Withree

Promarněná záležitost. Já bych si totiž přál sérii naprosto bez zombíků, respektive ve velmi malém množství. První 2, 3 epizody parádní po příjezdu armády to sklouzlo ke svému staršímu bratříčkovi. Naprosto prázdné ulice Los Angeles po 14 dnech. No nevím. Třetí řada je vůbec nejlepší z celé frančízy.

Morgan Freeman vysvětluje, proč je Ted člověkem. To nemůže dopadnout špatně. Dva totálně úžasné vtipy, spousty dalších na pousmání. Film trochu shazuje poslední, příběhová část na Comic conu, ale do té doby vynikající zábava. Musím ještě vyzdvihnout parádní cameo Liama Neesona, včetně potitulkové scény!

Co jsem čekal, to jsem dostal. Naprostá spokojenost. Parádní čísla, i když rip-off o dost delší než měl být, nové obsazení se povedlo (díky za Hailee!!), a tak dále a dále. Jen ať tvůrcům nedojdou nápady moc rychle, vzhledem k velice solidním tržbám nás třetí díl nemine.

I já děkuji za včerejší MZ Hype. Hrozně hezká anglická žánrovka se strašně sympatickým obsazením, poselstvím neoriginálním, ale hezky zpracovaným. Vtípky, ač je jich pomálu, jsou opravdu vtipné, což se u amerických bratříčků často nenosí. Na líné nedělní odpoledne perfektní filmek.

Pokud si to udrží typický BB standard, čili první série "nejhorší" a další se stoupající kvalitou, budu spokojen. Jimmy si to dává neskutečně (b as brother), nemluva Mike nám nabídne nejsilnější, a klasickou breakingbadovskou epizodu, další postavy jsou však na nečasté výjimky příliš upozaděny. A nějaká silná nosná dějová linka se také stále nikde nenachází. Na tomto musí Vince do druhé série zapracovat.

Všechny epické střety muže proti muži shrnuty do souboje tak mocného a intenzivního, že se při poslední desetiminutovce ani nenadechnete a nevydáte jedinou hlásku. Simmons je naprostý magor, ale právě takovéhle karikatury se hrají nejlépe. Zasloužený Oscar

Takhle nezajímavý film jsem snad ještě neviděl. Že jsou takzvaní novináři srabíci a šmejdi s velkým S a Š je všeobecně známo, jen mi tady prostě utekl smysl filmu nebo já nevím. Příběh je ještě lineárnější než u nejnovějšího dílu Call of Duty. A ta hudba v těch nejvypjatějších chvílích mě drásala nervy velice důkladně. Kromě hereckého výkonu hajzlíčka Gyllenhaala je to fakt...ughh.... děs.

Je veliká škoda, že teze na toto téma již byla zpracována, byť samozřejmě ve velmi odlišné podobě, minulý rok. A snad i Before Midnight mělo lepší scénář. Fincherovsky vypiplané, Trent s Reznorem už Social Network asi nepřekonají, úžasná Pike i Battfleck se docela poved, NPH už trošku méně, ten mi tam připadal jako pěst na oko. Ale u vysvětlovací, desetiminutové scény jsem se tlemil, jak už dlouho ne.

Natočené je to tak, jak by to prostě mělo vypadat. To, že je to podle britského originálu, což je samo o sobě převeliké břemeno na zádech tvůrců, myslím nijak americké nohy nepodrazilo, navíc je jistí David Tennant. Seriál zachraňuje hlavně konec, který nabízí velký prostor pro třeba krátkou 4-dílnou minisérii.

Tak jdeme na to. Nedá se svítit a musím začít troškou toho filmového filozofování. Dle mého skromného názoru, recenzenta amatéra, existují vlastně dvě kategorie, podle kterých se člověk rozhoduje, jestli dát plnou palbu nebo ne. Když vás film ohromí během jeho sledování, nemáte potřebu se dívat na hodinky a dokáže udržet vaši pozornost po celou dobu jeho trvání, máme pětihvězdičkový film jako vyšitý. Postupem času se však na film můžeme dívat i z jiného hlediska a nakonec si říkáme, ono to zase nebylo tak bombastické. V tomto roce například Budoucí minulost nebo takový hezký příklad je pro mě Koupili jsme zoo anebo Inception. No a pak tu máme ten typ filmu, kde Interstellar (nebo třeba nedávný Boyhood) pasuje jako prdel na hrnec. Vy víte, že je to technicky dokonalé, herecky vytříbené, ale člověk neví, co si pomyslet, jak to má ohodnotit. Tyto filmy jsou většinou strašně dějově nabité nebo, s ohledem na ostatní, povětšinou hollywoodské filmy, něčím zvláštní nečekané. Ale hlavně, zůstanou vám v hlavě ještě hodně dlouho. Tohle je ten nejdůležitější parametr, který podle mě oddělí zrno od plev, opravdové klasiky versus prvotní opojení__U Interstellaru musíte přistoupit na Nolanovu hru, jinak budete nehorázně zklamaní a budete v duchu, či třeba v hospodě nadávat jaká to byla cypovina. První třetina filmu, ta nejdůležitější pro celé pochopení filmu, je klasický Spielberg, cítíte prach a zničenou úrodu, emoce jdou už na samotném začátku filmu na dračku a napětí mezi otcem a dcerou se dá krájet. Druhá třetina ve vesmíru, vizuálně božský průlet červí dírou, hory na planetě Millerové, a tak dále, by si zasloužila trošku šetrně zkrátit, přeci jen je trochu roztahaná a “sunshinovský“ zvrat je největší kaňkou této části i celého filmu. Následující strhující napojovací scéna je filmový koncert, okořeněný Zimmerovou jednoduchou, leč přesně fungující hudbou (toto je snad nejlepší soundtrack od Hanse od dob Gladiátora) a brilantní triky, který předčí i výbornou Gravitaci. No a závěrečná půlhodina, to se snad ani nedá popsat nebo hodnotit, ve vyšším rozměru se film obecně nikdy nenacházel. Slzoproudy dosahují svého vrcholu (pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí!), vizuální stránka opět úžasná, inspirace Vesmírnou odyseou atd. Ty výtky, které čtu na filmových a fanouškovských webech alá vysvětlivky jak pro pitomce (je to americký mainstreamový film, co byste čekali), popírání známých fyzikálních faktů, to jsou věci, od kterých se prostě musíte odprostit a užívat si filmu jako celku. Samozřejmě mě ještě trošku mrzí nedokončená nebo spíše uspěchaná linka ze Země, postava Caseyho Afflecka se chová opravdu jako po lobotomii, ale je pravda, že jsme nedostali žádné další info. Já si jen přeju, aby podobné filmy běžely v kině častěji. Nemusí to být samozřejmě tak rozmáchlé a drahé, ale pokud vás snímek od svého počátku spolehlivě udrží v sedačkách jen chytrými dialogy, impozantními triky a minimalistickou hudbou, roky Transformerů a Twilightů by mohly vystřídat léta Interstellaru.