Mr.Dogman

This is a film about exploring one's identity through the strict lens of tradition. A tradition that is heteronormative but juxtaposed by the fact that dance can be soft and feminine. Yet, Merab's feminine moves are viewed as inconsistent with the tradition. In other words, the tradition is a literal performance of masculinity. Merab has a sense of pride in the dance ritual but why be proud of something that contradicts your very existance? Then there is the issue of economic struggle yet the persistence of pride. Another beautiful theme is the relationship between him and his mother and grandmother that’s obviously very sweet and child like but also very adolescent (he supports them economically) and there is also a tangible tension between them (possibly from his fear of them not accepting him). And lastly, one of the most beautiful themes is the the romance, which is sourced from competition. Merab's attraction to Bachi's character is one of admiration, the very gay type of admiration. The one that goes like: “do i like you or do i want to be you?”

The pacing of this film is impeccable. It's the reason why New York feels so rarely frightening, why male gaze goes from ever-present to fully absent, why the bond between the girls is formed by gratitude without ever explicitly acknowledging it, and most importantly why the climax of the movie is a one-take scene that's "just like a multiple-choice questionnaire." Very well done. This is what female filmmaking looks like.

A film so nonjudgemental of male players and of their arrogance, which somehow gets them across the finish line and ends up being charming, could only be made by a woman. It takes a lot of time observing and coming in terms with the male gaze to turn it into something warm and welcoming. And partially, this is possible because it's observed through the eyes of a daughter. Bill Murray's character is just another old creep, cat calling women and impressing strangers with his expensive cars, to anyone else who runs into him. But to Rashida Jones' character, he is an adorable source of wisdom that only age and experience can provide. And in the end, the film is as much about a father and daughter getting to know each other as adults for the first time, as it is about the thrill and elusiveness of attraction. And how we can't live without it and we might as well just accept it.

Skvělá úmysl ale bohužel trochu zklamavé provedení. I když fluidita sexuality je téma potřebné vidět v mainstreamových filmech více, Giant Little Ones se toho snaží dělat moc, bez toho aby opravdu prozkoumal pocity a záměry svých hlavnich postav. Formálně se dá pobavit především příjemným soundtrackem, ale ani kamera nebo střih nejsou zcela ohromující.

I když vizuálně skvělý, scénářově melodramatický, stereotypní a nedostatečně hluboký. Škoda.

~Viděno na předpremiéře na University of Chicago~ Good Boys je jeden vtip roztáhnutý na 90 minutový film, což ale překvapivě vůbec ničemu nevadí. Naopak, tahle klučičí parta občas nabídne divákum i možnost vzpomenout si jak naivní jsme ne tak dávno byli a jak černbolílý nám svět přišel. A asi nám tak bylo i líp.

~Videno na SCAD Film Festival~ Na tomhle filmu je něco strašně českého–je to buď angažováním neherců, surrealistickými momenty, nebo atmosférou denního života v zemi poutanou konfliktem. Alfonso Cuarón nám představuje humanistickou perlu, v dechberoucím technickém provedení, které vynikne jedině na velkém plátně. Roma je ten film, pro který chodíme do promítacích sálu.

Chazellovi chybí ve First Manovi jediná věc a tou je cíl. Čeho chtěl dosáhnout? Vesmírné výpravárny? Komorného drama? Politického zákulisí? Došlo mi, že Chazelle to umí s malými příběhy, které svým talentem dotáhne do epických výšin. Tohle ale byl epický příběh od samého začátku, a tak se v tom Damien trochu ztratil. Na druhou stranu se mi líbilo jak si First Man hraje z tichem a hlukem a poslední záběr byl dechberoucí.

Musím brát v potaz to, že první Úžasňákovi mě nemohli zaujmout ničím jiným, než jen svou zábavností a hravostí, protože mi bylo devět. Ale i tak, Úžasňákovi 2 excelují nejvíce po technické stránce--a ne, nemluvím o animaci, ale hlavně o střihu, kameře, a hudbě. Příběh trošinku pokulhává, ale i tak je zábavný. A scéna Jack-Jack vs mýval je pravděpodobně nejvtipnější scénou, kterou jsem dosud v animáku viděl.

Film překapávající odhalováním, mysteriozními barvami a sugestivní hudbou. A Fantastic Woman je skvěle načasované dílo v hlavní roli s láskou, bojem za sebestatnost, smutkem a Danilou Vega.