K.I.N.G.

Jaký je nejlepší film všech dob a jaký by takový film měl být? Měl by být dokonalý po technické stránce, ale zároveň umět zanechat v divákovi hlubokou stopu. Dost sofistikovaný, aby nenudil intelektuálního diváka, ale také dost přehledný, aby se v něm neztráceli obvyklí hledači zábavy. Měl by určitě být delší než standardních 90 minut, aby mohl povyprávět spoustu detailů, rozvinout plně charaktery postav a také dopřát čas na oddech a zpracování myšlenek. Filmů splňujících takováto kritéria je vícero. Ale natočili ten úplně nejlepší Sověti, Japonci, Evropani nebo Američani? V souvislosti s hledáním toho úplně nejlepšího filmu asi nejčastěji přicházejí na přetřes snímky Pulp Fiction, 2001: A Space Odyssey, The Shawshank Redemption, Harakiri a právě The Godfather. Snímek, v němž Marlon Brando předvedl asi nejlepší kreaci filmové historie. V roli Vita Corleoneho doslova exceloval. Stejně tak je již zcela legendární postava Michaela, jež v průběhu tříhodinového (ale pocitově určitě mnohem kratšího) snímku vyrostla z šedé myši v neúprosného mafiána. Výtečná kamera i režie, filmařsky toto dílo nemá žádnou chybu. Stalo se tak základním kamenem gangsterského filmu a jedním z nejvlivnějších snímků vůbec. Já jsem byl tímto geniálním počinem nadchnut už při prvním zhlédnutí dávno v době dospívání, a ani teď, v době dospělosti, mě v žádném případě nikterak nezklamal a opojný pocit z jeho velkoleposti se tak nějak zase vrací. Jestliže je to právě Kmotr, který je tím nejlepším filmovým dílem všech dob a nikdo ho už nedokáže překonat, je to pro filmový průmysl od jeho prvopočátku zadostiučiňující vrchol a film se tak plným právem může nazývat uměním.

Toto je přesně ten důvod, proč patří František Vláčil mezi nejlepší české režiséry všech dob. I pod tíhou rakoviny minulého režimu dokázal točit takto brilantní díla. Sice jsem tento film, viděný zrovna ve stínu horkého léta, nyní už neshledal tak napínavým jako při prvním zhlédnutí dávno před lety, nicméně stále je vyztužen překrásnou přírodou a věrným valašským nářečím. U snímků pana Vláčila se zkrátka o autenticitu nikdy bát nemusíte. 70%

Skupina Buty patří mezi hudebníky, které jsem viděl živě. Jedná se, podle mého, o podprůměrnou, v českých vodách průměrnou kapelu. Jejich banální texty a ledabylý pop rock mi nikterak nevadí, ani mě obvykle neoslňují. Tento zkrácený záznam jejich ostravského koncertu zachycuje vesměs nejznámější hity kapely z období 90. let, kdy byla skupina na vrcholu slávy a sil a vydali prvních pět nejslibnějších desek. 50%

🎵 Tak se zlobím, jsi mentální kripl, proto jsem tě po vteřině vypl. Tak se zlobím, že jsi odpad scény, že jsi tupý troglodyt Ztracený. Tak se zlobím, že jsi kopa sraček, že máš IQ rozmlácených hraček. Tak se zlobím, už mi táhni z očí, snad tvá kariéra brzy skončí. Tak se zlobím, mám tě víc než dosti, tvůj zpěv žene mě k nepříčetnosti. 🎵

Asi už byl nejvyšší čas se znovu podívat i na tento film. Ona přece jenom zkušenost s videokazetou z hodin základní školy není úplně ideální podklad pro hodnocení snímku, a kdoví, jestli jsem to tenkrát aspoň viděl celé. Tak zvedám na krásné tři hvězdičky. Všechno tu funguje, jak má, dokonce i ta Šišková tu nějakým záhadným způsobem není vůbec špatná, ale když jen pomyslím, co s podobným tématem dokázali vytvořit Kadár a Klos, tak Hřebejkovo Musíme si pomáhat nikdy nemohlo mířit výš než do lehkého nadprůměru.

V roce 1993 natočil král sterilních amerických kasovních trháků, Steven Spielberg, snímek Jurassic Park, který se tehdy stal dočasně nejvýdělečnějším filmem a sám režisér za něj obdržel rekordní honorář. Spielberg natočil bezpečný snímek, který se ničím nevymyká zaběhlým hollywoodským postupům, a tak je tu další velkolepá, celovečerní zábava pro celou rodinu. Syn se nadšeně ztratí v nepřeberném množství nejrůznějších dinosaurů, jednoduchý tatínek dostane strhující dobrodružství, nepokrytě dodržující jasně dané formule pro kinohity, že dětem a hlavním kladným postavám se ve filmu nesmí nic stát a padouchové na své jednání doplatí, a citlivá maminka dostane nejasný milostný vztah mezi hlavními protagonisty a cestu vášnivého vědce k otcovským pudům. Mně, jakožto náročnému diváku, hledajícímu ve filmech především nevšední, neotřelé zážitky, krásu umění a hluboké myšlenky, nemá Jurský park prakticky co nabídnout, a když začalo z koruny stromu padat auto teprve tehdy, když bylo o 100 kilo lehčí, bylo mi jasné, že u 3 hvězd to už nezůstane. Film je nudnější a nudnější a prokousat se celou jeho stopáží nebylo zase tak jednoduché, ale zvládl jsem to. 50%

Bezbřehá jízda do neznáma. Tento film by člověku, který je zvyklý jen na zacyklený Hollywood, uškvařil mozek.

Většina lidí má během dospívání období, kdy s oblibou používá vulgarity. Když následně mentálně dozrají, začnou se vyjadřovat jako dospělí a sprostá slova buď odloží úplně, nebo je používají jen v krajních situacích. Ne tak Rob Dyrdek, zastydlý puberťák a moderátor tohoto pořadu, který bez nich ještě i v pokročilé dospělosti nedokáže sestavit jedinou souvislou větu. Tento vandrák ve vytahaném oblečení si neustále mne ruce jako moucha na hovně a celkově působí dojmem retardovaného zfetovaného pokoutného úchyláka. Zdatně mu zde sekunduje i trapný ubožák Sterling Brim a ženská, co se směje jako mečící koza. MTV byla kdysi dávno pojem na poli hudby pro masy, nicméně už nějaký pátek je po krk ve sračkách a důkazem toho budiž i tento pořad pro pomalejší jedince.

Že by vůbec první film, mající ústřední motiv pandemie, která zasáhne svět? Předčil tak snad o dobré dvě až tři dekády některé americké hororové tituly, zabývající se destruktivním virovým propuknutím epidemického nebo pandemického charakteru. Film byl ale spíše aktuální protiválečným poselstvím při ohrožování světového míru neukojeným nacistickým Německem. V hlavní roli, stejně jako v režii, exceluje nedostižný Hugo Haas. V porovnání s filmem Krakatit, ač jsem je oba viděl naposledy před mnoha lety, někdy v období střední školy, jsem si tady toho pamatoval určitě ještě méně, a tak se u mě jednalo o příjemný návrat k významnému snímku naší kinematografie, natočenému ihned po vydání knižní předlohy, dnes už legendární Čapkovy stejnojmenné knihy, která nemůže chybět v žádném čtenářském deníku. Ač je film ve své výpovědi snad trochu naivní a některé záporné postavy nepůsobí tak černě a mocensky, jak by se dalo očekávat, stále se jedná o velký film, duchem i zpracováním.

Jednoznačně katarze. Komentář bezprostředně po zhlédnutí by napsat nešlo, protože jsem dlouho nenacházel slova, jak se k tomu vyjádřit, přesto jsem cítil, že tomu snímku nějaká dlužím. Nepamatuji si, že bych kdy při filmu cítil takové pocity. Mučivé opojení, kdy jsem se bál toho, co nastane dál, přitom bych nebyl schopen to přerušit a závisle a takřka bez dechu jsem hltal každý další záběr. Bylo to jako sledovat přírodní katastrofu, která ničí město, ve kterém žijete. Napínavé, zlověstné, tragické, ale zároveň nádherné, mocné a tajemné. Nevím vůbec jistě, jestli bych takové niterní sevření chtěl v blízké době prožívat znova, ale vím, že když pominulo, vytryskl i ve mně pramen. Pramen osvěžující, obohacující, naplňující. Myslel jsem, že po tak silném, intenzivním zážitku ho budu plný ještě několik následujících dnů. Je to možná tou absolutní odlišností od života dnešního člověka, že film teď už nerezonuje všude kolem mě, ale přesto jsem jej cítil jako velký zásah do mého filmového světa. Už bude navždy v mém vědomí i podvědomí, i když vím, že už jej nikdy nebudu moci vidět znovu poprvé, což je zvláštní pocit. Bergman to dokázal. Takto jsem si jeho tvorbu vždy představoval a o takovýchto dílech jsem snil - zdrcujících a zadostiučiňujících. Doporučuji každému odvážnému a vnímavému člověku tento film v sobě nechat umřít, a znovu vykvést. 100%