Torimmer

Původní seriál neznám, tohle je ale něco, co krásně bourá klišé akčních filmů za poslední roky. Ritchie se zase jednou vyřádil, a tak po jeho více "diváčtějších" Sherlocích, přichází na řadu tohle. Naprostá stylovka, úvodní tři herci, kteří do svých rolí krásně padli a vůbec celkově je satirický podtext o tématu USA vs. SSSR krásnou ukázkou toho, jak hodně se americký film liberalizoval. Neznám Ritchieho ostatní filmy, kromě výše zmíněných Holmesů a právě proto mi připadá, že svým pojetím zprostředkuje divákovi jednak zábavu stojící na jednotlivých scénách (úvodní honička v Německu zde, rvačka ve slow-motionu v SH a průběh lesem v SH: AGOS), ale druhak ve výsledku zábavě, která funguje jako celek.

Jeden z vzácných v dnešní době. Kvalitní filmařina Roberta Zemeckise nádherně koresponduje se svižným, upřímným a nádherně sentimentálním způsobem, ostatně jak už jsme u Roberta zvyklí. Škoda no, protože mi přijde, že to je fakt vzácnost mít takhle očekávaný film na velké plátno, které vyvolává vícero emocí a všechno krásně zaobaluje do skvělého nadhledu.

Když sem čekal Scottovskou depresi alá Vetřelec či Blade Runner, byl jsem mile překvapen humorem, který není zdaleka násilně vyvoláván, ale skvěle vyplývá ze situace. Matt Damon skvělý, scénář chytrý a já skvěle pobavený. Jen to mohlo být kratší a odpustit si přílišné amerikanizování a fail s "iron manskou" rukou.

Nový Terminátor nezvládá to, co zvládal např. Terminátor 2. Nezaujme diváka svou atmosférou. K tomu nezaujme svým trikovým provedením. Budoucnost, roboti, akce za akcí, ony se tyhle věci zdají být jako stvořené pro film dnešní doby, kdy se kina plní vizuálně ohromujícími blockbustery jako Avatar či Zrození nebo Úsvit planety opic. Tahle série mi ale při tom všem přijde živější jako podívaná, která své triky přivádí přes skutečnou kaskadérskou práci a nános líčidel, které přinesly Arnieho/Terminátora před divákovy oči. Druhý Terminátor vznikl v době, kdy filmová produkce zažívala přerod ať už z výtvarných triků k digitálním, nebo zkrátka zdokonalení těch výtvarných. Jednička šíleně zestárla a T2 si drží svůj obdiv, co se triků - počítačových a klasických - týče. S atmosférou, která není tak zajímavá a s triky, které nic neřeknou, nemá Terminátor Genisys pro diváka připravených už příliš es v rukávu. Příběh je neskutečné vaření z vody a vlastně v něm nejvíce fungují scény, odkazující na původní díly. Arnie se snaží, ale sám celý film neutáhne. Nakonec se ukázalo, že tak výjimečná značka jako je Terminátor, zůstane výjimečnou, ale aby se povedla oživit ve starém duchu v nové době, musel by se stát zázrak. Tomuhle dílu se to nepodařilo, a tak se řadí mezi tuctové mainstreamové filmy dnešní doby, který zaujme jedině svým propojením s původními filmy.

Vidím v tom trochu Vesmírné odysey. Neskutečně krásně stylizované, vizuálně i hudbou skoro až poetické dílo. Budoucnost je temná a drsná, ale děj nebyl dvakrát nejpoutavější. Zatímco tvůrci se ze všech sil snažili všemi těmi nádhernými záběry na město za doprovodu kouzelné hudby mixující motiv budoucnosti a tehdejšího "osmdesátkového" stylu, vytáhnout hluboký příběh, nepovedlo se jim to jak chtěli. Audiovizuál hlubší než příběh.

Poměrně minimalistické sci-fi o časovém paradoxu, které je chytré, svižné a celkem i originální.

Kubrick vytvořil své vizionářské dílo, záběr po záběru pečlivě poskládaný, hudbou a především závěrečnou obrazovou smrští tvoříc nadčasový a jedinečný snímek, který určitě není pro každého, možná ani pro mě ne. Mistr všemi těmi ultra dlouhými záběry chtěl také něco říct, ale většina scén, byla zkrátka hodně hodně dlouhá. Na druhé shlédnutí se moc necítím, ale tenhle esteticky brilantní a netradiční film musím zkrátka ocenit.

Kubrick je mistr vyprávění, to bez pochyb. Ale obrovskou součást téhle stísněné a depresivní atmosféry vykouzlila Wendy Carlos, která i s obrazově klidného dění, dokázala svými hororovými tóny dávat předtuše, že tady se bude dít něco drsného. Ono se toho ale většinu času, ani moc neděje a rovněž mi tolik nepřišlo, že by se Nicholsonův Torrance měl postupně transformovat do strašidelného vraždícího blázna. Co přesto z filmu dělá takovou zahleditelnou podívanou je ale právě Nicholson a jeho herecký koncert. Stejně jsem tomu ale nějak nezalezl pod kůži. Zase si ovšem myslím, že se takovéhle napínáky už netočí.

Laciná akce, laciné triky, a když jsou tyhle věci laciné, pak akční béčko jako tohle propadává na všechny směry. Wolverine se vydal jednodušší cestou, a tak jediná věc, na kterou se dá spoléhat jsou herci. Hugh Jackman, který se do židličky s nálepkou "Rosomák" snad už narodil a žhavý Liev Schreiber, bohužel zůstávajíc využitý jen jako tupý záporák. A tak se snaha aktérů dá vidět jednak na jejich hereckém umu, ale především ční jejich pořádné charisma. Jejich šarm ale nakonec stejně filmu nepomohl, neboť jak celý příběh, tak i jejich postavy doplatili na blbý scénář. Ten plytký scénář zavařil vůbec všem ostatním postavám, a stáhl s sebou i zajímavého Gambita (jak o něm aspoň teda básnili fanoušci komiksu). Prostě slabota pane Hood.

Teď je trochu těžší se rozhodnout, jestli by to vůbec šlo sledovat (a dosledovat) bez znalosti původního filmu. Na jednu stranu, kdybych originál neviděl, styl filmu by působil možná zajímavěji (hned první díl v obchodě). Ovšem i tak mi přijde, že to působí všechno lacině. Typicky televizně odvyprávěný příběh, který ani příliš neohromí a nejvíce zaujme právě svým převypravováním celovečerní klasiky. S "promyšlenějším" scénářem a více postavama se ztrácí kouzlo béčkového a stylového snímku s Clooneym a Tarantinem a v poměru s ním tak propadá na plné čáře. Těšil sem se, jak se tvůrci poperou se scénou v nočním klubu. Po tamním krvavém masakru se to opět zamotávalo a tak ani Dark Night od The Blasters nemohl zachránit tenhle svinčík a přivézt seriál do vod supr stylového svinčíku z roku 1996.