jatamansi

jatamansi

Jana Buchtová

Česko


16 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 7 9 12
    • 19.8.2011  13:04
    Malé zrady (TV film) (2007)
    *

    Typická slátanina pro dopolende o prázdninách, kdy se na televizi koukají možná maminy na mateřské, důchodkyně a puberťačky, když zrovna leje jako dnes. No, nebuďme tak přísní, já mám televizi puštěnou u práce. Ale hýkající nadšené spolužačky po deseti letech, to není právě to, co bych musela. A svěřovat se není vždycky nejlepší nápad. Pěti dopisy se téma filmu mírně změní. Z kamarádek jsou podezřívavé fúrie. Nápad tomu sice nechybí, ale je to překombinované, zdlouhavé. Nemusím, tyto filmy fakt nemusím.

    • 17.8.2011  14:19

    Jen kvůli Heathu Ledgerovi a jeho kompletní, bohužel krátké, filmografii. Jinak film zcela mimo moji mísu. Vlastně jsem to spíš protrpěla.O mystičnu a věcech souvisejících, třeba exorcismu, existují mnohem lepší filmy. Nutno uznat, že to Ledgerovi v kolárku slušelo. Ale to bylo asi tak všechno.

    • 17.8.2011  14:15

    Už jen kvůli Lancasterovi a Cardinale stojí film za shlédnutí, oba ve vysoké kondici. Skvělý dabing v čele s Rösnerem, bonbonek. Trochu mátl Švehlík, jinak dvorní hlas Jacka Nicholsona, ale dalo se zvyknout. Lancasterovi to v mých oblíbených (ve filmech, aby nedošlo k nesprávnému výkladu) podvlékačkách s dlouhým rukávem nesmírně slušelo, a to nebyly tak růžové, jako obvykle ve westernech bývají. Zato pěkně špinavé, jak se později ukázalo. Film byl právem nominován na Oscara za kameru, působivé záběry, a poctivě nastříhané. Co bych vytkla byla nepříliš originální hudba, čekala bych dobově i dějově mexičtější, ohnivější, ne tak fádní. „Tys dal svý slovo mně.“ Éra, kdy tohle ještě v určité společnosti platilo nad zákon. Přes určitou rozvláčnost, poplatnou době vzniku, se na to i po letech dalo koukat. A Profesionálové zase nejsou až tak profláknutý film jako některé jemu podobné. „Dynamit v rukou blázna znamená smrt.“ „Tady život, náš.“ „A pak, dynamit, ne víra přenese tu skálu odsud tam.“ Vypointované, vtipné, třeba jízda v těžebních vozících. Vždycky mne fascinují chlapi upnutí ke krku versus hluboké výstřihy žen. U Cardinale pěkně hluboké a se závistí nutno přiznat pěkně vyplněné. Film poctivý ve špíně, všichni jsou ušmudlaní, zaprášení, s bílými mapami od zaschlého potu. To mám ráda, člověk vyloženě vnímá, jak museli všichni smrdět.Podobný pocit jsem měla u Černého roucha, puch. „Parchanti.“ „Jistě, v mém případě je to věc původu, vy jste se k tomu propracoval sám.“

    • 17.8.2011  14:00
    Orlie pierko (1971)
    *

    Klasická dvojka, přežvýkané téma z jedničk, jako dvakrát spařený pytlík čaje, jakž takž obarví, ale už nemá vůbec žádnou chuť. Chyběl Kvietik i Vášáryová, příběh neměl sílu. Ališka, ten byl dobrý jen když použil původní hudbu z Medenej veže. Nastavovaná kaše. Potvrdila se mi moje neláska kČunderlíkové. Žádný výraz, žádná mimika,, jen unylost. Od Pěti holek na krku přes Orlie Pierko až k Nemocnici. Bezkrevná, bez emocí, nemastná neslaná. Jeden obličej na celý život. Dvojice kamarádů už nemá ten esprit jako trojice. Snad jen Vlado Müller tu dostal větší prostor, ale zase v něm neměl moc co hrát. Šťávu dodával Prašivec Julia Vaška, takový normální český, pravda slovenský, podrazáček. Ještěže alespoň ty Tatry zůstaly stejné.

    • 13.8.2011  19:14

    Neb jsem mládí trávila spíš v partě kluků u volejbalu a fotbalu a večery s knížkou, jsou mi tyhle dívčí partičky cizí. Poznávám je až teď prostřednictvím své dcery, když peru cizí trička naše vlastní dlouho nevidím a holčička se objevuje v neuvěřitelných módních kreacích, které nepocházejí z naší skříně. Přesto léto čtyř puberťaček a kouzelné kalhoty nebyly oddechově až tak špatné. V podstatě se tam objevily i skutečné problémy, jen příliš nahuětěné, ale skutečné. Nemoc, rozvedený a znovu se ženící otec, první láska, studentská brigáda, Montekové a Kapuleti po řecku. Ale nezaujala mne žádná hudba, snad jen při lenině příjezdu do Řecka, ale to zase byl skoro Řek Zorba. Stejně tak žádný zvláštní dialog nebo objevná myšlenka nevyburcovaly tužku k napsání poznámky. Tužku? Asi nevíte, že staromilsky píšu tužkou. Dopisy plnicím perem, poznámky ořezanou tužkou. V nouzi pentelkou. Drobný postřeh. Ve filmu skoro nikdo nenosil sluneční brýle, a to jsme v Řecku, v Mexiku, na jihu USA. Skoro nakonec se přece jen vyloupla mylšenečka. „Dokonči ten film.“ „Proč?“ „Protože můžeš.“ Asociace na Na východ od ráje. Ale pochopí spíš ten, kdo četl, nesatčí vidět film. To je ta možnost volby. Pochopitelně nechyběl útok na city, nemoc, smíření, slzičky. Ale cítím v tom přílišný kalkul, tah na bránu. No co, jsou i horší filmy a v deštivém odpoledni to docela šlo.

    • 11.8.2011  16:31
    Kořist (2007)
    *

    Nafoukaná nesnesitelná puberťačka, nadšený kluk, otec, druhá matka – mladší model. Snad jen ta Afrika. „Neříkej mi, že budou mít sex v bazénu.“ Průhledná zápletka, o co, že se ty dvě do konce filmu sblíží? Mimochodem, otec by mohl vědět, že je jeho dcera vegetariánka. Těch chyb ve výchově asi bylo víc. „Je děsivější než všechna zvířata tady, to ti povím.“ Kupodivu to není o lvovi, ale o maceše. Myslím, že africký průvodce by měl vědět, že se z cesty nesjíždí, když to ví i průměrný český divák. Pak by zase nebylo co točit. Je to primitivní, snadno čitelné, jasné, jak vše skončí. Takže hodnocení jen za některé přírodní scenérie. Jinak ztráta času a občas dobrý rychloposuv. Krve jak na jatkách.

    • 11.8.2011  09:47

    Těžko přesně definovat, ale něco mi na filmu nesedělo. Přes výbornou Sarandon i Nolteho. Představitelé Lorenza všeho věku také velice ucházející. Přesto to neladilo. Příliš mnoho amerických miláčků, příliš mnoho pochopení. Alespoň jednou vypadnout z role milujících rodičů, zanadávat si. Ne, jen samá ušlechtilost. Nepravděpodobné, pro mne tedy ano.

    • 11.8.2011  09:04

    Skvostně obsazený film, hlavní role excelentní a i v těch vedlejších špičkoví slovenští herci. Martin Hollý opět dokázal, že je mistr. Ivan Mistrík je jedním z mála herců, kterým toleruji vadu řeči. Jeho sykavky jsou přejemnělé. Křehký Mistrík, mužný Kvietik, jen mi mírně nesedí Rajniak jako svůdník a krasavec, ale to je pochopitelně můj subjektivní názor. Nádherná Milka Vášáryová, křehká, půvabná, oduševnělá. Také Liška se zase jednou vyznamenal. Omlouvám se za citáty, psané slovensky, ale ne se slovenskou klávesnicí  „Člověk može zutekat před luďmi, nikdy však neujde sám před sebou.“ No, upřímně řečeno mne by šlapky na stropě neokouzlily. Stejně jako vědomí, že si o mně někdo hodil krabičkou zápalek. Na valérovi sympatická potřeba nedodržovat zákony. Myslím ovšem v té hluboké totalitě. Jak jedna žena dokáže převrátit domov, vztahy, zvyklosti tří mužů. „Odkedy je ženská v dome, eště som sa tolko nenarobil.“ „Fakt, úplne zdivel, kúpil si aj pyžamo.“ „Kamarát má vždy pravdu, aj keď nemá pravdu.“ „Saška, to bolo cudzie teleso medzi nami. Krásny bacil v Ztratenej doline a v krvnom obehu nášho kamaráta.“ Mistríkovo průvodní slovo je citlivé, jemné, působivé. Minimalistické prostředky pro maximální účinek. „Odkedy sa oženil, eště som sa poriadne nevyspal.“ Mistrně nadávkované, příroda, mezilidské vztahy, kamarádství. Hory, lidé, hudba, voda, sníh. Barva listí na stromech, modravé pleso v údolí. Jediná věc mi na veži vysloveně vadila, byť byla poplatná době, všichni moc kouřili. No, ale to se mi to kritizuje, nekuřákovi. „Tí dvaja sa bili o mrtvú ženu.“ Esence tragédie, těžká a nevyslovená. Medená veža se řadí k mým oblíbeným, a kedže sme na Slovensku, málovravným filmom. Viacej obrázkov jako slov, ale sem sa to vyložene hodí. Vina, nevina, podozrenie, nekonečne vela otázok a ešte viacej odpovedí. Láska až za hrob. Prosto, je to zmáknutý film.

    • 11.8.2011  08:31

    Jdu kousnout do kyselého jablka a popudit si národ, fanoušky, ctitele, skoro všechny. Protže já tuhle pohádku srdečně nesnáším. Mám to i v profilu, že nemám ráda Šafránkovou. Začalo to už v Babičce a přes Popelku plynule přešlo k dalším rolím. Stejně tak nemám ráda Trávníčka a ještě dabovaného, to je fakt síla. A do třetice se mi ježí všechny chlupy, když začne božský Kája pět Kdepak ty ptáčku, to se mi otvírá nůž v kapse, že bych jej podřízla. Ne Gotta, toho ptáčka. Takže žádný citát, žádné hodnocení hudby, žádné poetické věty. Nic, co si myslím že obvykle charakterizuje mé komentáře sem nedám. A pokud je na ČSFD ještě alespoň jeden člověk stejného mínění a ozve se mi, budu ráda. Ta jedna * je za komediantku Růžičkovou.

    • 7.8.2011  16:19

    Další film v dnešní volné pracovní době. Jen čiré zoufalství. Nebylo nic, co bych si vybrala pro ukrácenéí dlouhé směny. Nemám ráda ani jednoho z protagonistů, jsou to jak já říkám ploší herci, vlastně ani moc hrát neumějí, jsou stále sami za sebe. Ani dabing nic moc. Hlavně mátl Beneš jako Baldwin. Viděla jsem Aleca a slyšela Richarda Gera. Závěrečné zmatení polibků už nuda, natahovaná nuda, a ještě s filozofickým podtextem. Vidět to v kině, chtěla bych vrátit vstupné. Odpad to není jen proto, že jsem se párkrát zasmála.

    • 7.8.2011  15:56

    Mladý Rdford, ještě dost mladý, považuji jej za nejlepšího ve středních letech. V Žít po svém je na můj vkus zase už příliš starý. Spolupráce s Pollackem nela své ovoce a naplno se zúročila ve Vzpomínkách na Afriku. Ve filmu mne štvalopříliš nelogismů. Loví ryby, spadne do vody, a pak je najednou suchý a teprve rozdělává oheň, kde se v tom mrazu stihnul usušit a nezmrznout? Třeba jako lovec, na kterého v horách narazil? Ale medvědobijka sehodí, ať už se získá jakkoli. A kde vzal toho osla, když mu zahynul kůň? „Na hladovýho mladíka seš dost sebevědomej.“ Stejně jako starý lovec osobitý. „Ženský prsa jsou nejtvrdší hory na světě. Já nevím, co na tom ty chlapi maj.“ „Los neví, koli noh má kůň.“ Scenerie maximálně působivá, až kýčovitě, porostlá úbočí, modrá obloha, sníh. A zase – kde v těch horách vzal k oslovi dalšího koně? To mne míchne. Já vím, nemusí být vše po lopatě, lae přece jen, kde se ta zvířata brala? Víte, že jsem v dětství četla kalumet jako Kamulet, prostě jsem si to přehodila. Povídám to při sledování kamarádovi a on s úsměvem: „Já taky.“ Ten pruhovaný kabát Redfordovi vymyslela šílená kostymérka. Možná byl dobově správný, Ale hrozný. Ta ženská fakt bláznivá. „Nechte si ho.“ Dobrý je dát si oholit hlavu, aby nebylo co skalpovat. Byl to vysušený misionář, nebo figurína Krista na kříži, v té osadě? Obé bylo možné. Jak už v té době byla jazyková vybavenost požehnáním. Darovanému koni na zuby nehleď a darovanou Labuť prostě ber. Jak snadno se dá někdy přijít nejen k ženě,ale i synovi. Někdy může být i výhodné, když si lidé nerozumí, a stejně se mohou v noci sbližovat. Odpdnou zbtečné řeči. Jsem mnohomluvná žena, ale mám ráda málomluvné filmy. Až se děj začne komplikovat, končí idyla. A že se klid mrtvých indiánů nemá rušit ví i průměrný divák a je nabíledni, co bude následovat. Špatná tušení jsou prostě špatná tušení. Na tu divočinu má redford stále velice kultivované vlasy a vousy, měl být malinko neupravenější, to labuť byla místy poctivě ušmudlaná až špinavá. Ale jinak dojem celkový dobrý, nepřikrášlený. Léta na jeremiahovi až tak vidět nejou, myslím teď stáří filmu, viděla jsem jaj tak bratru po 30 letech a stále to šlo. Jen mírně rozvláčné. A věřte nevěřte, když tak se sami přesvědčete, v závěru zarostlý Redford hodně připomínal Jona Voighta v Návratu domů. „Dobře is vedl, když ti zbyly vlasy. A šlo ti po nich tolik lidí. Doufám, že se ti bude dařit.“

    • 7.8.2011  15:55

    Další z řady filmů o americkém traumatu, válce ve Vitnamu. Film obnažený, drsný, nelítostný. Nic pro slabší povahy či citlivější jedince. Trochu moc katolické, ale poplatné Americe a možná i Gibsonovi. I když jemu to proklamované katolictví nějak nevěřím, a to nejen ve stínu událostí pozdějších, ale vůbec nemám ráda fanatiky. „Připravte si své nejlepší šaty, budou chtít oslavovat.“ To je zase tvář pravé americké vymydlené manželky. Stejně jako hromádka žlutých telegramů. Nejvtipnější okamžik filmu? Dva pradědové bez nohy u ševce, aby si nechali udělat nový pár bot. Jinak všeho moc, moc krve, moc střílení, a hlavně nekonečně mnoho patosu.

    • 7.8.2011  15:54
    Hra osudu (TV film) (2002)
    *

    Barbara Wood mi sice nic neříká, ale dle doby vysílání a prvních záběrů to odhaduji na obdobu Rosamundy. „Je hrozné přemýšlet, kolik lidí tu obětovali bohům.“ „Rozhodně méně, než kolik jich zabili Španělé.“ Průhledné, čitelné, děj se dá odhadovat ne na minuty, ale desítky minut, ba co dím, až do konce. Dívala jsem se jen proto, že mi zůstal na obrazovce barrandov, kde jsem předtím sledovala Medenou vežu. A vydržela jen proto, že kamarád byl v květnu v Mexiku a nebudete tomu věřit, v Meridu.

    • 6.8.2011  19:59

    Lákadlem režisér John Frankenheimer a pochopitelně Mifune. Autorem hudby je Jerry Goldsmith a toho já moc nemusím. Proč hned na začátku Japonec zaútočil a zranil malého kluka? Na odpověď je nutné dodt dlouho čekat. Čekal jsem od toho víc. Mifune jen zastřešil běžný akční film, kde místo drog, uměleckých děl nebo jiných americko-evropských artefaktů prostě šlo o starý samurajský meč. Nutno dodat, že zde už 62letému Mifunemu nechybí mrštnost a pohyblivost, a už vůbec ne charisma. Dokonce se dá říct, že mu vyšší věk vyloženě sluší. No, vyšší, pokročilejší střední. Při té večeři se mi dost zvedal žaludek, ale to asi každému běžnému Evropanovi. Fakt je, že se klasicky dostala ke slovu čest, vzácné koření. Munzar toho moc nenadaboval, Mifune mluvil půl česky a půl japonsky, ale lepší hlas v dabingu opravdu najít nemohli. Nakonec se z toho vyklubal slušný průměr a i Goldsmith se dal poslouchat. Bylo by to možná jen za **, ale třetí přidávám kvůli Scottu Glenovi.

    • 6.8.2011  19:57

    Protože nemám ráda ani Mastroianniho ani Noireta a už vůbec ne Tognazziho, čekala jsem spíš utrpení a začínala film sledovat s velkým despektem, v podstatě kvůli partnerovi. Piccoliho snesu a tak jsem to brala tak, že se soustředím na něj. Mimochodem, hrál ve filmu všechna sóla na klavír. Tehdejší „umělecké fotografie“ byly erotičtější než dnešní druhy porna. Obdivuhodná byla Piccoliho pohyblivost, baletní průprava, a k tomu ten klavír. Renesanční umělec. Tanga jako páska přes oko boží, hodná vyzkoušení. „Marlon Brando“ úplně skvělý. Okořeněno děvkami, a paní učitelkou, přicházím tomu trochu na chuť. A taky dostávám hlad a chuť a pomalu plánuji jídelníček na víkend. „Představ si, že jsi hladovějící malý Ind v Bombaji.“ Na žranici je nejhorší, že člověk neví, jestli má větší chuť jíst nebo šukat. Balet přežraného Piccoliho nemá chybu. A jetšě prdění (jinak se to nedá nazvat) excelentní. Stejně jako dvě mrtvoly ve vitríně. Třetí způsob byl pak jeden z nejpříjemnějších pro muže, alespoň co si tak myslím. V rámci pravidel konec prozradit nesmím, ale čekala jsem jiný, tvůrci mne překvapili.

    • 6.8.2011  19:56
    Pošťák (1994)
    ***

    Dojímavý příběh venkovskéhoprosťáčka, který díky setkáním a hovorům s pablem nerudou vyspívá, roste, získává vlastní názory. Kouzlo velkého ducha dokáže opravdu pozvednout. „Báseň nepatří tomu, kdo ji napsal, ale tomu, kdo ji potřebuje.“ Rudé myšlení se ovšem u maria uchytilo dost rychle. Massimo Troisi jako mario Noiretovi víc než zdatně sekunduje, ba co dím, mýma očima viděno jej předčil. Navíc byla jeho devizou poměrně neokoukaná tvář a lze jen litovat, že už toho nikdy víc nezahrál.

    • 5.8.2011  19:52

    Stará dobrá klasika. Film, herecké výkony i Lalo Schifrin. Poctiví, ano, i padouši jsou zde poctiví, jednoznační. Queenovy modré oči něco mezi Henry Fondou a doktorem Housem. Slavná tramvaj v San Franciscu. Má oblíbená doba, muži v kravatách, ve svrchnících, s rukavicemi. Upravené dámy se sponami ve vlasech, kožešinovými štolami nebo v norcích. Jen pamatuji lepší dabing, ale to je nevýhoda vyššího věku. Bisset byla opravdu krásná žena a v pánské košili jí to po ránu moc slušelo. Hra na hodného a zlého policajta je sice klišé, ale tady zabere i na diváka. Honička v úzkých a strmých uličkách Frisca s jejich muldami pak přímo ze zlatého fondu podobných scén, pravda dnes už trochu inflačních. Kde by ti Amíci točili, kdyby malebné San Fransico neměli? Zvuk motorů lahodil i mému ženskému uchu. Že Steve odřídil všechny scény sám je notoricky známé. Pochopitelně dnešníma očima byla ta auta pomalá. Co je na Bullittově případě úsměvné je stará sdělovací technika. Pokrok spěje ne mílovými, ale desetimílovými kroky. Bude pro naše vnuky úsměvný Matrix? „Poslyšte, řeknu vám to na rovinu, nemám vás rád.“ Queen se uměl nádherně mrazivě a pohrdavě podívat.

    • 5.8.2011  10:56

    Clint Eastwood a jeho nesmrtelné pončo. Jak jinak než úchvatný Ennio Morricone. Županič Clinta dabuje mistrně a dlouho a skoro výhradně, ale titulky jsou titulky. (Mimochodem v titulcích se tyká, v dabingu vyká, obvyklá nemoc překladatelů.)Leone nakonec musel Amíkům ukázat, jak se točí westerny. Dolary začal, pocvičil se a pak vystřihnul mistrovské Tenkrát na Západě. Vůbec jeho a Morriconova spolupráce gradovala, a Tenkrát v Americe to tklivými pasážemi završilo. Ale zpět. Eastwood v mládí či středním věku zase nebyl až tak můj tip, zrál jako víno a pochopitelně jako ženské se mi nejvíc líbil v Madisonských mostech. V Grand Torinu je už starý moc. Oprátka už evokuje Tenkrát na Západě, Leone si pohrával a dovedl některé sve etudy k dokonalosti. Mexicko-incké či jaké zvuky ovšem dokonalé, Morricone si umí pohrát s nástroji, zvuky, ruchy, používá nehudební prostředky pro skvělé vyjádření nálady, atmosféry, rytmus nerytmus. Kradmé pohledy za okenicemi větší problémy. Všechno vdovy. Ve městě se prostě moc zabíjí. Město hřbitov. „Kde kvete obchod, musí být všichni bohatí.“ Ale co když má město dva šerify? Nejlépe se vede výrobci rakví. A která z band je silnější? Pro leoneho mám slabost, byť je upřímně řečeno na jedno brdo, ale na to jeho brdo se krásně kouká. Eastwood má úžasné oči a ještě úžasnější mušku a hned je potřeba další rakvičku. Bratři mohou být hlupáci. A když nebezpečí, tak ženské. No, můj dojem mírně kazil jen Volonté, neb toho opravdu, ale opravdu nemusím.

    • 4.8.2011  16:37
    Toulavý pes (1949)
    ****

    Chvály Kurosawovi a černobílým japonským filmům není nikdy dost, stejně jako úsečnému hrdelnímu hlasu monumentálnímu zjevu Mifuneho. Pane Bože díky, že nikoho nenapadlo jej dabovat, dost na tom, když mluvil česky v Šógunovi, to byl otřesný zážitek. Jasně, není nad samurajské eposy, ale i současné drama je strhující. To bezeslovné pronásledování zloděje hned na začátku je mistrovské. Vůbec je toulavý pes málomluvný film, velkou roli hraje hudba, světlo a stín, prostřihy obrazů. Zarputilý, ten film je zarputilý. Zarputilý Kurosawa, zarputilý Mifune, zarputilé hledání zlodějíčka. Skvostné. I když je Mifune jako policajt malinko nešikovný. Zajímal by mne japonský název, anglické a potažmo české Toulavý pes mi nesedí, já z kontextu cítila vzteklý pes.

    • 4.8.2011  16:20

    „Mám díky ní sperma tak nízko, že si na čurání sedám.“ De Niro a Al Pacino, naprosto osvědčená dvojice, ať už jsou soupeři nebo partneři. Jen zde Robert blbě nadabovaný. Stejně je zvláštní, že většina hvězd má v české kotlině svého dabéra, jen toho Boba si stále přehazují jak horký brambor, jako by čeští dabingoví režiséři nebyli schopni najít k němu ten správný hlas. Fakt, sláva titulkům, pokud je možnost výběru. Zjevově jsou ovšem oba aktéři ve skvělé kondici. A na doplnění někdo, kdo se mi nevejde do TOP, ale patří k mým oblíbencům, netuctový Brian Dennehy. Překvapivě zestárlý. „Pánové, půjdete odpočívat na gauč k psychologovi.“ „Jsou jako Lennon a McCartney, není mezi nimi ani škvírka.“ „Na střílení není nis špatnýho, pokud jsou zastřeleni správní lidé.“ !Hodně lidí respektuje odvahu. Všichni respektují zbraň. Navíc jsou takové filmy pastvou pro mého muže, ctitele zbraní. A že tady bylo co klíčovatPravidlo že na každého jednou dojde tu možná ctí de Niro. V mém životě to moc neplatí. Na mužích je skvělé, jak stárnou, udíž jsou přirozenější než stárnoucí herečky. Výjimkou je faceliftový Michael Douglas, ztratil veškerý šarm, charisma, už je jen směšnou tváří nepřirozených rysů. To mimochodem. „Čas na zabíjení? Nebo jen zabíjí čas?“ Je to celé hrozně průhledné, Nevěřícně průhledné. Kdo čtete mé komentáře víte, že k de Nirovi jsem zbožně nekritická. V čemkoli kromě Fotrů a Přebírání. (Tedy, k de Nirovi kdysi, kdy ten natočil naposledy opravdu dobrý!!! film?) Ale tady má takový takový zjednodušený obličej, koutky dolů, přinas… výraz. Zjednodušené prvoplánové herectví, ale co taky hrát s tímhle scénářem, že. Měj se na pozoru před tím, co je nabíledni. Tak tak nějak to skončilo. Takže 3*, Robertovi, Alovi a Brianovi, každému jedna. A to jsem se předala.

    • 4.8.2011  15:33

    Jeden z mých nejmilejších filmů s Klausem Kinskim. Ve vrcholné formě, připeklý sluníčkem, vyšisované vlasy. S pohledem, který mne stále dokola dostává. A k tomu zem, podobně jako Kinski doběla vypálená, na troud suchá. Nádherná. „Nevěřím botám. Nikdy bych nevěřil koni a nevěřím ani žádnému člověku.“ Geniální spojení Herzog – Kinski ještě umocňují temní, tajemní a výbušní Popol Vuh. Úžasná kombinace dvou žánrů, filmu a hudby, dokonalost sama. Scéna s lisem na třtinu byla v době vzniku filmu jen pro silnější povahy, dnes už inflační krev z ní udělala běžný obrázek. Pro mne ovšem působivá zkratka toho, jak člověk někdy a někde nemá žádnou cenu. Kinski ve tmě za oknem, to je pohled pro bohy. Byť předtím zprznil všechny tři dcery svého plantážníka. A jak se zbavit bandity? Poslat jej do Afriky pro otroky. Kinski v napoleonském, další pohled pro bohy. Nebo že by spíš pro mne? A znovu vyprahlá, vybělená, vysušená země, ale nyní Afrika, s nebem modrým jako oči hlavního hrdiny. Afrika teplá, jeho pohled ledově chladný. Vedro se na nás dere z každého záběru, při pohledu do očí ledově zamrazí. A k tomu ta nádherná pevnost a zpěvy černochů. "Ještě tu nikdo neviděl bělocha pracovat.“ Jen nekonečná řada otroků. Stejně jako všechny možné známé i neznámé eufemismy o otroctví. Ale jinak by zase nevzniknul takový film. Já vím, že 5* si až tak nezaslouží v porovnání s jinými kinematografickými skvosty, ale já nemohu nedat svému dvornímu padouchovi jiný počet. Prostě si občas dovolím být nekritická.

    • 20.8.2009  08:48
    Osvícení (1980)
    *****

    Démonický Nicholson v mladém věku, ještě s dost vlasy, ale jeho zdvižené obočí už tehdy dechberoucí. Skvěle vybraná hudba, skvostný hotel a skvostná příroda. Klasický klid před bouří. Genius loci v nejčistším negativním slova smyslu. Vynikající zvuk. Když malý Danny jezdí v autíčku, jasně slyšíte přejezd z koberce na parkety, drnčení a měkkou jízdu. Zvuky hotelu se mísí s hudbou a do toho další ruchy a šumy, výkřiky, kroky, cinkání. Těžko říct, kdo je lepší, zda Jack či Danny. Ten malý kluk hraje jako z partesu. Ke svěřenému majetku se ovšem Jack nechová nejlépe. Chudák černoch dopadne dle hollywoodských pravidel – viz mé předchozí komentáře k černým obětem ve filmu. Závěrečná sekvence v bludišti hodna Kubricka i Nicholsona. Jo, a Bartóka dirigoval Karajan, Kubrick byl perfekcionista.

    • 20.8.2009  08:28

    Jeden z mála novodobých českých filmů na mé gusto. Se skutečnými hvězdami, herci prověřenými divadlem a ne s nějakými rychlokvaškami tupých pohledů a ještě tupějších dialogů. Kazem jedině Dušek, prostě jej nemám ráda. Tečka. Ani v divadle. Ale Anička Šišková (kdo ji neviděl v Odchodech vlakov neví, co fakt umí), Polívka z Divadla na provázku mého mládí v Brně, Huba jako herec i režisér Shakespearovských slavností. Miláček Jirka Pecha – není co komentovat. Kdo viděl Pezza versus Čorba ví, o čem mluvím. Kassai a Radošínske naivne divadlo, nenechám si je v Praze nikdy ujít. Ale teď už k filmu. „Nikdy není taková tma, aby vás ukryla.“ Dušek jako vlezlý patolízal, náruživý a úlisný, musím uznat, že v roli je výborný. Musíme si pomáhat – z kolika úst to zazní a jaký to může mít různý význam! Civilní film, civilní výkony, nikdo nepřehrává. Radost se koukat. Škoda, že Tesaříka předaboval Heřmánek. Citlivý příběh, bez zbytečného patosu a sentimentu. S lidským trápením, radostmi i strastmi, statečností, zbabělostí, českou vyčuraností. A proto pravdivý. I ti mrtví se nakonec sejdou u jednoho stolu. Březinova hudba skvělá. Bachovy pašije s Magdalenou Koženou pod závěrečnými titulky jen umocnily dojem ze silného filmu.

    • 20.8.2009  08:13

    Jestlipak dnes ještě někdo ví, co to znamená, když zvony přiletěla z Říma? Geislerová téměř vede můj žebříček nejneoblíbenějších hereček, ale uznávám, tady je dobrá. Podobně jsem na tom s Rodenem. Ale jeho herecké kvality jsou na rozdíl od ní nesporné. Blesky přicházejí zčistajasna. A zvláštní příležitosti někdy vůbec nenastanou. Je větší bolest ze ztráty matky nebo kuřat? S divokým vstupem Vilmy Cibulkové se rodinná romantika mění v drama. Živočišná Cibulková a hlavně neokoukaná Vlasta Chramostová udávají vývoji hlavní tón. Malý Lojzík pak je zcela obdivuhodný. V epizodních rolích hvězdy, které drží děj nad vodou, spolehlivý Kostelka, Huba – muž tisíce tváří i hereckých výkonů. Jen mi na konci filmu chybělo ono americké „při natáčení tohoto filmu nezahynulo žádné zvíře…“ Jak to tedy bylo s kuřetem?

    • 12.6.2009  10:52

    Nejraději mám Robina s Costnerem. Ovšem ne kvůli němu, ale ale připsanému Maurovi Morgana Freemana. Parodie s rapujícími černochy není právě mé gusto. „Z Afriky je to do Anglie lán světa.“ „Jmenuji se Kejchal, můj syn je Hepčí.“ Silné kafe, co? Stěhování hradu ovšem dobrý fór, stejně jako Playboy pro slepce. Nutno uznat, že gagů a slovních hříček bylo ve filmu dost, byť často dost podbízivých a zbytečně košilatých. Co mne dostalo byl Will Scarlett O’Hara. Podobně Robin jako Bivoj. Ještě se mi líbilo Century-Fox. A to nejlepší nakonec: „Zavolejte zámečníka.“ A právě za ty vtipy *, jinak by to byl odpad.

    • 12.6.2009  10:19
    Darkman (1990)
    *

    Tak tenhle film jen na zařazení do shlédnutého z filmografie Liama Neesona. Dobrý snad jen prsty ve cvakátku na doutníky, ale rozhodně ne až tak originální. Papír s kolečky od kávy zabírala kamera tak okatě, že i méně chápavým muselo být jasné, že ještě bude hrát nějakou roli. Stejně jako když z hlavního hrdiny zbude jen ucho, i ti nejtupější pochopí, že to ještě nebude tak úplně konec. Kolotoč začíná, stačí jen vydržet 99 minut. Promyšlená pomsta chutná dvojnásob. Zatím nejslabší film, ve kterém jsem Neesona viděla. I když původní myšlenka špatná nebyla. Jestli to DVD někdo chcete, pošlu vám je.

    • 12.6.2009  10:12

    Zamyšlená blondýnka, modré oko, černá rukavice. Kombinace nevěštící nic dobrého. Zvláště když se ukáže, že blondýnka je slepá. Hrdinka je pak po přestálém šoku někdy v minulosti němá. Postupně pochopitelně vše začne vyplouvat na povrch. Stejně jako to, kdo zastřelil blondýnku. Bissetové to ovšem v usedlých šatech nijak zvlášť nesluší. Vypadá to, že vrah si vybírá oběti nějakým způsobem handicapované. Bože, ty krásné americké domečky pro panenky, ten mít jako holčička… Docela mladý Plummer s výstižným hlasem Jiřího Štěpničky. „Mnohá dobrá sekretářka se provdá za svého šéfa. Ale žádný dobrý šéf si nevezme svoji sekretářku.“ „Ale to jsem napsal, ještě než jsi přišla ty.“ Výstižné a platné, není-liž pravda? Ve 38. minutě jsem začala tušit, kdo bude další obětí a kdo je pachatelem. Ještě jedno výstižné rčení: “Budete spolu šťastni. Tak jako my tři. Já, ona a láhev.“ Točité schodiště bylo vážně nádherné, ovšem myslím schody, nikoli film. Pokud jen trochu čtete Ahathu, Francise či soudce Ti, jako detektivku jste si to mohli užít. Jinak to žádný hlubší dojem nenechalo.

    • 9.6.2009  15:57
    Na dně oceánu (TV film) (2001)
    **

    Filmy podle skutečných událostí jsou obvykle děsivě syrové. Vlečné filmy mám ovšem ráda a ty o ponorkách obzvlášť. Navíc miluji tu dobu, dámy v kloboučcích a rukavičkách. Sam Neill je civilním prototypem hrdiny. Pohledným sluňákem. Vždycky si říkám, jak v těch filmech stráví tolik času mokří, v mokrém oblečení, po kolena či více ve vodě. Po 15 minutách je ponorka na dně a zbytek bude o záchraně. „Spočítejte posádku.“ „Jak to nahoře vypadá?“ „Trochu mokro.“ Záchranná akce se komplikuje a spolu s tím roste dusno v důstojnickém klubu mezi čekajícími manželkami, milenkami, dcerami a vůbec osobami pohlaví ženského. Jen Nelil je stále neochvějně neohrožený. Happy end je takový poloviční, ale tak to ve skutečném životě chodí. Právě proto, že to hollywoodsky neupravili na dokonalé štěstí přidávám k jedné * i tu druhou. Protože je to jeden z nejslabších filmů o ponorkách.

    • 9.6.2009  14:04

    Oč silněji se při kávě s kamarádkou zastává manželství, o to větší zažije šok při nečekané cestě domů a přistižení manžela in flagranti. Zklamáním ovšem vyplouvají na povrch dávné a tajné vzpomínky. A dávají jim hmotný tvar. Je to líbivé, pěkní lidé, pěkná muzika, tanec. Romantika na dopoledne, když potřebujete vyžehlit koš prádla. Na Bisseet se dá dívat v každém věku – jejím i vašem. Ale tohle je přece jen taková o stupínek lépe se tvářící Rosamunda. „Jen buď opatrná.“ „Jsem zamilovaná, opravdu zamilovaná. A on mne také miluje.“ Jak může dopadnout románek zralé ženy a mladého muže? Kdo všechno má právo plést se lidem do vztahů?

    • 9.6.2009  12:38

    Navzdory slavným a zvučným jménům mne tahle nastavovaná kaše ani trochu nebrala. S Hailym to má společný jen název, ale jinak je to slepenec, který mne v podstatě nudil. I ta krev byla ještě děsně kečupová. A letadlo, zloději, umění, havárie do vody – ono méně by bylo někdy více. Jestlipak Georgie Kennedyho stále bavilo zachraňovat letadla?

<< předchozí 1 2 3 4 7 9 12
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace