Satan

Záměrný paralelismus s JFK, protipól, odvrácená strana prezidentské tváře, jelikož to má co dělat s politickým přesvědčením samotného Stonea, který zrovna republikánům nefandí, čili: JFK je konzistentnější a atraktivnější ve smyslu samotné výstavby filmu, kdy se jedná o detektivní vzorec vyšetřování vraždy, zatímco Nixon je životopisně laděná biografie o nepříliš oblíbeném prezidentovi - v obou případech Stone fabuluje (a připomíná fiktivní dokumenty Michaela Moorea, který divákům do chřtánu cpe svůj subjektivní názor), ale zatímco JFK je mytizován, Nixon je demytizován, a to jasně prokazatelnými prostředky - detaily a velké detaily na Nixonovu potící se tvář, podhledy, low-key svícení, konspirační hudba -> setkání s Hooverem na dostrihových závodech hraničí až s hororovými prvky. Nixon bohužel není tak atraktivní jako geniálně vystavěný JFK a přestože je film rámcově ohraničen watergateskou aférou, syžet přeskakuje roky/volební období/dětství/aféru a chrlí ze sebe jednu informaci za druhou. Toto přeskakování samozřejmě opět nechává vyniknout montážím a geniálnímu střihu, který ironizuje dialogy a monology. Hopkinsův ztvárněný potící se netvor zahraný na jedničku. [Přesná stopáž: 183 min]

Podruhé mnohem záživnější a komplexnější zážitek - spojení starého elegantního nahláškovaného Bonda a nového nekompromisního bourneovského Bonda funguje skvěle. Stejně jako záporák, vztahy mezi postavami, šťourání se v bondovském dětství a moderní akční dramatizace připomínající batmaní trilogii. Jubilejní oslava ve velkém stylu - ohlédnutí zpět i vpřed zároveň. Rozjetější Bond už dlouho nebyl...[Přesná stopáž: 143 min]

Možná trochu nevděčné, ale jenom 3*. Jefffáá si připravil uvítací filmečky a nástup na scénu pro každou loutku zvlášť, tématicky je to velmi dobrý nápad (včetně kostýmů), ALE...je to právě ta omáčka, která mě tak nebaví a tolik mě štvala u jeho zrušené show. U uvítací řeči jsem se moc nenasmál, Walter lehce zklamal, ale pak už to je jen a jen lepší. Vrcholem je jako vždy debata mezi Peanutem a Josém, bohužel pak nastoupí Achmed a výborný dojem trošku srazí. Kolem a kolem pořád dobré, ale pro fanoušky Dunhama už trošku monotónní. Potěšilo několik narážek na rozvod s manželkou...Pokud je to vaše první setkání s Jeffem, přidejte si jednu. [Přesná stopáž: 80 min]

Quentinův výbuch...a Waltzova herecká etuda končící "neodolatelným" způsobem. Filmové žrádlo, kterého není možné se dostatečně nabažit. Jsem si vědom nekonzistentní struktury vyprávění a selhání gradace s násilně našroubovaným závěrem (že Quentin přepisoval konec na place ledacos vysvětluje), čili tady musím jít trochu dolů. Jakmile Quentin nepíše po kapitolách, je to krapet úmornější. Věřím, že pokud se v budoucnu hecne na román s kapitolami, bude to pecka. [Přesná stopáž: 165 min]

Arakain letos vyrazil na své turné k jubilejním 30 letům existence a představil se s tříhodinovou show, která nabídla 30 písní napříč diskografií kapely a pokaždé u nich byla Lucie Bílá. Kdyby někdo čekal tohle na DVD, bude zklamaný. Chystá se totiž ještě jedno a to už bude záznam koncertu v Praze s Petrem Kolářem jako hostem. Tohle DVD je vlastně výběr 16 skladeb (chybí zásadní songy jako Amadeus, Proč, Kolonie termitů, Gilotina atd.) natočených v MusicCity a prolínaných z koncertu na MORu...takže vlastně 16 klipů. Nic světoborného, ale potěší téměř hodinové rozhovory se členy kapely, které se nesou na technické bázi - kdo na co hraje, co kdo používá a proč, jak se učil hrát, jaké měl vzory atp. Ten, koho to zajímá, tyhle informace určitě ocení. Už se těším na regulérní live DVD z koncertu.

Poslední ohlédnutí za Death Magnetic tour natáčené na návštěvě v Quebecu...velmi dobrý setlist a výběr nejnovějších písní jiný než v Nimes (My Apocalypse a Judas Kiss potěšili asi nejvíc), akorát ten Lars už začíná kapelu povážlivě brzdit. Sype se mu tempo, svoje hraní až příliš zjednodušil a dvojšlapku snad úplně vynechává. Každopádně nikdo nebude mít tak úžasný zvuk kytar jako Metallica...Het zase válí a obrazově je to lahůdka, byť pár hluchých míst (zbytečně) tu je - příliš velké detaily, blur atd. Jacquoille: nepřečet, nechytračím a nejsem hudebně hluchý...tak dobře, vynechává "dva kopáky", výsledek zní stejně suše, popř. nepřesně

Paradoxně nejlepší klipy udělala Metallica v době, kdy se od thrashe vzdálila na míle daleko a v zaprodaných devadesátkách natočila videa ke svým populárním hard rockovým skladbám. Mezi nejlepší řadím určitě Until It Sleeps, Hero Of The Day, The Memory Remains nebo I Disappear. Klipy mají nápad, mají drajv a už to nejsou jenom záběry na kytarové pražce a velké detaily tváří kapely. Úplným vítězem je však The Unnamed Feeling - krásná symbolika, poselství, špinavý look a v neposlední řadě tvrdý garážový song, který shrnuje celé album St. Anger a působí jako očistec nad uplynulou "popíkovou" dekádou. Death Magnetic pak ukázal, že návrat Metallicy do thrashových vod se stal skutečností. P.S.: stejně si stokrát radši pustím nějaký koncert

Rozporuplná Bondovka, která na jednu stranu v rámci jubilejního dvacátého dílu tak trochu bilancuje (všemožné narážky na starší díly, ZÁMĚRNĚ používaná zadní projekce) a v rámci modernizace se v ní objeví neviditelné auto, záměna z FaceOff a...Madonna. Takže? Takže Bond se snaží přežít v novém století a to prostředky, kterými se proslavil Bosnan. A ne, Halle Berry tu nesedí, byť postavičku má úžasnou. Bond mohl přežít jedině tak, že se začne od začátku a tato slavná figurka se demytizuje. A to se naštěstí povedlo. [Přesná stopáž: 132 min]

Jeden svět nestačí, neboť jeho moudrost celou sežral sám Bond. Tady už není jen agentem Jejího velyčenstva, tady je z něho Columbo a MacGyver zároveň. Bond ví všechno, všechno vyřeší a záplata v podobě bolavého ramene opravdu supermanovské manýry nezachrání (stejně jako výbuchy a monotónní akce). Na druhou stranu tu jsou skvělý šťávy a vkusně vyřešené nástupnictví Q. To ostatní ale už je jen vyluhovaná nuda s proprietami bondovského univerza. [Přesná stopáž: 123 min]

Pro agenta 007 zítřek neumře nikdy. Sedl mi osobnější a pragmatičtější záporák a sedly mi Brosnanovy hlášky. Jeho úlohu Bonda ale vždycky budu brát s rezervou - ze stíhačky pokosí celou armádu, vymrdá MILFku Teri Hatcherovou, pohraje si s mobilem v bavoráku a zaskotačí si na motorce. Beru to a baví mě to, ale pouze v rámci možností jako nezávazná zábava. Za střílení si z Bondovy postavy v několika scénách mírně palec nahoru. [Přesná stopáž: 119 min]