sirrgulo

Ještě dnes si vzpomínám jak jsme s kamarády mlátili do kolečka, křížku, trojúhelníku a čtveručku až z toho zrudly bříška našich palců, klouby bolely a křupaly při prvním ohnutí po odložení ovládače s ošoupanými obrázky geometrických tvarů. Jojo Tekkena jsme se kdysi hodně nahráli. Zamrzí pak když nevidíte své nejoblíbenější postavy a nedočkáte se žádného známého pohybu. Největší pobavení pak přijde ve chvíli, kdy nám jsou představeny jednotlivé bojové styly a při tom všichni bojují stejně. Je pravda, že jsem se sice docela slušně bavil, fandil hlavnímu hrdinovi, ale na boxerské vystoupení Foxe jsem prostě čekal zbytečně. Ono akce není sice málo. Problém je, že lidem kteří nepoznali onen pocit otlačených prstů a bolavých očí a vítězství a otevírání nových postav. Prostě ti kdo nikdy Tekkena nehráli nemají důvod na snímek koukat (co se rvaček týče je letos lepší Undisputed III a to o hodně) a ti ostatní kdo si třeba už jen matně vzpomínají na postavy (už si nepamatuji všechny ale Xiayou mi prostě chyběla) budou spíš než nadšení opravdu hodně, ale hodně naštvaní a zklamaní, můžeme být ale rádi, že to nedopadlo jako DOA.

Příjemný snímek vinoucí se na dvou základních motivech. Prvním je bez nejmenších pochyb rasismus. I když nás film nezahrnuje neustálým nátlakem a pocitem strachu o hlavní hrdinky tmavé pleti, přesto je rasový podtext celého příběhu jasně patrný díky několika málo událostem, které přichází náhle, ale mají velký dopad na děj. Tím druhým a mnohem důležitějším je mateřská láska, kterou Lily v celém svém životě jednoduše postrádá, kvůli nešťastné události z ranného dětství. Příběh sice není moc napínavý, ale díky zajímavým tvářím dokáže upoutat a třeba i donutit k malému zamyšlení nebo uvědomění si vlastního štěstí, které možná občas opomíjíme.

Vedro v posledních dnech a týdnech ustoupilo o něco umírněnějšímu počasí (a bohužel i povodním). Jestli, ale nepatříte mezi ty, kterým to vyhovuje a radši byste se opékali na slunci, ale cestu do slunných krajů jste už podnikli a nebo máte vyplincanou dovolenou. Určitě vám zbylo pár korun na cestu do kina. Takhle prosluněný snímek jsem už dlouho neviděl. Po několika pokračování mumie a králi škorpionovy nás další výpravné dobrodružství zavádí zpět do pouště, starověku a krom písku láká na slunce, slavný název (kdo by neznal legendárního prince zachraňujícího během hodinky princeznu a jeho několik pokračování), sympatické herce a taky na pěkně bohatou pokladničku, ze které mohli tvůrci čerpat. Po skončení snímku si vážně nemám na co stěžovat. Snad jen na ty digitální hady, a to hlavně kvůli své fóbii. Měl jsem strach jak bude Jake v roli Dastana vypadat, ale stačilo aby trošku zesílil, nechal se zarůst a obléct do správného kostýmu a stal se z něho skvělý charismatický hlavní hrdina, kterému jsem během celého dobrodružství fandil. Zvládal jeden neuvěřitelný skok a akrobacii za druhým a k tomu se ještě nezapomínal popichovat s pohlednou princeznou, jejichž z nenávisti se vyvýjející vztah je hlavním tahákem snímku ať už díky vtipnému náboji nebo v podobném snímku dnes už téměř nezbytné romantické vložce. Je pravda, že Princ možná neupoutá skvělým promyšleným dějem (ale které podobné dobrodružství v poslední době nám ho dokázalo nabídnout), ale na dvé hodinky vtáhne do jiného světa, vypustí na diváka pozitivní energii a nakonec ho nechá se zážitky jít do dalšího zataženého dne, který alespoň na ty dvě hodinky příjemně prozářil ostrým sluncem a ním ošlehanými hrdiny.

Cesta táhnoucí si to hezky mezi dvěmi stráněmi a členové deváté legie, které halý mlha, ale prozrazuje jejich těžká hlučná zbroj. Cupitají si to dál za svým velitelem. V čele armády. Hrdý a statečný cvála na svém koni a následuje stopařku. Pod sedlem se mu pohybuje půl tunový oř. Němá potvora mizí v bílém neprůhledném závěji halícím několik metrů před nosem. Křupnutí a zapraskání. Rána. Strom je na zemi. Nalíčená léčka úspěšně dovršena. Po svahu se valý hořící koule a velitel uprostřed formace přikazuje svým vojákům stát. Vytřesení čekají na náraz. Na smrt. Řev a po chvilce začíná řež. Krev cáká všude kolem. Barví zbraně i půdu. Brzy je zahalena těly. Devátá legie je v mžiku rozprášena. Jo jo, to nám jasně prozradí už trailer. Ale ani trailer jsem nepotřeboval, abych se na Centuriona těšil. Stačila první fotka Olgy Kurylenko. Syrová a brutální akce, by možná jednoho hned v úvodu mohla odradit. Ale ona brutalita prostě k zabíjení patří. Tlupa vlků následuje raněné zvíře a chystá se na krvavou hostinu. V čele s nelítostnou stopařkou. Jo Olga vypadá moc dobře. Odhodila tvář sexy bond girl a její drsná role je uvěřitelná a povedená. Keira v Artušovi jí může závidět. Úprk skupinky je dost zábavný. Místy dokonce překvapý a já se upřímně nenudil ani na okamžik. Sympatické neznámé tváře a jejich jména mi vyhovovala více než Král Artuš. Prostě se nemůžu ubránit srovnání. Na otázku jak obstojí Marshall na přelomu středověku a starověku musím říct, že opravdu moc dobře. A protože mám rád i film od Fuqui musím přidat jednu hvězdičku, kterou bych pravděpodobně jinak nedal, ale u druhého snímku bych musel jednu ubrat a to se mi nechce.

Jako malý kluk jsem měl tohle podání o Artušovi moc rád. Jenže je to už dávno. Moc dobře si pamatuji celou řadu scén a některé se mi opravdu líbily (třeba překážková dráha), ale jsou tu i okamžiky opačné. Ze tmy se vynoří "armáda" v blištivé zbroji. A jak rychle přijde tak i odejde. Během kratičké bitvy si Gere v sedle koně vyjede proti přibíhajícím posilám a záběr na Lancelota a jeho ve větru vlající vlasy, Gerův výraz. Prostě děs. Už malému mi právě tenhle okamžik strašně vadil a dnes se mu hodně směju. No a ta zbroj rytířů kulatého stolu? Nejtrapnější brnění, které jsem snad ve filmu viděl.

Na Artušovi jsem byl před lety dokonce v kině. Mlhou, padajícími vločkami, deštěm, hlubokými lesy a drsnou chladnou atmosférou ovládnutý snímek. Akce, zejména pak v režisérské verzi je vážně super. Všichni Artušovi rytíři jsou sympaťáci, ale největším kámanem úrazu celého snímku je právě nápad dát hlavnímu hrdinovi jméno Artuš. Udělat z Keiry Gueneveru a obléct jí během bitvy do šíleného minima oblečení a ještě Gruffuddovi říkat Lancelot. Snaha podat vše jako skutečný příběh o Artušovi bojujícím u Hadrianova valu je šlápnutí vedle. Když poprvé v povoze řekne Keira své jméno vážně jsem se musel smát. Jinak ale snímek patří mezi má oblíbená akční dobrodružství doprovázená skvělou hudbou, i když některé věcí jsou méně povedené (jako třeba souboj Tristan versus lídr Sasů).

Vážně nechápu způsob, kterým se přemýšlý při obsazování do rolí. Otec a syn mezi kterými je ve skutečnosti o patnáct let menší věkový rozdíl než kolik nám tvrdí ve filmu. Já to nedokážu pochopit, protože podobné věci se dějí i dnes.. Je však fakt, že podobných starých filmů s Oldřichem Novým jsem moc neviděl. Ona mluva a scénář mě opravdu moc bavily a hodně jsem se zasmál.

Podání absentující více výrazných barev. No chvilku jsem si na něj zvykal. Stejně tak na klub s podivnou hudbou a měl jsem obav, aby se v něm snímek neodehrával celý. Změna prostředí pro mě byla jako slitování. Dějově snímek nenabízí nic moc převratného. Není ani příliš napínavý a hudba stojí za starou bačkoru. Proč tedy čtyři? No kvůli obsazení přeci. Na Omara Eppse jsem byl hned zvědav. No vypadá pořád stejně jako v Housovi jako by se ho stárnutí netýkalo. Giovanni RIbisi je prostě frajer, co se týče rolí troubů. Josh Brolin v devěta devadesátém a má oblíbená Claire Danes. Takže nakonec jsem hodně snímku odpustil a bavil se při sledování výše zmíněné trojice + jednoho lumpa.

První díly jsem byl jen zvědav, co nabízý další úseky. Brzy jsem si řekl. Jen stále se opakující překážky. No ale nedlouho poté, se ukázalo, že se pletu. Překážky se trošku obměnují a stěžují. A tak zvládnutí, alespoň prvních tří kol mužského Ninja Faktoru je opravdu tvrdým oříškem i pro skvělé atlety a gymnasty. Podobná soutěž mi u nás chybý. O kolik je zábavnější než přiblblé zpívání a podobné kraviny. Nakonec bych dal spíše pět hvězdiček, ale ženská obdoba soutěže není tolik zábavná. Zatím co chlapi dřou a každou další účast jim tvůrci překážek ztěžují. Ženské mají úvodní úsek zjednodušen, jelikož je příliš složitý a postupuje opravdu minimum účastnic a to se mi vážně nelíbí. Oddanost ninja faktoru a trénink u nich možná trošku ustupuje stranou. No a navíc poslední díly ukazují, že zatímco chlapi podporují jeden druhého. Mezi ženskýma je konkurence. Takže spadni Yuko Mizunová, spadni vždy a nikdy to nezvládni.

A další zatáčka do leva. Jestli máte štěstí a před koncem se nevysekáte bude jich ještě dalších téměř osm set. No Nascar mi přijde být opravdu hodně zábavný. Nemám rád ani formule, a to aspoň jsou různorodé tratě a nejen ovál. Takže mi hlava vážně nebere, proč jsou tyhle závody v americe tolik populární. I když možná jedna věc by byla. Právě ty bouračky by pro mě jako divákq byly fascinující. Cole mi přijde spíš jako osina v prdeli, než jako nějak zvlášť skvělý charakter. Hned má nervy a nadává, lidi s tak výbušnou povahou vážně miluju. Ale přeci jen se trošku změní. Hlavním tahákem tak rozhodně jsou závody. Dramatické, zajímavé a hlavně několik kolik přeskakující a nikomu to nevadí.