Mr.Pumpkin

Roma zpočátku diváka jen tak lehce ošplouchává jako hlavní hrdinka v úvodní scéně omývá dlažbu na dvoře domu rodiny, pro kterou pracuje. Postupně však přituhuje a jak film plyne, emoce a dramatické okamžiky přichází ve stále silnějších vlnách. Osamění. Strach. Bezmoc. Tíživost nevyhnutelného. Smutek. A vlny postupně nabírají na intenzitě. Až jsou silné jako vlny v takřka závěrečné scéně, kdy přichází příboj emocí, kterému jsem podlehl a Romu si na první zhlédnutí zamiloval. 100 %

Co funguje jednou, nemusí fungovat i podruhé. Co bavilo a působilo svěže v Sázce na nejistotu, v tomto případě neskutečně otravuje. Film by místy i fungoval, ale neustále je dění narušováno různými těžkopádně působícími pokusy o osobité pojetí. Celé to tak musí táhnout a zachraňovat herci a odvádí skvělou práci. Christian Bale je působivý a i ostatní herci mu zdatně sekundují. 50%

Největší slabinou Správných chlapů pro mě byla nejspíš jednoduchá, ale přitom poměrně krkolomně a místy až příliš vážně a nezábavně podáváná zápletka. Film se z tohoto důvodu chvílemi trochu nezajímavě táhne (zejména v jeho první polovině), ale většinou naštěstí poměrně sviští a zábava se z plátna v něktrých momentech doslova chrlí. Nějaké vtipy se sice netrefí do černého, ale celkově mi humor filmu sednul a nemůžu říct, že bych se nebavil. Velkým plusem je, že obě hlavní postavy jsou pěkně prokreslené a dobře ztvárněné. Navíc pár scén a několik hlášek je skutečně hodně povedených. Dojmy z filmu jsou v souhrnu takové, že je to jednohubková ptákovinka, která sice pobaví, ale nikterak závratně nenadchne a ani žádné hlubší dojmy nezanechá. Pokud nečekáte víc, nemůžete být zklamáni. 70%

Hlavní devizou filmu jsou bezesporu herecké výkony (zejména Faye Dunaway, Peter Finch a William Holden stojí za vyjmenování) a velice povedený scénář, který je i dnes po 40 letech od natočení filmu až neuvěřitelně aktuální. Naopak režie mi přišla až příliš profesorská bez větší invence a šťávy. Pozitiva ale každopádně výrazně převažují. 85%

Divokým historkám se dostalo uznání, které si podle mně tak úplně nezasloužily. Úplně na nich nevidím nic extra mimořádného ani jsem neobjevil žádný zásadní přesah. Přesto jako oddychová jednohubka, kterou v Divokých historkách vidím já (nic víc, nic míň), funguje film velice dobře. Slušně jsem se bavil. 70%

Moje první setkání s Bollywoodem dopadlo celkem slušně. Tři idoti jsou zábavným a milým filmem, který dokáže místy trochu dojmout, a jeho poměrně napálená stopáž o 170 minutách uteče jako voda. Překvapivě ani hudební vložky mě vůbec nerušily. Chvílemi je to trochu naivní nebo přitažené za vlasy, ale to k produkci Bollywoodu nejspíš patří a nijak zvlášť to neobtěžuje. Spokojenost. 85%

Za posledních 10 let mě žádný ze Spielbergových filmů příliš nezaujal a na jeho filmy jsem se v posledních letech díval spíš ze zvyku, než že bych čekal, že mě některý z nich dostane. Mostu špiónů se to ale povedlo. Po řemeslné stránce je film naprosto perfektní a příběh je vyprávěn jednoduše (ale promyšleně!), přímočaře a hlavně nesmírně poutavě i bez nějakých dramatických zvratů nebo srdeční tep zrychlujících scén. Dneska už se takhle filmy moc netočí a v tomhle případě mi ten staromilský Spielbergův rukopis nesmírně sednul. Tom Hanks hraje svůj kvalitní standard a Mark Rylance je výborný. Spokojenost veliká. 90%

Velice povedené psychologické drama, které mě v několika okamžicích emocionálně zasáhlo. Všichni zúčastnění herci předvádí naprosto přesvědčivé a přirozeně uvěřitelné výkony. Mám jen jedinou zásadnější výtku, kvůli které nemohu udělit hodnocení nejvyšší. V druhé části filmu mimo Room je naznačeno několik traumat a konfliktů, které však nejsou dotaženy. Myslím, že film měl jít v těchto případech víc do hloubky a ne jen naznačovat a klouzat po povrchu. To je, myslím, škoda. 85%

Knihu jsem dočetl nedávno, a tak jsem se rozhodl, že si pustím i film. Od Johna Hillcoata jsem viděl zatím jen Lawless, což je film, který mě celkem minul a Hillcoatova režie na tom měla značný podíl. O to víc jsem byl mile překvapen, jak si vedl při adaptaci knihy Cormaca McCarthyho. Hillcoat převádí Cestu na plátno v rámci možností věrně a počíná si velice citlivě, což oceňuji. Žádné velké finesy. Jen šeď, popel, hlad, strach, deprese a beznaděj. Viggo Mortensen je maximálně přesvědčivým hlavním hrdinou a vše trefně podkresluje úžasná hudba. Spokojenost. 85 %

Whiplash je svižná, energická, rytmická, fámozně vygradovaná a žánrovým klišé se vyhýbající jízda, která záměrně kašle na vedlejší dějové okolnosti a vedlejší postavy a soustředí se pouze na souboj bubnujícího Milese Tellera a kapelníka J.K. Simmonse, který je pro mě hlavním důvodem k udělení páté hvězdy. 90%