Tiiso

A tak se směle přidám k většině a snímek strhnu do průměru. Problémem je, že by ale bylo příliš jednoduché o filmu řící, že je pouhým průměrem. Tak jednoduše to prostě nejde. Za prvé jde o sérii Alien a za druhé režisérem není jen tak někdo. A to je právě ten kámen úrazu. Očekávaný snímek ve mě udělal rozporuplné pocity a po několika projekcích, kdy jsem doufal, že třeba objevím nějaké skryté klady a mistrně ukryté poselství, film vlastně pohřbívám. (A tak jsem při tom letěl pro BD disk). Škoda toho nevyváženého děje a snad i amaterství v samotném scénáři, když byl naproti tomu začátek filmu a jeho část děje takovým požitkem pro oči, uši a i vlastní filmovou duši. Alien z roku 1979 patří do mé TOP TEN a co člověka mohlo potkat lepšího než, že jeho tvůrce opět po letech sedne a zkusí pokračování. V tomto případě Prequel? A ono ejhle, místo profesionality příjde taková "ojetina". Těžko říci komu je snímek ve finále vlastně určen. Pro současnou am. a ev. mládež? Pro skalní fanoušky Alien série (to snad asi ne)? (teď mě napadá, že V:Vzkříšení je vlastně lepší, jelikož si na nic nehraje a já ho posuzuji za slabší dílek do skládačky). Nebo to bylo všem jedno a šlo čistě o peníze a všichni se svezli na jméně a kultu, který se za ty roky vytvořil? Těžko soudit. Film jako B movie by celkem uspěl (ale to by jsme v něm neviděli takovou trikovost); jako pokračování Vetřelčí ságy je to ale "miš maš" a prohra co se logiky a náplně týče. A to příjde Prometheus 2. Ó bóže. Herecké výkony se střídají jako na houpačce. Hlavní mužská postava je mě lhostejná a její představitel jako vystřižen z Beverly Hills (Inu subjektivní pocit). Naopak ženský protějšek je dívatelnější, uvěřitelnější ale jak jsem již podotknul, její snaha se utopí v příběhovém guláši, který vévodí druhé polovině filmu. A největší zklamání mě připravil ten fakt, že jsem se ani jednou vůbec nebál. Každopádně snímek ukazuje již na plno velké slabiny, které začínají bujet ve všech velkých blockbustrech Hollywoodské produkce těchto let. Slabé 3 hvězdičky.

Nikdy bych neuvěřil, že se něco (série 007) stejné dá pořád a pořád předkládat jijným způsobem. Sam Mendes mě přesvědčil, že to prostě jde. V době kdy mnozí lidští hrdinové, ve svých nekonečných filmových reinkarnacích mají tendenci přeměn v superhrdiny, Mendes hodil opačný kurz (skvěle tento trend nabídl M. Campbel se svým Casino Royale) a dvojitou nulu nám předhodil jako bytost veskrze obyčejnou a zranitelnou. A aby se zarytí fanoušci "Old School" J.B. nemohli zlobit, tak ten přerod zabalil do několika klasických "Bondovin", ale takovým způsobem, že potichu zírám. A nejlepší na tom je, že jsem snímek viděl již několikrát (cca pět až šestkrát) a zírám více a více. Ten film prostě zraje. Úvodní "klasická" scéna se velmi dobrým způsobem přemění v lahodně pomalou (takřka deset minut bez dialogů) scénu v Šanghai, která opět přeskakuje do rytmičtějšího Macaa. Když jsem snímek viděl poprvé, nasazený rytmus mě moc neseděl a scény byly poněkud zdlouhavé a nerovnoměrné (proto film ode mě původně dostal 4h). Ale s každou další projekcí se tento pocit ztratil a já jsem plný radosti, že jsem asi našel režisérův záměr. Ale toto je čistě subjektivní pocit. Snímek pak dále pokračuje v nastaveném trendu ke svému konci, který nejen uměl překvapit (co se obsahu týče), ale i ukázat, že se tvůrci nebojí svět kolem agenta Jejího Veličenstva, předložit opět po svém. Za to jim posílám dík. S D. Craigem nemám osobně problém a tak není filmu co moc vytknout. Záleží již jen na malých subjektivních pocitech diváctva. Soundtrack není vymšlen špatně. Je poplatný roku 2012 a uvidí se jestli bude mít za nějaký ten čas co nabídnout. Stejné je to s úvodní skladbou. I když za sebe říkám, že od Casino Royale mají skladby co kvality se týče, vzestupnou tendenci. Trikovost a filmové zpracování velmi dobré, snad až na scénu s havarující soupravou metra. Takže ať chci nebo ne, vychází mě hodnocení někde mezi 4-5h.

Batman: Rok jedna si očividně jde svou cestou i když zároveň dodržuje všechna "Batman" schémata jak to jde. Předloha byla jasná: Frank Miller napsal prostě jeden z nejlepších komiksů této doby, aspoň co se Batmana týče. Tudíž dodržování linie jeho vyprávění přišlo Warnerům určitě jako dobrý nápad než naopak. A ve výsledku se to vlastně všechno projevilo. Tento hodinový snímek mám vcelku rád a přiznávám se, že si na něj nejčastěji vzpomenu, když uzřím Batman začíná od Nolana (bodejť když obé čerpá z jedné předlohy). Děj animovaného filmu se "motá" někde kolem stejného, člověk v něm najde i shodné vedlejší postavy, nikde nenudí, spojité vyprávění o dvou počínajícíh hrdinech klape celkem solidně. Scény jsou plné akce a plné neustálého zápolení a na hromady vystřílených nábojů také dojde. Co více si vlastně přát? Nastavené tempo vydrží až dokonce, vše dobře dopadne (tedy skoro), zloduši jsou potrestání, takže teď už jen umýt, vyčistit zuby a do postele. Čtyři silné hvězdičky, ale pozor velmi pevně ukotvené v rámci animovaného filmu, který je navíc natočen dle předlohy komiksu

Technologie a píběh versus kapesné mladých pubescentů a zarytých Alenkofilů, zvláště těch amerických. Nechám stranou srovnávání knižní předlohy s filmovým zpracováním. Nerad se na tento tenký led pouštím. Proto asi mám rád původní scénáře. Samotný film: jak jsem předeslal, technologie vítězí nad vyprávěním a Alenka je jen jasným důkazem. Je sterilní, je takřka bez emocí, a houby záleží na tom jestli aktéři hrají či ne. Studio sází na jistotu a s ním všichni okolo. Na rozdíl od Avatara, kde bylo stoprocentně vsazeno na jistotu, zde ale chybí praticky ode všeho něco. Snad jen hudební doprovod je někde o něco výše. Dokáže vytvořit jakousi atmosféru. Ale i přes toto, příběh nedokázal mou zhýralou filmovou duši bavit. Ani vtáhnout do bizarního světa. Nedokázal mě přednést hladkou emocionální hloubku a jízdu se vším všudy. Jsem asi trochu už paranoidní, ale při sledování snímku jsem měl neustále plnou hlavu jiných myšlenek, ale ne jenom těch příběhových. Což je špatně. Film mě má myslím odpoutat od reality. Tedy film typu Alenka. Ano, všiml jsem si paralely výchovného efektu a amerického náboženství. Ale jaksi jen okrajově a nedostatečně. Nejsilnější okmažik jsem objevil ve scéně, když Alenka dopadla na dno králičí nory. Ten nazelenalý přísvit a černobílá podlaha, byla jak vystřižená ze scény Matrixu, kde se blíží okamžik výběru ze dvou pilulek. Ano bratři Wachovští jsou přinejmenším plni smyslu pro humor a Burton to snad musí vědět. Ono totiž slavné Následuj bílého králíka je pro obyvatelstvo USA více než jen pohádkou. Tim Burton si udělal Alenku podle svého. Nic více, nic méně. Pro mě bohužel méně. Navíc v projekci 3D dozajista některé okamžiky působí dobrým dojmem. Ale to není vše. A snímek by měl býti komponován aby i v "obyčejné" 2D projekci působil velkolepě. Tak jak zmíněný Avatar. Ale ztvárnění triků tohoto typu, jaksi nesplńovalo očekávání. Ale to může být už jen čistě můj, subjektivní postoj. Suma sumárum. Burton umí dělat lepší filmy a každý den není posvícení.

Kdepak pane Favreu. Sequel dopadl špatně. Příliš velká reklama, příliš velké, nafouklé doprovodné titulky. Po dlouhé době jsem zažil pocit, při sledování, že je mě jedno jak snímek skončí! Ostuda. Tento film měl být prostě jiný. Měl být rovnoceným partnerem své předchozí epizody. A bohužel je v tomto případě jedno, jak se Downey Jr a Rourke snažili. A pán bůh ví, že se snažili dobře. Oba dva zanechali za sebou kus poctivé práce, i když u druhého jmenovaného mám trochu podezření, že tato pozice mu jde sama od sebe. Paltrow do počtu a Johansson jakbysmet. Škoda, že snímek prohrává boj i z hlediska čistého, komerčního počinu. Jsem přece velkorysý a mám za sebou nějaké to vysoké hodnocení i u jiných, komerčních, nebetyčných blábolů, ke kterým se neustále vracím. Ale Iron Man 2 je přinejměnším neslaný a nemastný. A to hlavně z hlediska příběhu. Chybí jedničkový náboj, sešup a lehkost. Nebo toho všeho je naopak moc? Ale ne to si nemyslím. Celý příběh je jaksi plochý a ano! Nudný. Scénáři se nepodařilo mě dostatečně vtáhnout do děje a zapaklovat mě tam natrvalo. Zkrátka a dobře, snímku chybí trocha toho uměleckého čehosi, které dělá film nezapomenutelným a vyjímečným. Z technické části není co moc vyčítat. Triky, kamera, jednotlivé scény, vše ucházející. Ale přepis na DVD se pohybuje někde kolem padesáti procent kvality, ve srovnání z nosiči let minulých. Ale to je jiná kapitola jelikož boj DVD versus BD a následné, úmyslné degradování DVD přepisů (viz Harry Potter a Fénixův řád) sem nepatří. Nebo možná patří, ale o tom někdy jindy. Takže tři.

Jak tak sleduji dění kolem sebe, vidím čím dál více, že pokud za málo peněz nedostáváme maximální, ale přitom dosti hodnotově nízký, zážitek či prožitek, vše je hned špatné. Ale nepochopené bývá mnohdy právě nejsilnější. Za prvé jsem v tomto případě udělal jednou zase dobrou věc a to takovou, že jsem nějak zvláště nepročítal recenze a nevěnoval pozornost komerčním reklamám. Tím pádem jsem k filmu mohl přistupovat takříkajíc s panenským postojem. Rozhodně se mě to vyplatilo. Lituji diváky, kteří měli v hlavách všudepřítomnou producenskou větu: akční jízda. Mnozí s tím nesouhlasí. Ale ve finále když se po shlédnutí apokalypsy ohlédnu, akční tento film vlastně je a to ve spoustě směrech. Stačí se jen dívat. Ačkoliv nejsem křesťan dokázal příběh ve mě opět probudit různé duchovní roviny a rozehrát ty správné struny. Dozajistá spousta lidí čekala nějkaký bombastický závěr či smysluplnější pointu. Ale vše je vlastně hezky podáno v samotném putování hlavní postavy. A čerta záleží na tom jestli jde v tomto případě o svatou bibly. Každé náboženství spočívá v jedné pravdě a ta zase spočívá ve vlastní cestě. Zajímavé na to všem je, že všichni v současné době, ať už věřící nebo ne mají plná ústa o svobodné cestě. Ale kam vlastně ta cesta má vést? Myslím, že to je ta otázka a režisérům se velmi dobře toto sdělení dařilo napasovat do všech koutů a záhybů příběhu. Je mě jasné, že film není určen pro čisté materialsty. Málo akce, málo sobectví, málo všech nešvarů, které v současném světě je dost a dost. Ale to jen tak na okraj. Technická stránka filmu je na zajímavé úrovni a kvalitativně mě dokázal často překvapit. Pro HD pozitivní je sledování z BD doslova skvělý audivizuální požitek. Nesouhlasím s recenzí na nejmenovaném webu, že je snímek celý podexponovaný, tmavý a nečitelný. Ba naopak hra světel stínů a silně vyvbledlých barev těšil mé zhýralé oko. Co říci na závěr tohoto mého malého příspěvku? Snad možná použiju repliku samotného Denzela. A to vtom smylu, že nevíme nikdo z nás co nás kde a kdy čeká a že oopravdu žijeme nyní ve světě, kde jsme přestali chápat co je cenné a že trocha té pokory je dozajista na místě. Ale to neznamená, že jsem si přese všechno co jsem zde napsal neužil, třeba takovou blbůstku jako je 2012 :-)

Kdo zná režiséra Romana Polanskiho, kdo má rád jeho tvorbu, a kdo uvítá vidět na plátně, nějaké ty tajemné, zákulisní podvody a podvůdky, zhlédnutím filmu Muž ve stínu, neprohloupí. Režisérova umělecká stopa je ze snímku cítit, ve všech scénách. Opět je zde uplatněn model: “ Jedinec tápající v bahně nevědomosti; sám proti všem a proti nepřízni osudu; rozkrývající svým jednáním a pátráním tajemnosti a záhady jeho okolí“. To je typický Polanski. Typický rukopis, který jsme mohli vidět už ve více jeho dílech. Ať už Nájemník, Čínská čtvrť, Devátá brána nebo 48 hodin v Paříži. „Muž ve stínu“ na tom není jinak. Tvůrce pečlivě buduje atmosféru, jejíž kulisou je věčný déšť, vítr, osamocený dům a veskrze prostupující izolace hlavního hrdiny. Znovu je zmíněný hlavní hrdina postaven tváří tvář osudu. Znovu je vláčen intrikami. Znovu je zneužíván a klamán. To jsou hlavní klady příběhu, který se nám Polanski snaží ve filmu Muž ve stínu ukázat. Výše popsané bude dozajista spoustě diváků stačit k tomu, aby měli dobrý nebo dokonce výtečný filmový zážitek u stříbrného plátna. Patřím do skupiny diváků, kteří Polanského uznávají, a mají rádi jeho výsledné snažení. Avšak musím s nelibostí sobě vlastní říci, že Muž ve stínu není, co se týče zážitku úplně kompletní. A to hlavně v oblasti atmosféry filmu. Není tolik filmově silná, jak jsem zvyklý u tohoto polského rodáka. Vyprávění je zkratkovité, uspěchané. Chybí zde to nádherné pozastavení, v podobě dlouhých záběrů nikam, kterými oplývá např. Čínská čtvrť či Smrt a dívka. Vím, pro spousty diváků jsou to zbytečné pohledy. A jsou zbytečné i pro spousty uživatelů, zde na ČSFD. Doba se zrychluje, lidé v ní taky a čím dál více procent lidí, obývající tuto planetu, nechtějí civět, jak říkají, dlouhé vteřiny, někam do stmívajícího se záběru nikam. Já říkám opak. Život je plných jakoby prázdných chvil, které zdánlivě nic neříkají a nic neukazují. A nic neumí atmosféru příběhu zpodobnit více, něž právě tyto nic neříkající pohledy nikam. Nechci zde být za kazisvěta, za člověka, který se brání rozvoji filmového umění. Ale nějak se nedokáži pořád adaptovat na zkratkovité vyprávění. Stopáž „Muže ve stínu“ je přitom něco okolo sto dvaceti minut. To znamená, že na pohodové vyprávění a na dlouhé záběry je místa dost. Příběh je ale natolik nabytý událostmi, že tomu tak není. Ale jak často podotýkám, je toto čistě můj subjektivní a neobjektivní pohled na věc. Zpátky k filmu. Herecké výkony přesvědčivé. Zvláště Ewan McGregor působí dobře a hlavně uvěřitelně. Jeho zájem o věc je věrohodná. Pierce Brosnan, hraní Ewana dobře doplňuje a jeho poloha aktérství je zde opravdu, chvílemi až komická (v dobrém slova smyslu). Nádherné překvapení mě Polanski připravil v postavě starého obyvatele pobřeží, kterého ztvárnil Eli Wallach. Zapůsobil jako zjevení a právem jeho vstupem, filmem zavanul nostalgický dech dvacátého století, co se filmu týče. Doprovodná hudba určená k podložení dějů má svou kvalitu, která umí zaujmout a i potěšit ucho diváka. Technické zpracování je poplatné Evropě. Je důkazem, že starému kontinentu chybějí prostředky (nebo-li, chybí snaha prostředky vydávat, za něco tak marnivého jako je film). Kombinace Evropského režiséra s penězi Amerického studia, nejednou v historii ukázala, jak velmi dobře lahodí oku Evropského diváka. To se zde neděje. Hodnocení mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Víc z toho po dvou prozatímních projekcích nevymáčknu. A promiňte mě, to mé nostalgické pozastavení nad filmovou tvorbou.

Pan Nolan se vypracoval za poslední léta do jasně definovatelného rukopisu, který prozrazuje sám sebe na sto honů. Nic proti tomu jen tak dále. Snímek Počátek, je odveden velmi precizně, filmařsky poctivě, takřa bezchybně. Vizuální stránka je velmi dobrá, triky hezké, a některé dokonce výborné. Dobrovodná hudba Zimmera opět dokazuje jak je jeho tvůrce pan skladatel a nebojí se experimentovat jak s prvky elektronické hudby tak i té klasické. Ačkoliv mám podezření, že v tomto filmu vykrádá tak trochu sám sebe. Ale kdo to nedělá. Herecké výkony příměřené, vyrovnané a hlavně koukatelné. A proč tedy čtyři hvězdy? Hlavně proto že nemohu o filmu Počátek řící, že by byl excelentní. Je výborný, velmi dobrý atd. Ale emočního náboje je v něm jen trocha. A právě emoční kresba je stálicí filmového nebe režiséra Nolana. Ale zde nabral tolik událostí do jednoho okamžiku, že prostě na herce a na jejich postavy nezbylo místo. Asi to chtělo delší stopáž, aby bylo více času na vše. V opačném, případě, jsem byl svědkem super rychlé jízdy, která sice bezvadně, ale přeci jen trochu ploše sviští ke svému konci. A to je škoda. Ačkoliv je Počátek přeci jen více než pouze obyčejným filmem, toto hledisko sráží jeho kvalitu o stupeń níže. Ale těžko hodnotit. Tam kde jeden (já) hledá více z lidské duše, jiný nevidí absenci a tudíž se hodnocení dostává pak do roviny jakýchsi nekonečných debat. Ze záporu podotknu ještě fintu o pustině, která přišla někde v půli snímku. Je okatě nestydatá a byla propašovaná velmi nevhodně. Každopádně snímek počátek má kladů daleko více než záporů a potěšilo mé filmové srdce a doufám, že takovýchto počinů bude do budoucna přeci jen více.

Můj komentář se nebude odlišovat, nějakým velkým způsobem od ostatních zde na čsfd, uvedených. Režisér svůj příběh posadil do poněkud teatrální, nebo lépe řečeno naivnější roviny, která v divákovi probouzí lehký úsměv na tváři. První půlhodina snímku, mě předložila děj, ve kterém jsem se seznamoval s postavami, a jejich osudy. Následný, odvíjející příběh můžu posuzovat z několika pohledů a úhlů. Jde o docela dobrou fantasy, obsahující smysluplný děj a ne úplně zatracující zápletku. Rovina duchovní, může působit jak kladně tak zároveň i opačně. Někomu řeči o duši, nesmrtelnosti prostě sedí, někomu lezou krkem. S výkony herců už je to v některých případech horší. Objevuje se dosti přehrávání a falešného přednesu v dialozích. Vůbec hercům chybí dosti charismatu a uvěřitelnosti. Technické zpracování snímku dopadlo o něco lépe, ačkoliv se jen tak tak dokázalo přehoupnout přes pomyslnou laťku průměru. I když triky držela ve svých rukou ILM, mnohde jejich kvalita kolísá. Některé okamžiky jsou jasně rozeznatelné, že jde o digitální trik. Hudební doprovod James Newton Howard ničím nevyšperkoval a předvedl jeden ze svých tzv. sterilních dílek. Ačkoliv režisér drží vyprávění pevně v rukou, nedokázal mě snímek dosti vtáhnout do děje. Ke kladům přihazuji schopně odvedené bojové scény a některé, celkové pohledy na scénu. Z filmu je cítit o pokus vyzdvihnout formu výroby a na velké projekci se toto snažení vyplácí. Dále si dovolím kladně zhodnotit mix a střih zvuku a jeho efektů. Ale to vše dohromady v mých očích nestačí ani na průměrné tři hvězdičky. Shyamalanovi díla z dob minulých, jako je Šestý smysl, Znamení či Vesnice jsou mému srdci prostě bližší a jeho novější počiny si ke mně cestu hledají zatraceně hůře. Nebo já k nim?

Profesionálně odvedený filmařský počin, který nikde nenechává nic náhodě. Dobře zvládnutá režie, kamera, vizuálnost a doprovodná hudba. Silná pointa. Exteriéry v podobě osamělého ostrova, na kterém se nachází psychiatrická léčebna, výborně navozuje temnou a dramatickou atmosféru. DiCaprio a jeho souputníci hrají velmi přesvědčivě a uvěřitelně. Skutečnost, že hlavní hrdina má za sebou nehezké zážitky z období druhé světové války, příběh jenom dobře podporuje a navozuje správný pocit beznaděje. Neřekl bych, že je vypravování překombinované či jinak zbytečně protahované. Může to být čistě věc názoru. Já se přikláním spíše ke kladům hodnocení než naopak. Režisér prokázal, jak mu filmařina po celý život jde a žádná látka mu není cizí. Umí pracovat s herci a dialogy v jeho rukou mají správný náboj a sílu. Prokletý ostrov jsem prověřil již čtyřmi projekcemi, a i když člověk ví, do čeho jde, nemůžu říci, že by mě snímek počal někde nudit. A poslední zvratová věta v samotném závěru dostává opodstatnění právě až při reprízách. Divák prostě po celý čas hledá a slídí, kde je vlastně pravda.