Schimy

Sovětský, do určité míry propagandistický film slavného režiséra pojednává o historické postavě knížete Alexandra Něvského a jeho chrabrém boji proti zlotřilému rádu německých rytířů, kteří s katolickým křížem nad hlavou masakrují ženy a děti na dobytých územích. Film měl touto historickou reminiscencí vyvolat bojového ducha a národní pospolitost všech dobrých Rusů proti totalitářským konkurentům na západě a zároveň trochu pošpinit obraz církve. Vynikající hudba Sergeje Prokofjeva je místy skutečně uchvacující a při písni Povstaň, lide ruský má člověk na malou chvíli pocit, že by snad měl 7.listopadu také vstát a vyvěsit tu vlajku se žlutým nářadím na rudém poli a poděkovat tak za staletí trvající úsilí prostých Rusů za lepší svět v míru.

Působivý snímek zejména díky skvělé hudbě Philipa Glasse vycházející z minimalistického konceptu, která možná obrazovou stránku filmu i převyšuje. Režisér se snažil o jakousi obrazovou báseň, která by nenuceně nastavila zrcadlo tendenci moderní společnosti ohrožovat rovnováhu na Zemi svým neúměrným využíváním jejich přírodních zdrojů a znečišťováním životního prostředí. Některé zeměpisné záběry však působí s odstupem času poněkud kýčovitě a připomínají spíše reklamní záběry na skvělou dovolenou na zajímavé planetě.

Francouzský režisér vycházel při natáčení svého filmu ze slavné stejnojmenné předlohy Umberta Eca, která je považována za typické dílo postmoderní literatury. Annaudův středověk je tradiční – chladný, temný a utápějící se v mlze – a tím působivý. Příběh je postaven převážně jako kriminální drama s dobovou politicko-náboženskou zápletkou zasazené do prostředí benediktýnského kláštera, zlověstně trčícího do pusté horské krajiny. Hlavní postavy františkánských mnichů přijíždějících do klaštera, vystupují ve filmu jako řešitelé záhadných úmrtí v prostředí prolezlém pokrytectvím a zkažeností ve jménu ochrany náboženských dogmat. Za vše špatné může smích a Aristoteles.