K.I.N.G.

AOR je stejně bezvadná hudba, když se to umí zahrát. Jinak se jedná o průměrně kvalitní skladbu na fantastickém albu Anděl na útěku. V jednoduchém klipu si hlavní postavu bohužel zahrál mladý, netalentovaný Tomáš Krejčíř (nebo aspoň myslím). 70%

Celovečerní film Rozpuštěný a vypuštěný natočil v roce 1984 režisér Ladislav Smoljak podle divadelní hry Vražda v salónním coupé. Osobně si nemyslím, že by to oba představitelé hlavních rolí zahráli tak špatně, jak to na první pohled vypadá, spíše byly jejich postavy napsány dost nelíbivě, ale typologicky se podle mě do svých rolí hodili a své si odvedli. Netřeba zapomínat, že je zde také zastiňují jiná herecká esa té doby ve vedlejších rolích (například Hrušínský, Abrhám, Svěrák, Čepek nebo Vlastimil Brodský). Rozpuštěný a vypuštěný pro mě vždycky byl a asi i zůstane dobrým filmem - tak na ty 3 hvězdy. Solidní děj obohacují občas vtipné momenty, jako nápisy na plakátech, ty pak ale zase střídají ty přestřelené, jako voda v botách a podobně. I přesto, že se jedná o dobře zvládnutý odpočinkový film, jen tak po něm nesáhnu a když si chci pustit českou komedii, zvolím raději jinou. 60%

Je vždycky zajímavé vracet se k filmům, které jsem naposledy viděl v dětství nebo v období dospívání. Nejinak tomu bylo i v případě snímku The Great Escape, který jsem poprvé (a až doteď naposledy) zhlédl v 17 letech. Tehdy se mi tento počin moc líbil. Jedná se o zábavný válečný film, který, ač se věnuje vcelku závažným tématům, příliš netlačí na dramatickou notu a určitě bych se jej nebál označit jako oddechový snímek. Velký útěk ale bohužel docela trpí absencí nadstandardně dobrých herců (vyjma excelujících Donalda Pleasence a Roberta Grafa), jejichž postavy bohužel často nejsou dost dobře charakterově rozpracované, protože to ani při této stopáži neumožňuje široké zaměření děje, u kterého je zase ten problém, že se drží skutečných událostí jenom částečně, a divák neví kdy. Největší chybu, a v podstatě taky důvod, proč jsem se rozhodl jednu hvězdičku filmu odebrat, je, že Sturges si usmyslel odprezentovat nám příběh jako učivo prvního stupně základní školy. Vím, že jednoduchost se v Hollywoodu v té době už běžně nosila, jenže nic se nemá přehánět. Jinak ale stále beru The Great Escape jako klasické dílo světové kinematografie. 70%

Doposud nejdelší film, který jsem viděl. Musel jsem sledovat na etapy, jako seriál, jelikož jsem neměl možnost vyhradit si 7 hodin souvislého času na sledování. Kromě tradičního impresionistického experimentování s obrazem, časem a pohybem si zde Gance pohrál i s divákovou trpělivostí. Příběh, který by se dal velice volným tempem odvyprávět za půl třetí hodiny, tu dostal pořádnou nálož pitvání se v okolnostech a detailech každého sebemenšího dějového posunu. Stále je to pastva a melodramatická kostra filmu rozhodně není nuda, ale zkrátka všeho moc škodí.

Nejsem rozhodně žádný odborník přes Parallel Cinema, ale tohle se mi líbilo daleko víc než třeba Jalsaghar. Silná dějová linka, charismatičtí herci, uhrančivé statické prostředí chatrče v chudé himalájské vesničce. Nakolik je to podle skutečných událostí, nemám zdání, ale indická nová vlna si tak v mých očích rozhodně napravila svou reputaci. 70%

Rutinní melodramatický příběh, ale s dobrou kamerou, netradičním koncem a na svou dobu poměrně hodně odvážný.

30. léta českého filmu nepatřila mezi nejsilnější dekády. Točily se hlavně monotónní melodramata a stereotypní romantické komedie. Všechno to bylo jasně nalajnované, na jedno brdo. Výjimku tvoří několik výtečných a povětšinou dobře známých veseloher, mezi něž patří právě i snímek Eva tropí hlouposti podle předlohy mladičké Fan Vavřincové. Ztřeštěná komedie s neuvěřitelnou Natašou Gollovou v hlavní roli. Jestliže se o některých jejích kolezích z tohoto filmu dá říct, že to byly hvězdy na nebi naší tehdejší kinematografie, pak ona byla Sluncem za jasného dne. Eva tropí hlouposti je stále skvělý, odpočinkový snímek.

Jaký je nejlepší film všech dob a jaký by takový film měl být? Měl by být dokonalý po technické stránce, ale zároveň umět zanechat v divákovi hlubokou stopu. Dost sofistikovaný, aby nenudil intelektuálního diváka, ale také dost přehledný, aby se v něm neztráceli obvyklí hledači zábavy. Měl by určitě být delší než standardních 90 minut, aby mohl povyprávět spoustu detailů, rozvinout plně charaktery postav a také dopřát čas na oddech a zpracování myšlenek. Filmů splňujících takováto kritéria je vícero. Ale natočili ten úplně nejlepší Sověti, Japonci, Evropani nebo Američani? V souvislosti s hledáním toho úplně nejlepšího filmu asi nejčastěji přicházejí na přetřes snímky Pulp Fiction, 2001: A Space Odyssey, The Shawshank Redemption, Harakiri a právě The Godfather. Snímek, v němž Marlon Brando předvedl asi nejlepší kreaci filmové historie. V roli Vita Corleoneho doslova exceloval. Stejně tak je již zcela legendární postava Michaela, jež v průběhu tříhodinového (ale pocitově určitě mnohem kratšího) snímku vyrostla z šedé myši v neúprosného mafiána. Výtečná kamera i režie, filmařsky toto dílo nemá žádnou chybu. Stalo se tak základním kamenem gangsterského filmu a jedním z nejvlivnějších snímků vůbec. Já jsem byl tímto geniálním počinem nadchnut už při prvním zhlédnutí dávno v době dospívání, a ani teď, v době dospělosti, mě v žádném případě nikterak nezklamal a opojný pocit z jeho velkoleposti se tak nějak zase vrací. Jestliže je to právě Kmotr, který je tím nejlepším filmovým dílem všech dob a nikdo ho už nedokáže překonat, je to pro filmový průmysl od jeho prvopočátku zadostiučiňující vrchol a film se tak plným právem může nazývat uměním.

Toto je přesně ten důvod, proč patří František Vláčil mezi nejlepší české režiséry všech dob. I pod tíhou rakoviny minulého režimu dokázal točit takto brilantní díla. Sice jsem tento film, viděný zrovna ve stínu horkého léta, nyní už neshledal tak napínavým jako při prvním zhlédnutí dávno před lety, nicméně stále je vyztužen překrásnou přírodou a věrným valašským nářečím. U snímků pana Vláčila se zkrátka o autenticitu nikdy bát nemusíte. 70%

Skupina Buty patří mezi hudebníky, které jsem viděl živě. Jedná se, podle mého, o podprůměrnou, v českých vodách průměrnou kapelu. Jejich banální texty a ledabylý pop rock mi nikterak nevadí, ani mě obvykle neoslňují. Tento zkrácený záznam jejich ostravského koncertu zachycuje vesměs nejznámější hity kapely z období 90. let, kdy byla skupina na vrcholu slávy a sil a vydali prvních pět nejslibnějších desek. 50%