dezert

Beattyho nejde neobdivovat za to, co dokázal napsat, zahrát, produkovat a natočit. Tenhle projekt si po více jak deseti letech příprav vydupal ze země a na tom filmu je vidět, že s ním strávil moře času. Každá scéna je do nejmenšího detailu vypiplaná. Dialogový výměny jsou strhující, i když nejspíš nebudete souhlasit s tím, co postavy říkají. Bez vyjímky výborně zahraný (dokonce přijde i Igor Hnízdo!), ale všechny si maže na chleba nezvykle uměřený Jack Nicholson jako spisovatel/alkoholik Eugene O'Neill. Asi by to šlo o půl hodiny zkrátit, ale netroufnu si říct, co by mělo jít pryč, protože pak by to taky mohlo přestat fungovat. Vlastně je to legrační - tříhodinový film o partě komoušů, natočený za těžký prachy Charlese Bluhdorna, jednoho z nejtvrdších kapitalistů a vykořisťovatelů, co kdy šéfoval hollywoodskýmu studiu. Takže joke's on you, proletáři! I přes všechna pozitiva to ale není Beattyho mistrovský dílo - tím se stal až o sedmnáct let později Bulworth.

Nejčistší Sorkin - ale taky nejslabší. Pořád je vynikající scenárista a jeho dialogy nemají chybu, ale taky je přinejlepším velmi průměrný režisér a to ve výsledku sráží celou chicagskou sedmu. I scény, které jsou jinak scenáristicky strhující (a že jich tam je) a v režii Boyla nebo Finchera by byly nezapomenutelný, se tady díky Sorkinově režii nedokážou odlepit od země. Vyloženě pak hoří v každé scéně, která má být trochu akční, útok na kopec si v ničem nezadá s průměrnou inscenací ČT (to není pochvala). Měl by svoje scénáře nechat natáčet zkušené režiséry a pak bychom se možná mohli dočkat dalšího mistrovského díla. Přesně mezi 3* a 4*, zaokrouhluju dolů, protože Eddie Redmayne.

Naprosto bez jakékoliv nadsázky mají Bábovky závěr, který se může rovnat těm nejlepším komediím. Bohužel, aby si člověk mohl ten závěr užít naplno, musí se prokousat 80 minutami nudného děje a extrémně nesympatických postav. Ale když to vydrží, Bábovky se mu odvděčí závěrem, na který by nepřišli ani bratři Zuckerové ve svých nejlepších letech. Už teď pro mě patří do zlatého fondu české komedie. Možná se to zdá absurdní, ale Bábovky by mohly ukázat směr, jakým způsobem by se u nás mohly točit kvalitní komedie - jako přehrocená dramata bez špetky nadhledu, s neoddiskutovatelnými production values.

Tihle dva debilové si jeden druhýho zasloužili.

Filmy Warrena Beattyho jsou v jedné věci unikátní. Všechny totiž působí, jako by se propadly strojem času z doby, která nikdy neexistovala. Vtipný je, že název Pravidla neplatí vlastně perfektně vystihuje Beattyho přístup k režii a kariéře obecně. Ten film má totiž x věcí, co jsou pro Beattyho režijní počiny typický – velice zvláštní tempo, kdy se střídají extrémně rychle useknutý scény s těma, co trvají deset minut, a ty jsou navíc proložený hudebními montážemi, který skončí tak rychle, jak začnou. Pro Beattyho typické scény absurdního humoru, který působil staromilsky už před čtyřiceti lety. Nicméně je osvěžující vidět, že se o tenhle typ legrace někdo pokouší v současnosti a to s naprosto vážnou tváří. Pokud hledáte film o Howardu Hughesovi, podívejte se na Letce. Tohle je film s Howardem Hughesem, který v celém filmu slouží spíš jak MacGuffin. Zápletka je tenká jak papír a obě hlavní linky jsou jen postavený vedle sebe, místo toho, aby se navzájem doplňovaly. Ústřední love story (která je mezi Lily Collins a Aldenem Ehrenreichem) je v druhé polovině filmu tak divně v pozadí, že si říkáte, co to sakra mělo znamenat. Ten film na první pohled vypadá, že vůbec nedrží pohromadě, přitom je ale zřejmý, že přesně takhle to Beatty zamýšlel. Otázkou je, proč. Proč téměř osmdesátiletý Beatty hraje Hughese v době, kdy mu mělo být kolem padesátky? Proč najednou začne být Lily Collins (která jinak sedí do 50. let naprosto perfektně) v půlce filmu totální mrcha? Co mají znamenat ty změny tónu z minuty na minutu? Pro koho vlastně tenhle film je? A další mraky otázek, který člověka u tohohle filmu napadají. Pravidla neplatí nejsou nepochopený mistrovský dílo, ani nejsou taková katastrofa, jak se povídá. Pravidla neplatí jsou slepou uličkou kinematografie. Ostatně, jako všechny Beattyho filmy.

Pravděpodobně ten nejhorší režisér v současném Hollywoodu to znovu dal dohromady se svým dvorním nekompetentním kameramanem a společně se dopustili další sodomie na filmové historii. Oba se celý film předhání, kdo z nich je neschopnější, a většinu času je to vyrovnaný souboj. Nakonec o chlup vyhrává režisér Miller, protože přece jen, on má celou tuhle šaškárnu na starosti. Speciální zmínku si zaslouží scenárista, který také velmi výrazně promlouvá do tohoto závodu v idiocii. Nakonec ale končí až třetí, což dává do kontextu všechno ostatní, protože jeho scénář nedává ani trochu smyslu. Ta jedna hvězda je za Nicolase Cage, který se svou parukou z vietnamské večerky a knírem, co vypadá jak přejetá stonožka, vytváří jedinou zábavu v celém snímku. Že jeho výkon vůbec neladí s celým zbytkem filmu? Nevadí. Dostal jsem svoji jednu over-the-top scénu a to na jednu hvězdu stačí. Jsem jednoduchej člověk, vidím Nica Cage, dávám hvězdu.

"Nenechám si ujít pohled na tvou hubu plnou koňský mrdky."

Čtyři jsou moc, tři jsou málo. Zjevně vykuchanej film, kterej obsahuje většinu De Palmových trademarků (voyeurismus, nedůvěra k autoritám, split screen, split diopter atd.), ale rozpadá se mu pod rukama. Na jednu stranu je to vina scénáře, kterej se nedokáže rozhodnout, čím chce být a navíc obsahuje přesně nulovou charakterizaci a vývoj postav, a na druhou stranu produkčními těžkostmi. Nicméně ten film má přesně tři vynikající scény, který jsou 100% De Palma: honička na střeše, střelba na filmovém festivalu a nakonec závěr na býčích zápasech, jak jinak než kompletně zpomaleně. Ať je ten film jakejkoliv, tak závěr je strhující a nervy drásající podívaná. A jak říkal Howard Hawks: "Dobrej film tvoří tři skvělý scény a žádná špatná." No, tady sice špatný scény jsou, ale ty skvělý je nakonec vyváží. 3 1/2, ale protože to nejde, dávám čtyři. P.S.: Nikolaj Coster-Waldau má osobnost jako mrtvá můra. Týpek dobrej leda jako třetí doktor do Ordinace. Jaktože má kariéru je záhada.

Film o klukovi, co si dvě třetiny filmu nechá (doslova) srát na hlavu, aby se v poslední třetině změnil v malou verzi Dona Corleona, protože mu nestál.

Jeden z nejlepších seriálů, co jsem kdy viděl. Posledních pět epizod je mistrovský dílo seriálové tvorby. Urval bych si ruku, jen abych mohl strávit ještě jednu sezónu s Mattem, Dannym, Harriet, Jordan a Jackem.