Silence

Skvělá dramaturgie ušitá na míru monumentálním třem hodinám výpravné koncertní show. Bravo Taylor.

Velmi odlišný, ale rozhodně ne méně strašlivý pohled na holokaust, jehož dopad je plíživější než u snímků, které hrůzy druhé světové války ukazovaly explicitně, nicméně odlidštěnou optikou pozorovaná pracovní náplň v podstatě takového "obyčejného, ale šikovného project managera", který přes den jedná s inženýry a projektanty a večer pomáhá budovat vysněný domov za zdí pecí na lidské ostatky, dokáže uhodit na komoru podobnou silou. Působivé zachycení institucionalizace masového vyvražďování. Škoda, že se Glazer přesně tomu nevěnoval klidně ještě delší dobu, škoda, že se v mých očích zalekl, že je to málo... a tak se uchýlil k používání naprosto zbytečných (a nefunkčních) řekněme "artovějších" postupů a motivů nebo se naprosto mimo koncept vydáváme po nocích rozdávat jídlo vězňům, asi pro jistotu, kdyby nám nedocházelo, co se za tou zdí s elektrickým ostnatým drátem děje. 6.5/10

Rozhodně neříkám, že je to fádní, a že mne konec trochu nerozbil, naopak. Jen je to opět (taková již skoro epidemie v indie světě) v mých očích často nefunkční koncept na první pohled všedního příběhu, jenž si důvod ke zvěčnění v podobě filmu vyslouží až "šokující" katarzí či vypointováním v posledních minutách filmu, kterým předchází dlouhá (a pomalá) expozice postav a jejich vztahů a zdánlivě nesouvisející střípky, které by si měl divák poskládat právě po prožitém vyvrcholení a prohloubit si tak zážitek... tenhle přístup ale na mě zafunguje málokdy - pokud je povětšinu času film odtažitý a emočně plochý, je pro mě těžké dostávat se mu pod kůži zpětně, i když často (a i v případě Aftersun) je možné dříve či později vytušit, k jakému vyústění příběh směřuje. Je to škoda, Paul Mescal i Frankie Corio jsou skvělí, přirození... jejich vztah krásný a postupně prohlubující se nepříjemné pocity ze stále jasnějšího vědomí, kam se neodvratně blížíme, určitě nemizí do ztracena. Zvláště v kombinaci s kontrastem letní atmosféry a sympaticky nepatetického přístupu. Ale je to prostě trochu málo. Možná to chtělo s Calumem a Sophií prožít trochu víc času, prožít nějakou emoci bez pomoci chytlavý songů, možná to chtělo méně "budovat atmosféru" příliš dlouhými záběry a více času věnovat samotným postavám... Možná je taková forma uchopení v jádru tísnivého a tragického příběhu jednoduše nefunkční. 6.5/10

Český překlad tentokrát naprosto padnoucí, jelikož se dá použít jako hodnocení v pozitivní i negativní konotaci a takový rozpůlený dojem jsem si z kina odnesl i já. V prvních minutách filmu se rozjede poměrně kreativní přehlídka, kdy velmi zajímavý námět je na plátno převáděn v podobě nápaditých scén, příjemných, přirozených a uvěřitelných dialogů za pomocí skvělého Nicolase Cage... Nicméně jediné, co v podobném duchu přetrvá i v dalším průběhu filmu je právě snad jen výborně hrající Cage. Člověk si najednou uvědomí, že kreativita a hravost se poměrně rychle vytratí, potenciál námětu z pohledu vyskytování se hlavní postavy ve snech ostatních je vlastně trestuhodně nevyužitý v první i pozlomové fázi, chování a charakter postav se mění s každou scénou, dialogy často padají ke groteskní neuvěřitelnosti, která ale v návaznosti na první část filmu moc nefunguje ani v nějaké satirické rovině. Jednotlivé střípky myšlenek a minipoint jsou fajn, ale celkové vedení příběhu a jeho vypointování (pokud se to tak dá nazvat) je táááák obrovský líné, až mě to naštvalo. Jakoby spoléhalo na oslnění diváka námětem a (nepřevratnými) myšlenkami o pokrytectví a lehkosti ztráty nabité slávy. No, tak oslnění se nepovedlo... 5/10

Nolan umí i životopis. Působivé, chytré, energické, ale… stříhal bych, osobně na mě nefungovaly např. prostřihy vizí či vnuknutí a scénář je občas trošku nevyrovnaný, někde příliš doslovný a někde naopak ke škodě na informace skoupý, a především mám už dlouhodobě vypěstovanou alergii na scénáristické berličky typu opakování stejných replik v různých situacích napříč celým příběhem - to je prostě laciné a neuvěřitelné. Nicméně… to, jakým způsobem Nolan ždímá možnosti audio-vizuální prezentace k přenesení atmosféry doby, situace a tíhy zodpovědnosti či pocitů postav na diváka… klobouk dolů. Kéž by tvůrci těch standardních líných biografií něco podobného dělali alespoň z 10%, protože se bojím, že je pouze shoda okolností, že podobně osobitých a poctivě vypiplaných vyprávění příběhů skutečných postav se v posledních několika letech urodilo více (Rocketman, ELVIS!). 8.5/10

To je tak, když člověk doufá že, přestože dialogy a náznaky v průběhu celého filmu k podobnému konci směřují, si tvůrci vystačí s krásně autentickým, atmosférickým a veskrze příjemně zpracovaným coming of age příběhem. Jenže oni nevystačí, jakoby se báli, že to je málo a kromě trochu pozérské 4:3 vše opřou o "šokující", leč dosti líne a v kontextu filmu nepůsobivé rozuzlení. Hmmm... 6.5/10

< Edit po 2.návštěvě kina: Masterpiece confirmed! ;-) > Neuvěřitelně komplexní, dechberoucí audiovizuální zážitek, který ani přes frenetické tempo vyprávění neztrácí přehlednost ani soustředěnost a chytře a působivě rozvíjí postavy a jejich vztahy, dokáže ohromit osudovostí i dojmout ve chvílích, kdy přibrzdí a dopřeje postavám trošku osobnějších a intimnějších momentů. Největší slabinou je tak prostě konec uprostřed rozjetého příběhu, nicméně přestože za celých 140 minut nepřijde významná slabší chvilka, je to podívaná tak vyčerpávající (v pozitivním slova smyslu), že rozložení sil (tvůrčích i divákových) do dvou filmů je vlastně jediné možné řešení. Jeden z nejúžasnějších kinozážitků za poslední roky. 10/10

V jádru sice jednoduchá, ale veskrze sympatická a trefná coming of age metafora pandou. Je to takový ten novodobý Pixar na půl plynu, což znamená, že hranice originality se nikam neposouvají, ale animací jde stále o nadprůměr. Dobře známý vizuál studia tentokrát šmrncnutý asijskými přísadami podpořený již několikrát adaptovaným, ale stále dobře zpracovaným, příběhem pojednávajícím o dospíváním mladého člověka a adaptace jeho vztahů s rodiči v návaznosti na tuto snahu o nabývání vlastní svobody a nacházení vlastního místa ve světě. Příjemné. 7/10

Asi to mohlo být působivé, emocionálně silné, kdyby se toho Gunn nesnažil říct tak moc, kdyby neměl potřebu dát snad každé postavě, která se kdy univerzem GotG mihla, nějaké rozuzlení, kdyby tak hrozně moc netlačil na osudovost tohohle "loučení".. ta epizodičnost je u takhle dlouhé stopáže - především v první půlce - tááák únavná a trvá dlouho, než se děj nějak konzistentně rozjede, aniž by byl přerušován nesourodým skákáním mezi motivy, místy, postavami, příběhy, časovými rovinami, náladami nebo v podstatě zbytečnými či divnými odbočkami (archiv? "země"?). Díky tomu ta silná jedna (a půl) hlavní linie trpí a potenciální působivost je rozmělněná pachutí z toho, že to mohlo být super, kdyby... také kdyby tu opět nebyla - pro mě nepochopitelná - snaha snad každou váženější chvíli "odlehčit" nějakým tím humorem, který je (alespoň pro mě) ve většině případů nefunkční, dětinský či vyloženě trapný. Nevím, co to je za trend, přitom v historii MCU filmů kombinace humoru a vážnějších chvil fungovala, jen se s ní pracovalo lépe... respektovalo se, kdy je čas pro vážnější moment a kdy pro odlehčený přístup a většinou se tyhle dva přístupy navzájem nesabotovaly. Přitom Gunn je zručný režisér i scénárista, třetí Strážci jsou krásně natočení, opět obsahují spoustu vyprávěcích i vizuálních nápadů (i když práce s hudbou je tentokrát výrazně línější) a v příběhu jsou schované zajímavé myšlenky, jen jsou prostě převálcovány nesourodostí a přebujelostí celého konceptu. 6/10

Standardně dobrá afflekovská režie, sympatické herecké výkony v čele s vynikajícím civilním Damonem, příjemná - i když trošku násilně tlačená - osmdesátková atmosféra. Naštěstí! Protože příběh o tom, jak jedna bohatá firma získala přízeň budoucího miliardáře tím, že mu slíbila tolik peněz, kolik dvě jiné bohaté firmy nikdy nikomu nezaplatily, a tím mimo jiné pomohla vytvořit precedent v bizarním přeplácení sportovních hvězd, vlastně postrádá výrazný potenciál dramatičnosti a gradace i nějakou nosnou myšlenku či poselství. Feel good... fade out... 6.5/10