xenopus

Poněkud volné pokračování Bohouše po několika letech, už ne čb, ale v barvě. Dialogy zde nejsou tak břitké a vůbec se děj díky málo razantnímu střihu táhne daleko více a nespěje k jednoznačnému vyvrcholení. A ten konec na nádraží? Pro mravní potrestání sázkaře Konvalinky asi nezbytné, ale z pohledu soudržnosti příběhu už jaksi nadbytečné. Slabší 3*. P.S.: hospoda V Živci nad Pískem vypadá prakticky stejně i po čtyřiceti letech a to - což mě překvapilo - včetně dřevěných laviček a stolků v přilehlém lese.

No možná jsem divnej, ale dosud mě tento film míjel. Že ho dávali na Silvestra každý rok a v průběhu roku ještě několikrát, to jsem si samozřejmě všiml. Možná proto jsem si na jeho shlédnutí počkal až do dneška - když to dávají tak často, tak mi to přece neuteče... Nyní mohu s klidným srdcem říct, že jsem zase o tolik nepřišel, byť musím uznat, že jde o scénáristicky výborné a nápadité, perfektně zahrané a skvěle zrežírované dílko. Taková kratší roztomilá srandička, kterou si klidně někdy střihnu znovu, třeba až nebude v uvolněné atmosféře plné klidu a hojnosti (žrádla) co dělat. Lepší 3*.

Jeden z mých nejoblíbenějších večerníčků, co říct víc. V dětství jsem si samozřejmě užíval ty samotné příběhy a vnímal personifikované vlastnosti neživých strojů, hlavní melodii nebo přednes V. Ráže. Dneska už coby člověk s lepším povědomím o okolí Prahy vnímám navíc i místopisné názvy - Zadní Třebaň, Liteň nebo Všenory. Mimochodem od dětství si pamatuji, že ze Smíchovského nádraží vede kouzelná výhybka do jakéhosi tajemného Zababova. Když jsem si už v dospělosti projel trať č. 122 vedoucí ještě zastávkou Praha-Smíchov severní nástupiště přes dva viadukty až na Zličín, vlastně jsem se na takové tajemné trati ocitl. Kdo si tzv. Pražský Semmering někdy projel, mi dá jistě za pravdu. Jen místo kouzelného Zababova se člověk ocitne na sídláku v Řepích a těžko očekávat, že by se tamní zlí obyvatelé změnili na hodné, jako se to stalo černokněžníku Zababovi. :-)

Janák splácal Mrazíka, Popelku a možná i jiné (z Mrazíka si vzal přece jen asi nejvíc) a vznikla z toho klasická slovanská pohádka. V tomto případě bych se označení klasická nebál, protože podle mě půjde časem o jednu z těch lepších pohádek současné produkce ČT. Až odrostou/vyhynou zapšklí staromilní starci považující na vrchol české pohádkové tvorby vyprávěnku neskonale sladkosračkoidní, debilní a přitom germánskou zároveň, tj. Tři ořísky pro Popelku, tak věřím, že se některé téměř až militantní nálady vůči Dvanácti měsíčkům uklidní a naplno se manifestuje pohodová atmosféra, vtip i akce, klasičnost námětu, poťouchlost až ulítlost některých postav i dobrá ústřední písnička. A pokud ne, tak se taky nic nestane, však stejně na Vánoce každý kouká na to, co mu vyhovuje. Včetně toho, že nekouká na televizi vůbec, že. P.S.: Janák to s těmi mladými hnědookými holkami s výraznějším nosem umí, jistě nejsem jediný, kdo u M. Majkusové vidí fyzickou podobu s jeho tehdejší partnerkou V. Kubařovou.

1* pouze za relativně nevšední animaci a snahu autorů. Utvrdil jsem se v názoru, že některé výtvory lidského ducha by bývaly neměly vůbec vzniknout. A tohle je jeden z těch příkladů. Nebo jsem se jen špatně koukal? Ale vždyť je to jedno, víckrát to vidět nechci, jakkoliv ztráta šesti minut života není z pohledu délky celého života tak hrozná...

Indiánská pohádka na motivy části Longfellowovy Písně o Hiawathovi ve Sládkově překladu. V žánru českého animovaného filmu ne zcela tradiční metoda ploškové animace na mě působí lehce komisově - ale mám na mysli komiksy z pionýrských časopisů typu Ohníček, na které už si pamatuju jen velmi matně. Dýmka míru mi díky použité animaci poskytla výlet do mého hluboce skrytého povědomí dávných zašlých časů, přičemž právě díky podobnosti mých vzpomínek a námětu (období indiánského amerického Západu, čili de facto také dávné zašlé časy) podpořila celkový umělecký zážitek z tohoto krátkometrážního filmu. Ale to spíš jen bezděčně díky mému věku. Jinak ale průměr, který víckrát už vidět nemusím...

Je spousta filmů, které mě dovedou rozesmát, ale je jen pár takových, které mě dovedou rozesmát, ačkoliv jsou o dětech/určeny (i) pro děti. Tohle je ale taková lehká letní sranda (Mádlův styl humoru i osobní vklad se těžko popírá), která mě vůbec neuráží. Zajímavé zpracování nakonec vítězí nad poměrně jednoduchým dějem a zápletkou s předvídatelným koncem. Autenticky působící ich-forma je starý trik, jak vtáhnout diváka do děje, ale zde funguje lehce a uvěřitelně. Slovo lehká/lehce jsem použil už dvakrát, ale to je přesně to, o čem je tento film - oddychovka, která navodí příjemný pocit léta a klidného relaxu, upoutá filmařinou i zároveň divácky pobaví. Aspoň mě. Normální 4*. "Nebo o tom natočíš opravdovej film. O tom, co jsi zažil. To každý dělá. Jako každej režisér." Docela jsem zvědavý, o čem bude Jiří Mádl točit příští opravdovej film. Btw. chlapci používají zrcadlovky Nikon :-).

Upřímně: kdo z vás by nechtěl podobný kouzelný zvoneček, který splní sen o štěstí? Asi všichni. Jenže veškeré zázraky si v životě asi člověk musí opravdu promyslet, jinak by se mu jejich splnění nemuselo až tak líbit. Anebo tvůrci nemluví pravdu a je to všechno jinak? Kdo ví... Myšlenka mě nenadchla a zpracování (animace) se mi taky nelíbilo...

"Krajinou plyne klidná říčka." Tento kraťas je vlastně hříčka. Bez jediného zřetelně artikulovaného slova přesně víte, o čem je "řeč". Zajímavá narážka na to, jaký sled událostí dovede spustit několik slov, jsou-li transformována do reality. Zde je totiž až hmatatelně cítit, jaké možnosti skýtá animovaný film: dovede být neskutečně názorný a sdělný i beze slov, tady jen za pomoci - s prominutím - modelíny. Hodnotím 4* za nápady; porovnávám-li ale s jinými (skutečnými) filmovými produkty, pak mi z toho vychází naprostý šedivý ničím nezapamatovatelný průměr...

Jeden z důkazů, že některé výtvory nestojí za to vůbec vidět... Již staří Římané říkali "Exempla trahunt". Aktuálnost uměleckého výtvoru inspirovaného nadčasovými myšlenkami lze hledat pouze v nadčasovém zpracování. To zde (mimo jiných žádaných aspektů filmové tvorby) nebylo, takže není co řešit...