Moco

Pro milovníky kryptografie, psychologie a dobře zpracovaných snímků podle skutečných událostí, které zásadně ovlivnili běh dějin, se jedná o bonbónek na kinematografickém dortu. Snímek jsem zařadil do osobní sbírky a tu a tam si ho rád s přáteli znovu přehrávám. Podobně skvělý mi připadá také snímek Čistá duše.

Nejoblíbenější film mojí ženy, který jsem díky tomu viděl hned několikrát :) Za mě zajímavý scénář, překvapivé zvraty a divák do poslední chvíle neví, kdo je hlavní postava - zločinec nebo co? Za mě skvělé herecké výkony, kamera i režie. Díky za pěkně strávené černobílé večery.

Na shlédnutí snímku jsem si dlouho počkal. Věděl jsem o něm už roky, ale z nějakého důvodu mě moc nepřitahoval. Nakonec jsem ho koupil svému synovi a společně jsme ho jednoho večera skoukli a moc jsme se u toho pobavili. Za mě skvělý vývoj postavy Charlieho Kentona (hraje Hugh Jackman) a také perfektní vyústění celého příběhu. Posvátné spojení mezi otcem a synem, vliv dětí na dospělé, kteří se pokusí tváří v tvář dětem stát lepšími lidmi... za mě nakonec velké překvapení a díky za pěkný scénář.

Je to jako nořit se do pavučiny vztahů a do pozadí otázek - kdo je konečným vlastníkem firem, kdo drží rozhodující množství akcií a tedy kdo ovládá výrobu, média a ovlivňuje politiky zemí světa? Moc se mi líbí klidný hlas Kevina Stocklina - opravdu zajímavá osobnost. Za mě 100% - aktuální téma, vysoce třaskavé, expertně rozebrané - díky za odvahu a odbornost.

Zajímavé souvislosti mezi desetiletí připravovanou politickou agendou, stoupajícími cenami potravin, krachováním malých farmářů a nabídkou "nových forem lidské výživy" v podobě výrobků z červů a kobylek. Nemyslitelné se stává skutečností a otázkou je, proč jsou nuceny ke krachu malé farmy a velkochovy zůstávají nedotčeny nebo jak může u všech všudy chov krav ovlivňovat globální oteplování? Nejprve to nedává smysl, ale poté začínají jednotlivé události zapadat do celkového obrazu, který se spíše začíná jevit jako dlouhodobě připravovaný plán. A jaký má být cíl a výsledek plánu? No to ať si každý promyslí po shlédnutí snímku a vlastním výzkumu sám. Závěry jsou za mě zajímavé.

Snímek se pokouší o rekonstrukci osudů několika lidí, kteří se rozhodli nabourat vysílání čínské centrální televize a odvysílat dokumentární snímek, který by dokázal rozbít celostátní propagandu proti mírumilovnému duchovnímu hnutí, které komunistická strana prohlásila za „nepřítele“ určeného k vyhlazení. Filmový tvůrci pátrají po tom jaké byli jejich motivy, co v Číně prožili než se k tomu odhodlali a jaký dopad mělo narušení vysílání na miliony lidí po celé Číně. Rekonstrukce vzpomínek a událostí pomocí 3D animace kombinované s živým dokumentárním snímkem je poměrně oblíbený formát. Umožňuje rekonstrukci událostí bez náročného filmování. Podobně využil animaci Ari Folman ve snímku Valčíck s Bašírem. Snímek Věčné jaro je hlubší materiál vypovídající o současné Číně, ale také o dnešní době. Tolik věcí, na které se díváme do historie s katarzí, se odehrává i dnes. Problémem však často je, že to málo koho zajímá právě ve chvílích, když se to odehrává a dá se s tím něco dělat. Historie se snadno kritizuje z pohodlí obývacího pokoje při sledování dokumentárních snímků. Ale současnost se píše někde tam venku. A právě o těch, co tu historii napsali, je tento snímek. Hrdinové snímku jako Liang, „Náklaďák“ Čcheng-ťün, Liu „Velké moře“ , „Bráška“ Lei nebo „Opičák“ Hou neseděli a odmítli se dívat na to, jak se společnost sesouvá pod vedením totalitního režimu, který zneužívá média i justiční systém. Pro mě velice inspirativní snímek.  Scénář částečně vychází z páté kapitoly knihy Jatka (C-press 2015) od Ethana Gutmanna, s nímž jsem se několikrát setkal v Praze.

Investigativní dokumentární snímky jsou v podstatě přímým přenosem vyšetřovacích metod. Jsou zajímavou a důležitou „rozcvičkou rozumu“ a někdy dokonce suplují policejní vyšetřování, které není zdaleka tak přesné a podrobné jako vyšetřování novinářů. Za každým podobným počinem stojí také notná dávka odvahy a desítky hodin náročné analytické práce i práce v terénu. Za mě si každý podobný snímek zaslouží, abychom mu věnovali patřičnou pozornost.

Myslel jsem si, že alespoň obecně chápu, co se na Slovensku stalo. Dokumentární snímek Matta Sarneckyho mě nejenom vyvedl z omylu, ale způsobil, že mi obrazně řečeno „spadla čelist“. První "šok" je zpráva, že jádrem snímku je 70 terabajtů dat, které „někdo“ zaslal investigativním novinářům v České republice. Zdroj se údajně obával, že data „budou smazána“. Tato nálož informací obsahuje celý vyšetřovací spis spojený s nájemnou vraždou slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Investigativní novináři i filmový tvůrci chytře rozložili síly mezi množství jednotlivých aktérů, a tak ani vyšetřování ani produkce nestojí na jednom člověku nebo jedné organizaci. Z celého snímku se stala velká mezinárodní koprodukce. Za mě - běžte se na to podívat...

Film byl plný unikátních záběrů, utkvěly mi v hlavě německé vzducholodě, které vyváděli vojáci z leteckých hangárů, dunění bomb, které v nočním tichu dopadaly z letadel na německé území, lidé, kteří chodili v ulicích Francie, Holandska a Londýna. Snímek nakonec dostal podobu dialogu dvou českých válečných hrdinů, který je plný trefných glos, vyprávěných upřímným jazykem teprve sedmnáctiletého Richarda Husmanna a o deset let staršího, ale o nic méně bystřejšího Františka Fajtla. Za mě jsou staří dobří Češi (Good old Czechs) něčím, co stojí za to vidět. A díky za dobře odvedenou práci, kterou jsem se v kině opravdu bavil, byl jsem překvapený a také zmrazený hrůzami války. Ještě bych rád zmínil hudbu. Skladatel Stroon využíval zvuky tu a tam zachycené v dobových záběrech, které mají převážně charakter němého filmu. Stroon bere například akceleraci leteckých motorů nebo hudební tóny trubek, které rozpracovává do dlouhých hypnotických tónů a vtahuje tak diváka hlouběji do děje.

Konečně někdo ve světě bezduchých akčních thrillerů, zabíjení a střílení natočil něco, co jde k jádru věci, jádru každodenního života a podporuje zaplať Pán Bůh nějaké morální hodnoty. Má to kulisu uměleckého filmu, který využívá dlouhých záběrů na tváře postav a pomalého tempa, aby diváky zastavil a přiměl je soustředit se na drobné nuance lidských charakterů, drobných sporů a projevů lásky. Zatímco Jáklův Žižka tvrdí, že vyhraje ten, kdo účinněji zmasakruje ostatní, snímek Slovo říká, že pod tímto světem, mimo zraky filmových kamer, žije něco většího, něco, co dnes přežívá už pouze ve formě morálních hodnot nebo tradiční kultury, a co se dříve otevřeně nazývalo vírou v Boha. Za mě zajímavý snímek, nebude pro každého a každý ho také nemusí úplně pochopit. Není to totiž jen o tom co vidíme na plátně, ale co vidíme v sobě. Děkuji za další pěkný snímek.