout nové téma, které ještě nebylo zpracované, byť je velmi relevantní. A jako třešňička na dortu opět přibylo písniček.