OughJay

Ani jednou za těch tři a půl hodiny jsem neměl potřebu se podívat na hodinky, tolik k hojně kritizovaný stopáži. Mezi Scorseseho slabý stránky totiž rozhodně nepatří to, že by něco neuměl odvyprávět. Byť jsou ale Killers of the Flower Moon řemeslně top, hlubší dojem na mě neudělali, a to primárně ze dvou důvodů. Za prvé, syrovost, jakou některý scény oplývají, je v ohromnym kontrastu se Scorseseho typickou emocionální odtažitostí. Jinde mu tenhle přístup sice funguje, ale tady jsem si připadal až nepatřičně, když mě osudy Osedžů nechávaly naprosto bez reakce. Za druhé, jako slabý články vnímám paradoxně De Nira s DiCapriem. De Nirovo herectví působí v kontextu dost podobných rolí z minulosti už skoro genericky, zaměniteně, a DiCapriovi jsem ten low-life character prostě nebyl schopnej uvěřit. Jaký to bylo osvěžení, když byla na plátně neokoukaná a uhrančivá Lily Gladstone! A ke cti musim Scorsesemu přidat, že předvedl velkolepější výbuch, než Nolan v Oppenheimerovi. You literally had one job Christopher... Tom White: "I was, uh, sent down from Washington D.C. to see about these murders." Ernest Burkhart: "See what about em?" Tom White: "See who's doin' it."

Ne, ne, ne a ne. Odmítám litovat člověka, kterej si za všechny svý problémy může sám, a nerozumim, proč se mě k tomu Aronofsky snaží donutit. Čekal jsem provokativní píchnutí do body positivity narativu a místo toho jsem dostal melodramatickej kalkul, navíc opět protkanej nesmyslnejma biblickejma motivama. Musim ale Aronofskymu přiznat, že ta Pepsi se mi v kině pila těžko. A teď mě omluvte, jdu si zaběhat. Liz: "What the fu*k do you think it is? It's a fat-guy wheelchair!"

The Last of Us jsem nehrál a po zhlídnutí seriálu jsem úplně nerozumněl tomu hypu, kterym byl obestřenej. Pochopil jsem, když jsem se na YouTube podíval na srovnání scén ze hry a z jednotlivejch epizod. Tady asi klobouček. Nutno ale jednim dechem dodat, že po scénáristický stránce v tom případě byla dost špatná už ta hra a pro nezávislýho diváka se tam prostě děje až příliš nesmyslů... Joel Miller: "You need to stop talking about this kid like she's got some kind of life in front of her."

Čas od času, když člověk potřebuje vypnout, není od věci sáhnout po nějakym akčním bijáku. S těma je to obvykle tak 50/50 mezi tím, jestli na ně budete chtít radši hned zapomenout, nebo se naopak budete královsky bavit a doporučovat je všude kolem. Bullet Train, jak už asi tušíte, je ten druhej případ. Samo, že se i v něm najdou scény přitažený za vlasy, ale místo abyste u nich křivili obličej a kroutili očima, tak vás ohroměj natolik, že se nezmůžete ani na to "wow", který zůstane nevyřčený. Ladybug: "Let this be a lesson in the toxicity of anger."

Paralelní vesmíry byly dlouhou dobu devízou Marvelu a DC. No, devízou... Obě studia se do toho postupně zamotávaly tolik, že se z jejich posledních filmů staly chaotický kýče. A tak přišla parta Asiatů, aby ukázala, jak se to má dělat. Ale varuju vás - od chvíle, kdy v prádelně kdesi na americkym maloměstě poprvé probliknou bezpečnostní kamery, je to jedna velká tsunami všeho možnýho i nemožnýho (mluvící mývalové, mluvící kameny, lidi s párkama místo prstů...), přičemž spolu ale všechno souvisí a vy se musíte dvě a půl hodiny soustředit, abyste neztratili nit. Každopádně si troufám říct, že další filmy o multiverse už nejsou potřeba a na Oscary to v mejch očích taky nebylo. Evelyn Wang: "Explain it all to me, now!"

Žánr whodunnit neboli "Kdo to udělal?" v roce 2022 vcelku rezonoval - to máte Na nože: Glass Onion, Smrt na Nilu, Vraždu v Londýně... Všechny tyhle humorný detektivky taky oplývaly dost bohatym hereckym ansámblem. O to víc mě překvapuje, že Amsterdam s Christianem Balem, Margot Robbie, Johnem Davidem Washingtonem, Anyou Taylor-Joy, Chrisem Rockem, Michaelem Shannonem, Taylor Swift, Timothym Olyphantem, Zoe Saldanou, Rami Malekem nebo Robertem De Nirem!!! zůstal prakticky bez povšimnutí. A to i co se týče hodnocení. Jasně, nepůsobí tak opulentně jako zbytek a zřejmě trochu podcenil marketing, ale tvl! Mně přitom ze všech zmíněnejch sednul asi nejvíc a i s tou atmosférou 30. let jsem si ho fakt užil. Hereckej koncert. Burt Berendsen: "You call your husband 'general'?" Mrs. Dillenbeck: "Only on the weekdays." Burt Berendsen: "What do you call him on weekends?" Mrs. Dillenbeck: "That's a very personal question."

Severskej miláček festivalů není jen pouhou satirou těch nejbohatších vrstev, jak ho recenze asi nejčastěji skloňujou. Stejně jako série The White Lotus je to satira našeho života ve 21. století - rozmařilýho, povrchního - a nešetří vůbec nikoho. První část dá vzpomenout na slavnou debatu o dýškách z Tarantinovejch Gaunerů a samu o sobě jí považuju za geniální. Druhá část odehrávající se na lodi jsou úplný filmařský orgie gradující během kapitánský večeře do absolutně neuvěřitelný sekvence scén, která by se dala pojmenovat jako "studie zvracení na rozbouřenym moři". Ne-za-po-me-nu-tel-ný. Jen závěrečnou pasáž jako kdyby psal někdo mnohem umírněnější (ale jen na poměry tohohle filmu, abychom se pochopili) a vy začnete tušit, že to nejlepší už máte za sebou. Finální pointa ale každopádně perfektní. Carl: "It's just... when you say... When you say, 'Thank you, honey' like that... You don't really give me an option but to pay. It was just an observation. Just something I've noticed."

Záchranu třinácti životů ze zatopený thajský jeskyně (ano, je to ten příběh, kterej v roce 2018 neuniknul ani médiím u nás) převedl Howard na plátno až s dokumentární precizností. Byť ale výsledek všichni známe, film ani v nejmenším nepostrádá napětí a autenticitu. Abych ale zásluhy nepřipisoval jen režisérovi, svůj díl odvedli i Viggo Mortensen, Colin Farrell a Joel Edgerton. Zadržovat dech budete s každým jejich ponořením... John Volanthen: "Rick, crazy is better than nothing. We've got nothing."

Poslední dobou dostává celá řada filmařů od studií prostředky na to, aby se ohlédli za svojí kariérou, svýma kořenama, případně aby zrealizovali svoje vysněný projekty: Cuarón (Roma), Fincher (Mank), Iñárritu (Bardo), Mendes (Empire of Light) atd. Teď se mezi ně zařadil i Spielberg - natočil film o tom, jak se (zřejmě) dostal k filmařině. No a hádejte, kdo z výše jmenovaných to zvládnul bez ztráty kytičky... Fablemanům se nedá vytknout skoro nic. Možná námět? Protože pravda, kdyby seděl na režisérský stoličce kdokoliv jinej, asi bych se vůbec neobtěžoval to pouštět. Natočit všední věci tak citlivě a poutavě ale asi umí fakt jen on... Burt Fabelman: "We've gone too far in our story to actually say 'the end'."

Aftersun je jeden z těch filmů, který zřejmě neoceníte během jejich sledování. Minimálně já ho neocenil. Zdlouhavý a zdánlivě zbytečný záběry, kde se prakticky nic neděje. Opakující se stejně nudný situace. Prostě otec s dcerou na levný dovolený, kde je středobodem hotelovej bazén. Nic, co by stálo za pozornost, natož za zfilmování. Depka. Člověk si říká, že si moh radši pustit vlastní záběry, co má z dětství natočený na VHS (ne, že by ty byly depresivní). Jenže pak přijde konec s podkresem Under Pressure, kterej vás semele jak drtička na odpad. Ta jedna scéna úplně překope, jak jste ten film doposud vnímali, a dost možná vám ještě dlouho nedá spát. Je z toho cítit, že to drama je pro Charlotte Wells hodně osobní. Chemie mezi Paulem Mescalem a Frankie Corio tomu pak už jen dodala potřebnej impact. Sophie: "Stop doing that." Calum: "Doing what?" Sophie: "Offering to pay for something when I know you don't have the money."