K.I.N.G.

„Já vás, pánové, všecky nafilmuju, abyste měli památku, až tady nebudete." Komedie Slavnosti sněženek se vyznačuje jen mírnou dějovostí, mnohem větší důraz klade na lyrický šarm života v Kersku. Nemohu ale říct, že by mně ani po několikátém zhlédnutí filmu tato chatová oblast ve středních Čechách nějak zvlášť přirostla k srdci. Je ale zajímavé sledovat různé osudy těchto komických postaviček a taky za zmínku nepochybně stojí mimořádné herecké výkony, za všechny např. velikánů Rudolfa Hrušínského st. a Petra Čepka. Krejčík s Vláčilem byli ve svých drobných rolích dokonalí. Hanzlíkovi postava Leliho sedí naprosto archetypicky. Celkově se jedná o opravdu moc pěkný atmosferický snímek, ale že by to byla komedie, u které se v jednom kuse směju nebo taková, kterou zaručeně při brouzdání televizními kanály nepřepnu, tak to asi ne. Zkrátka Menzel jen velmi obtížně vyrovnává kvality dvou výše zmíněných režisérských géniů. A taky občas trochu míň tlačit na pilu na účet uvěřitelnosti by nebylo na škodu. 70%

Aneb jak se čeští apoštolové ateismu vydali do čtyřikrát větší země hlásat svou pravdu a snažili se tamější obyvatele nenásilně a podprahově přesvědčit, že by měli přijat jejich bezvěreckou prázdnotu a frustraci a vzdát se svých po generace předávaných a pevně zakořeněných hodnot, za což sklidili patřičný posměch a opovržení. Ano, Polsko má svých problémů dost, ostatně jako kterákoliv jiná země, ale tady je mnohem zarážející ten problém, že dokument, který se to původně snažil zdokumentovat a uchopit, se postupně úplně ztrácel v tom, co chce vlastně zachytit, takže se nakonec musel uchýlit k lovu senzací. Vlastně bylo docela zábavné sledovat, jak se v tom ta banda tragédů plácá, proto asi za dva.

30. léta československého filmu se vyznačovala tím, že se točily převážně podprůměrná melodramata nebo veselohry. Ty se odehrávaly buď v minulosti na venkově, nebo v tehdejší současnosti ve městě. Všechno to bylo skoro na jedno brdo. Když čas od času nějaký snímek vyčníval nad ostatními a zapsal se do vědomí široké veřejnosti, obvykle v tom měli prsty herci jako Haas, Gollová nebo Burian, kdy tato esa někdejšího stříbrného plátna povýšila daný snímek z šedi na opravdové umění. Nejinak je tomu i v případě filmu Ducháček to zařídí, který takřka celý nese na svých bedrech Vlasta Burian. Na něm to zde opravdu padá a stojí. Už úvod tohoto díla je vskutku netradiční a samotný název snímku je pouze vysloven. Nemám nic proti většině herců, třeba Adina Mandlová odvede dobrou práci snad vždycky a některé hlášky jsou nezapomenutelné, ale celé mi to po nynějším zhlédnutí po spoustě letech přišlo trochu křečovité a nepravděpodobné a v tomto novém světle jsem se rozhodl snížit hodnocení, i když se stále jedná o velmi solidní podívanou.