OughJay

Ne, ne, ne a ne. Odmítám litovat člověka, kterej si za všechny svý problémy může sám, a nerozumim, proč se mě k tomu Aronofsky snaží donutit. Čekal jsem provokativní píchnutí do body positivity narativu a místo toho jsem dostal melodramatickej kalkul, navíc opět protkanej nesmyslnejma biblickejma motivama. Musim ale Aronofskymu přiznat, že ta Pepsi se mi v kině pila těžko. A teď mě omluvte, jdu si zaběhat. Liz: "What the fu*k do you think it is? It's a fat-guy wheelchair!"

The Last of Us jsem nehrál a po zhlídnutí seriálu jsem úplně nerozumněl tomu hypu, kterym byl obestřenej. Pochopil jsem, když jsem se na YouTube podíval na srovnání scén ze hry a z jednotlivejch epizod. Tady asi klobouček. Nutno ale jednim dechem dodat, že po scénáristický stránce v tom případě byla dost špatná už ta hra a pro nezávislýho diváka se tam prostě děje až příliš nesmyslů... Joel Miller: "You need to stop talking about this kid like she's got some kind of life in front of her."

Čas od času, když člověk potřebuje vypnout, není od věci sáhnout po nějakym akčním bijáku. S těma je to obvykle tak 50/50 mezi tím, jestli na ně budete chtít radši hned zapomenout, nebo se naopak budete královsky bavit a doporučovat je všude kolem. Bullet Train, jak už asi tušíte, je ten druhej případ. Samo, že se i v něm najdou scény přitažený za vlasy, ale místo abyste u nich křivili obličej a kroutili očima, tak vás ohroměj natolik, že se nezmůžete ani na to "wow", který zůstane nevyřčený. Ladybug: "Let this be a lesson in the toxicity of anger."