dogma97

Jediný důvod, proč vznikl tento bez nadsázky paskvil, může být snad jen hromada peněz na nákup hvězdného tria Trintignant-Brasseur-Deneuve pro film režisérského nýmanda.

Je to spíš za 3, ale jednu hvězdu přidávám za odvahu tvůrců - to se týká především závěru celého příběhu, ale i volby věkové kategorie tlupy krvelačných bestií, navíc bez jakékoli falešné pozitivní rasové diskriminace.

Prostinké téma, křečovitě vyhrocené.

"Plytký" je slovo, které mi přišlo jako první na jazyk po skončení filmu - asi není náhoda, že stejné slovo jsem nalezl hned v prvním komentáři od Matty. K tomu standardně slabá Keira plus Ruffalo, který neměl co hrát, a výsledek je nasnadě.

Tak jasně že není možné stoprocentně přenést atmosféru představení (a tím i celý komplexní divácký zážitek) ke mně do obýváku. Velké detaily tváří zase umožňují hercům i režisérovi přidat trochu mimické drobnokresby, takže se nemusejí spoléhat jen na velká gesta a komponované gagy - toto maximálně využila představitelka hlavní postavy Aničky, skvělá Tereza Marečková (1995). Divil bych se, kdyby v blízké době nedostala nabídku na zajímavou filmovou roli. A navíc jak zpívá!

Statečně jsem vydržel 50 minut. Děsí mě představa, že by Dvanáct rozhněvaných mužů natočil místo Lumeta právě Kurosawa... Na absurdní nadhodnocování vyčpělých děl starých mistrů už jsem si zvykl.

Za málo peněz ucházející porce výchovné muziky. Maisie Williamsová dobrá v civilní puberťácké poloze, v té vyděšené používá kukuč ala Arya Stark, což není zrovna herecký majstrštyk. Režisér možná až příliš odvážně věří, že celý film utáhne jedna místnost s počítačem a herečkou - já bych tedy nějaké to narušení stereotypu uvítal (hlas otce a jedny otevřené dveře mi opravdu nestačí).

Zcela mimořádně jsem po opakovaném shlédnutí s odstupem cca pěti let zvýšil hodnocení z původních 2* rovnou na 4. Vzhledem k cílové skupině jde o výrazně nadprůměrný rodinný film.

Prostě mi vadí odfláknutá práce. Neil vidí přímo před oknem restaurace policejní auta, z nich vyskakují strážníci. Vzápětí stejné okno rozbíjí židlí a v dalším záběru dvojice utíká po ulici. Jasně.

Dost dobře nechápu absenci identifikačních titulků promlouvajících osob - těch, jejichž totožnost nevyplývá z kontextu, vystupuje ve filmu celá řada. A zadruhé mě iritovala manýra paní režisérky - neúměrně dlouhé černé předěly, které zřejmě měly vytvářet napětí, či kýho čerta.