xenopus

Posledí replika zní: „Bude to zábava. Věřte mi, bude to zábava.“ Může být, ale dokud to nebude aspoň ta zábava, bude to pro mě, soudě podle prvního dílu, jednoznačný filmařský odpad. Škoda, že tu přihlouplou sekretářku nehraje Soukup taky, možná by mu její role sedla víc.

Vždycky mi vadilo, když jeden aspekt filmu citelně přebíjí další. Zde je tím rušivým nadstandardem vynikající výkon Z. Kronerové. No teď k tomu podstatnému. Nedávno jsem opět viděl části z Divokých včel. Slámův originální rukopis je zcela zřejmý i v Bábě, což o to. Největší problém mám ale s tím, že Bába z ledu je (a takřka do očí bijící je to právě ve srovnání s Divokými včelami) zaměřena až příliš na lidi a jejich prožívání, přičemž je tu zde vše takové čitelné. Rozumím, že od určitého věku člověk některé věci neprožívá tak emotivně jako za dob zeleného mládí a coby zralý je přijímá bez nějakého výraznějšího vzrušení, dál třeba témata změny a vůle ke změně, smíření se s minulostí, návyků a tvorba nových, životních milníků, malých událostí, které dají do pohybu ty velké, nebo třeba rozhodování, to vše jsou pěkné věci. Co u mě Bábu sráží k průměru a co u ní postrádám, je významná nedotaženost výpovědi o době a místě, tolik uhrančivá nadstavba jinak taky silných osobních příběhů Divokých včel. No, škoda.

Clint Eastwood je prostě mistr svého (režisérského) řemesla. Střihnul si drama, v němž nechybí scény komorní i efektní exteriérové a situace intimní (nechápat doslova) i veřejné. Za sladění těchto dvou dvojic kontrastů tleskám, protože to není snadné spojit díky různorodosti psychických procesů, které se na pozadí každé ze situací odehrávají. Vhodná doplňující hudba, Hanks i Eckhart hrají o sto šest, casting přesný (zbývající herci vypadají jako běžné postavy ze života, u nichž nepochybujete, že se od reálné předlohy liší jen minimálně; což lze ale říci i o Tomu Hanksovi a opravdickému kapitánu Sullenbergerovi). Všechno skvěle vyvážené, učesané, přesně dávkované emoce, navzdory jisté komplexnosti (viz výše) vlastně jednoduché a přímé... Ale přiznejte si, nemáte taky někdy chuť si od předvídatelného (tím pádem vlastně prostého) stereotypu odpočinout a povyrazit si s někým spontánnějším? Silné 4*.

S případem vražd v okolí Polné a následnou hilsneriádou, jak se soudní proces s obžalovaným Hilsnerem nazývá, jsem již roky obeznámen. To, jak celá aféra dopadla, jsem také věděl. Tudíž se řadím mezi ty, kterým doslovnost a jistá schématičnost televizního zpracování nevadí. Těžko totiž postihnout ve všech detailech historické, sociální, náboženské, soudní nebo vědecké prostředí, a to navzdory téměř tříhodinové stopáži, když dodnes nejsme s to u všech hlavních zúčastněných jednoznačně říci, kdo byl na čí straně, kdo měl jaké motivace ke svému chování nebo v neposlední řadě i to, kdo byl skutečným vrahem Anežky Hrůzové a Marie Klímové. Filmařsky musím vyzdvihnout režii Viktora Polesného, který dovedl herce vést přesně tam, kam je scénář směřoval, z herců především J. Plesla a K. Rodena; a z dílů pak jednoznačně díl první. Přišlo mi, že díl druhý už neměl potřebný drajv, dějově se uskrovnil na jednoduché soudní drama a omezil na schématický boj o spravedlnost a principy zapomínaje přitom na výše uvedené detaily, které se přitom v dílu prvním ještě docela hojně vyskytovaly. V kontextu současné televizní tvorby (byť zde s rozpočtem vyšším než "obvyklým televizním") hodnotím jako nadprůměr.

Dokument o méně známém (byť stejně dopadnuvším) následovníkovi Jana Husa, enfant terrible středověké teologické filozofie, arcikacíři Jeronýmovi Pražském. Dokument je polohraný s komentářovými vstupy dr. Matina Chadimy a prof. Petra Charváta. Rozumná stopáž, komplexní pohled na celý život od narození až po smrt s důrazem na účast na Kostnickém koncilu. Perfektně zvládnuto historicky, scénáristicky i režijně. Pěkně odvedená práce!

Nic jsem nečekal a dostal jsem vše rozumně nadávkované: výborné herecké výkony (asi kromě lehce neuvěřitelného Rodena; oproti tomu Křenková, no ty vole!), výborná kamera, kvalitní scénář, který mě nechal si leccos domyslet, ale zároveň mě i nenásilně vedl, kam potřeboval. No a ty dialogy... Jak praví klasik: "Není mi volno, mluví-li se příliš". Nevolnost přijít nemohla. Celkově příjemné překvapení. Uvěříte mi, že jsem chtěl dokoukat český film, protože mě zajímalo, jak to celé dopadne, a ono když to nakonec (ne)dopadlo (?), tak jsem přesto nebyl zklamán? Dobrá práce, pane režisére.

Cituji černošského strážníka při kontrole členů uskupení "Rap is not the art." a "Fuckin' rap music." a vlastně s tím souhlasím. Zároveň ale, protože o tom vím hovno, že grizly007, jsem se s rapem chtěl trochu víc seznámit. Proč je na ČSFD Amadeus ohodnocen a okomentován tolikrát a proč jeho zdejší fanklub má k dnešku 1802 členů? Protože většinu na tom zaujme ten příběh a to, jak je film samotný natočený, přestože podle mě ta samá většina z nich nedovede byť jen vyjmenovat tóny v kvintakordu D moll, jímž začíná celý film Amadeus/opera Don Giovanni, natož aby věděli/slyšeli, že je to právě kvintakord D moll, nebo natož pak aby klasické hudbě "rozuměli". Ale, jak bylo analogicky řečeno v Making of Amadeus, Straight Outta Compton aspoň přiměl (některé) lidi, které předtím rap příliš nezajímal, se s ním seznámit blíž. No ale teď k tomuto filmu. Děj jako takový nehodnotím, když "je" to životopisné (životopisné filmy jsou vždycky přibarvené, tím spíš, když je to životopis umělců, kteří navíc ještě žijí a kecají do scénáře), snažím se nehodnotit ani hudbu, vytknu ale doslova černobílé vidění světa a pro neznalého diváka nepřehledně působící skákání v čase ve druhé půlce filmu. Zbyde mi lehce rozvkleklý film a pár (na cca týden) zapamatováníhodných scén (už zmíněná scéna s policisty, koncert v Detroitu a "rozhovor" s policisty, který mu předchází). A přesný casting. No ale to je vlastně vše. A že jsem se v komentáři k Straight Outta Compton věnoval víc Amadeovi? Netajím se tím, který je můj oblíbený hudební žánr, ale musím subjektivně říct, že jako film mě Straight Outta Compton, narozdíl od Amadea, prostě nezaujal.

Máme tu lidské příběhy odehrávající se na pozadí světových událostí á la Švejk. To, co u některých diváků může fungovat jako magnet, tedy znázornění některých historických událostí (smrt princezny Diany nebo 11. září 2001), k nimž má každý, kdo je zažil, tak nějak svůj osobní vztah, mě osobně naopak od života hlavních hrdinů odpuzovalo, protože já jsem si je prostě prožil jinak a jsou v mém životě zapsány spolu s jinými zkušenostmi. Nápadů hodně, dílko nenudí, je režisérsky zvládnuté, herci hrají slušně (hlavně Zima táhne první půlku filmu), chválím dobrý výběr podkreslující hudby. Pořád se ale nemůžu zbavit dojmu, že vlastně nevím, o čem to bylo, co je poselstvím, hlavní myšlenkou, co tím vlastně chtěli tvůrci sdělit. Anebo je tím tématem naděje? Zrání k dospělosti? Je oním leitmotivem to, že každý den má obrovský dopad na zbytek lidského života? Ono příslovečné "dnešek je první den zbytku tvého života"? Nebo to všechno dohromady? A ještě mnohem víc? Toho největšího mistrovství člověk nedosahuje snahou o komplexnost, ale získáním dokonalosti ve zpracování těch nejprostších věcí.

Poctivá filmařina od dnes už klasika žánru, A. Fothergilla. Škoda, že Disney cílil na poněkud mladší skupinu diváků než jsem já. Komentář mi tak přišel tu přihlouplý, místy nevhodný a místy vyloženě blbý (narozdíl od Aldabry, kde si komentář O. Kaisera udržel ještě pro mě přijatelnou úroveň, narozdíl od Johna C. Reillyho). Další, co bych vytknul, je jistá nekompaktnost v ději. Ale jinak exteriéry, "herci", kamera i time-lapse... na to se prostě kouká nádherně.

Je spousta filmů, které mě dovedou rozesmát, ale je jen pár takových, které mě dovedou rozesmát, ačkoliv jsou o dětech/určeny (i) pro děti. Tohle je ale taková lehká letní sranda (Mádlův styl humoru i osobní vklad se těžko popírá), která mě vůbec neuráží. Zajímavé zpracování nakonec vítězí nad poměrně jednoduchým dějem a zápletkou s předvídatelným koncem. Autenticky působící ich-forma je starý trik, jak vtáhnout diváka do děje, ale zde funguje lehce a uvěřitelně. Slovo lehká/lehce jsem použil už dvakrát, ale to je přesně to, o čem je tento film - oddychovka, která navodí příjemný pocit léta a klidného relaxu, upoutá filmařinou i zároveň divácky pobaví. Aspoň mě. Normální 4*. "Nebo o tom natočíš opravdovej film. O tom, co jsi zažil. To každý dělá. Jako každej režisér." Docela jsem zvědavý, o čem bude Jiří Mádl točit příští opravdovej film. Btw. chlapci používají zrcadlovky Nikon :-).