xenopus

Pocházím vlastně z venkovského prostředí a 90. léta se všemi jejich trendy v hudbě nebo oblékání ještě pamatuji. Divoké včely mi tak vlastně svým vizuálem připomínají moje dětství. Přesně takovouto vesnici pamatuju. Co se ale Bohdanu Slámovi podařilo navíc, to je přesné zpodobnění mentality venkovských lidí (což mi připomíná roky mého dětství, chlapectví i jinoštví, že). Zhmotnělá vidláckost a močůvka stříká z tohoto kousku na všechny strany. Kdo to nezažil a nepoznal, ten to asi nepochopí. Ale chápu, že i těm lidem, kteří to zažili a poznali, může přijít film jako celek nadmíru nudný, nezajímavý a především bez děje. Některé hlášky používám dodnes ("Máš okurek?" "To ne, to by smrdělo." "Jestli to takhle brousíš v té Praze..." aj.). Nechápu, co mají všichni proti Z. Raušerovi v roli Káji - ten trouba, který nejeví žádné známky duchovního pohybu, je vlastně hrozně k sežrání, protože přímo personifikuje zoufalost a bezcílnost počínání některých venkovských synků. I když bezcílnost je to určitě jenom z pohledu nás zhýralých naplavených městských floutků. Ovšem doba je už jaksi jiná, že. :-) Jinak Divoké včely jsou filmem, ke kterému jsem si cestu našel až postupem času.

Po letech jsem se z nostalgie vrátil ke staré osvědčené německé klasice. Sice někdy až třeskutě vtipné hlášky nebo dialogy kouzelného českého dabingu už nejsem schopný citovat doslova tak jako kdysi, ale pořád si myslím, že tato legenda není jen tak ledajaké - řečeno metaforicky - bezpohlavní porno, jakých se dnes produkují neskutečná kvanta. Josefína je legenda a takovým patří čestné místo na piedestalu filmových dějin bez ohledu na žánr. Totéž samozřejmě platí i o některých jednotlivých scénách (zejm. scéna s farářem). Samozřejmě kvalita prudce poklesla u pokračování, které jsou méně dějové a v nichž v hlavní roli už neexceluje přirozeně půvabná Patricia Rhomberg. Belle Époque! Belle Oeuvre!

Bez diskuze jeden z nejlepších českých filmů vůbec, v němž Zdeněk Svěrák zobrazil část svého dětství stráveného na Praze 10. Bližší informace o lokacích i některých hrdinech podal speciál seriálu Z metropole: Historie bývalé nouzové kolonie Slatiny. Samozřejmě se autoři nevyhnuli jisté dávce idealizace, ale po těch letech je to přece pochopitelné. Celkové nostalgické vyznění snímku je podpořeno kamerou F. A. Brabce a hudbou Jiřího F. Svobody. Takže kromě scénáře, kamery a hudby je tu množství výborných hlášek, excelentní výkony některých herců, navíc jistá režie. Kdo nedá 5*, toho teda moc nechápu, ale proti gustu... Film jsem poprvé viděl v DDM na pátečním promítání odhaduji v roce 1993 (max. 1994). Díky tomu, že dřevěná budova tehdejšího DDM už nestojí, přičemž budovy obecné školy na Bohdalci už taktéž téměř ne, dostává celý film i poněkud symbolický, osobní rozměr doplněný o prostou nadčasovost. Také jsem totiž býval kluk a čím starší jsem, tím více historek a dojmů zapomínám. Z těch zbylých zůstávají hlavně ty lepší a barvou neblednou, ale žloutnou a zlátnou. Přesně jako v Obecné škole.

Kratší televizní pohádka, na kterou jsem se díval spíš jen ze zájmu o herectví předčasně zesnulé Z. Ondrouchové. Jednoduchá zápletka se strašidly, předvídatelným dějem i rozuzlením a až archetypálními postavami. Být mi asi tak 6 let, tak se mi to líbí, takhle jde o průměr.

V 90. letech vzniklo několik filmů odehrávajících se v 50. letech 20. století a vystavujících "na odiv" tehdejší složitou dobu. Zatímco většina mají tendenci k idealizaci, Bumerang však rozhodně není tento případ. Snaží se o autentičnost a spoléhá na to, že samotné vykreslení života v lágru v zimě a práce odsouzených v dolech bude stačit k maximálnímu zážitku. Děj a zápletka v podobě příchodu odsouzeného plk. Dobrého je ale poněkud prostá, aby to vystačilo na celovečerák. Celkově tam máme co do činění s filmem dobrým, ale dějově poněkud chabým. Účinek na mysl diváka ale zůstal. Rozhodně stojí za to Bumerang vidět, i když spíše z dokumentárních a historických důvodů než z důvodu filmových kvalit.

Poctivá filmařina od dnes už klasika žánru, A. Fothergilla. Škoda, že Disney cílil na poněkud mladší skupinu diváků než jsem já. Komentář mi tak přišel tu přihlouplý, místy nevhodný a místy vyloženě blbý (narozdíl od Aldabry, kde si komentář O. Kaisera udržel ještě pro mě přijatelnou úroveň, narozdíl od Johna C. Reillyho). Další, co bych vytknul, je jistá nekompaktnost v ději. Ale jinak exteriéry, "herci", kamera i time-lapse... na to se prostě kouká nádherně.

Hodnotím třídílnou verzi. Jako celek v zásadě nadprůměr, ale nemohu se zbavit pocitu, že jde o slepenec tří různých filmů: první díl výborný, druhý slabší, třetí postrádal vyvrcholení. Podle mě prostě soudní proces s Vilémem Novým není dostatečně silný motiv na bezmála tříapůlhodinový film. Vykreslení doby prostřednictvím různých jiných postav je sice pro celkové vyznění tehdejší doby funkční, ale tím spíš se ztrácí hlavní dějová linka. Chválím scénáristu za čitelnost příběhu (a přes jejich složitost) i postav a až téměř dokumentární vyznění děje (údajně se od reality příliš neliší) a dále produkční tým schopný za televizní částku natočit poměrně výpravné a realisticky vypadající dílo. Některé scény mají schopnost zanechat silný emocionální dopad (paní Palachová ve vlaku, kdy se dovídá o události z novin, emigrace mjr. Jireše a např. paní Palachová hledající na hřbitově hrob svého syna). Ten ale u mě rychle vyprchal... Dle mého nadhodnocené, udělených 11 Českých lvů považuji za projev bídy ostatních filmů a hodnotím lepšími 3*.

Knížku jsem nečetl, hodnotím pouze film. Některé hlášky z filmu se do mé mluvy vpily natolik, že už si ani neuvědomuji, že jsou právě z Černých baronů (např. "Boha."). A bylo to celé takové absurdní. Ale velmi zábavné! Jako komedie 5*.

Tenhle způsob animace můžu. Když se to s plastelínou umí, mohou být realizovány až surrealistické nápady (utopení jedné postavy v "jezírku"). V jednu chvíli mě dokonce napadlo, že rozuzlení příběhu bude spočívat v Monty Pythonovské noze, která oba protagonisty zašlápne i s židlí :-). ->the_weaver: souhlasím, přesto mě jedna myšlenka (něco jako poučení) napadla. (následuje spoiler) Když se dva lidé perou o jednu židli, nakonec nikdo nebude mít nic. Neboli pokud se lidé budou mezi sebou prát o vyčerpatelný zdroj, může se zdát, že se spravedlivým přerozdělením situace vyřeší. Jenže jen na chvíli: nakonec nikdo nebude mít nic. Od ekologie k ekonomii (a zase zpět...).

Počátkem 90. let minulého století vznikly dva filmy z vojenského prostředí - tento a Černí baroni. Tankový prapor jsem viděl nedlouho po jeho vzniku z VHS, Barony až o mnoho let později. V přímém porovnání Tankový prapor ztrácí asi na všech frontách. Co zůstává zapamatovatelné, jsou některé postavy (a výkony jejich představitelů - Skamene, Donutil), hlášky (např. "Jako lasička." "Bude se prcat." "No jistě." "Cože?" "Jak je to možné?") a místy zrychlená kamera perfektně vystihující grotesknost tehdejšího počínání. Ale celkově jako kompaktní film zkrátka neobstojí. Původně tu byly 3*, po dnešním shlédnutí snižuji na lepší 2*.