Satan

Ve druhé Duně vidím tak trochu paralelu s druhým Avatarem. Oba filmy VYPADAJÍ a ZNÍ (tady obzvlášť) DOKONALE a kino je POVINNOSTÍ. Co se týče řemesla a audiovizuální stránky, všechna čest. Casting fajn, atrakce super, atmosféra geniální...ale měl jsem problém s nevyváženým tempem. Tam, kde první půlka buduje a postavy se vykreslují, ve druhé půlce najednou sprintujeme a divák se staví před hotovou věc. Vadil mi rychlý přerod Paula, vadila mi nedostatečná konfrontace Brolin vs. Bautista, vadilo mi jak skončil Baron...Prostě jsem si chtěl ty okamžiky vychutnat a najednou nebylo co. Katarze se nedostavila, o postavy jsem přestal jevit zájem, protože mi chyběli souvislosti a širší kontext. I tak chválím, byť ty výkřiky o nejlepší sci-fi všech dob jsou hodně mimo.

Ten koncept je v podstatě geniální. Kazma do mrtě využil svého mediálního postavení a uštědřil všem producentům lekci z marketingu. To haló okolo je totiž absolutní triumf, byť výsledný produkt zmizí jako pára nad hrncem. Je to až moc velký slepenec a chyběl tomu nějaký ten ďáblův advokát a pravá ruka (Markus), která by neustále zpochybňovala a korigovala výsledný tvar. Audiovizuálně to však na prvotinu vypadá parádně a jde vidět, že na filmu dělal schopný tým. Pokud bych to hodnotil čistě pouze v rámci Kazmovy tvorby, je to (pod)průměr a jedna z těch horších věcí a pevně doufám, že za tou hrou v realitě je ještě nějaký důmyslnější plán a morálně čistší záměr.

Stejně jako Dunkirk je ozvláštňující válečný film, tak Oppenheimer je ozvláštňující životopisný film. Přesně v intencích Nolanova trademarku přeskakujeme tradičně brilantním střihem mezi několika časovými rovinami a za pomoci všudypřítomného zvukového podkresu jsme chyceni ve spirále myšlenek, vjemů a dilemat hlavního protagonisty. Je to hutné drama plné audiovizuálních hodů a důležitých témat, které je herecky naprosto prvotřídní. Není to nejlepší Nolan, ale je to patrně nejvyspělejší a nejdůležitější Nolan, který v sobě našel rovnováhu vlastního stylu, přičemž si ještě pohrává s žánry a jde silně po tématu, jež je svým vyzněním v souvislosti s aktuální geopolitickou situací naprosto zdrcující. Film je pocitově kratší, byť by mu neuškodilo tak o půl hodiny zkrátit.

Audiovizuální žranice stvořená pro kina. Cameron je technologicky úplně někde jinde a dvojkou opět posouvá hranice. Bohužel, Jim už nepotvrdil svoje renomé ohledně dvojek a "The Way of Water" selhává tam, kde T2 nebo Aliens přepisovali žánr. Za těch 13 let jsme v podstatě dostali jedno vyhnání k ostrovům a tam jeden střet. To je vše...za 192 minut je tohle vše. Pokud by se věnovalo trochu více péče a pozornosti jednotlivým motivacím postav, jejich rozvoji a dynamice mezi nimi v rámci celého fikčního světa, byl bych na výsost spokojen. Takto se s odstupem a chladnou hlavou musím pozastavit nad několika vágnámi dramaturgickými rozhodnutími a plochými postavami. Chybí mi ten pragmatický Cameron, který měl vše poctivě vyargumentované, logicky provázané a pevně ukotvené v realitě. Ten film má přes tři hodiny a paradoxně je tam poměrně dost momentů, které by chtělo rozpracovat trochu víc. Stačilo se jen neopájet tou prostřední sekvencí, byť byla magická a nádherná. Trochu vyměklý Jim, hrající až nechutně na jistotu, předvídatelný, plochý, prvoplánový...ale sakra, v kině je to prostě dělo. Jsem někde mezi "mírně zklamán" a "relativně spokojen". Nemám chuť to v blízké době vidět znovu. Možná v nějakém jiném formátu... Nakonec slabé 4* s tím, že příště už trojce nic neodpustím a budu věřit ve výrazný příběhový progres.

Je mi sympatické, že je to tak ambiciózní a sebevědomý projekt, který má production values na maximu a je to audiovizuální žranice. Co je trochu škoda - film se ke konci rozřeďuje, rozuzlení jsou fádní a katarze minimální. Finále nemá koule ani jako akční inferno, ani jako fatalita v osobní rovině (což by filmu slušelo víc). Problém je i lehce s tempem - Reeves si krásně dává na čas u některých scén, ale některé podzápletky rychle utne nebo vyzní do prázdna (starostka, vztah s Alfrédem/Gordonem). V jednotlivostech výborné, celkově by tomu slušelo ještě jedno dramaturgické sezení a prostříhání na 2 a půl hodiny. Rád se ale do takto nastaveného světa vrátím.

Parádní vhled do komplikovaného porodu jednoho z největších filmů všech dob. I když to má spoustu zkratek a vše je v podstatě povrchní, má to neodolatelnou atmosféru a feeling-good vibe jako už dlouho nic. Bavil jsem se po celou dobu a chrochtal blahem především u scén výroby filmu. P. S. Klidně bych celou dobu sledoval, jak Puzo s Coppolou píšou scénář...

Plnotučný blockbuster, který mistrně kombinuje oldschoolová dramaturgická témata se závanem nostalgie se současnými audiovizuálními možnostmi kinematografie na maximum. Je to napínavé, patřičně osudově rozehrané a příjemně nostalgické a byť se občas míří k hranici sebeparodie a divák se hladí až příliš po srsti, ve výsledku Maverick vítězí svým buldočím tahem na bránu a neprůstřelným scénářem. Vklad Toma Cruise je neoddiskutovatelný a tady jen potvrdil, že je snad jediným posledním žijícím mohykánem, jehož jméno ve filmovém světě znamená záruku kvalitní blockbusterové zábavy. Ta zabejčenost, odhodlání, tvrdohlavost a totální zasvěcení dané profesi jsou v podstatě kopírkou osobnosti Mavericka. Po dlouhé době jsem odcházel z kina nadšený, což je na pokračování po 36 letech v podstatě malý zázrak a zaslouží si pětikvalt.

Zábavná sociologická sonda, která vrcholí třeskutě vtipnou sekvencí kapitánské večeře. Škoda, že je to moralizování někdy až příliš okaté a hnané na sílu (dialogy kapitána s Rusem) + třetí akt je o level níž včetně docela alibistického konce. Jinak často velice trefné a zábavné.

Chytrá, vtipná a suverénně sestříhaná a produkčně na vysoké úrovni ošetřená satira, která díky nekompromisnímu castingu baví celou dobu. Škoda, že se McKay nechal občas unést a lehce mu ujede původní sdělení v tom nánosu montážních sekvencí a podružných témat. Ocenil bych taky i větší příklon k dramatu a autentickému vyznění. Často je totiž film až příliš absurdní a hraje na komickou notu (Jonah Hill). Jinak ale velká paráda. Takto nějak by vypadal Armageddon, kdyby ho točil Barry Levinson...s úsměvech na rtech a při mrazení v zádech divák sleduje zkázu lidské rasy.

Lana Wachowská chce být tak podvratná, neuctivá a sofistikovaná vůči studiovému systému a původní trilogii, až zapomněla vyprávět soběstačný příběh a organicky zapustit slavné trademarky do čtvrtého dílu. Má to dostatek načrtnutých nápadů a myšlenek, ale ve své snaze být neustále nad věcí a s patřičným nadhledem a důvtipem komentovat kult kolem své vlastní ságy, nedělá v podstatě nic jiného než otrocky kopíruje a variuje již dávno viděné/řečené. V rovině filozofické a nároků na diváka to je poměrně svěží a neotřelé, ale v té pragmatické, exekutivní, to selhává na celé čáře. Nemá to ani dobře napsané postavy, ani působivý audiovizuál a ani nadstandardně vymyšlenou a nasnímanou akci. Je to generické, umělé a tak trochu podezřívám Lanu, že tento úkrok stranou udělala natruc stylem "víte co, tak já vám ten další Matrix teda udělám, ale postavím si hlavu a budu si dělat, co budu chtít...a uvidíte, že pak už žádný další díl chtít nebudete". A má pravdu. Další díl nechci a ve svých myšlenkách se spokojím s perfektně uzavřenou trilogií. Je to cheesy jako prase a místy jsem si vzpomněl na tragické uchopení Terminátora v Genisys...a to není dobrá vizitka.