jatamansi

Typická slátanina pro dopolende o prázdninách, kdy se na televizi koukají možná maminy na mateřské, důchodkyně a puberťačky, když zrovna leje jako dnes. No, nebuďme tak přísní, já mám televizi puštěnou u práce. Ale hýkající nadšené spolužačky po deseti letech, to není právě to, co bych musela. A svěřovat se není vždycky nejlepší nápad. Pěti dopisy se téma filmu mírně změní. Z kamarádek jsou podezřívavé fúrie. Nápad tomu sice nechybí, ale je to překombinované, zdlouhavé. Nemusím, tyto filmy fakt nemusím.

Jen kvůli Heathu Ledgerovi a jeho kompletní, bohužel krátké, filmografii. Jinak film zcela mimo moji mísu. Vlastně jsem to spíš protrpěla.O mystičnu a věcech souvisejících, třeba exorcismu, existují mnohem lepší filmy. Nutno uznat, že to Ledgerovi v kolárku slušelo. Ale to bylo asi tak všechno.

Už jen kvůli Lancasterovi a Cardinale stojí film za shlédnutí, oba ve vysoké kondici. Skvělý dabing v čele s Rösnerem, bonbonek. Trochu mátl Švehlík, jinak dvorní hlas Jacka Nicholsona, ale dalo se zvyknout. Lancasterovi to v mých oblíbených (ve filmech, aby nedošlo k nesprávnému výkladu) podvlékačkách s dlouhým rukávem nesmírně slušelo, a to nebyly tak růžové, jako obvykle ve westernech bývají. Zato pěkně špinavé, jak se později ukázalo. Film byl právem nominován na Oscara za kameru, působivé záběry, a poctivě nastříhané. Co bych vytkla byla nepříliš originální hudba, čekala bych dobově i dějově mexičtější, ohnivější, ne tak fádní. „Tys dal svý slovo mně.“ Éra, kdy tohle ještě v určité společnosti platilo nad zákon. Přes určitou rozvláčnost, poplatnou době vzniku, se na to i po letech dalo koukat. A Profesionálové zase nejsou až tak profláknutý film jako některé jemu podobné. „Dynamit v rukou blázna znamená smrt.“ „Tady život, náš.“ „A pak, dynamit, ne víra přenese tu skálu odsud tam.“ Vypointované, vtipné, třeba jízda v těžebních vozících. Vždycky mne fascinují chlapi upnutí ke krku versus hluboké výstřihy žen. U Cardinale pěkně hluboké a se závistí nutno přiznat pěkně vyplněné. Film poctivý ve špíně, všichni jsou ušmudlaní, zaprášení, s bílými mapami od zaschlého potu. To mám ráda, člověk vyloženě vnímá, jak museli všichni smrdět.Podobný pocit jsem měla u Černého roucha, puch. „Parchanti.“ „Jistě, v mém případě je to věc původu, vy jste se k tomu propracoval sám.“

Klasická dvojka, přežvýkané téma z jedničk, jako dvakrát spařený pytlík čaje, jakž takž obarví, ale už nemá vůbec žádnou chuť. Chyběl Kvietik i Vášáryová, příběh neměl sílu. Ališka, ten byl dobrý jen když použil původní hudbu z Medenej veže. Nastavovaná kaše. Potvrdila se mi moje neláska kČunderlíkové. Žádný výraz, žádná mimika,, jen unylost. Od Pěti holek na krku přes Orlie Pierko až k Nemocnici. Bezkrevná, bez emocí, nemastná neslaná. Jeden obličej na celý život. Dvojice kamarádů už nemá ten esprit jako trojice. Snad jen Vlado Müller tu dostal větší prostor, ale zase v něm neměl moc co hrát. Šťávu dodával Prašivec Julia Vaška, takový normální český, pravda slovenský, podrazáček. Ještěže alespoň ty Tatry zůstaly stejné.

Neb jsem mládí trávila spíš v partě kluků u volejbalu a fotbalu a večery s knížkou, jsou mi tyhle dívčí partičky cizí. Poznávám je až teď prostřednictvím své dcery, když peru cizí trička naše vlastní dlouho nevidím a holčička se objevuje v neuvěřitelných módních kreacích, které nepocházejí z naší skříně. Přesto léto čtyř puberťaček a kouzelné kalhoty nebyly oddechově až tak špatné. V podstatě se tam objevily i skutečné problémy, jen příliš nahuětěné, ale skutečné. Nemoc, rozvedený a znovu se ženící otec, první láska, studentská brigáda, Montekové a Kapuleti po řecku. Ale nezaujala mne žádná hudba, snad jen při lenině příjezdu do Řecka, ale to zase byl skoro Řek Zorba. Stejně tak žádný zvláštní dialog nebo objevná myšlenka nevyburcovaly tužku k napsání poznámky. Tužku? Asi nevíte, že staromilsky píšu tužkou. Dopisy plnicím perem, poznámky ořezanou tužkou. V nouzi pentelkou. Drobný postřeh. Ve filmu skoro nikdo nenosil sluneční brýle, a to jsme v Řecku, v Mexiku, na jihu USA. Skoro nakonec se přece jen vyloupla mylšenečka. „Dokonči ten film.“ „Proč?“ „Protože můžeš.“ Asociace na Na východ od ráje. Ale pochopí spíš ten, kdo četl, nesatčí vidět film. To je ta možnost volby. Pochopitelně nechyběl útok na city, nemoc, smíření, slzičky. Ale cítím v tom přílišný kalkul, tah na bránu. No co, jsou i horší filmy a v deštivém odpoledni to docela šlo.

Nafoukaná nesnesitelná puberťačka, nadšený kluk, otec, druhá matka – mladší model. Snad jen ta Afrika. „Neříkej mi, že budou mít sex v bazénu.“ Průhledná zápletka, o co, že se ty dvě do konce filmu sblíží? Mimochodem, otec by mohl vědět, že je jeho dcera vegetariánka. Těch chyb ve výchově asi bylo víc. „Je děsivější než všechna zvířata tady, to ti povím.“ Kupodivu to není o lvovi, ale o maceše. Myslím, že africký průvodce by měl vědět, že se z cesty nesjíždí, když to ví i průměrný český divák. Pak by zase nebylo co točit. Je to primitivní, snadno čitelné, jasné, jak vše skončí. Takže hodnocení jen za některé přírodní scenérie. Jinak ztráta času a občas dobrý rychloposuv. Krve jak na jatkách.

Těžko přesně definovat, ale něco mi na filmu nesedělo. Přes výbornou Sarandon i Nolteho. Představitelé Lorenza všeho věku také velice ucházející. Přesto to neladilo. Příliš mnoho amerických miláčků, příliš mnoho pochopení. Alespoň jednou vypadnout z role milujících rodičů, zanadávat si. Ne, jen samá ušlechtilost. Nepravděpodobné, pro mne tedy ano.

Skvostně obsazený film, hlavní role excelentní a i v těch vedlejších špičkoví slovenští herci. Martin Hollý opět dokázal, že je mistr. Ivan Mistrík je jedním z mála herců, kterým toleruji vadu řeči. Jeho sykavky jsou přejemnělé. Křehký Mistrík, mužný Kvietik, jen mi mírně nesedí Rajniak jako svůdník a krasavec, ale to je pochopitelně můj subjektivní názor. Nádherná Milka Vášáryová, křehká, půvabná, oduševnělá. Také Liška se zase jednou vyznamenal. Omlouvám se za citáty, psané slovensky, ale ne se slovenskou klávesnicí  „Člověk može zutekat před luďmi, nikdy však neujde sám před sebou.“ No, upřímně řečeno mne by šlapky na stropě neokouzlily. Stejně jako vědomí, že si o mně někdo hodil krabičkou zápalek. Na valérovi sympatická potřeba nedodržovat zákony. Myslím ovšem v té hluboké totalitě. Jak jedna žena dokáže převrátit domov, vztahy, zvyklosti tří mužů. „Odkedy je ženská v dome, eště som sa tolko nenarobil.“ „Fakt, úplne zdivel, kúpil si aj pyžamo.“ „Kamarát má vždy pravdu, aj keď nemá pravdu.“ „Saška, to bolo cudzie teleso medzi nami. Krásny bacil v Ztratenej doline a v krvnom obehu nášho kamaráta.“ Mistríkovo průvodní slovo je citlivé, jemné, působivé. Minimalistické prostředky pro maximální účinek. „Odkedy sa oženil, eště som sa poriadne nevyspal.“ Mistrně nadávkované, příroda, mezilidské vztahy, kamarádství. Hory, lidé, hudba, voda, sníh. Barva listí na stromech, modravé pleso v údolí. Jediná věc mi na veži vysloveně vadila, byť byla poplatná době, všichni moc kouřili. No, ale to se mi to kritizuje, nekuřákovi. „Tí dvaja sa bili o mrtvú ženu.“ Esence tragédie, těžká a nevyslovená. Medená veža se řadí k mým oblíbeným, a kedže sme na Slovensku, málovravným filmom. Viacej obrázkov jako slov, ale sem sa to vyložene hodí. Vina, nevina, podozrenie, nekonečne vela otázok a ešte viacej odpovedí. Láska až za hrob. Prosto, je to zmáknutý film.

Jdu kousnout do kyselého jablka a popudit si národ, fanoušky, ctitele, skoro všechny. Protže já tuhle pohádku srdečně nesnáším. Mám to i v profilu, že nemám ráda Šafránkovou. Začalo to už v Babičce a přes Popelku plynule přešlo k dalším rolím. Stejně tak nemám ráda Trávníčka a ještě dabovaného, to je fakt síla. A do třetice se mi ježí všechny chlupy, když začne božský Kája pět Kdepak ty ptáčku, to se mi otvírá nůž v kapse, že bych jej podřízla. Ne Gotta, toho ptáčka. Takže žádný citát, žádné hodnocení hudby, žádné poetické věty. Nic, co si myslím že obvykle charakterizuje mé komentáře sem nedám. A pokud je na ČSFD ještě alespoň jeden člověk stejného mínění a ozve se mi, budu ráda. Ta jedna * je za komediantku Růžičkovou.

Další film v dnešní volné pracovní době. Jen čiré zoufalství. Nebylo nic, co bych si vybrala pro ukrácenéí dlouhé směny. Nemám ráda ani jednoho z protagonistů, jsou to jak já říkám ploší herci, vlastně ani moc hrát neumějí, jsou stále sami za sebe. Ani dabing nic moc. Hlavně mátl Beneš jako Baldwin. Viděla jsem Aleca a slyšela Richarda Gera. Závěrečné zmatení polibků už nuda, natahovaná nuda, a ještě s filozofickým podtextem. Vidět to v kině, chtěla bych vrátit vstupné. Odpad to není jen proto, že jsem se párkrát zasmála.