Silence

Klasická romance v úžasně kreativním kabátu postrádá nějaké převratné motivy, silně dramatické momenty či katarze, je to právě ale celková přirozenost, obyčejnost, uvěřitelnost dialogů i chování postav, díky čemuž je pro mě Entergalactic osvěžujícím zážitkem a funkčním dílem, zajímavým nejen díky své vizuální stránce. 8/10

Skvělé, bolestivé, ale neuvěřitelně uspokojivé završení výborné minisérie.

Mám tuhle sérii vlastně hodně rád. Mám rád Keanu - poctivost a dřina, kterou do projektů dává, je nevídaná - mám rád  tu nekompromisnost, se kterou John Wick zasazuje headshoty a přestože mi druhý díl úplně nesedl, pokaždé jde o technicky skvělou filmařinu, v reálných exteriérech, s perfektní fyzickou akcí. Ve čtvrtém díle se ale série dostala opravdu na hranu. John Wick se vyčerpal a bylo by pro něj nejlepší, kdyby tímto bylo opravdu vše uzavřeno. Všechno se totiž tak nějak utrhlo ze řetězu. Nechápejte mne špatně, ten film opět vypadá skvěle, nepostrádá nápady, skvělé momenty, jednotlivé akční sekvence jsou vždy něčím originální, ale zároveň je téměř každá akce až úmorně dlouhá - aniž by to z kontextu dávalo smysl či nějak významně gradovala. Jen nabíhají a náhodně se objevují další a další (desítky) protivníci, které John kosí až za hranou superlidskosti adekvátní této postavě. V podstatě již od první dlooooouhé akce v Ósace, kde obrnění záporáci po jednom čekají, než se na ně John otočí, aby si nechali dát nakládačku a prostřelit hlavu a při tom se pitvoří jako by vypadli z Teletubbies, jsem měl nepříjemné obavy, aby se pomyslná ručička na vahách definitivně neodklonila z únosných komixově-akčních mezí ke karikatuře či parodii sebe sama... a nejsem si jistý, zda se tak v některých případech nestalo. Přebubřelost, do které se tímto filmem série dostala, dokládají i snahy o budování mytologie a vysvětlování nových starých pravidel, které zabírají notnou část výplní mezi přestřelkami. O tom všem se mluví s naprostou vážnou tváří - ve světě, který nefunguje, ve světě, kde obyčejní lidé v klubech a na ulicích se zájmem sledují, jak se druzí masakrují, ve světě, kde řidiči srážejí desítky chodců a nikoho to zřejmě vůbec nezajímá, ve světě, kde najednou nikdo nikde není. Tohle už práh směšnosti překročilo. Já upřímně (a naivně) doufám, že se všichni poplácají po zádech, že se podařilo přivést na svět velmi dobrou a dobře uzavřenou čtyřdílnou sérii, která nakopla a posunula akční žánr zase o kus dál, rozloučí se a půjdou zkusit něco úplně nového. 6.5/10

Fantastické! Jeden dlouhý strhující rozhovor přetékající napětím a nadčasovými tématy. Konverzace v jedné místnosti, které by mohly thrillery a akční filmy závidět dynamiku a tempo. Nenápadná režijní rozhodnutí v omezeném prostoru, který je k vedení k dispozici - pomocí záběrování či osvětlování - dodávají naléhavosti situace a podporují skvělé herecké výkony. Příběh, který díky univerzálním myšlenkám i jasným archetypům, které člověk potkával před šedesáti lety, stejně tak jako dnes, funguje dokonale v jakékoliv době. 10/10

Opravdu velmi sympatické vidět plnohodnotné sci-fi, které využívá minimum vizuálních efektů, jelikož se může opřít (a to velmi dobře) o sugestivní vyprávění, silné postavy a atmosféru. Navíc si autoři zřejmě uvědomili, že poměrně jednoduchý příběh není potřeba roztahovat do zbytečně dlouhé stopáže, díky čemuž sice některé zajímavé prvky a momenty zůstávají nerozvinuty, ale na druhou stranu velmi svižné tempo nepolevuje od začátku až do konce. Přestože z filmu vyzařuje, že si o sobě myslí, že je chytřejší, než ve skutečnosti je - protože i vzhledem k záběrování, (ne)ukazování toho či ono a celkovému stylu vyprávění je pointa částečně zřejmá poměrně záhy a úplně nejpozději asi po hodině - jde o velmi zábavnou, osobitou a atmosferickou podívanou. 8/10

Trošíčku naivní. Naštěstí mnohem více než naivní jsou "pracovní" setkání Lea s Nancy chytrou a sympatickou konverzační jednohubkou s naprosto přesným castingem. 7/10

Starosvětsky vyprávěná, v moderním kabátku prezentovaná, atmosférická, svižná a zábavná (i když poměrně předvídatelná) psychologicko-investigativně-akční jednohubka. Poctivá práce, plnotučná žánrovka, kterých se bohužel už tolik netočí, a která ve mě tedy zanechala až nečekaně silný dojezd. 8.5/10

Slušná dramaturgie, na celkem malém prostoru se poměrně podařilo vystihnout náturu Máry Holečka i pro neznalé - to je třeba podotknout, je to film pro širší publikum, spíše než o (himálajském) alpinismu a lezení na skalách je to portrét jednoho člověka a jeho cesty za vysněným cílem. Film nenudí, zbytečně se neopakuje a neplýtvá "mluvícími hlavami". Jen prostě nestíhá či nechce jít úplně do hloubky.

Během závěrečných titulků jsem si podupával do rytmu povedených coverů známých hitů a byl jsem upřímně dojatý. Ani ne tak z Elvisova osudu, jako ze samotného filmu, z toho, jak do sebe vše neuvěřitelně zapadalo, jakou si dal Baz Luhrmann práci s každým detailem, spoluprací obrazové a zvukové složky, používáním hudby a jejím prolínáním s moderními verzemi, skvělou výpravou a nabušeným, perfektním střihem, díky čemuž všemu se na diváky v sále z filmu valí obrovská energie a je tak snadné si představit, jak euforicky asi dokázal působit na fanoušky Elvis během svých vystoupení. Tohle není z těch biografií, které spoléhají pouze na samotnou sílu příběhu, tenhle film se CHOVÁ jako osobnost o které vypráví. Vyprávění (téměř) z pohledu druhé nejdůležitější postavy příběhu je skvělým nápadem, Luhrmann si tak mohl poměrně beztrestně dovolit obrousit některé aspekty Elvisova života, aniž by to působilo jako snaha předkládat jeho vyčištěnější a bezproblémovější obraz, prostě vidíme to, co přišlo důležité Tomu Parkerovi, trochu pohádkovější, nablýskanou verzi... to, co režisér a scénárista umí nejlépe. Paráda, úžasně osvěžující, hravá a poctivá kinematografie. 9/10

Formou intenzivní a obdivuhodné, obsahem ale dosti prázdné, přestože se za ten jeden večer stalo snad úplně, ale úplně všechno co by se v restauraci (možná za celou její existenci) stát mohlo. Jen toho regulérního provozu a vaření tam bylo jako šafránu... 6.5/10