Vitex

Normálně bych hodnotil asi trochu níž, kvůli těm zmateným mantrám o tom, že "každý může být čímkoli chce", což je objektivně a prakticky samozřejmě blbost a politicky dost zprofanovaná teze. Ale scéna s lenochody mě naprosto dostala, musím dát 5 :-D :-D :-D :-D

Vlastně (až na drobné detaily ve scénáři) bezchybný film. Skvělí herci, krásná filmařina, aktuální téma poctivě pojaté.. Ale snad proto, že se tvůrci rozhodli vsadit spíš na napětí, než esejistické roviny, nezůstane v divákovi po skončení projekce zas tolik. Napodruhé to určitě bude fungovat jinak a možná i lépe.

Roztomile přiblblý film, který porušuje jakože-pravidla svého fikčního světa, respektive dlouho se tváří, že nějaká pravidla má, ale když pak přizná asi kolem 80. minuty barvu, začíná to být už jen čirá (nadále stejně přiblblá) radost. Dialogy jsou naštěstí napsané dostatečně pitomě, že se jim dá smát a film vnímat jako komedii. 3D to je patrně jen proto, aby lépe vyniklo poprsí ženských postav. Výtvarně krásně pojatí hadi a démoni. Bavil jsem se :-)

Nevím přesně proč, ale prostě to nefungovalo, i když vždy a v každém směru jen o chlup. Možná je chyba ve mně. Ale nejsem zatím schopný ji pojmenovat. Všímám si jen, že z nějakého podivného důvodu mě míjí právě ty snímky, které jsou ve světě adorovány. Nesrozumitelnost. Nebo "cizí" klíč.

Postavy, včetně té hlavní, nejsou funkčně naexponované, divákova empatie se tedy nemá čeho chytat a navíc mu to dost znesnadňuje i podivný rytmus uvnitř záběrů, respektive absence přirozenějšího rytmu uvnitř většiny záběrů. Připomínalo mi to kadenci vyskládávání nákupu z tašky. Celkový rytmus vyprávění je podobně zbytečně uspěchaný a monotónní, větší prostor kupodivu dostávají sexuální scény, přestože informační hodnotu mají po prvních pár vteřinách už zanedbatelnou. Snímek nenudí, mě osobně ale opravdu zaujala jen jedna sekvence asi kolem 5. minuty a dvě, tři scény v závěru. Už v průběhu filmu jsem dostal pocit, že je úplně jedno, nakolik je děj vůči skutečným událostem a charakterům věrohodný - i kdyby dokonale byl, stejně jsem se nenapojil, nevěřil jsem ničemu, nebylo mi to umožněno (když Olga řekla, že je otloukánek, překvapilo mě to - divák vlastně neví, jestli s tím může souhlasit, předešlý děj tak moc nepůsobí). Naopak jsem si představoval, jak velice silný by ten příběh byl ve formě povídky, aniž by se musela měnit jediná replika. Místo sledování pitvořící se herečky by si divák/čtenář dosazoval vlastní představy o tváři O. H. Je to vlastně taková "zfilmovaná beletrie", jenomže tím zfilmováním nic navíc nezískala. Naopak. (spoiler) Naprosto fascinující je pro mě scéna, kdy matka Olgy přijde poprvé po jejím činu domů. Z kontextu zatím nevíme, jestli o té události už ví. Přisedne si ke stolu k zbylým členům rodiny, o kterých také zatím nevíme, jestli o činu už ví. Z výrazů tváří se to s určitostí nedozvíme. Snad. Možná. Asi. Sedí všichni chvíli u stolu. A střih. Dokonale bezobsažná scéna.

No jo, Arméni filmy točit umí.. A hlavně stříhat. A elegie zvláště. Bylo od začátku znát, že Kaprealian zná Pelešjana. Myslím, že přímo použil i dva, tři záběry z jeho filmu. Z Avetika Dona Askariana (a dalších filmů) používá celé sekvence. Pro mě tedy dvojnásobně osobní záležitost - 1) Arménie, 2) Sýrie. Především ale velký kinematografický zážitek, který však normální divák asi nevydýchá.

Velmi silný zážitek. Dojemný film, ale nijak lacině. Působí dojmem opravdové necenzurovanosti - (spoiler) tisíce červů hemžících se po mrtvole, medaile od Ruské federace, které by Oleg měl jakože skrývat, aby se neprozradilo, že ruská armáda na Donbase opravdu působí, vědomé lhaní vlastní rodině, aby se o vojáky nebála, uvědomování si vlastní citové prázdnoty a pochybnosti o smyslu své "práce". Doporučuju. http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/olegova-volba-rozhovor/r~ec1c1710d71111e593630025900fea04/

Nastínění názoru druhého tábora se nedočkáme, ale i tak celkově skvělý dokument zkušené autorky.

Snímek má samozřejmě jistou dokumentární hodnotu, především zachycuje asi nepředstíranou naivitu ukrajinských dobrovolníků a vojáků před Ilovajským kotlem. Jinak je to ale především patriotický a armádní kýč. Nemá to daleko k propagačnímu náborovému videu. O krvi, utržených končetinách a smrti se jen mluví, v obraze se nesmí objevit, podobně jako byla na malbách historických bitev smrt generála zobrazována raději stříkáním proudu krve ze srdce po zásahu kulkou, přestože malíř věděl, že mu ve skuteřnosti granát utrhl hlavu, nohu a střeva rozmetal po okolí, případně umíral několik týdnů v polní nemocnici a v blouznění volal svou matku (především neodradit nové rekruty a nedemýtizovat náš hrdinný boj!). Další věc je, že se samozřejmě nikde nobjeví ultranacionalistická symbolika, nikdo nemluví o Banderovi, nikdo ani slovo o Rusech, které by zavánělo byť jen špetkou nenávisti - kromě nápisu "Putin chujlo" (Putin je č*rák), které se objevuje na kresbě dvouletého dítěte (a jeho rodičů?). Kam se poděly vtipy o grilování v Oděse, které v té době kolovaly po celé západní a střední Ukrajině? Na dívky režisérky to bylo asi moc a rozhodly se podobné nehoráznosti ve střižně odselektovat. Když se náhodou objeví civilisti, rozdávají ostýchavým vojákům jídlo a smějí se. Spoušť po vlastních zbraních nikdy v záběru není (první půjka filmu se natáčela v době, kdy ukrajinská armáda postupovala vpřed a proměnila v novodobé Drážďany či Varšavu (samozřejmě v menším) pár městeček na západě donbaské oblasti. Naopak si popláčeme, když v Ilovajském kotli padne velká část praporu. Nepopírám, že v této části války na tomto místě minimálně ostřelováním z ruského území zasahovala regulérní ruská armáda, tendo debakl a obrat v bojích byl ale především zásluhou neschopných a příliš riskujících vrchních velitelů ukrajinské armády. To nám film samozřejmě také nevyjeví. A tak dál, a tak dál.. V závěru vidíme zajaté ruské vojáky, ke kterým se ti ukrajinští chovají samozřejmě jak jinak, než naprosto vzorně.

Moje hodnocení není v žádném zásadním rozporu s komentářem od "JitkaCardova". Snímek má nesporné filmařské kvality, především skvělý střih a v mezích zvoleného skromného konceptu nápaditou kameru. Svým vyzněním mi připadal v rámci tématu velmi věrohodný, i když můžu srovnávat jen s jedním obdobným případem z mého okolí. Každopádně se ale rovina portrétu oběti domácího násilí a rovina náznakového popisu rozmazlené společnosti nevylučují ani navzájem neoslabují.