jatamansi

Typická slátanina pro dopolende o prázdninách, kdy se na televizi koukají možná maminy na mateřské, důchodkyně a puberťačky, když zrovna leje jako dnes. No, nebuďme tak přísní, já mám televizi puštěnou u práce. Ale hýkající nadšené spolužačky po deseti letech, to není právě to, co bych musela. A svěřovat se není vždycky nejlepší nápad. Pěti dopisy se téma filmu mírně změní. Z kamarádek jsou podezřívavé fúrie. Nápad tomu sice nechybí, ale je to překombinované, zdlouhavé. Nemusím, tyto filmy fakt nemusím.

Jen kvůli Heathu Ledgerovi a jeho kompletní, bohužel krátké, filmografii. Jinak film zcela mimo moji mísu. Vlastně jsem to spíš protrpěla.O mystičnu a věcech souvisejících, třeba exorcismu, existují mnohem lepší filmy. Nutno uznat, že to Ledgerovi v kolárku slušelo. Ale to bylo asi tak všechno.

Už jen kvůli Lancasterovi a Cardinale stojí film za shlédnutí, oba ve vysoké kondici. Skvělý dabing v čele s Rösnerem, bonbonek. Trochu mátl Švehlík, jinak dvorní hlas Jacka Nicholsona, ale dalo se zvyknout. Lancasterovi to v mých oblíbených (ve filmech, aby nedošlo k nesprávnému výkladu) podvlékačkách s dlouhým rukávem nesmírně slušelo, a to nebyly tak růžové, jako obvykle ve westernech bývají. Zato pěkně špinavé, jak se později ukázalo. Film byl právem nominován na Oscara za kameru, působivé záběry, a poctivě nastříhané. Co bych vytkla byla nepříliš originální hudba, čekala bych dobově i dějově mexičtější, ohnivější, ne tak fádní. „Tys dal svý slovo mně.“ Éra, kdy tohle ještě v určité společnosti platilo nad zákon. Přes určitou rozvláčnost, poplatnou době vzniku, se na to i po letech dalo koukat. A Profesionálové zase nejsou až tak profláknutý film jako některé jemu podobné. „Dynamit v rukou blázna znamená smrt.“ „Tady život, náš.“ „A pak, dynamit, ne víra přenese tu skálu odsud tam.“ Vypointované, vtipné, třeba jízda v těžebních vozících. Vždycky mne fascinují chlapi upnutí ke krku versus hluboké výstřihy žen. U Cardinale pěkně hluboké a se závistí nutno přiznat pěkně vyplněné. Film poctivý ve špíně, všichni jsou ušmudlaní, zaprášení, s bílými mapami od zaschlého potu. To mám ráda, člověk vyloženě vnímá, jak museli všichni smrdět.Podobný pocit jsem měla u Černého roucha, puch. „Parchanti.“ „Jistě, v mém případě je to věc původu, vy jste se k tomu propracoval sám.“