Helo

Tam kde Herbert přinesl geniální a promyšlenej obsah, ovšem (se vší úctou k autorovi) v nepříliš čtivý formě a s ne úplně uspokojivě napsanýma a zakončenýma dějovýma linkama, Villeneuve přidává právě i tu neskutečnou audiovizuální formu, zároveň ctí předlohu a přitom dělá převážně drobný, výjimečně větší změny, ale důležitý je, že je dělá ku prospěchu příběhu a jeho vyznění.

Rozpačitý první 4 epizody, kterým se nedaří pořádně vystavět a odvyprávět to, co je třeba. Kvůli nim jsem to tenkrát ani nedokoukal - a jaká to byla chyba! Od vylodění na Peleliu se z toho totiž stane totální náser, kterej strhne jak vyobrazením bojů, tak postupně gradující atmosférou naprostý bezmoci, absurdity války, jejích následků, ale i občasným černým vojáckým humorem.

Nejvíc starwarsovský SW od doby, co to Lucas prodal Disneymu.

Nenapadlo mě, že i u "obyčejnýho" životopisnýho filmu budu muset sto procent času stoprocentně vnímat, abych zvládal sledovat, co se vlastně na plátně děje. To jsem na chvíli zapomněl, že jdu do kina na Nolana. Ten si tu samozřejmě neodpustil svoje oblíbený hrátky s časem, takže se jede v několika časových dějstvích, skáče se tam a zpátky, vzájemně se to pointuje  a vzniká tak skvěle vystavěný drama, který dokáže pohltit jak v rovině fyzikální, tak politický i morální. Občas jsem měl problém orientovat se v méně známých postavách, přičemž si umím představit, že kdo se o fyziku nezajímá vůbec, bude ztracenej ještě víc. Ale právě to na filmu taky oceňuju - zmínění nebo i účast více i méně známých jmen zásadních pro fyziku, ovšem pro samotnej příběh zase tolik ne, takže v jiný adaptaci by je pro zjednodušení kde kdo vynechal. Pro fanoušky fyziky je to ale podobný zadostiučinění asi jako camea různých postav v rámci MCU pro fanoušky Marvelu.

To když ještě nebylo CGI a akční scény se netočily kolem co největší bombastičnosti a rádoby coolovosti, ale spoléhaly na hravost a chytrou promyšlenost. Film, kvůli kterýmu jsem jako malej chtěl bejt archeologem, než mi došlo, že Indy už všechny zajímavý artefakty stejně asi našel.

Iráckej Tom Hardy zachraňuje zadek Mariňákovi v Afghánistánu. Neskutečně napínavá pecka!

Konečně zase Marvel, kterej z (ač zábavnýho) průměru nebo lehkýho nadprůměru vybočuje tím, že při něm člověk má pocit, že sleduje něco strašně cool a výjimečnýho. Strážci značně potemněli (znám lidi, který u toho brečeli) a nebojí se vážných témat, přičemž ale nezapomínaj na svůj typicky přiblblej humor těžící hlavně z chemie mezi protagonistama.

Bez pochyb jeden z nejlepší filmů podle hry, a to protože si na nic nehraje, nic nevymejšlí a je přesně tím, čím má na základě hry bejt - drsnou, nic neodpouštějící, realisticky a proklatě fyzicky působící střílecí řezničinou s nikterak objevným, avšak v rámci účelu postačujícím příběhem, jehož střípky hezky doplňujou to, co známe z monitorů. Cheeki breeki palčik víkin!

Nahláškovanej nářez plnej absurdního a retardovanýho humoru, kterej je vtipnej, dokud si člověk neuvědomí, že to do toho roku 2032 možná i stihneme i v realitě. "I'm the enemy. Cause I like to think, I like to read. I'm into freedom of speech and freedom of choice. I'm the kind if guy who wants to sit in a greasy spoon and think, "Gee, should I have the T-bone steak or the jumbo rack of barbecued ribs with the side order of gravy fries?" I want high cholesterol. I want to eat bacon, butter and buckets of cheese, okay? I want to smoke a Cuban cigar the size of Cincinnati in a non-smoking section. I wanna run through the streets naked with green Jello all over my body reading Playboy magazine. Why? Because I suddenly might feel the need to. Okay, pal?"

Flanagan zase válí. Pro mně je to asi nejtalentovanější a nejoriginálnější soudobej hororovej tvůrce, třebaže s každým dalším dílem tam toho hororu má míň a míň. Po dvou sériích hororovýho Haunting přichází i s druhou porcí  hororovýho "Midnight" seriálu, ve kterým je však největším hororem samotnej obyčejnej a ve skrze realistickej, nepříznivej a krutej osud obyvatel zdejšího hospice. Hororový prvky jsou tady vlastně jakýmsi doplňkem toho, co se seriál snaží divákovi sdělit - vlastně (meta)fyzickým ztělesněním strachů a přání hlavních postav, ať už ve formě vyprávěných půlnočních příběhů nebo ve formě skutečných hororových prožitků v chodbách starýho baráku - a celej příběh tak vlastně není o strachu z bubáků, nýbrž o strachu ze smrti, o beznaději, o neférovosti života, ale i o naději, síle, vůli žít, nevzdat se a hledat cestu, a nakonec vlastně i o samotným smíření. A celý je to pojatý neskutečně lidsky, takže emoce, který tu kanou na každým kroku, zdaleka nejsou prvoplánový a každej je schopnej se s nima ztotožnit, i když v takový situaci ani nebyl. Vytkl bych snad jen trochu klišoidní a zbytečný cliffhangery na konci některých epizod, a závěrečnou scénu celý série, která zaváním otevřenýma vrátkama pro případný pokračování, což mi tady ale přijde zbytečný a vlastně i kontraproduktivní vzhledem k vyznění celýho příběhu.