Everyone

Jistě záměrně dějově pomalé, atmosféra dystopického města andělů uchvacující..."během oných hluchých míst" (jak někteří píší) se Vám atmosféra, umocněná Vangelisovou hudbou, dostává pod kůži a leckdo se tím zcela odpoutá od filmu a začne snít...upadá v proud myšlenek, než nastane další dějový posun, který Vás na okamžik vyruší...Ve filmu je mnoho věcí k zamyšlení, mnoho paralel...jmenujme např. a) prvek soucítění - smrt inteligentních bytosti budí zármutek, končí tím celý jeden vesmír a je jedno, zda se jedná o člověka nebo inteligentní bytost typu Nexus 6...b) kontra prvek simulakry...člověk vs. replikant...poprava vs. vyřazení...po syntéze...poprava člověka vs. vyřazení replikanta...po uvážení problematiky simulaker, kdy nedokážeme rozlišit (téměř - oko) mezi člověkem a replikantem (jak se procentuálně liší genom člověka a replikanta? více než mezi lidskými rasami?), tedy i popravou a vyřazením, po syntéze lze pak snadno zaměnit za vyřazení člověka vs. poprava replikanta...a čím se z nařízení a poslání Ricka Deckarda stává bezostyšná poprava replikantů posvěcená z vyšších míst. c) prvek kontroly...privilegovaní vs. otroci (replikanti) reflexe aztécké říše (opakující se motivy pyramid; sociálního statusu - černobílého - privilegování vs. otroci...žádná střední třída) či reflexe k rasismu (resp. k nesmyslnosti rasismu...Árijec jako replikant...ten podřadný...kdokoliv kdykoliv může být ten podřadný...záleží na pohledu)...atd....Akční jízdu nečekejte...je to spíše surf na alfa vlnách.

"Chcete lépe poznat sami sebe?" Tak skrz tento dokument žádný pokrok nečekejte. Upřímně by mě zajímalo, koho tento film obohatil. Dokument je dobrý pro lidi, kteří nevědí, co tantra je, a nechtějí si to ve slovníku hledat. Tak chladné mi povětšinou připadalo. Toto si chce prožít osobně, tento film jako médium, který Vám zprostředkuje intenzivní, resp. alespoň vzdáleně, zážitek, rozhodně nedosahuje těchto kvalit.

Inteligentní humor, který zdvihá koutky, ale ke konci jsem málem usnul (kolem poledne). Těch narážek je tady spousta, ale mě zkrátka nevyhovuje ta forma a 90 minut, jak se ukázalo, je na mě příliš. 3 krát 30 nebo 6 krát 15 minut by mi sedělo více - tzn. místo filmu, 3 nebo 6 skečů. Originalitu nelze popřít. Za ty nápady 5 hvězd, za schopnost pospojovat skeče v jeden celek, hvězdu jednu. Jiná hlediska mě v tomto filmu ani moc nezajímala.

Nedívejte se na český překlad: http://www.youtube.com/watch?v=_mYHJwQzeXU Je v něm spousta nesmyslů. Zaměňovat mocninu za odmocninu, speciální teorii relativity za zvláštní teorii relativity, rajský plyn za éter atd. je ostudou překladatele, který neví o fyzice zhola nic. Všeobecná znalost angličtiny je při překladu fyzikálních termínů slovně doprovázející dokument absolutně nedostatečná (úplně vidím překladatele při práci, kde čelí slovnímu spojení "special theory of relativity" a slovo special přeloží jako zvláštní, to se děje v celé stopáži několikrát). Když opomenu tu terminologickou hrůzu, tak bych tento populárně-(naučný) dokument doporučil žákům základních, popřípadě středních škol, aby si alespoň uvědomili, že (nejen) na tuto slavnou rovnici se nepřišlo podobným způsobem, jak naznačuje tato řada (dle známého vtipu): E=m.c ? E=m.c^3 E=m.c^4 ale že má svoji historii a že v přírodě vše souvisí se vším (nejen jednotlivé fyzikální kapitoly mezi sebou, ale celá fyzika s matematikou, celá fyzika chemii, fyzika se uplatňuje v biologii, vztah fyziky a filozofie, atd.). A pro pochopení problémů nestačí znát jen nějakou kapitolu, ale že k velkým objevům nebo aspoň jen pro pochopení a ocenění již objeveného, vedou vazby mezi zdánlivě nesouvisejícími myšlenkami a pokud k tomu přidáte imaginaci a kritický rozum pro vyloučení myšlenkového balastu, tak vám po mnohaletém zapálení celé generace nadšenců, které na problém nazírají z mnoha perspektiv, vydláždí cestu k (zdánlivě jednoduchým - jednoduchá formule rovnice vs. myšlenkové konstrukty za ní - bez nich tuto rovnici nedokáže nikdo ocenit) všeobecně platným zákonům, které nejsou jako jiné "zákony" poplatné době. A to je na přírodních vědách to krásné.

Pěkná sonda do zoologické jménem Hotel Paradise. Zvířátka zde jedí, spí, občas se i páří a u všeho vydávají takové jednoduché a často se opakující, ne moc pestré melodické zvuky, některými chovateli označované jako řeč. Pokud se chcete na zvířátka, která patrně všechna vyhrála nejednu chovatelskou soutěž s názvem "Homo primitiv", podívat, tak můžete zapnout televizní kanál Prima FTV a s nedočkavostí se dívat na klání z roku 2012. Tak šup, šup, protože nemáte moc času...předpokládám, že všechna zvířátka si, než jak se rok s rokem sejde, rozeberou jejich původní majitelé, i když kdo ví, pokud uvidí jejich přirozené chování v novém výběhu pod palmou. A když budete mít v budoucnu štěstí, potkáte je v jejich původním teritoriu. Jedna malá rada pro jejich aktivní vyhledání...jsou to lovci, zejména noční, které přitahují blikající předměty a pravidelný rytmus subwooferu. Nic víc Vám o nich nepovím...z krátkého televizního pozorování jsem se víc nedozvěděl.

Film si dle mého názoru zaslouží dvě hvězdy (byť slabé) - jednu za námět, který reaguje na aktuální (sociální) problém, což v českých končinách není až tak častým jevem a druhou za vyobrazení situace ve třídě a její následný destruktivní dopad na psychiku učitelů (podobné jako ve Svěrákově Obecné škole). Mnoho věcí zavání jistým klišé, něco nedomyšleností (např. absence důkazů - DNA - vzorky spermatu, kůže pod nehty apod.), avšak celkově školní prostředí bylo zobrazeno dobře. Vadila mi nedostatečně zobrazená gradace pro akt pomsty (samozřejmě stran učitele, který to s dětmi myslí dobře - snaží se je aspoň pro něco nadchnout - rozdává úsměvy - pak blikanec...), zobrazení vražd je řešeno stejně dramaticky jako když někdo ztratí klíče, a pak hned následuje konec filmu - a stejně "dramatický" závěr ve stylu "Vím, že si to udělal ty, ale šťourat se v tom nebudu, protože když mám tu možnost a navíc jsem dobrý člověk s léty praxe, tak tohle zlo se jinak potrestat nedá, když je kryté tatíčkovými mafiánskými penězi." Tak pokud je to jediná možná obrana, tak chce se mi zvracet, plakat a smát zároveň. Spravedlnosti se nedomůžete jinak než odplatou ala divoký západ nebo východ. A co ten mocipán Šťastný ten to celý film žehlí, a pak mladej Dostál umře a on nic, to se na mě nezlobte...Ale z jeho osoby, kterou představuje mám opravdovou hrůzu - zastrašuje, zákony nerespektuje - zaplatí si nejlepší apologety, atd...fakt mráz, i když herecky poněkud slabší...fakt chladno. No a Rytmus - ten na Hrad!!, kam jinam... kámo, tos zabil. Lepší filmovou variantou s podobnou tématikou je švédské Ondskan, estonské Klass či Domov šedých motýlů (Tummien perhosten koti), německá Die Welle, nebo československý Pasťák.

Skvěle realizovaný teenage-sitcom plný sympatických herců, trefných hlášek a s lehkostí zpracovaných epizod, které vykreslují bezstarostnost mládí a jeho "problémů", se kterými se protagonisté svérázně a po svém vypořádávají, a tak teenléta užívají patřičným způsobem, jak se na takovou správnou bandu patří - třeba v kroužku s jointem a širokým úsměvem:-). Klobouk dolu před scénářem, který je natolik přirozený, že neuplyne díl, aniž by dialogy neevokovaly v divácích své dávné či nedávné vzpomínky. Je vidět, že jsme si v jádru a zejména v mládí všichni podobní, a pak nás řada vnějších tlaků a závazků ovlivňující naše životní zkušenosti zformovuje třeba do postavy blízké Kitty, Reda, Boba, Mitch, až třeba k cynické tchýni Kitty atd. a dala nám tím novou životní perspektivu nad životem samotným, který když se bere s nadhledem a humorem, tak vykouzlí tu pravou rodinnou a přátelskou nakažlivou pohodu, která vyvolává pocit jistoty, klidu a rodinného zázemí, a pak jako gravitace svoji silou působí na diváka. Jednu takovou lekci nám poskytuje i tento seriál, což je i jeho velká devíza, která evokuje ony "správné" pocity, které všichni z dětství a mládí známe a rádi si je připomínáme, o čemž svědčí i vysoké hodnocení seriálu.

Wow, dlouho mě tak nic nepohltilo - bezesporu na to má vliv ústřední téma a skvěle napsaný a uchopený scénař, který vypovídá zejména o dlouhověkosti a spoustě otázek, které si každý bude během filmu a po něm klást - o důvodu neexistence biologické večnosti jednotlivce apod. - každý si, při zhlédnutí zasmutní nad vlastní smrtelností, buď na okamžik nebo na delší dobu a zazávidí hlavnímu protagonistovi jeho věčnost. Je smutné, že jsme otroky našich tělesných schránek a na chvíli zauvažujme, že náš život by od určitého roku odměřovaly vykonané dobré skutky...proto se chováme, jak se chováme ve snaze zajistit za tikotu biologických hodin našim potomkům budoucnost za současného prosazování sebe sama a snahy vrýt naše ega do povědomí lidské historie, což má běžně za následek sobeckost, hromadění mamonu či sociální agresivitu. Pokud se vše na stará kolena podaří a dotyčný po celoživotním zápasu vše vyrovaně ustojí, tak přechází v bezelstné, altruistické myšlení, jednání a co je nejdůležitější v aktivní konání, tak jako v počínání našeho Kromaňonce či Ježíše, jak chcete:-), což je i posláním tohoto filmu, ale vykládejte to na ulici :-). "Díky Bohu", pravil ateista, "že některým se rozsvítí již dříve! a bohužel některým by nepomohly ani životy dva", a pustil si další film.

Medailonek o symbolu československé sportovní gymnastiky - o legendární paní Věře Čáslavské, která v 60. letech ovládla světové sportovní nebe (v roce 1968 vyhlášena sportovcem světa!) a stala se nejen díky svým famózním olympijským výkonům (11 olym. medailí - 7 zlatých, 4 stříbrné) ikonou v bývalém Československu, ale i v zemi vycházejícího slunce (za svou bojovnost dostala samurajský meč - pro ženu naprostá rarita) nebo Mexiku (které v šedesátém osmém bylo naladěno na stejných politicko-sociálních vlnách díky studentským hnutím; sportovní atmosféra během souboje se sovětskou gymnastkou Larisou Petrikovou byla srovnatelná s utkáními ledních hokejistů proti SSSR). Zároveň se stala i symbolem protestu proti "Osvoboditelům". Počínaje odvrácením pohledu při předávání medailí za zvuku hymny SSSR v Mexico City při děleném první místě, ale zejména po podepsání manifestu 2000 slov, který ji ztrpčil 70. a 80. léta, poněvadž svůj podpis nikdy neodvolala. Ale tam, kde život dával, tam i bral. Čáslavské život, který sama popisuje jako sinusovku, ala VW "jednou si dole a jednou nahoře", je ve svých údolích často v osobní rovině - nešťastné manželství, smrt manžela a následné soudní tahanice, které padly na hlavu jejímu synovi, což se podepsalo na její psychické pohodě. V dokumentu se mi líbilo prolínání osobních zážitků na pozadí české a sportovní historie, ale i Čáslavské vitalita, skromnost, přímost a optimismus.