Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (342)

plakát

Hvězdná brána: Hluboký vesmír (2009) (seriál) 

Těžko říct, jsem rozpolcená mezi 3 a 4 hvězdičkami. Stargate seriály a filmy jsou pro mě srdeční záležitost, ale na druhou stranu mě Universe zatím tolik nevzala. Jsem teprve skoro na konci první série, takže ještě nemůžu vyvodit žádný definitivní závěr. Je zajímavé, že většina postav mi přijde děsně nesympatická, jediný, koho mám opravdu ráda, je Eli a TJ, a u dalších postav se moje sympatie s každou epizodou mění, takže jsem už střídavě měla ráda a nesnášela dr. Rushe, plukovníka Younga, poručíka Scotta, Chloe, Camillu, seržanta Greera a tak podobně. Vlastně mě to ani moc nebaví, ale pořád je tam něco, co mě nutí se koukat pořád dál a dál. A není to jen to, že když už jsem to začala, chci to dokoukat. Rozhodně je to něco úplně jiného než původní seriál Stargate SG-1 či jemu podobný spin-off Stargate Atlantis. Edit: V druhé polovině druhé řady bych možná měla chuť hodnocení zvednout, ještě uvidím, jaké bude finále. Nicméně mi začíná být líto, že SGU zrušili. Do oblíbených postav řadím i nové postavy z řad Luciánské aliance Ginn a Varra. Na každou novou epizodu se těším a většinou mě nezklame. Druhá řada je stoprocentně lepší než první. Edit 2: OK, tři epizody před finále zvedám na 4*. I kdyby to mělo být jen z recese.

plakát

Hvězdná brána: Atlantida (2004) (seriál) 

Začalo to tím, že jsem vyrostla na mateřském seriálu Hvězdná brána, který je doteď jedním z mých nejoblíbenějších. Ale jakmile jsem se jednou začala koukat na Atlantidu, bylo rozhodnuto, že pro mě bude v položce Nejlepší scifi seriál všech dob jedině SGA. Je v něm brilantní jednoduše všechno. V žádném jiné seriálu nemám tolik oblíbených postav a v žádném jich není tolik sympatických. Promyšlený a napínavý děj, střídající se s klidnějšími epizodami, výborné efekty, prostředí Země, vesmíru, bájného města Atlantidy, (kanadské) přírody a dalších planet, to vše zapřínilo mou lásku k tomuhle seriálu. Našla jsem si zde i nejoblíbenějšího herce - Davida Hewletta alias Rodneyho McKaye. A odstartovalo to mou už teď posedlost, nejen oblíbenost, sci-fi seriálů a filmů. PS: Kdo by nemiloval českou stopu ve světě aka Davida Nykla v roli dr. Zelenky a jeho dnes už kultovní hlášky?? :)

plakát

Přestupný rok (2010) 

Co říct, nevím, co mě okouzlilo víc, jestli úžasná hudba, skvělá krajina nebo herečtí představitelé, kteří oba patří mezi mé oblíbence, či krásný romantický děj. Možná, že to bylo všechno dohromady, a proto se na tenhle film můžu koukat kolkrát chci a nikdy mi nezevšední. Pohádkový příběh o tom, jak se člověk kolikrát špatně rozhodne, protože nezažil naživo svých 60 vteřin, a o tom, že na každého někde čeká láska, ať už je to třeba v Irsku. Leap Year je v podstatě průmerná romantická komedie, jak to už tak bývá, ale nemůžu si pomoct, uchvátila mě.

plakát

Svatyně (2008) (seriál) 

Praštila bych toho, kdo vymyslel, že česky se seriál Útočiště bude jmenovat Svatyně. Nedává to vůbec žádný smysl, zatímco útočiště to přesně vystihuje. Přiznávám, k tomuhle seriálu jsem se strašně dlouho nemohla dostat, ale nakonec jsem se donutila, kvůli jedné z mých nejoblíbenějších hereček Amandě Tapping. Po vleklém začátku se seriál konečně rozjel a já si ho začala užívat. Druhá řada už bylo úplně jiné kafe a výborný seriál. Na první řadě je strašně moc vidět, že je to všechno točené před zeleným plátnem, v druhé už skoro vůbec. Třetí řada zatím nedostahuje kvalit druhé, ale zase začínám mít ráda Teslu, kterého jsem v druhé řadě nesnášela. Amanda alias Helen Magnus je perfektní jako vždy, Robin Dunne jako Will je typický hezounek a nejlepší je Henry, tech support a nerd, až by si to mohl rozdat s partičkou z The Big Bang Theory či Rodneym McKayem. Když je řeč o něm, někdy na konci první řady jsem už přestala počítat herce z Hvězdné brány, kteří se tady obejvují. Bylo jich prostě moc :D

plakát

Serenity (2005) 

Asi bych tomu normálně dala hvězdičky jen 4, ale vzhledem k tomu, že je to ukončení naprosto fantastického seriálu Firefly, už z principu dávám plný počet. A také za *konečně* nějaký pokrok ve ztahu Simon/Kaylee. :D A za naprosto nečekanou smrt jedné z postav, už dlouho jsem neviděla film, kde by se něčí smrt dala tak nečekat. A zrovna to musí být jedna z mých oblíbených.

plakát

Firefly (2002) (seriál) 

Tehle seriál mě dostal od samého začátku, už od první záběru vesmírné lodi v kombianci s country hudbou mi připadal fascinující. V hercích jsem si hned našla své oblíbence a co se mi líbí je, že protagonisté seriálu nejsou žádní slušňáci, aneb každý má ve skříni svého kostlivce. Nejlůepší postavy jsou jednoznačně Kaylee, jak někdo může být tak úžasně veselý a optimistický, nechápu :D A hned po ní Simon, kterého jsem is zamilovala hned v pilotní epizodě a má tělo jako bůh, Wash, Zoe, snad všichni prostě. Nechápu, proč ho tak brzo zrušli, myslím, že Firefly měl velký potenciál.

plakát

Stormbreaker (2006) 

Docela příjemný a koukatelný James Bond pro teenagery. Nic světaborného, ale ani se u toho člověk nenudí. Ewan McGregor by si sice zasloužil víc prostoru než pomalu jen úvodní titulky, a vůbec všechna ostatní velká jména by se tam mohla objevit na delší dobu, ale Alex Pettyfer to zvládá docela obstojně i sám. Mickey Rourke má snad patent na prevíty a u Billa Nighye mi scházela jeho obvyklá komičnost (možná jsem jen ale zvyklá na jeho vtipnější role). Damian Lewis si mě získal. Otázka na konec - Jak Alex zjistil, že ten onen člověk zabil jeho strýce? Buď jsem se musela asi vteřinu nekoukat nebo vážně nevím.

plakát

Bratři Bloomovi (2008) 

Tři slova: Tohle - bylo - divný. V tom špatném i v tom dobrém slova smyslu. Na tenhle film jsem se chystala opravdu dlouhou dobu, lákalo mě hlavně obsazení (Adrien Brody a Rachel Weisz, oba výborní herci) a také to, že se film z velké části natáčel v Praze. Co říct, ze začátku jsem u toho málem usnula a myslela jsem si, že to zabalím, ale jak se tam objevila Rachel, dalo se to už snést. Chvílemi to bylo dokonce i vtipné, ale upřímně, v ději jsem se nechytala, všechno bylo hrozně zmatené, nevěděla jsem, co je pravda a co je podfuk, a i když to tak ve většině případech být mělo a divák měl být zmatený, spíš mě to iritovalo. Na konci jsem měla už chuť dát postavě Marka Ruffala facku. Tu první smrt jsem mu nevěřila ani omylem, ale musím říct, že ta opravdová mě docela dojala. Fascinovala mě soustředěnost na detaily, ani ne tak v ději, ale v záběrech kamery. A mám jednu stížnost. Odkdy je krucinál Národní muzeum v budově Pražského hradu a chrámu sv. Víta? Jako bychom Národní muzeum neměli. A v parku pod Petřínem jsem jaktěživa neviděla stánky s ovocem či pohledy. Potěšila mě občasná čeština a zajímalo by mě, jestli Rachel té české větě, co řekla, i rozumněla.

plakát

Teorie velkého třesku (2007) (seriál) 

Chvíli mi trvalo, než jsem se k tomuhle seriálu dostala, přes náhodné shlédnutí pár dílů v televizi díky kamarádkám či bratrovi až po neúmyslnému přepnutí kanálu, jsem se rozhodla, že ho zkouknu od začátku do konce. Po první epizodě jsem byla ztracena. Jelikož jsem měla k dispozici všechny doposud vydané díly, stala jsem se tak závislou, že jsem je všechny viděla během pěti dní. Je to tak hrozně návykový seriál. Nepamatuju si seriál, u kterého jsem se musela smát jako tady co dvě vteřiny. Jako velký fanoušek sci-fi seriálů a filmů, fantasy a komiksů mám to štěstí, že většině vtipů rozumím, i když mi občas unikne nějaký ten vtip ze světa fyziky. Nicméně díky tomuhle seriálu jsem zjisti.a, že ve skutečnosti jsem strašný nerd a kdybych byla fyzik, jistě bych do partičky geeků zapadla. Možná i kdybych nebyla, Penny přece taky vzali mezi sebe :D Už se těším na pokračování 4. řady :) Edit: Po deváté řadě musím říct, že čeho moc, toho příliš. Seriál se vydal velmi maistreamovým směrem a místo oslavy geek culture si z ní spíš dělá legraci. Koukám na to už spíš jen ze setrvačnosti. Jedenáctá řada je už v podstatě jen trapná. Snižuju hodnocení na tři hvězdičky (první řady jsem ohodnotila pěti).

plakát

Letopisy Narnie: Plavba Jitřního poutníka (2010) 

Koukám, že 4 hvězdičky jsou u tohoto filmu vysoké hodnocení...u mě to znamená, že Poutník, ač nedosahuje kvalit Lva, čarodějnice a skříně, kterému jsem dala plný počet, tak i přesto mě bavil a užila jsem si ho. Z knižní série je to můj nejoblíbenější díl, ale přiznávám, že si z něj už moc nepamatuju, takže jsem během filmu hustila do kamarádky otázky typu "A tohle v knize bylo?" popř. "Proč si tohle z knihy nepamatuju?", na než mi odpovídala střídavě kladně a záporně. k filmu samotnému: nějaký přidaný a pozměněný děj, pár přidaných postav (tedy...tu Gael si mohli odpustit...naprosto jsem nepochopila jaká vlastně byla její role v příběhu), ale v podstatě skvělá a oddechová podívaná, u které ukápne i pár slziček, poku jste citlvější povahy jako já. O vtip se po většinu času postará nesnesitelný bratránek Eustace, kterého jsem ze začátku nemusela, ale na konci jsem ho vzala na milost. Edmund nám vyrostl ve švarného mládence a též Skandarovo herectví působilo mile, až na jeden dost nepatřičný pohled. Ben alias Caspian je už dospělý král se vším všudy. Největší proměnou prošla malá Lucinka, která se nejprve učí si laškovně strkat vlasy za ucho, načež si týž pohyb zkouší následně na Caspianovi i Aslanovi, a zoufale se snaží podobat se Susan (což mi zase tolik nevadí, protože díky tomu tam mohla být kraťoulinká scéna s mým oblíbencem Williamem Moseleyme alias Petrem). Nevím, jestli se mi líbí, co z Lucinky udělali. Chválím scény s drakem, ty byly luxusní, dále vynikající byl Rípčíp, ač s jiným hlasem než minule (Simon Pegg místo Eddieho Izzarda odvedl slušnou práci, ale na Eddieho nemá), samotné vizuální zpracování Jitřního poutníka bylo pěkné a také chválím zelenou mlhu, která sice v knize takto vyloženě nebyla, ale filmařům se povedla. Škoda, jen, že se ti, co nečetli knihu, nedoví, jak to dopadlo s Capianem a Ramaduovou dcerou (která zde dostala jméno Liliandil). Už se těším na Stříbrnou židli, na niž už byla narážka v samotném závěru filmu.