Tiiso

Těžko se vyjadřovat ke skutečnosti, zda-li je snímek pro děti moc temný či snad dokonce nevhodný. Sami uživatelé csfd když byli dětmi, zde píší a jsou rozdělení tak na dva stejné tábory, jedni ano má nejoblíbenější když jsem byl byla dítě, druzí moc se mě to nelíbilo. Já to mám u sebe takto: film z hlediska pohádkového příběhu se mě jako dítěti moc nelíbil. Bylo v něm spousty scén které mě nic neříkaly a nedokázal jsem se sžít s hlavními postavami. Dnes je to s hodnocením takto: film se mě z pohádkového hlediska nelíbí. Ale z hlediska zpracování knižní předlohy už se to jeví jinak. Propracovaná atmosféra podmořského světa. Temná silná hudba, skoro stejná jako z nějaké detektivky, zajímavě strašidelné kostýmy a dialogy spíše divadelní než určené dětským uším. Režisérovi se podařil počin, který v těch letech nebyl právě nejobvyklejší. Bohužel v tomto zpracování chybí nějaké silnější poselství, které by vyhrálo souboj z časem a dokázalo i po letech nabídnout něco více než jen zájem o vizuálnost.

Seriál těží z té skutečnosti, že tvůrci dokázali dobrým způsobem dát dohromady radost a smutek. Vždy když se někomu podaří takto zasáhnout srdce diváka má vyhráno. Smutek zde představuje postupující fašismus a jako protipól zde působí milé zázemí rodiny a výborný nadhled tělesné rozdílných dospělích rodičů. Jak Růžičková, která je se vším hned hotová, tak i Zindulka podávají skvělý výkon. Děti zde profesionálně zastupuje Fuchsová. Celkem hezký počin z naší produkce.

O malý fous méně uspokojivý než-li předchozí snímek. Ale jen o fous a to hlavně proto, že je mezi nimi pauza. Člověk by se měl na příběhy dívat v jednom zátahu. Jinak platí komentář, který jsem napsal k prvnímu filmu.

Napůl reálný příběh napůl fantazie vytvořena pomocí obrázků umělce Lady. Film je jako pohádka určen pro malého diváka. Zpracována je typickým rukopisem osmdesátých let minulého století. Mě osobně tato fantasy nějak zvláště nezaujala. Ale dětem se tato zajímavě pojatá látka musela a snad i dnes může líbit. Vždyť jakékoliv příběhy s živými zvířaty jsou líbivé a zajímavé. Dětské role jsou zahrány přesvědčivě a hlavní představitelka Fuchsová měla prostě talent. Stejně tak reálný se jevil představitel pana Lady Patočka.

Romance je natočena se smyslem pro cit a se smyslem pro lidskou duši. Nikdo z herců nepřehrává a prakticky na nich zůstalo aby kvalitu filmu posunovali výše. Jenže děj není natolik silný aby dokázal diváka strhnou do virů emocí a vášní. Příběh je chvílemi pomalejší a nudnější a chvílemi lehce předvídatelný. Na situace se sice hezky dívá, ale film jako celek působí ospaleji a nedokázal ve mě vzbudit zájem jak to asi bude dále. Věděl jsem prostě, že to skončí dobře, ale cesta k závěru nedokázala až tak potěšit. Situace s dědečkem byli průměrné a scény s domovníkem mě vyloženě unavovali. Takže na závěr je film lehce podprůměrný.

Podprůměrný příběh z oblasti detektivní. Podprůměrný výkon hlavní mužské postavy, naopak výborný výkon hlavní dětské postavy, kterou představoval malí Kraus. Podzemní exteriéry jsou jediné reálie, které zvyšují úroveň atmosféry. Hudební doprovod mizivý, samotný příběh spíše naivní, jelikož záporné postavy nejsou v ničem záporné, tedy viditelně. Jen o nich víme, že vykrádali obchody. Což nedokáže dobře vykreslit jejich záporný charakter.

S pozice dětského diváka snad možná zábava, kterou produkují záběry se zvířaty. Pro mě ať už jsem byl dítětem nebo teď už v pozici staršího člověka film vždy znamenal velmi málo. Jak z pozice příběhu tak z pozice filmařského. Nejslabší snímek od mého oblíbeného režiséra. Ani výběr skvělých herců a jejich výkony nedokázali příběh zachránit.

Režisér a herec v jedné osobě. I v tomto filmu dokazuje jak přeběhl dobu. Aspoň co se kinematografie týče. Jeho obrovský potenciál a přehled vždy ze všeho na co sáhl vykukuje. V uprchlém trestanci jsem se dočkal opět několik velmi humorných scén. Snímek patří do doby kdy Chaplin ve svých dílech měl snahu pouze bavit, což se mu dařilo, a ještě na povrch tolik nevyplouvá jeho pověstná satira. Některé gagy jsou zde opravdu hodně k zasmání. Všichni herci zde dokazují jaký mají cit pro pohyb těla a jeho komunikaci s divákem.

Režisér Slavínský odvedl kvalitní filmařskou práci. Celé filmování zasadil prakticky do interiéru, který je uvěřitelný a kvalitní. Pointa se týká oblíbené výměny identity a v nemalé míře si všímá otázky peněz, tedy peněz kde jde o milióny. Příběh sám nikde zvláště neskřípe, dialogy mají hlavu a patu a vše se nese v lehce nadprůměrném duchu jak doby tak kvality zpracování. Na druhé straně herecké výkony jsou výborné jelikož je předvádějí opravdový profesionálové, kteří sice za svou práci berou peníze jako kdokoliv jiný, ale umějí do svého výkonu dát své srdce. Snímek nepatří k těm, které natrvalo zůstávají v mysli a duších, ale jde o film, který neurazí a potěší při jeho sledování divákovo oko.

Styl vyprávění, podání a hlavně styl humoru, který je ve filmu k nalezení mě nic osobně neříká, takže není co komentovat. Nelze najít žádnou velkou objektivitu.