triatlet

Příběh je orámovaný písněmi Bruce Springsteena a Neil Younga. V prologu nás vítá pohled na Philadelphii prostřednictvím konfrontace dvou výborných právníků, jež dál svede osud na společnou cestu. A tak se divák stává součástí hry, ve které je sice nejvýraznější téma pohled na homosexuály, ale prostřednictvím vzájemného poznávání se objevují otázky víry, vztahu ke sportu, k lidem, názory na lásku. Silně působí scény u soudu, kdy Andrew Beckett charakterizuje svého šéfa. Za nejsilnější považuji scénu, kdy Andrew vysvěsvětluje Joovi svůj vztah k opeře, záběry na oheň v krbu a "tanec" Andrewa s kapačkou při písni Marii Calais a následný příchod Joa domů k rodině. Vážný příběh dokáží prosvětlit i vtipy, nejen na "deset tisíc svázaných právníků pod vodou", ale i obsazení slepce ve výtahu. "A můžete mi to někdo vysvětlit jako malýmu dítěti?"

Dušan Klein se nezalekl živého vysílání a vyplatilo se. Příběhy natočené podle předlohy Josefa Škvoreckého měly kouzlo. Zlata Adamovská v roli barové zpěvačky Evy Adamové, která pomáhá rozřešit případy, byla půvabná. A písničky i hudba dokreslovaly pohodovou atmosféru. Občas cédéčko opráším. Jen mě mrzí, že jsem se nikdy nedovolal do studia, abych řekl správnou odpověď. Odměnou pro vylosované diváky bylo natáčení dalšího dílu.

Výborná scéna - zachycení postavy manžela (Igor Bareš) při umývání auta - chlapi přece nepláčou... Za vedlejší roli by si zasloužil cenu Žahour:-) Alice Nellis si pohrála i se závěrečnými titulky, takže Aňa Geislerová a Kryštofem Hádkem si můžou do filmografie připsat zajímavé postavy (divka a kluk tlačící škodovku). Vedle Bareše v této poeticky laděné tragikomedii herecky koncertuje rodina Janžurova. Skvělá hudba - Tomáš Polák.

Podobně jako Václav je schopný trefit střed terče, tak tvůrci se trefili do mého očekávání. Scénář měl spád, přitom dokázal zacílit i na záběry krajiny, z níž pak vystupují postavy a postavičky. Od úvodu dochází ke střetávání dvou světů k odhalování bezprostřednosti a přetvářky. Filmový příběh režiséra Jiřího Vejdělka, scénáristy Marka Epsteina (zajímavé duchařské scény s otcem), hudba J. P. Muchowa (vážná i rozdováděná, podle situace) i herecké výkony všech představitelů jsou stejně úpřímné jako Václavův svetr. Možná film taky není úplně dokonalý (hlavně v závěru), ale působí upřímně.Zajímavý komentář: Radek99.

Vašek: "Heslo: Klokan přiletí v květnu..." Děda: "Tak co Vašek říkal?" Otec: "Ále chci jít do zoo." Zkuste z tohoto filmu vybrat jedinou nejlepší scénu, to prostě nejde. Ten film je jednoduše nejlepší a měl by se ordinovat proti chmurné náladě.

Naprosto zbytečný film - pro diváka. Na rozdíl od prvních dvou příběhů o Vaškovi se na toto pokračování rozhodně nebudu těšit, když ho budou vysílat v televizi. Škoda, že Poledňáková rozmělnila postavy do různých prostředí. A Koudelkova rodina, to byl fakt úlet. Přitom knižní předloha "Jak Anděla uviděla anděla" navazuje na Polepšovnu a Velkybu celkem zdařile.

Námět: Vratislav Blažek. Ve své době opravdu neskutečně odvážná kritika reálného socialismu, kterou stěží mohla zamaskovat pohádková nadsázka. Takže ji mocipáni na pět let strčili do trezoru. Naštěstí příběh o byrokracii a o obraně proti pokušení funguje i dnes. A to i díky kouzelně zmatenému dědečkovi (Bohuš Záhorský). Obsazení ústřední manželské dvojice jugoslávskými herci mi nevadilo, svou socialistickou tvář nastavili věrohodně.

Dobovost a linie "polidštění" hrdinů (-ek), z nichž někteří (-ré) podlehnou, ale následně stejně pykají, naplnily má očekávání. Televiznímu filmu neuškodilo ani rozdělení do dvou částí. Herecky i filmařsky zvládnutý snímek, poprávu oceněn cenami Elsa (v kategorii nejlepší pořad v oblasti původní dramatické tvorby + režisér Jiří Strach + herečka Klára Issová + scénáristé Lucie a Josef Konášovi). Motiv biografu, od počátečního snu budoucích filmových div, po gestapáckou projekci, je v závěru strhující. Kdy naposled jste byla v kině, paní Kroupová?

Možná je to tím, že jsem jako šestiletý viděl tento film v kině, proto ho asi řadím mezi nejoblíbenějšími pohádkami před Tři oříšky pro Popelku. Sluha Matěj v podání Vladimíra Menšíka a princ Jaroslav v podání Jana Hrušínského se skvěle doplňují – skvělá je scéna, kdy sluha (neplavec) učí prince plavat nasuchu, nebo souboj princů o Růženčin polibek. Prostě pohádka

Když mi kamarádka z Kostelce nad Vltavou ukazovala, kde jako komparsistka natáčela "Téměř růžový příběh", tak na Orlík zrovna mířili Tomáš Baťa a Karel Schwarzenberg. V příběhu samotném je patrný Jakubiskův rukopis. Pohádková snovost se mísí s realitou. Spojení Korna a Rolincové funguje velmi dobře. Darinka prostě měla a má výrazný hlas.